Miminko jsem si přála, ale...Měla jste to některá také tak?

Ano já, první ještě šlo ale druhý to byl konec, nesnášela jsem to, celý těhotenství. I z toho důvodu už bych do toho nikdy nešla. Jo a s kojením jsem to měla stejně 😁

V klidu, taky mi nebylo příjemné být těhotná 🙂 Svoje děti miluju nade vše, ale třetí už bych nezvládla, hlavně kvůli těhotenství. Každý to má jinak.

Už to, že tě to trápí, svědčí o tom, že budeš dobrá máma, jinak by ti to bylo jedno. Já neměla tyhle stavy v 5. měsíci, ale probrečela jsem začátek těhotenství, byť bylo chtěné. Místo růžového obláčku u mě první týdny převládal pocit, že je celý můj život v kýblu, všechny plány a všechny pryč, pak jsem dostala strašnou chřipku, bála se, že by to nemuselo dopadnout dobře a tyhle myšlenky rychle přešly.

Jj, nejkrásnější období v životě ženy - těhotenství a rané mateřství. Z mého pohledu tohle vymyslel nějaký chlap. A bezdětný k tomu. Holt každá snášíme těhu stav jinak, nejsi nejhorší žena na světě jen proto, že si tohle kouzelné období neužíváš 🙂
Jsi za půlkou, chystej oblečení, vybirej kočárek a ono to uteče jako voda 🍀

Tehotenstvi bylo nejhorsi obdobi v mem zivote, ale pak je to po porodu velka krasa, ver mi... mit mimco je narocne, ale krasne... tehotenstvi bylo krasne jen par dni po pozitivnim testu 😅 bude to dobry, za chvili je konec a budes maminka 😘

Těhotenství je opruz. Bavilo mě jen žrát

Mela jsem to stejne. Ale jeste horsi bylo sestinedeli.
@jako_mala_holka prave toto kazdy rikal a po porodu neprisel oblacek, zadna laska, ze ktere simraji motylci... Spis absolutni, bezpodminecna pece, ochrana, za deti bych zivot dala, ale stesti, uleva a nejaka motylkovska laska ne.
Tehotenstvi, obe, byly mor, peklo, navic ty vycitky, ze nenavidim stav, ktery mi orinese vytouzene chtene dite. Schizofrenie, malem... Ale sestinefeli jeste horsi, hormony jsou svine. Ale jak se mimino usmeje, kolem toho 6. tydne, hormony pomalu usednou, vse si nejak sedne, pak to pomalu prislo. Kojeni jsem si zacala uzivaat kolem 8.mesice... Sve deti miluji, manzel skvy, blues ani deprese nemam, ale ty hormony jsou zlo. Proste si uvedom, ze to jsou pocity zasadne ovlivnene hormony. Nejsi to ty, ale hormony. Jiny stav, vazne. Po seztibedeli to odezni, necekej instantni zazrak po poprodu. Ale vsechno to za to stoji. Deti jsou super, rodina je proste dar. Vazne. Prejde to, vydrz.

pfff krásný období to jo no :D ..a počkej až porodíš, svoje tělo v zrcadle ani nepoznáš a bude ti brečet dítě, jak kdyby ho na nože brali a ty jsi budeš připadat jak nejhorší matka na světě protože nevíš jak už mu pomoct ...nádhera prostě :D

Myslím, že to, že ti jiný stav není příjemný, nic nevypovídá o tom, jaká budeš máma. Vydrž, odměna bude sladká ❤️..

Ježiš děkuji, to jsem ráda, že nejsem jediná 🙏 Já jsem z toho vcelku v šoku, nebyla jsem připravená, že mě to tak složí. V poslední době kolem mě bylo těhotných hodně kamarádek i ségra a všichni happy jak dva grepy a pohoda. Tak jsem si taky představovala, jak budu moct fungovat úplně normálně a u toho se radovat z miminka. Místo toho od začátku jen hrozné nevolnosti, bolesti, únava a prostě nic moc. Už si snad udělám něco jako adventní kalendář až do porodu, abych měla trochu radosti 😂 Těším se, až to bude za mnou a budu trochu schopnější. Okolí mě varuje, že se nemám moc těšit, že ty první měsíce taky nic moc...

@te_reza Me bavilo i tehotenstvi i zrani 😆

@sudylichozrout mě vůbec, ale furt jsem žrala, protože jsem měla hlad, blbě mi bylo když jsem nejedla. Taky jsem měla pěkně ladnou postavu, tu mám vlastně do teď 😂

Jako ono nebudu lhát, ale za mě byl vopruz i celej první půl rok 😂

Ja jsem nikdy deti buhvi jak nemilovala, tehotenstvi taky nebyla zadna slava a po porodu, kdy dcera sla akutnim cisarem a ja jsem byla v celkove anestezii, to pro me bylo defakto cizi miminko, ktere "se mi nenarodilo". Dneska to je dva a pul roku, co se narodila a ja ji miluju a myslim, ze jsme si k sobe nasly krasny vztah, hlavne mi pomahalo, jak mi davala mala najevo, ze jsem pro ni mama a ma me rada. Nebojte, urcite si najdete sama svoji cestu a budete skvela mamka🙂 Jo a ted jsem podruhe tehotna a uz mi to leze na nervy :D

Těhotenství bylo hrozne období.

