Jsem prý protivná. Měly jste to taky tak?

No co, já jsem protivná i netěhotná. 😄
Tak pro chlapa je to všechno ještě vzdálené, ale taky ho ty humory přejdou.

Přejde to. Já jsem byla obě těhotenství na ránu. Nyní, to druhé, mi to vydrželo až do 6. -7. měsíce a byli jsme na rozchod. 🤦‍♀️
Stval mě jen tím, že dýchal a to nemluvím o tom, že mi teda fakt nevonel (ne že by on přímo smrdel, ale mně nevonela ani aviváž)

@denninka22
@ekou
Tak koukám že se máme ještě na co těšit teda🤦🏻‍♀️😅

Tehotenstvi neni zrovna prochazka ruzovou zahradou :D nemoznost spat, paleni zahy, clovek si poradne ani neoblece kalhoty natoz botky, hned je mu teplo atd a nakonec cekani na den D, kdy uz to prijde. Jenze vse je o tom jak si to clovek urovna v hlave :D :D

Uklidni se, nic neni tak horky... Treba budes s deckem jeste horsi.. 😂

ano, mela jsem taky tak. je to neprijemne, kolem tretiho mesice se mi to zlepsilo, tak drzim palce at i tobe. 🍀 muj manzel je opravdu hodne chapavy, ale v lepsi chvilce jsem mu to musela vysvetlit. ze se snazim, ale hrozne se mi stridaji nalady - vesela, smutna, plactiva...je mi divne v mem tele, mam problem se soutredit, je mi spatne, nemuzu spat, mam vylozene odpor k jakekoli fyzicke aktivite a jsem porad unavena. a pritel me taky skoro odpuzoval 🙄 navic jsem poprve nevedela, jestli to jeste nekdy prejde. u druheho to bylo neprijemne, ale z vidinou konce. kdyz mi bylo nejhur, radsi sem se uklidila a byla sama 🤷🏼‍♀️ nic jineho mi na to nepomahalo.
a holky te strasi, ze pockej az neobujes boty, nebo se nepohnes, nebo s miminem apod. ale to tak byt nemusi. kazdy ma tehotenstvi jine a i jinak proziva materstvi a nikdo nezname tebe ani tveho partnera. pro me treba uplne nejvetsi psycho v zivote bylo sestinedeli, ale pridalo se k tomu, ze sem rodila driv a pece o nedonosene miminko byla narocna. tak doufam, ze podruhe to bude lepsi. a kdyz ne, budu vedet, ze to zase skonci. rikej si, ze je to jen obdobi, ktere ted takove je, ale nekdy skonci. 👍to pomaha pak i s miminkem, kdyz prijde nejake narocnejsi obdobi. nepreju ti, at si tehotenstvi uzijes, ale at to zvladnes, prezijes a je to brzy lepsi 👍

A pak menopauza...

Zkus to partnerovi vysvětlit, jak se cítíš. A ujistit ho, že on za to nemůže a máš ho pořád ráda. Jen těhotenství je pořádná hormonální jízda. Také to znám. Neboj ono to přejde. Já jsem taky v těhotenství docela protivná, i když se snažím nebýt. Že je těhotenství nejkrásnější období ženy musel vymyslet chlap. Ale po porodu, když jsem viděla jak manžel mazlí malého, jak spolu odpočívají, hrdě vozí kočárek a přebaluje ( a toho se hodně bál) jsem ho milovala strašně moc. To jsem zase bulela dojetím ( hormony no).

A počkej až partner ucítí kopanečky přes břicho, je to náročné období, ale také krásné. A stojí to za ty naše broučky vydržet.

