Miminko po porodu zemře. Vidět či ne?

Říká se, že je lepší se fyzicky rozloučit, pochovat. Pak se to lépe uzavírá než o tom přemýšlet, co by kdyby, jaké bylo apod. Nějaká rodina o takovém to přístupu natočila video a zpětně nelitují, naopak jim to prý velmi pomohlo. Hodně sil.

Osobní zkušenost nemám, ale chtěla bych dítě vidět, podržet si ho v náručí, pokud by po porodu pár chvil žilo, chtěla bych, aby odešlo u mě nebo u manžela. Přece jen je to naše dítě, naše součást. Přeju hodně sil, musí to být nesmírně náročné.😔😔

Kdysi jsem četla na příběh, kdy žena rodila mrtvé miminko. Přesně si ten příběh nepamatuji, takže nevím, jestli ho v tu chvíli neměla sílu vidět nebo jí bylo odneseno, aniž by se s ním nějak rozloučila, protože personál si myslel, že to tak bude lepší. Pak jí mrzelo a vyčítala si, že se s dítětem nikdy nerozloučila, nikdy ho neviděla ani nechovala. Díky tomu, že se ním nerozloučila jí hodně dlouho trvalo než to v sobě zpracovala a i po 10 letech se jí občas objevila vzpomínka, jaké by to bylo, kdyby dítě držela v náruči...

I když to bude nesmírně těžké, volila bych rozloučení.

Když to dítě neuvidíš, neznamená, že ta bolest bude menší, je s tebou 9 měsíců. Osobně si myslím, že vytěsnění moc nepomůže doběhne tě později.

Přeji hodně sil.

Holky, moc děkuju za odpověď. Jsem stejného názoru, že chci naši holčičku vidět. Ale okolí mi to rozmlouvá. Chápu, že to myslí dobře, a chtějí mě ušetřit větši bolesti. Ale já mam strach, že bych si to pak hrozňe vyčítala, ze jsem to neudelala, a ze to pak nebude jaksi uzavřené ve mě. Bolí to, hodně, ale bohužel s tím již nic neuděláme. Musíme to nějak zvládnout a bohužel vím, že to horší ještě přijde. Zbývají nám poslední dva týdny spolu. Termin klepe na dvere a s tím i obrovsky ..... strach? Ani nevím, ten pocit nejde popsat.

Moje kamarádka takto rodila holčičku, lékaři říkali, že zemře pravděpodobně pár minut po porodu, takže celou dobu počítali s tím, že ji po porodu rozhodně chtějí u sebe a chtějí s ní být tak dlouho, dokud bude žít. Malá nakonec žila nad veškerá očekávání tři dny, celou dobu prakticky neopustila jejich náruč a u nich v náručí i odešla.
Já bych chtěla své dítě vidět a pochovat i v případě, že by se narodilo již mrtvé. Pokud se narodí živé, chtěla bych tím spíš, aby svůj, i když kratičký, život strávilo u mě, přála bych si rozloučení.
Musí to být strašně moc těžké a moc mě mrzí, co prožíváte. Přeji hodně sil ❤️

@levandule_k Ano, přesně vím jaký článek myslíš 🙂 také jsem ho četla. I to me utvrdilo v tom, malou videt. Ale chtěla jsem znát i názor ostatních, i těch maminek, co si tím neprošly. Děkuji 🙂

@hanousek1992 to je strasne. To si neumim predstavit. Podle me měli v takových situacich udelat vyjimku proste. Nechtela bych byt na to sama. Hodně síly ❤️ ❤️

Klidně napiš sz. Rodila jsem v 16tt, vvv. Chlapečka jsem taky viděla a mám na památku i otisky.

Moc mě mrzí, že musíš něco takového řešit. Osobní zkušenost díkybohu nemám a sama netuším, jak bych se rozhodla. Spíš bych asi miminko vidět chtěla. Jestli to tak cítíš, že se potřebuješ s děťátkem rozloučit, udělej to, i když to určitě bude moc těžké. Přeji hodně sil.

