Jaké to je mít holčičku?

To se asi nedá takhle napsat. Je to prostě jiná originální lidská bytost. Naše třeba potřebovaly mnohem víc očního kontaktu a mluvení než syn. Víc pištěj. Taky mají dlouhý vlasy, co se musí česat. Ale jsou zlatý, kdybych si tenkrát mohla bývala vybrat, beru kluky, ale teď jsem za ty naše kočky ráda a nedala bych je ani za nic 🙂

Třeba moje holky jsou strašně hlučné, upištěné. Starší se chce s námi pořád hádat, zvyšuje hlas, chce si za každou cenu prosadit svou. Malá má zatím 9 měsíců, ale už se mezi sebou perou a hašteří. Já chlapečka nemám, tak srovnávat nemůžu.
Ale s matkou vztah taky nemáme nic moc, ani v dětství jsme si nebyly blízké. Takže bych chtěla, abysme s holkama měly hezký vztah, ikdyz vím, že to bude náročné.

Mám obě pohlaví, rakla bych, že jsou víc chapvejsi, líp se už od batolat orientují, kde co mají. Jsou učenlivejsi. Ale ....🤣 Jak víc rostou jsou víc ubrecene, uknucene, žaluji, hůř se nimi domlouvá.
Kluci jsou sasci už od mimin. Ale taky nemají špetku orientačního smyslu i když u věcí stojí nebo ji mají od nemusí donést. Řeší si věci sami, nemají potřebu tolik žalovat.

@palja souhlas, to budovani vztahu matka dcera je strašně náročné. Se synem to jde nějak snadněji. Ale ono je to naopak, muž /syn. S dcerou si rozumí naopak zas líp.

My vždycky chtěli holčičku a máme ji 😊 Je to krásný, nejen že nosí šatičky a je to princezna, ale je to prostě ženská - má ohromnou zálibu v oblečení, zajímají ji fintítka, když se já maluju tak mi všechno podává, nejradši by si už lakovala i nehty 😄 myslím si že když se to povede, z dcery může být jednou fajn kámoška...

Taky mám obojí pohlaví. Prvního mám kluka, se kterým jsem měla vždycky super vztah, ale teď, jak se mu blíží puberta, cítím, že se mi čím dál tím víc vzdaluje a tíhne spíš k tátovi. Jinak je to kliďas, vždycky se s ním dalo na všem domluvit, v tomhle asi jediném má povahu jako já,že prostě za žádných okolností nechce nikoho otravovat, je s ním fakt lehké pořízení. Dcerka je mnohem složitější povaha, od miminka uječená, když si postaví hlavu, tak s ní prostě nic nehne, domluva s ní je mnohdy velice obtížná. Je ji jedno, kolik lidí svým jekem obtěžuje, ječí dál. Ale jinak konečně vím, jaký to je mít dítě jako parťáka. Syn měl snad od mimina všechny zájmy jdoucí naprosto mimo mě. Přístup ke škole, k povinnostem, k pohybu, celkově k životu má tak strašně na háku, že fakt někdy nechápu. I proto si teď rozumí spíš s tátou, který je na tom dost podobně ve většině ohledů. Dcerka je v tomto jeho opak. Baví ji jezdit se mnou na vylety, baví ji písničky, divadla, hrady a zámky, příběhy, šaty, paráda, prostě celkově krásný věci. Orientuje se mnohem líp ve vztazích lidí, ve svých věcech, ve městě, kde žijem...A hlavně je tak strašně ráda se mnou, vždycky mě tak ráda vidí, miluje mě tak moc, že ačkoliv jsem vždycky myslela, že mám s manželem a synem super vztah, tak teprv teď vidím, jaký to je, když tě někdo fakt zbožňuje a považuje tě za nejdokonalejší osobu ve vesmíru... Strašně jsem se bála mít dceru, protože můj vztah s mámou je kulantně řečeno už od dětství nic moc. Ale naštěstí spolu máme úplně jinej vztah než jsem já kdy měla s mámou. Myslím, že puberta s touhle rozkosnou, ale straslive tvrdohlavou princeznou bude pěknej očistec, ale snad se nam to podaří ustát a budem se mít rady i v její dospělosti. To bych si moc přála samozřejmě i se synem, ale tam se toho nějak moc nebojím, s tím na sebe snad budem hodní pořád, i když si třeba nebudem ve všem 100% rozumět.

