Neplánované dítě. Jak jste se rozhodli?

Ja bych na potrat nešla, taky máme 3 děti a 2x sem otěhotněla neplánovaně, až to třetí bylo plně plánované :D pro mě nějaká nuda na mateřské a nehlídací babičky nejsou důvod k potratu.

Chlapi sice často tvrdí, že to nechají na tobě (však jak je to jednoduché že?), ale určitě má názor, který se přiklání na jednu stranu a určitě bych chtěla vědět co si myslí ať vám to neublíží ve vztahu, když se rozhodneš jinak než on doufá.
Já jsem teď neplánovaně těhotná, ale máme jedno dítě a druhé jsem si říkala, že už teda ne, že už pracuju a je mi 34, ale ani na chvilku mě nenapadlo si ho nenechat a vlastně jsem ráda, že se to rozhodlo za nás, kdyby jsme další plánovali, tak bychom ho nikdy nenaplánovali, ale to je čistě můj pohled na věc, vy máte jiný život, jiné priority, jiné názory a podmínky.

Ps: zjistila jsem to, když byl muž první den v nové práci po 15 letech v té předchozí a za menší plat...inu když člověk plánuje, Bůh se směje🙂

Nešla bych na potrat máme tři děti (jedno má cukrovku ) a chtěli jsme ještě mimco ale bohužel život rozhodl jinak zdravotně skrz mě taky jsem další neplánovala malej nám dal zabrat ale i tak kdyby se nám neplánovaně poštěstilo nechali bys me si ho vyčítala bych si to možná je to tím že jsem jednou i své malé přišlo a beru to jinak je to samohrejme na vás a je to těžké každá rozhodnutí nikdo vás nebude soudit ☘️☘️

@uzivatelkapetra ja znam manželovu preferenci ale rozhodnuti nechal na mne a to je dle meho spravne. Je to moje telo, ja se s tim budu muset popasovat at se rozhodnu jakkoliv. Jde o to, ze mne podpori pri jakemkoliv rozhodnuti. Ja se spis bojim aby vztahu neublizlilo dalsi dite protoze s kazdym dalsim ditetem se cas na sebe hleda hur. Bohuzel.

Třetí bych si určitě nechala. Jsem ze tří dětí a bylo to fajn. Určitě byste to zvládli. Starší mohou už pomáhat. 🙂

Otěhotněla jsem neplánovaně přes antikoncepci. V té době jsem ještě kojila, neměla jsem ani menses. Navíc jsem se už chystala do práce. Byl to pro nás šok, ale ani na vteřinu jsme nepřemýšleli, že bychom si miminko nenechali. Teď má naše malá sedm měsíců a jsme osudu vděčni, že nám ji přivedl do života, je naprosto úžasná 😊 I když je to kolikrát náročné, protože malá v noci nespí, jsme strašně šťastní, že máme tři úžasné a zdravé děti. Sourozenci se milují, oba starší s miminkem rádi pomáhají. Náš vztah s manželem tím rozhodně neutrpěl a čas na sebe si taky najdu 😉

Já jsem neplánovaně otěhotněla 2x a i když pro mě potrat z toho etického hlediska nepřicházel v úvahu, tak to druhé těhotenství bylo pro mě náročné hlavně psychicky, protože už jsem se na něho vůbec necítila. Manžel pracuje už 25 let ve stabilní a skvěle prosperující firmě, je manažer, takže práci denně dává mnohem víc času než čemukoliv jinému. Takže já jsem na všechno sama. Teď už od léta pracuju, takže náš kolotoč nabral na otáček. Ale pro mě ta představa že jdu na potrat je prostě úplně nepředstavitelná a myslím, že bych nedokázala to podstoupit. A následně bych se určitě sžírala vyčítkami. Myslím, že rozhodnutí si dítě nechat pro mě bylo to nejlepší

Já jsem byla to dítě. Našim bylo 35/40, měla jsem dva o dost starší sourozence. Táta mě nechtěl, ale nechal to na mamce. Byl začátek devadesátek, inflace, oba přišli o práci, protože krachovaly privatizované státní podniky, rozestavěný barák. Neříkám, že se to na mém dětství nepodepsalo, ale zvládli to a určitě zpětně nelitují.
Za mě ani jedna volba není špatná, jen je třeba, abyste si to ujasnili oba a pak už neřešili, coby kdyby.

