Možná trpím depresí - jak z toho ven? Jsem ve 31. týdnu

Co jsi napsala jsou typicke priznaky deprese. Cim driv zacnes resit, tim lepe pro tebe a tve blizke.Nebude-li se deprese lecit muzes ublizit sobe. Pisu z vlastni zkusenosti. Vubec se neboj navstivit psychiatra, pomuze ti.

Plne s vami souhlasim ale odhodlat se k tomu. Miminku rozhodne ublizit nechci! I se na nej moc tesim. Ne ze bych to delala na truc ci tak proste mne ani neprijde ze jsem za cely den nesnedla nic az vecer si vybavim ze jsem jedla naposledy snidani. Problem je v tom ze se neumim sverovat, stydim se za vse co mne trapi.a tudiz si v hlave nedokazu predstavit jak bych to mela priteli naznacit nebo rict. Proto mne napadlo jestli nektera z vas ma s tim strachem zkusenost.

Rozhodne bych si dosla za odbornikem. Ja to resila, kdyz jsem nebyla tehotna, vubec si to neumim predstavit, ze bych nesla za lekarem tim spis v tehotenstvi - budes potrebovat silu a budes potrebovat byt v pohode, aby byl v pohode i tvuj prcek. Proste nehledej vymluvy a okliky a nekam si zajdi. Nenech to, aby se to pripadne jeste zhorsilo. S materstvim budes muset prekonat spousta veci, zajit si k lekari je to nejmensi. Urcite ti pomuze, od toho prece psychiatri
jsou. Me pomohla minimalni davka antidepresiv a zmenilo mi to zivot o 100% k lepsimu. Drzim palce.

A jeste s tim sverovanim - jestli ti delam problem se sverit nekomu blizkemu, tak bez fakt k doktorovi, oni prece od toho jsou, aby pomahali. Neboj se a jdi! Ja se taky bala, rvala jsem pri kazde navsteve jako zelva, ale doktor se zachoval skvele. Urcite te nebude nikdo soudit, nebo neco podobneho. Proste se prekonej a bez, mas ted zodpovednost i za prcka, a ver mi, ze na konci to bude stat za to, a budes rada, zes to zacla resit. Bude ti lip.

@connie26 jsem od prirody dost velky introvert, takze te chapu, ale jsou veci, ktere by partneri meli resit spolu. Normalne bych mu rekla, at si s tebou udela cas, ze je to vazne, sednete si v klidu a proberte to. Treba (priklad) "hele, ja mam problem, vis, mne byva casto takhle a takhle, je mi fakt psychicky spatne, az nemam chut na nic, nic nejim, posledni dobou jim jeden krajic chleba denne, neni to nevolnostma, souvisi to s psychikou, zatim jsem to tajila, myslela jsem, ze to prekonam sama, i jsem se bala, abych te neztratila nebo jsi pak kolem mne nechodil po spickach, ale nejde to prekonat, kdyz jsem na to sama, a bojim se, tesim se na miminko, bojim se, ze mu ublizim, sama to asi nedam, muzes mi pomoct? Muzem zajit spolu k lekari/psychiatrovi? Chtela bych byt pro tebe a mimi v poradku". Cim driv k lekari, tim lip. Po porodu budes mit dalsi napor na psychiku (u mne to byly dost pekne depky ), i velmi odolne zeny rikaji, ze to muze byt po porodu mazec na psychiku, dite furt breci, zena ma pocit, ze to nezvlada, je tu vecna unava, nedostatek spanku, pocity, ze ji nikdo neoceni, ze dela vse spatne. Tedy je vhodne uz ted byt v peci lekare, at jsi stabilizovana pro mimi a partnera. Nebo si to sepis napred na papir, lip si utridis myslenky, a pak mu to rekni, nebo, kdybysis netroufala mluvit pred nim sednete si a at si to precte a pobavte se o tom.

@ariadna12 dekuji moc . Docela to zni i realne ze bych to mohla podat nejak takto. Proste se mi ani nedostavalo napadu jak to rict. Vim ze s tim musim zacit urychlene neco delat. 😉😣 pritel si uz toho zacina vsimat. Ted vecer sel do obchodu a nakoupil mi hromadu ovoce at alespon neco snim.... tak se to pokusim behem vikendu ze sebe dostat

určitě terapeut. ale dobrej. dobrá terapie neznamená jen se "vypovídat", ale ty problémy opravdu postupně řešit.

Ahoj - též mi to připadá na příznaky deprese. Mně se osvědčila kombinace psychiatr a terapeut . Určitě doporučuji to řešit co nejdříve - ono se totiž může stát, že nakonec skončíš nemohoucí, neschopná se o sebe postarat a pak už to s partnerem budeš muset řešit, ať budeš chtít nebo ne...jako se to stalo mně :-/. Muž se musel několik měsíců starat o mě i o miminko, byla to náročná situace pro všechny, můj vztah s dcerou tím hodně utrpěl...doteď si vyčítám, že jsem to nechala zajít tak daleko a neřešila to dřív.

@connie26 poprve to doslo tak daleko, ze jsem skoncila na psychiatrickem oddeleni. Za celou tu dobu, kdy jsem si zacala uvedomovat, ze se se mnou neco deje, jsem manzelovi nic nerekla. On chudak nevedel co se se mnou deje, zjistil to az jsme jeli na pohotovost, aby mi daly leky na uklidneni a na druhy den se dozvedel diagnozu. Dost mi vycetl, ze jsem mu nic nerekla. Pokud ti hodne zalezi na tvem zdravi a zdravi nenarozeneho ditete, sver se mu. Sama nezvladnes prekonat to co prozivas.

Ja bych mohla poslat fotky manzelovy sestrenice, ktera ma odmalicka problemy s prijimanim jidla 😞 kost a kuze, zadna prsa a hlavne k tomu jine zdravotni problemy a je mi ji hrozne lito, protoze ona to asi tolik ani opravdu nevidi a mysli si, ze je vsechno v pohode.. 😞 na tohle fakt pozor.. sver se doktorovi nebo partnerovi.. doktori videli v zivote vic pripadu a nemusis se proto bat, ze bys byla pro ne neco zvlastniho bohuzel ☹ drz se!