Posílám vám sílu, protože když zemře děťátko, nedá se s tím smířit, jen se nějak naučit žít. Bohužel to vím. Chtěla bych vidět, pohladit, ustřihnout vlásky.

Když jsem byla těhotná, připouštěla jsem si cokoliv. Hlavou mi běhaly i myšlenky o úmrtí miminka a co by kdyby.... Věděla jsem, že když by se to stalo, chtěla bych miminko do náruče a protože jsem fotková, chtěla bych i vzpomínku. Bylo by mi pak líto, že nemám "památku". Když fotku chtít nebudeš, můžeš jí ze svého života smazat. Drž se, tohle musí být nesmírně těžké! Hodně sil!

To je mi moc líto ... vůbec si to neumím představit 😢
Určitě bych se s miminkem chtěla rozloučit a alespoň jednou v jeho krátkém životě ho vidět. Ta bolest nebude větší než miminko nevidět, ale naopak tam bude chybět to, že jste se na něj ani nepodívala. A já bych si to osobně vyčítala, že jsem neměla tu sílu se na své děťátko jednou v životě podívat a případně si ho pochovat (třeba Vám takové rozloučení umožní).
I Vy i to maličké si zaslouží alespoň ten pohled, případné pohlazení. Je s Vámi několik měsíců v bříšku a mělo by odejít s tím, že ho maminka poznala (i když v takové strašné situaci).
A fotografie je samozřejmostí. Ano, budete nad ní plakat, situace nebude vůbec jednoduchá, jsou i tací lidé, kteří s tímto nebudou mít pochopení. Ale i zemřelé děťátko už je navždy Vaše a to Vám nikdo, nikdy nevezme.
😢

Ahoj, moc me mrzi, cim musite prochazet, je mi to lito. Ale mam zkusenost z rodiny. Babicka v 50. letech porodila velmi postizene dite, mela toxoplasmozu a prenesla to na plod. Zahledla ho jen z dalky, kdyz ho odnaseli a vim, ze ji to strasilo ve snech, jednalo se o vyrazne zmeny na telicku. Takze vim, ze ten pohled nemusi byt uplne dobry. Pokud bych se mela rozhodnout ja, rozhodovala bych se na zaklade tohoto.
Hodne sil ti preji.

Sama jsem nad tím premyslela dřív kvůli sobě (kdyby se mi to náhodou stalo). A jednoznačně bych ho chtěla vidět, pochovat si, dat mu jméno, rozloučit se. Nemyslím si, ze by to bolelo min, kdybych miminko neviděla, naopak by mi trvalo déle, než bych se s tím smířila. A chtěla bych i normální pohřeb, možná jen v opravdu nejužším rodinném kruhu, ale nějaké oficiální rozloučení plus místo, kam bych pak mohla nosit kytičku. Ale píšu za sebe. Jinak Moji babičce umřelo miminko (ale až par dni po porodu, takže ho mezitím viděla), ona pak byla v nemocnici, Deda se sesypal a nezazadal o telicko, takže nemají hrob a nic, a myslím, ze to pro ne bylo hrozny. Taky se pak rozvedli.

Můžu se zeptat, proč se v těchto případech neprovádí císař? Proč se musí spustit porod, když každá, která nechce rodit, si ho může zařídit? K tvé otázce, pokud by se mělo narodit živé, tak bych ho určitě chtěla mít u sebe do poslední chvíle. Ale mrtvé miminko bych asi vidět nechtěla, myslím, že by mě ten obraz provázel do konce života. Já jsem takový chladnokrevný cynik, takže bych ses asi snažila brát to jako potrat a chtěla na to zapomenout.

Stůj si za svým rozhodnutím. Nj okolí to myslí "dobře", ale cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly. Kdyby mě od toho odrazovali, tak já bych jim asi řekla, že jestli si oni přejí jednou zemřít někde sami v LDN jen s personálem nebo doma v rodinném kruhu se svými blízkými.

Za me doporucuji videt, rozloucit se. Zpetne bych si ji i vic pomazlila, takhle jsem jen hladila a na rozloucenou dala pusinku. Taktez bych si ji zpetne nechala zpopelnit, tehdy jsem ale nemela silu tyhle veci resit a nechala jsem to na nemocnici. Zalezi ale samozrejme i kolikaty je to tyden.