Je to super a mít zdravé dítě bez ohledu pohlaví je úplně super 👍

Naše malá je často hodně hlasitá, ječí a tak 😆 je i docela tvrdohlavá, ale to je povahou spíš než pohlavím...
Umí být i hodně roztomilá, když chce, rada mi pomáhá (možná trošku silné slovo 😄) s vařením a tak... Teď čekám chlapečka a taky jsem zvědavá, jaké to bude, těším se na to 🙂 jsem ráda, že si "zkusím" oboje

Mám dvě holky, jedna tedy jen roční, ale ta druhá je horší jak kluk. V listopadu ji budou 4. Šaty nechce, panenky nechce, nechce poslouchat, vlasy ma extrémně kudrnaté, takže i když je má nad zadek, tak když jsou suché tak jsou jen na ramena. Účesy nesnáší, je šíleně tvrdohlava, fakt extrémně. Ječí, venku je jak kluk, věčně leze do výšek, skáče, baví ji "box" do pytle. Záchody jsou náročné no, fakt nechceš aby na tom seděla a celkem už i něco váží. No radost

Myslim, ze nez vylozene o problem vztahu matka-dcera jde o kombinaci povah a typu osobnosti. Sice jsem ze stejneho duvodu jako ty alibisticky rada, ze mam syny, ale jsou tri a s jednim z nich mi drhne komunikace uz od malicka a on si uz od miminka vyrazne vic rozumi s manzelem. A dalsi zase vic tihne ke mne...Neboj se dopredu. Drzim pesti pro krasny vztah🍀 Jinak mame v rodine holcicku jednu a to, ze pisti, je asi prvni charakteristika, ktera me napadne😀

Starsi je syn a prvni myslenky v tehotenstvi byly, ze chci zase kluka... A sup, mame holku. Uz 4,5 roku. A jake to je? Stejne uzasne, narocne, zabavne, unavne... o x radek dal... jako mit syna ☺️ V necem jsou jako ohen a voda, v necem uplne stejni, v jistych vecech si ty "praveke" role vymenili, v dalsim je to 100% zenska a on 100% chlap (je mu 6). Luxus, ale byl by to luxus i se dvema kluky ci naopak. Za me neni dite samozrejmost z milionu duvodu... je to dar (bez navodu a kurna tezky na obsluhu).

Já teda nemám dceru, ale vždy jsem ji chtěla. Každopádně muzu říct, ze se dá vybudovat kvalitní vztah matka-dcera. A je to určitě snazší než se synem. Holky jsou sdilnejsi, navíc v zájmech podobnější, kolik matek bavi zirat na letadla, sledovat fotbal a řešit minecraft? Já bych řekla, ze jich moc nebude. A kolik matek bavi řešit vztahy, kosmetiku, nákupy a další holcici věci. To bych řekla ze bude většina. Už jen tohle ten vztah dost ulehčuje. Navíc mi přijdou v globálu více rozumnější, nejsou agresivní ani vztekle, jsou prirozene cistotne, a empaticke, nesikanuji se mezi sebou, pomáhají si, umi spolu vycházet, umi spolupracovat a na všem se domluvit v klidu.

Myslím, že na pohlaví nezáleží, snad pokud nemáš nějaké specifické nároky na módu. Každé dítě je nová a samostatná bytost. Může to být komunikativní citlivý kluk nebo holka, může to být nekomunikativní a neemotivní kluk nebo holka nebo jakákoliv kombinace vlastností a pohlaví. Takže jaké to je mít holku? Různé, stejně jako mít kluka.