Manžel je to dítě. Sestry už končily zakladku a on se narodil. Jeho táta mu do teď říká, že je vyskrab. Zní to dost hrozně a ikdyz mají hezky vztah, je z toho jasně cítit, kdo si to třetí dítě prosadil. Bylo jich 5 v 3kk, do 6 let spal s rodiči v ložnici, oblečení dedil po segrach.. Doteď je to maminčina prdelka a máma je na něj dost fixovana.

Ja jsem prvni nechtene dite, mama byla mlada a blba a proste se stalo a jeste k tomu s debilem, jak rika ona 🤣🤦 cely zivot to citim a dava mi to najevo. A nejmladsi bracha byl dalsi nechteny dite, hodne alkoholu o silvestru a jeho tata se nechtel rozvadet a narodil se postizeny, kdyz mame bylo 40 let. Prisahala jsem, ze v zivote nechci dopadnout jako mama. Takze ja bych na potrat sla, v tomhle mam jasno...
Ale musis se sama rozhodnout, a preju at se rozhodnes dobre 🍀🍀

Tak to potom to celkové manželství stojí na houby a je proto jasný proč vás manžel nechá rozhodnuti na vás to je pak k čemu tohle není chlap 🙈 ještě že děkuju za každý den že mám manžela takoveho jaký je 💜

Poslední dcera je takové neplánované dítě, holt prezervativy v akci z Lidlu nebyly úplně ta ideální volba antikoncepce, musela jsem otěhotnět hned po šestinedělí s čtvrtou dcerou. Dítě jsme si nechali, a nelituju toho.

Pokud bych dite nechtela, nenechala bych si ho kvuli etickym duvodum. Na to mam asi prilis nizky moralni kredit.

Nejsem a nebyla jsem nikdy v te situaci. Mam dve deti. A ja vim,ze bych si dalsi dite jen tak z etickych duvodu nenechala. Uz jsem dosahla svych psychickych a fyzickych limitu. Deti uz zacinaji byt samostatne. Citim,ze potrebuji uz chodit do prace. A prislo by mi to na ukor i deti. Male deti,male naklady. Ale kdyz pak nasobim krouzky 3x,akce,skoly v prirode,vybaveni na sport atd...A ja mam tedy kazde dite s problem,talze potrebuji,abych se jim venovala vic nez je bezne. Uz ted casto nevim jak se rozpulit....Kazdy si tohle musi zvazit sam. Nic neni spatne a nic neni dobre.

Kdybych po 3.otehotnela, nenechala bych si ho. Ne, protoze bych na nej nemela, ale protoze i ja mam svuj zivot, deti zacinaji byt samostatne a my s muzem starsi a starsi. Chapu, nekdy se zrejme stane, asi erupce na slunci, ale kdyz uz si clovek uziva sex tak je prece dulezite myslet na ochranu, jakoukoliv i kdyby si nelo jedna o pust.😀

Tu situaci jsem nastesti nemusela resit a pevne doufam, ze me to neceka ani v budoucnu. Kazdopadne o tomto tematu premyslim velmi casto, protoze se tretimi detmi se v okoli roztrhl pytel, zatimto ja jdu v listopadu po 6 letech do prace. Me rozhodnuti by bylo dite si nenechat. Manzel je dost pracovne vytizeny, jeho rodice nam sice pomahaji, ale stejne jsem na valnou vetsinu te naloze sama a uz proste nemuzu, jsem vyhorela. Za me je strasne dulezite sama si rozhodnout, jake mam jeste kapacity. Radeji bych podstoupila tento velky zasah nez bych dalsi 2-3 roky nespala, na deti byla protivna, utapela se v psychických problemech. U druheho ditete se mi rozjela panicka ataka a vim, ze je to ze stresu a pretizeni, to uz bych sobe a ani mym dvema detem nemohla udelat.