@peleta ohledne cisare. Vetsina zen, ktere toto potka, tak chce co nejdriv dalsi miminko. Je to totiz ta hlavni utecha. Prirozeny porod je samozrejme po fyzicke strance to nejlepsi a kdyz jde vse dobre, nebrani brzkemu otehotneni.

Ze zkušenosti mojí mamky - ta se s miminkem rozloučila a do teď je za to ráda, že jí mohla jak říká dát pusinku na čelíčko a říct ji, že jí ona a taťka miluje. Takže ono asi záleží jak se na to cítíš a i když ti to okolí rozmlouvá, nemyslí to urcite zle, tak se rozhodni sama za sebe. Já bych se taky rozloučila. Přeji ti hodně sil ❤️.

U mě by záleželo na tom, jestli má miminko nějaké vážné tělesné postizeni. S "normalnim" dítětem bych se určitě chtěla rozloučit, ale dítě třeba s Patauovym syndromem bych určitě vidět nechtěla.

Ani si takovou hruzu nedokazu představit.. Je mi to moc lito a preju hodne sil. A spis bych se priklonila k tomu dite videt. I kdyby melo zit dve minuty, tak to urcite stojí za to, aby je prozilo u tebe v naruci ❤️ Na okoli nehled, mysli hlavně na sebe..

Moc mě mrzí, co prožíváš, je mi to hrozně líto. Z toho, co jsi psala, je poznat, že sama toužíš miminko vidět a rozloučit se, jen okolí tě v dobré víře zrazuje. Rozhodni se podle sebe. Já bych určitě chtěla vidět, pochovat. Už jen z toho důvodu, že to maličké může pár minut nebo hodin žít. Doporučuji tento dokument, pokud ho neznáš. Je velmi smutný, ale na druhou stranu nádherný, klidný, silný. https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494...

Je mi to moc líto, posílám srdíčko alespoň takhle 💙 držte se

Neprošla jsem tím, ale myslím si,cze kdyby mě něco takového potkalo, že bych miminko chtěla vidět, pochovat a rozloučit se. Nedokážu si sama za sebe představit ho nevidět. To není rada, jen můj pocit. Myslím si, že s rozloučením se tou bolestí bude dát lépe projít. Dejte na svůj pocit a na rady okolí se vykašlejte.
Přeji Vám, ať tu bolest zvládnete co možná nejlépe a ať máte v příštím těhotenství zdravé miminko. Jste statečná, že jste se s tím dokázala svěřit.

@ito Bude to normalne donosene miminko v termínu. Nejedná se o drivejsi porod, nebo potrat. Nyni jsem 39tt a cekame az to prijde. Jak dlouho po porodu bude žít nevíme. Je mozne ze hned kvuli spatnym plicim, nebo az treba za pět dní..

Jejda, to je fakt silene, je mi to moc lito... Mohu mit otazku, jaka je diagnoza? Ale nemusite odpovidat jestli nechcete...

Děkuji za vaše odpovědi. Jen doplním, že se nejedná o potrat, ale o porod zcela donošeného miminka. Zda bude žít alespoň chvili, to nevíme. Je možné, že bude mít deformity (sekvence potterové - pro ty co neznají - jedná se o vážně deformované tělo miminka, kvuli dlouhodobému nedostatku plodové vody), ale také muze vypadat normalne. To zatim také nevíme a asi i podle toho se budu rozhodovat, resp. požádám personál, že pokud by mělo vážné deformity, že asi bude lepší maličkou nevidět.

predem je mi moc lito, co musis prozit. Predevsim, kdyz vis, co vas ceka. Urcite pomuze nekdo, kdo si tim prosel (predpokladam, ze napise primo do sz). Rozhodovani je tezke a je mi lito, ze misto radosti z detatka musis premyslet nad timto. Urcite si zjisti tyto informace i v porodnici, kde budes rodit. Meli by ti vyjit maximalne vstric a uricte s tim budou mit i nejake zkusenosti. Zkus se poradit i tam