Mám nejstaršího syna a dvě holčičky. Starší z dcer má 4,5 a od miminka je dost náročná 😀 Je hodně temperamentní, ukřičená, tvrdohlavá, odmlouvá, chvilku neposedí, musí být u všeho 😀 Zároveň je moc laskavá, empatická, dobrosrdečná, chytrá. Miluje růžovou barvu a šaty, ale taky je věčně odřená a plná modřin. Je prostě naše a zbožňujeme ji, ať je, jaká je 😊 Druhá holčička má půl roku a zatím vypadá o dost klidnější 🤭

@95newmommy2020 Rozhodně to neplatí u všech holčiček. S tou naší se v klidu na moc věcech nedomluvíme 😁 U nás je klidnější spíš syn, dcera je dost velký vztekloun.

Mam syna-dceru-syna a s tou nasi prostredni holcickou je to pohodicka, je hodnoucka, spolupracuje, je vrela a laskava, mazliva, takova typicka holcicka, opravdu je to poteseni byt s ni ☺️ Jo a pokud nevis kudy kam s dcerou, doporucuju mrknout na Gilmorova devcata, sjizdim to uz asi po stopadesate 😄 Podobny vztah bych si opravdu prala se svou dcerou mit.

Upřímně na začátku je to úplně jedno, je to prostě mimino. Dál jsem se ještě nedostala, ale co vidím v rodině, kde v té nejbližší je náš syn jediný kluk, tak je to u holek každý pes jiná ves.

@95newmommy2020 mne treba hrozne nebavi se patlat v emocich a takova ta holcici diplomacie, kdo s kym ka a neka...ten tvuj popis zni krasne, ale jeste si celkem pamatuju tu realitu divciho kolektivu😀 A moji kosmetiku, sperky a saty mi aspon nikdo doma nevezme🙂

To je tak poplatné povaze, že se nedá paušalizovat. Mám holky dvě, každá jiná. Nepiští ani jedna 🤣 Každá má trochu jinou povahu. S matkou se prakticky nestýkám, ale můj vztah k dcerám si vybuduju s mým mužem sama, tím se trápit nebudu. Mít holky je boží. Přijmi, co jsi dostala od osudu naděleno a těš se na novou životní zkušenost.

Všichni, kdo máme malé dcery (a zároven i syny pro porovnání) jsme se shodli, že holky jsou mnohem uřvanější, labilnější a umanutější. Více ničí věci a odmlouvají. Kluci byli třeba úplně v klidu, a to mám porovnání ze 4 různých rodin. Asi jsme jen všichni měli pech, nebo si to kluci vyberou v pubertě. 🙄

Nevidim rozdil holka/kluk. Jen v ramci nausnicek to je u nas vyzva, jelikoz se ji porad rozepinaji (vyzkouseno uz vsechny typy zaveru) a je vzdy boj zavrit nausnici :D

Mám dceru a syna, syn je mnohem větší mazel oproti dceři, to už musí jooo něco být, aby dcera přišla, taky je mnohem víc ubrecena, ufnukana a teda nepisti vůbec...

Nepausalizovat. Mám tři holky, každá úplně jiná a to doslova a do pismene a je to výzva. Ale super. Vždy jsem chtěla syna, no teď už si nedovedu představit ho mít. Nějak jsem si odvysílá na myšlenku kluka. Jsem za naše holky ráda. Vztah budeš mi takový, jaký si ho uděláš.

@95newmommy2020 přesně tohle řeším s dcerou...
Manžel miluje fotbal, obě děti chodí s námi fandit místnímu klubu, stejně jako právě dcera miluje Minecraft, sleduje letadla...kosmetika, nakupy to ji vůbec nebere...

