Jsem těhotná a vůbec se netěším

Neměla jsem to tak, ale určitě to přejde. Jsi ještě hodně na začátku, na řešení výbavičky apod. bude dost času potom 😉

jsem těhotná potřetí a každé těhotenství zažívám to stejné a každé další těhotenství je to silnější.....vydrží mi to vždy do doby kdy začnu cítit pohyby, pak to pomalu přechází až v těšení, ale ta první půlka těhu je pro mě utrpení přestože krom nevolnosti netrpím na žádné komplikace. Myslím i že je to i psychická obrana před možným nezdarem ☹, čím jsem starší a rizika jsou větší tím déle trvá než se "uklidním" a začnu se na mimi těšit

@sim007 To víš, že to přejde. 🙂 Já čekám druhé a bylo mi podobně zle a nebavilo mě nic. 🙂 Po screeningu bude líp, uvidíš, člověk si trošičku oddychne, ale neboj se nic. 🙂 Mysli pozitivně a bude to dobré. 🙂

Ne nadarmo se říká 10 minut radosti, celý život starosti 😀 Ničeho se neboj, je to normální. Na výbavičku je dost času, miminko toho nepotřebuje až tak moc 🙂 To užívání si teprve přijde 🙂

Já miminko chci již od nepaměti....Za život jsem načůrala asi miliardu papírku a když jsem před měsícem koukala na ten vůbec první pozitivní....byla jsem rozčarovaná. Najednou mi běželo hlavou "proboha,co jsme to udělali" a jak to teď bude. A že budu muset přestat kouřit, budu mít 500 kg, teď už bude všecko jinak a já chci zpátky můj život a co teď propánajána se mnou bude ! Do toho máme před svatbou...no prostě...připadala jsem si jako mákla/ouberťačka a když jsem se někomu svěřila,že vlastně "nepluju na obláčku",tak se na mne díval jak na blázna. Teď už mám po USG, v práci mám poslední týden, za 10 dní svatba a vše je je najednou jinak.... Po cigárech ani neštěknu, že budu tlustá-to se nějak přežije, beru si muže mého života a děťátko bych chtěla již nejradši zítra..🙂 Je to jak píšou holky výše...prostě to někdy trvá...si na ten pocit zvyknout...přecvaknout se na jinou kolej...Rozhodně bych ale na sebe netlačila, nic si nevyčítala a myslím,že ten mateřský "kick" opravdu přijde...A budeme doufat,že nevolnosti se vypaří také rychle.

Ahoj, taky jsem to tak měla, miminko bylo plánované, zadařilo se nám hned. Když mi doktor potvrdil, že jsem těhotná, obrečela jsem to, ale ne radostí. Najednou jsem se soustředila jen na to, co všechno už nebudu moct a co všechno budu muset. Navíc jsem první 4 měsíce prozvracela a ani potom mi nebylo zrovna hej. Věci na miminko mě nebraly, ale dala jsem to nějak dohromady. Nakonec se mi Páťa narodil minulý týden, o měsíc dříve. A teď jsem neskutečně šťastná, že ho mam, a dala bych cokoli, aby se měl co nejlépe. Myslím, že tyhle pocity nejsou vůbec neobvyklé, jen se o nich bojí spousta těhulek mluvit, protože by je okolí třeba odsoudilo. Vydrž to, uvidíš, až budeš mít miminko v náručí, přijde to samo 🙂

Ja si tehotenstvi tak do pulky 4 mesice moc nepripoustela. Taky sem nic nikde nehledala. Spatne mi teda nebylo,ale nic se mi nechtelo. Pak se to prehouplo a ted uz vsechno planuju jak to chci mit a co koupim. Ale uz od zacatku jsem byla stastna ze cekame miminko. A ted jak se to blizi se tesim cim dal vic, ale lhala bych kdybych nemela obavy jak to vsechno zvladnem,ale tak to ma snad kazda prvorodicka. Preju hodne stesti.