Pokud te to uklidni,tak ve finale porodu novopeceny tatinek slzel dojetim a ja byla rada, ze ma pater se vraci na sve misto :D.

Já jsem měla těhu jako jednu velkou noční můru plnou migrem, zvracení a naprosté vyčerpanosti, takže jsem se nemohla dočkat až porodím, když jsem porodila, byla jsem jak mrzák pro změnu a nemohla jsem skoro chodit. Podruhé do toho fakt už nejdu, stačilo. Takže jen vydržet, bude líp 🙂

@te_reza čím častěji čtu tvoje příspěvky, tím víc zjišťuji, kolik toho máme společného.

Já prostě nechápu, jak někdo může hladit břicho, mluvit k němu, brečet nad UTZ, dávat si ty fotky do rámečku..... Nechápu....Ani první, ani teď druhé těhotenství nemám složité, ale prostě pro mě to dítě není "reálný", dokud nevyleze. 😀 asi jsem chlap trochu....A nemyslím si, že bych byla špatná máma. 🙂

Ježiš, moc moc Vám všem dekuju za uklidnění 🙏❤️

Pro mě bylo těhotenství relativně fajn (krom prvního trimestru, ale to jsem měla jiný starosti), ale peklo začalo po porodu a šestinedělí celé jsem byla zralá na nedobrovolnou hospitalizaci na psychiatrii a obecně první půlrok (prostě doba výhradního kojení) pro mě byla peklo na zemi. Stejně tak bych své pocity asi nepopsala jako ochromující lásku, ale jako ochromující strach o dítě, péči, obavy, nervozitu a tak. Jak už jsem se mohla vzdálit, aniž bych umírala strachy, jestli dítě nepláče hlady, tak to začlo být fajn a spokojená jsem od chvíle návratu do práce na malý úvazek.
Z mé zkušenosti a ze zkušenosti mých kámošek není těhotenství/mateřství jízda na jednorožci po duze, jak to bývá často líčeno.

@gracinka7 neblbni, já si celej život připadám jako naprosto vyjímečnej mimoň😀

@te_reza já byla taky vždycky jiná 🤭

@me_druhe_ja copak to, ale jak může někdo říct, že mu to břicho chybí?! Já byla tak ráda, že už nemám velikost hrocha a mám svoje tělo zase jen pro sebe.

Mě v prvním těhotenství taky moc nebavilo být těhotná, ne že bych měla nějaké potíže spíš naopak jediný příznak byl rostoucí břicho.. Ale prostě jsem to nebyla ja, těšila jsem se na hezkou postavu, hezké oblečení a hlavně jsem se nemohla dočkat miminka, přišlo mi to nekonečne.. Druhé těhotenství bylo jiné, tam jsem si ten stav naopak uzivala, asi proto že jsem věděla že už to zažívám naposledy, byla jsem starší a víc jsem to všechno vnímala jako vzácnost a velké břicho jsem pyšně nosila😃

@gracinka7 já šla na sál s 90 kg a už druhej den sem si připadala taaaak hubená 😂a když se kouknu na fotky, tak jsem ještě rok poté vypadala jako slonice😀

@gracinka7 to taky nechapu. Někomu břicho chybí a má z toho úzkosti. A já mám úzkost z těch žen, které to tvrdí. Vůbec to nechapu😆 Já teda zas měla problém v tom, ze jsem nikomu nechtela říct, a tutlala tehu do poslední chvíle. Věděli to jen nejbližší příbuzní. Nějaký popírání či co..

@gracinka7 přesně. 😀 navíc teď jsem šíleně jako tank, jak je to druhý těhotenstvi strašně brzo.... nesnáším to břicho, jak jsem tlustá, nemotorná, ošklivá.....Fakt ty žensky nechápu😀

Tehotenstvi jsem nesnasela, cely ten stav a prislo mi to nekonecne, predstava miminka pro me byla strasne abstraktni, i kdyz videt ho prvne na ultrazvuku bylo dojemny, zbytek jsem nejak neumela prozivat. Az pri narozeni prisla ta obri laska 🥰 Ale tehotenstvi bylo moje nejhorsi zivotni obdobi, kdy jsem mesic co mesic sledovala svuj vlastni upadek, fyzickej, i mentalni 😀. Porodem ze me vse spadlo a sestinedeli byla parada, uzila jsem si ho pohodove. Porodem uz jsem si zkratka prisla zase konecne jako JA 😀. Spis se o tom malo mluvi a bere se automaticky, ze zenska ma nejkrasnejsi obdobi zivota a maloktera to prizna.