Jsem krajně hysterická a úzkostlivá normálně. Nepříjemně působím evidentně asi taky normálně, i když se snažím být příjemná. Hold mám dramatickej výraz a většinu času jsem byla ironická, asi to není dobrá kombinace.:D Nicméně mi manžel rikal, že v těhotenství to bylo stokrát horší a že druhý dítě primárně nechce, protože nechce zase zažívat tu emoční horskou dráhu co jsem mu připravila. Paradoxně mně přišlo, že jsem se psychicky zlepšila, jen jsem mívala návaly vzteklosti a vadilo mi uz pak jen to, jak nahlas a blbě manžel dejchá…:D ale to jsem se naučila mlčet (což bylo taky špatně podle manžela) Hold vydržet a vysvětlovat. Můj manžel je empatickej hodně (jinak by se mnou asi nevydržel.:D) ale stejně mám pocit, že to co se odehrává v ženský při těhotenství a následně při péči o miminko prostě nedokáže pochopit. Trochu se to zlomilo, když Kilian už kopal tak, že to cítil a po porodu, protože ani on sám už neměl takovej strach, že se něco pokazí, prej to pro něj bylo těžký v tom, že kdyby náhodou něco, nemůže nic udělat a moc mu to nenahrávalo, takže sám byl nějak ve stresu a bylo to poznat. Narovinu bych řekla jak to cítím (strach ze změny, strach, že se něco může pokazit atd atd) a požádala aby to zkusil zvládnout, protože mi je jasný, že to pro oba je nějak náročný a hold hormony pracujou.)

Hlavně nebojuj s tím, že jsi protivná. Nesnaž se to násilím přemoci, prostě akceptuj, že reaguješ jinak, emotivněji. Nejsi protivná jen, jsi teď trošku jiná. Tvé tělo čelí hormonální smršti, je ti blbě a chtěla by jsi si zalézt někam do klidu, pokud se ti toho nedostává, tak jsi zpruzelá. Pokus se respektovat svoje potřeby a řekni i přítelovi, že teď máš období, kdy potřebuješ být víc v klidečku a že pokud mu nasraně odsekneš, tak to neděláš schválně, aby jsi potrestala, ale prostě jsi teď víc emotivní.

Proč se bojíš o miminko?

Holky všem vám děkuji za reakce, jsem ráda že mě chápete a zažíváte to samé🙈
S přítelem se snažím mluvit, ale většinou právě mám dny kdy mluvit nechci a chci být jen sama a když na mě mluví, tak je to pro mě na nic🤦🏻‍♀️😅 ve dnech kdy jsem ok tak si raději užijeme, že mám dobrou náladu, jedeme na výlet a povídáme si o spoustě věcech, jen tedy ne o tom proč jsem většinu času na pěst😅

A abych odpověděla na otázku, o miminko mám strach, protože jsem minulý rok touto dobou v 6.tt potratila, teď je pro mě těhotenství jen plné obav a strachu😏

To bolí, když člověk přijde o miminko, ale nedovol, aby tě strach ovládal. Je škoda, aby tě minulá zkušenost limitovala, zkus si o tom s někým promluvit, třeba s psychologem.

Holka já byla protivná i na svou adoptivní dceru, je mi 25let a máme v péči pritelovu sestru(18let) teď se odstěhovala k příteli ale na začátku těhotenství to dostávala pěkně sežrat. Jelikož jsme ji dostali do péče v pubertě a doma nebyla k ničemu vedená, jebala jsem ji úplně za vše. Přítel to samý jenže ten byl v práci. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná a vysvětlila, že to jsou hormamy, řeklo jim to ještě pár lidí, že opravdu to jsou hormamy a tak tomu začli věřit a už to tak nějak všeci brali. Kolem 3m se to trochu zlepšilo, od 6 měsíce to byla pohoda až do 8 měsíce, to už jsem se při své výšce už jen koulela, snažila se celej barák dát dokupy a spíš funela a byla nervózní aby vše bylo tip top, ale z břichem už to moc nešlo, takže zase se že mě stála protivka😂 dej příteli přečíst tuhle diskuzi a uvidíš, není jedinej chlap.(my se první 3 měsíce pořád hádali a byla jsem nehorší) Ale první z věcí co přítel řekl, když se princezna narodila, že ty nervy celé těhotenství stáli za to, uvidíš že to tak bude i u vás.❤️ Je to nádhera pro oba

Taky jsem v těhotenství ještě víc protivná než normálně 😁

Já jsem v obou těhotenstvích vyhodila přítele z bytu ...

Já to měla také. S tím nic neuděláš. Přítel musí být trpělivý.

Tak jestli má přítel problém teď, tak bych řekla, že to je dost málo ideální parťák na založení rodiny. Protože prostě v těhu se nemění jen tělo, hormony pracují a ukočírovat různé stavy mysli je náročné. Co bude přítel dělat s postupujícím těhotenstvím, následně až bude miminko brečet, ne každé dítě krásně spinká, takže pak proběhne totální zombifikace rodiny, co pak?