@sim007 Mámou - myslím tou v hlavě, uvnitř - tě neudělají dvě čárky na těhotenském testu ani porod. Musíš do toho prostě dozrát, to má každá ženská prostě jinak. U prvního dítěte se mi ten pocit že ho miluju dostavil až po měsíci od porodu - přesně v původním termínu porodu. U druhého porodu to bylo okamžitě co jsem ji porodila a měla ji na sobě. Někdy ty moje "čtyři čárky" pěkně zlobí a ráda si od nich odpočinu, ale ten pocit uvnitř už mi prostě nikdo neodpáře 🙂

To budou určitě hormony a všechno se brzo v dobrý obrátí 🙂 nebooj, chce to čas 🙂 a ono ti asi stejně nezbyde nic jinýho, než se začít smiřovat a těšit se..miminko je na cestě 🙂

Přesně jak píše Chroustinka, máš devět měsíců, kdy se postupně budeš vypořádávat s tím, že budeš maminkou... V tobě roste nový život a z tebe se postupně stává matka... To je normální a přirozené... Už nepůjde jen o tebe, tvého chlapa, ale budete rodinka... Je to závazek, odpovědnost, ale především láska, něha, bezbrannost, péče, pocit štěstí - prostě mateřství.... Emoce se budou střídat jako na horské dráze... Nepodsouvej si zbytečné strachy a obavy. Vše je v pořádku a tak jak má být... Je to přirozené, je vidět, že ti na tom všem záleží a není ti to jedno - mateřský pud je hold nejsilnější... 😀

@sim007 čekám druhé, vymodlené děcko, doma mám sedmiletého školáka..pamatuji se, že když jsem byla těhotná s ním, měla jsem úplně stejné pocity, je to prostě mix hormonů a obav z neznáma. Teď se strašně těším, vím do čeho jdu a hlavně už vím, jak je skvělé mít dítě..Když Ti vstoupí do života, už nikdy to nebude jako dřív, jen lepší 🙂

to jsou normální pocity. Jsem těhotná po IVF, takže dítě bylo u nás opravdu chtěné a dlouho jsme se těšili. Ale jak píšeš, najednou když jsem zjistila, že je test pozitivní, uvědomila jsem si, že o dětech nic nevím, co vše mám zařídit, nakoupit apod. Do toho nevolnosti.... Teď jsem ve 27tt a to už si opravdu těhotenství užívám, nakupuji s radostí a prostě se různě informuji co mne zrovna napadne. Ono to příjde, ten začátek je takový, že najednou si uvědomíš, že v sobě nosíš dítě o kterém nic nevíš a za několik měsíců se o něho budeš muset postarat. To byly mé pocity 🙂 . Ale tělo ženy to má dobře vymyšlené, je 9 měsíců na to se připravit, postupně ti začne růst bříško, postupně se začne hýbat, takže si prostě fakt, že budeš mamkou postupně uvědomuješ, což je fajn. A to těšení příjde! 🙂

já jsem těhotná poprvé a prožívám něco podobného 🙂 nesnáším tento stav 🙂 a nehodlám to už nikdy podstoupit 🙂 ale věřím že se z toho postě jednou vyspím a bude vše jinak a budu se těšit a bude mě to bavit 🙂

Moc vam vsem dekuju 🙂

@sim007 - neboj, nevolnosti přejdou a hned jak ti bude líp, tak přijde i ta chuť nakupovat, budeš se těšit na miminko a plánovat...
Když člověku není dobře, tak jen přežívá, je rád, že se popasuje sám se sebou a ne se zabývat něčím, co je zatím tak "vzdálené".
Vydržaj. 😉

Mám to stejně- mimi jsme moc chtěli a jakmile se povedlo začly nevolnosti a jsem spíš protivná a posmutnělá. Zatím to malé moc nemiluju jelikož mě takhle trápí. Snad se to brzo zlepší 😒 Někdy si dokonce říkám, jestli jsem si to neměla ještě pořádně rozmyslet-přitom jsme o tom mluvili pěkných pár let. Ale když si představím toho drobka v náručí tak se moc těším 🙂

@sim007 Jsem ráda, že jsi ty pocity takto popsala. Prožívám to podobně a jsem ráda, že v tom nejsem sama. Někdy jsou chvíle, kdy se neskutečně těším a hladím si bříško. Jindy si zase říkám, proboha, jak já to vlastně zvládnu, vždyť vůbec nevím, co mám dělat. Nechce se mi moc vybírat oblečení, zařízení pokoje, ani další věci. Když jdeme s mojí mámou venku a ona kouká na kočárky a na miminka, tak taky dělám Jéé a To je hezké miminko, ale vlastně mě to vůbec nebere. Ségra mi neustále posílá nějaké informace a kurzy pro maminky, ale já se takových akcí vůbec nechci účastnit. Přijde mi, že se zbytečně okolo těhotenství dělá haló. Beru to jako přirozenou věc, ke které není nutné mít desítky příruček a kurzů, spoléhám na svoje instinkty.

