Hrozný hormony v těhotenství, máte zkušenost?

u mně nezabírá nic!!!! Jsem protivná sama sobě, nic mně nebaví. To z předchozícj těhu neznám

Jo, nekdy je to hruza. Cele pondeli jsem brecela a to, i kdyz mi dal pritel banalni otazku. Videla jsem ho po tydnu a zacala jsem rvat misto toho, abych mu rekla ahoj a dala pusu, povesila jsem se mu na krk a zacala jsem rvat. Predtim jsem se dohadala s dcerou, kterou taky vidim malo a kdyz jsem se objednavala u zubare, tak jsem se sestricce rozbrecela do telefonu. Byla jsem zoufala uz. A citila jsem se jako blazen. Jsem vztahovacna a narusuje mi to vztahy. No tak se to snazim nejak prezit. Asi to chce ty emoce nejak nekde pustit ven. U Tebe je to vztek. Tak treba nejaky boxovaci pytel? Nevim. Nejhorsi je asi ty emoce dusit v sobe a nechat je kumulovat. Ale clovek musi fungovat, ze jo? Nemame to jednoduche 🙂 Ume to nastesti neni permanentne, ale jina teda jsem. Dost. Drzim pesti!

Jooo tak to nejsi sama.Vím že jsem na zabití ,ale nic s tím sama nezmůžu.Hlavně tím provokuju všechny okolo.Nejsem zlý člověk nikdy jsem nebyla a ted je ze mě bestie chrlící oheň :D jsem i nejsem ráda,že taková nejsem jen já.Jsem z toho uplně na větvi a to jsem na začátku.Ted to začalo brekem a vsugerováním si věcí jako je že nejsem tak hezká a přitažlivá a že má přítel někde tak 10 milenek :-/ držím ti palce at te to rychle přejde a nezbláznís se do te doby :D 🙂)

Já celý první trimestr totálně těžké depky, pořád jsem řvala, byla jsem ze všeho na prášky. Hlavně ten strach o malé je šílený. Teď už jsem ve druhém, depky nejsou tak hrozné, ale o to víc se objevila náladovost, podrážděnost, neklid a mrzutost. Nic se mi nechce, nejradši bych celé dny spala, ale myšlenky na povinnosti, do kterých se mi sakra nechce mi zase spát moc nedají, takže jsem akorát o to víc protivná. Štve to mě samotnou, ale nic s tím nedokáži udělat 😖

Ahoj, to ti rozumím, jsem 20tt a skoro od začátku mám strašný nálady...někdy úplně bez důvodu žárlím, nebo jsem prostě vytočená, minule jsem plakala jen tak, ani nevím proč 😀 Přítel je ze mě někdy na prášky, já se mu nedivím, když se mi něco nelíbí tak místo toho abych reagovala tak jako vždycky - zkusit mu vysvětlit v klidu že takhle ne tak vybouchnu a řvu na něj a pak se mísí pocity naštvanosti s pocity méněcennosti a to je opravdu zábava, ale snažím se to nějak regulovat, když jsem minule pozorovala že to přijde, sebrala jsem se, vzala si sluchátka a šla se projít, tam jsem se vybrečela, vyvstekala a bylo mi fajn 🙂 držím nám palce holky 😎