Mám teda jen dceru a kromě toho, že to je boží, mě překvapilo, jaký otázky a vzpomínky to ve mně otevírá. Měla jsem myslím šťastné dětství a vztah s rodiči moc fajn, vztah s mámou se začal trochu komplikovat, jak jsem vyrůstala, ale i tak se máme moc rády. A přesto mi přišlo, že se s narozením dcery otevřela nějaká bolavá třináctá komnata. Ale je to ohromná příležitost na sobě pracovat a ten vztah pěstovat tak, aby byl jak z těch Gilmorek, jak už tu kdosi zmínil 😁. Nevím, jestli by mi syn poskytl tolik prostoru pro seberozvoj, podle mě ne, protože by mi tak nezrcadlil ta “moje” témata. Dcera je naprosto dokonalá a neměnila bych, i když to někdy není jednoduchý. A nepiští - aspoň zatím 😁. Myslím, že každé dítě je osobnost, nemám ráda paušalizace, koneckonců i kluci můžou mámám krást šminky a oblečení 😜 a holky trávit čas nejradši v garáži. Vztah s dcerou bude takový, jaký si ho uděláš, a i když to nejspíš bude něco stát, bude to stát za to 😚

Já mám prvniho syna. Už má 9. Ten byl sice divočejsi,ale jako klasický kluk. Jinak pohodář, všude jsem s ním mohla,klidně na noc. Byl fakt super parťak.
Druhou máme holku,ta měla 2. Těšila jsme se na ni,jak si to užiju, tu moji princeznu..No,ve zkratce bych řekla asi ..Peklo! Je úplně jiná než syn. Nestačí se divit ani okolí,kamarádky,rodina. Uječená od narození,až teď začíná lépe spát, ne ale každou noc. Všechno je s ní problém. Hřiště,dětský koutek,jakékoliv akce. Všude předvede scénku,jakmile se jí cokoliv nelíbí nebo není po jejím. První rok jsem byla na antidepresivech,úplně jsem se zhroutila. Zkoušela jsem to už i přes lékaře..zbytečně. Tak jen čekám,jestli se to někdy zlomí..

Já mám s mamkou skvělý vztah (i když na něco máme dost odlišná názory) a celé dětství jsem měla, užívaly jsme si spolu 🙂 Mám dceru a syna, chovají se zatím v základu dost podobně. Holky jsou víc uječené - když spadnou, tak řvou, když se něco děje, tak řvou. Kluk mi padá pořád (že by byli kluci opravdu více nešikovní?) a ani nepípne. Empatiční jsou zatím oba tak nastejno, ale on je syn docela mazel, má rád měkkoučké věci a tulení. Kluk miluje auta a cokoli, co může posouvat. Holka měla ráda auta v 2,5r, teď už jen tak normálně, teď hlavně ty panenky a holčičí věci (poníky, šminkování...). Jsou oba celkem hodní a nenároční, i když samozřejmě se taky vztekají. Zatím to vypadá, že syn začne mluvit dřív než ona, ukecaní byli od mimina oba, ale on mi přijde, že má šikovnější jazýček (ale holka je levák a asi dominance pravé oko).
Spíš jsem si v těhotenství říkala, jaký by měli vztah holka-kluk a holka-holka, vztahem k rodiči jsem se nezabírala, tam jsem předpokládala, že bude dobrý 😀 Když se narodil, tak byla nadšená, ale teď by asi radši víc holku no... A do bytu narvat holčičí i klučičí hračky... A nové oblečení, protože tamto růžové se nemůže dědit...

Já mám holčičky dvě a každá je úplně jiná. Starší je teda v pubertě, ale vztah jsme neměly nikdy nic moc..nikdy se mi nesvěřovala, nevyhledávala moji přítomnost,nepřišla si popovídat,.. přijde jen když chce něco koupit, zaplatit..hodně v ní vidím jejího otce takže bude mít blíž spíš k němu. Za to mladší dcera je celá já 🙂 je empatická, milá, ochotná pomoci. Vždycky mi říká, že se maminky moc přetěžují a neříkají si o pomoc 😀 Jednou za 14 dní chodíme na kafíčko a dortík, kde si povídáme, teda povídá spíš ona 😀 Ale každý den vyžaduje svoji chvilku se mnou, chodíme na procházky, svěřuje se mi,.. s ní věřím, že nám tenhle hezký vztah vydrží.