@sim007 Pokud Tím žiješ a nejde Ti to z hlavy, podívej se na manuálek ve článku na mém fotoblogu a můžeš se přidat do skupiny Emoční terapie, ve které radím, jak s manuálkem naložit.

@sim007 jsem v 9tt a víc než těhotná, si připadám jako nemocná. Celé dny mě bolí žaludek, kyseliny se mi vrací a ikdyž nezvracím, je to hodně nepříjemné. Jsem od 5 ráno vzhůru. Po předchozím potratu jsem po dítěti moc toužila a přišlo po IUI, euforie se zatím ale nedostavila. Možná strachem z dalšího zklamání, nevím. Nakupovat nebo přemýšlet co v budoucnu pořídit se mi nechce. Bříško si nehladím, s dítětem nemluvím. Jen bych už chtěla být zase bez těch žaludečních obtíží. Snad se ta euforie brzy dostaví ;)

Ahojky, připomněla jsi mi sebe přesně před rokem,byla jsem na pochybách, jak všechno zvládnu,bylo mi líto, že už nebudeme s manželem jen my dva - podívej se na můj fotoblog a zprávu z 11.listopadu, byla jsem zoufalá. Poprvé mi došlo, že to malé v bříšku miluji, když jsem na konci listopadu kvůli krvácení musela zůstat v nemocnici. Ale věř mi,že bude všechno dobré. Já jsem se 10.dubna neskutečně zamilovala do svého syna, a to hned, když mi ho položili na břicho. On je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Teď leží vedle mě v postylce, spokojeně oddychuje a můj život má konečně smysl. Těš se na svůj poklad a užívej si těhotenství, držím palce a přeji jen to nejlepší.

@sim007 já do 4 měsíce přemýšlela, jestli "to" nedat (fuj teď je mi ze sebe zle) a to jsem byla rok vdaná, vše fungovalo, mimi bylo plánované... brečela jsem kamarádce na rameni, že "to" nechci, že já přeci mít dítě nemůžu, vždyť se mě podívej... a pak někdy ve 4. měsíci... jako když mávne...

@sim007 To přijde. 😉

Normální to je,hormony se v těle bouři a změny nálad a tak jsou normální. Když jsme s přítelem mluvili o dětech a rozhodli se,že to prostě necháme náhodě,nikdy by mě nenapadlo,že otehotnim hned za měsíc. V první chvíli jsem absolutně nevěděla jestli se mám radovat nebo co? Když mi to doktor potvrdil,taky jsem se neradovala,narozdíl od přítele. Ale potom během pár týdnu se to postupně zmenilo a ja se začala těšit.... Na těhotenství se podle mě ani nijak připravit nedá,stejně nás to vždycky zastihne nepřipravené,je to neco nového a zároveň hezkého....

Musím se zde svěřit ☹ Jsem v 19tt. Hodně lidiček zde ve skupině, kdy rodím, tak se těší, většina cítí pohyby /já ještě ne/ a jsou nadšení. Já nic, všichni mi říkají, že ve 30 už je čas mít dítko, dítko je neplánované, ale si říkám, jaké je to štěstí, že se to takhle povedlo - hodně mých kamarádek se to nevede už pár let, a já z jedné kapky už čekám mimi. S přítelem jsem krátce, on je nadšený, protože je starší a už si přál dítko dlouho. A já si říkám jak to zvládnu, nejsem vůbec nějaká šťastná z toho, mám dva psíky /když vidím pejska a dítko venku,tak radši běžím k pejskovi a šišlám na něho/, přítel je řidičem mezinárodní dopravy, takže doma skoro nebude a já na to skoro sama a co ten porod - jejda, jejda. Ted je to fakt u mě krizovka. Myslíte, že si mám zajít nějak k psychologovi pro rady /kámoškám to říkám, ale říkají to samé, co tady, že se to změní/ nebo mám počkat?