Já byla na začátku taky hrozně protivná, skoro až megera 🤦‍♀️😂. Ale já si teda byla protivná i sama sobě, bylo mi zle, chtěla jsem zalézt do koutku a tam tiše trpět. Kdykoli jsem byla nucená k nějaké sociální interakci, bylo to strašně vyčerpávající. Všichni mi připadali, že po mě něco chtějí, že jsou moc pomalí, moc rychlí... V prvním trimestru jsem nesnesla, aby na mě kdokoli sahal (manžel mohl, ale jenom na ruce, maximálně na paže 🙈). Přešlo to 😊 A nejvíc jsem si užila třetí trimestr na který většina maminek "nadává" 😉😊
Nám teda s mužem hodně pomohlo, že jsme zvyklí spolu mluvit na rovinu. Takže jsem mu prostě opakovala, že ho miluju, asi i víc než dřív, ale že je mi prostě zle a nezvládám ovládat ty emoční výkyvy. Ale že to určitě přejde, tak ať má se mnou trpělivost 😊

Hmm v těhotenství to ještě šlo ale pak s miminkem 😅

Bud v klidu, ja pri druhem tehotenstvi sla po chlapovi jak pes po kocce. Normalne me sralo snad i ze po tydnu prijel domu a to jsem se na nej i tesila🤣 po case si zvykl a nevsimal si me a delal dobre. Po porodu se mi teds vsechno srovnalo (nerikam, ze me nesere, ale mozna o trosku min)🤣

Ahoj, prošla jsem čtyřmi tehotenstvimi. A upřímně měla jsem je strašný, rozhodně si je neužívám. V tom předposledním, než jsem přišla na to, že jsem těhotná jsem myslela, že mám nějakou rychlou formu rakoviny a v tom posledním jsem zase nemohla normálně chodit, táhla jsem za sebou nohu. A to podotýkám jsem normálně zdravá s normální váhou. Nálady úplně na prd. Každopádně, tobě se to nezmění a partner by se měl co nejrychleji adaptovat. To nemluvím o tom jaký je to psychicky a fyzicky náročné po porodu. U mě většinou tak rok na prd. Není to moc optimistické, ale vědomí, že jsou lidi, kteří to mají také tak by to mohlo pomoci. Hlavně pomoci vysvetlit partnerovi, aby to nebral osobně. Prostě to tak je a vy potřebujete zvýšenou podporu a hlavně se musíte bavit i o tom, že po porodu to bude patrně ještě horší. Bude rád, že se o vás musí starat, jen to musíte dobře podat. Chlapy jsou rádi oporou, jen se jim musí říct, co přesně po nich vlastně chceme. Že takto jsou oporou celé rodině. Držím palce a ať to jde co nejlépe.

A přítel si třeba přečetl něco o těhotenství? Můj manžel toho teda taky moc nevěděl, ale kromě toho, že mu posílám krátké články “pro tatínky” z těhotenské aplikace a taky o všem mluvíme a já mu neustále něco vysvětluji.

Jako chápu, protiva nic moc, ale nosíš pod srdcem jeho dítě a tvoje tělo se soustředí v podstatě jen na to, aby bylo vše OK 🙈🫢.

Možná kdyby ti občas přinesl snídani do postele nebo dojel pro fresh džus, bylo by ti lépe a budeš milejší, než když tě bude tepat za to že jsi protivná.

Den pred tim, nez jsem nasla 2 carky, jsem byla tak nabrousena, ze jsem po chlapovi hodila mobil 🤣 doted se tomu smejeme, tohle jsem nikdy neudelala. Tedka zacinam 12. Tyden a je fakt, ze mi mozna nekdy staci min k rozcileni, ale neni to nic strasneho. My mame s manzelem od zacatku uzasny vztah a naucili jsme se, kdyz se rafnem skrz nejakou fakt kravinu, co ani nema smysl rozebirat, to pak hodit za hlavu a dalsi den na to proste uplne zapomenout a zase se k sobe chovat hezky. A vime oba, ze to neni nejaka pretvarka, ale proste snaha se nehadat kvuli zbytecnostem, a vzdycky jsme pak oba v pohode.