@elfka21 nechápu jak můžeš tvrdit ze by to určitě zvládli… ty se zakladatelkou zijes, ze vis? 🤔

Nedavno jsme se dostala do podobné situace, neberu HA a provozujeme to tak, ze ho vynda. A posledně to manžel nestihl. Uklidnoval mě, ze se určitě nic nestane. Jenže já měla tak divny pocit, ze jsem si vzala pilulku po. Kdybych otěhotněla necháme si to, ale bude to hrozne zvláštní a jiný než u prvního, kterého jsme plánovali. Myšlenka na potencionalni potrat mi blejskla hlavou, ale nedokázala bych to. A holt bychom to nějak zvládli.
Vím jak se asi cítíš. Taky jsem teď půl roku v práci a zpět se mi fakt nechce. Člověk si zvykne rychle na peníze, na ten komfort a zpět to jde obtížně.

@lencaa11 Nevidím nic špatného na tom, že manžel řekne svůj názor, ale nijak do svého rozhodnutí manželku netlačí a slíbí podporu jakéhokoliv řešení. Je to alespoň pro mě lepší, než kdyby nesmlouvavě trval na svém. Stejně to nejvíce dopadne na ženu, je přirozené, že by v tomto měla mít hlavní slovo. Ale asi to každá vidíme jinak.

šla bych na potrat

@1772 zakladetelka napsala komentář který vymazala a tam byla napsáno že každé dítě u nich je stalo manzestvi a že si myslí že třetí mimco by směřovalo k rozvodu tak proto můj komentář

Tady těžko něco radit. Nikdo nežijeme tvůj/váš život. A taky jsem nikdy neslyšela, že by někdo řekl - mám třetí dítě a lituju toho... Když už je na světě, tak je jasné, že to nějak jde, prostě musí. Kdybych se měla rozhodnout já, jestli třetí nebo ne, tak bych se přiklonila spíš z rozhodnutí, že ne... Asi bysme ho měli čím nakrmit, ale přesně jak píšeš, hrozná těhotenství, ubíjející rd, dvě už větší a samostatné děti... Zcela sobecky mám taky ráda sebe, svoje tělo a svůj život...

Já byla v téhle situaci 2x. S manželem dvě plánované děti, třetí přišlo neplánovaně, ve chvíli kdy jsme měli doma velkou krizi. Šla jsem na potrat. Strašně dlouho mi trvalo se s tím vyrovnat. Krizi jsme nakonec překonali, nakonec postavili barák, vše fajn, ale pocit prázdnoty toho “třetího místa” byl pořad, ale už nebyla odvaha jít do těhu, když to třetí jsme dali pryc. Měla jsem pocit, ze by to bylo nefer. Ve výsledku vše dopadlo, jak dopadnout mělo. Otěhotněla po dlouhé dobe naprosto nečekane a muzu říct, ze jsem byla šťastná. Tenhle třetí brouček zahojil moje srdce i dusi, protože vyplnil to prázdné mistecku po mimi, kterého jsme se vzdali. Dneska je to miláček cele rodiny a i kdyz je to někdy náročné, málo času pro všechno, mazel mě obcas sere 🙂), nelituju. Proste to tak mělo být a jsem rada, ze to tak je a já mám doma svůj trojlístek ❤️

Naprosto chápu Tvé argumenty, s každým dítětem dostáva vztah na frak, byť dočasně, ale je to zkouška. To jestli vztah vydrží nebo ne, má sakra velký vliv na děti, chránila bych sama i je a šla na potrat, za mě lepší řešení než jít přes závit..

Když bych otěhotněla, psala bych stejné řádky jako ty. Vidím to stejně. Mám dobrou práci, dcery větší a konečně samostatné, pomoc od rodiny spíš výjimečně... Až teď si život začínám po těch letech doma užívat. Teď si troufám říct, že bych další dítě nechtěla. Jsem jedna z mála koukám 🙂

@viki999 já věřím, že když se chce, tak to jde 😉😇

Já Tě úplně chápu....pomoc od rodiny žádná.Manžel honí kariéru.Nedovedu si představit ,že bych zůstala zase na mateřský.Tehotenstvi byli hodně těžké a byl by to třetí císař.Takže já bych asi na potrat šla...