@hannah84 pokud budeš chtít k psychologovi, tak si najdi nekoho schopného, aby Tě nedostal do horšího stavu, než jsi...

Podle mě je u Tebe problém v tom, že sis sama neřekla, už je čas...ted bych chtěla....ono kdyby jsi tehotná nebyla, tak za půl roku třeba bys to cítila jinak...ale too je kdyby kdyby...

Ted si myslím, že je to o tom, že ses na těhotenství nestihla připravit psychicky, že nejsi srovnaná s tím, že prostě hodně věcí bude na Tobě a že Ti to změní život....Jsi zodpovědná, proto to ted řešíš 😉 a to je dobře.

Já nevím, zda jít či nejít za psychologem...to je těžká otázka....

spíš jak to máš s mamkou? máš segru? jaká je rodina partnera? Budeš na miminko uplně sama nebo Ti někdo z nich bude moct pomoct?

ono je to i tak, že nevíš a neumíš si představit, jak to vše bude až se narodí....

Podívej, je Ti 30let, podle toho, že to řešíš, jsi inteligentní a zodpovědná holka...Myslím si, že žádný psycholog tvuj stav nezmění v tom smyslu, že se začneš těšit a budeš nakupovat a bláznit jak ostatní....

Spíš si polož otázku, zda miminko nemáš ráda za to, že přijde...že se to stalo....a nebo zda jen nejsi vyplesklá ze všech dětí...ono každá to takhle nemá a neznamená to, že je to špatně....každá máma neblázní od prvních tehotenských testů, kdy jim doslova hrábne a od te doby jsou jak bláznivé....všude se rozplývají nad kočárkama, hračkama, oblečením a prolízají diskuze kde básní jak to bude super a je super....

To, že to nemáš jako ostatní neznamená, že jsi špatná jako člověk nebo jako buducí matka.....máš strach a uvědomuejš si, že ti to změní život.....a nemusíš kolem toho dělat cukrbliky a "hrát" si na rodinu atd...

nechej tomu volný průběh, nedělej nic, co nechceš a pokud tě ostatní nepodporují, tak jim to neříkej

😉

@hannah84 Hlavně neřeš ostatní baby tady na MK- u většiny co diskutují právě v těch skupinách, tak je to mimi plánované, chtěné a někdy i vymodlené, tak se hrozně těší a vše prožívají... 'Což je pochopitelné...
Já čekám mimi- 26t, neplánované, chlap mě na začátku těhu opustil... a na mimi jsem se třeba začala těšit až poslední týden- předtím jsem nebyla neštastná, ale prostě jsem to brala tak nějak v klidu... Tak bych zatím nějakého psychologa neřešila a dala tomu čas, ono až ucítíš více pohyby, břicho povyroste, začneš řešit výbavičku, tak se budeš těšit i když pravděpodobně ne jak dost z uživatelek tady co mají dítko plánované...

@ta_kacka přesně...souhlas. A jsi dobrá..máš oporu v rodičích alepson?

@tarra27 tak je to těžké, někdy je líp, někdy hůř, hlavně ten začátek byl náročný... A jak bylo mimi ne-uplně plánované, tak jsem se cítila/občas cítím jak @hannah84 prostě jsem ráda, že čekám mimi, ale není to tak "horké" jak u jiných těhotných 🙂
A rodiče jsou fajn, chci si téměř vše řešit sama a neotravovat, bo to že já čekám mimi je moje věc a zkusím to zvládnout sama (samozřejmě se nějaké výpomoci a hlídaní nebráním, ale znamená to, že se k nim nenastěhuju a nenechám se od nich živit 🙂)

@ta_kacka tak to klobouk dolů.... holka, já bych to nezvládla si myslím....ale hlavne že máš je jako berličku, když by bylo nejhůř....to je dobře 😉
a že neblázníš z každého UZ je normální .-) mě to někdy přijde i přehnané, když vidím, jak si tady každý den dělají testy ráno vpoledne a večer ikdyž už jsou pozitivní 🙂 tyhle srandičky okolo z žádné dobrou ale ani špatnou mamu neudělají....