Duchovní podpora v těhotenství

Zasadni otazka: kdyby vysel sceeening z plodove vody blbe - sla bys na potrat? A nebo jsi si naprosto jista, ze dite chces/chcete, at bude jakekoliv?

Vím, že to není ta duchovní cesta, ale co jsou ty špatné výsledky?? Především riziko preeklampsie nebo i něco dalšího má nějaká hodně zvýšená rizika?
(Myslím, že nátlaková slova doktorky jsou také hlavně, aby bylo jasné, že předala informace. Těžko říct, kolik lidí by zpětně mohlo říct: ale vy jste mě neupozornila, že jsou to až taková rizika apod.)

Začnu od konce - být alternativní je špatné? Jsi žena, jsi matka. Doktor je tvůj partner - nebudeš se před ním ponižovat a slepě ho následovat, ale ani povyšovat, že ty víš všechno nejlíp a vůbec ho nepotřebuješ. Prostě doktora vyslechneš a zařídíš se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bez nátlaku od něj nebo kohokoliv jiného.

Tvoje doktorka se zachovala neprofesionálně, že takovýmhle způsobem mluvila. Jedna věc je nastínit možnosti a rizika a něco jiného je přidávat nějaký svoje domněnky a nevyřešený věci.

Pokud by vyšel screening špatně, šla bys na potrat nebo ne? Můžeš to brát tak, že nenecháš, aby se postižené dítě trápilo. Ale můžeš to taky brát tak, že ta duše si tuhle zkušenost vybrala z nějakého důvodu a že jsi ochotná a schopná dát postiženému miminku tolik lásky, kolik bude potřebovat. Protože nic není náhoda, ani to, jaké děťátko se ti narodí.

Vyšli mi o špatný markry, hormony, nebo co to zjišťujou z krve. Nevím pravděpodobnosti.Ale minule mi vyšlo riziko Downova syndromu 1:500, což je nižší než riziko potratu při plodovce. Pokud by mi řekli 100pro je to nemoc, kdy dítě se narodí a má třeba 2 roky života neživota, tak asi na potrat půjdu. Jenže o tohle mi nejde. Mě jde o to jak se vyrovnat s tím nátlakem.

@galatea_a alternativní určitě nemusí být špatně. Tím se tedy chtěla říct, že např. rodit doma je pro mě nepřijatelné, protože nejsem natolik vyrovnaná se životem a smrtí, že bych brala , že když umřu Bůh to tak chtěl, jakože doktor není pro mě zlo. Respektuju je. Chápu i jejich lékařský pohled, ale prostě v jejich pohledu není vše. Ale nějak mi prostě chybí ta síla hodit se do klidu.

Ještě je možnost zaplatit si krevní testy, což je neinvazivní vyšetření, na genetické vady velmi přesné.
Jinak ty hodnoty samotné právě nejsou tak důležité jako to riziko, co po složitém výpočtu uvádějí. Ono riziko 1:500 je krásné, ale při riziku třeba 1:20 už by mohl chtít člověk ještě nějakou "kontrolu", obzvlášť když to nemusí být jen plodovka.
Anebo pak uzv kolem 20. týdne absolvovat na nějakém opravdu pečlivém pracovišti. Ale pokud by byl důvod ukončit těhotenství, tak čí později, tím je to horší, samozřejmě..

Ono je prave dulezite si odpovedet na ty otazky - jsme schopni/ochotni se starat o postizene dite? Jsme pripraveni se celozivotne o nej dennodenne starat? Jsme schopni dat stejnou pozornost a lasku i prvnimi diteti? Protoze kdyz budes mit v techto vecech jasno, pak se budes moci i lepe vyrovnat s tim natlakem.

@exbordelar no právě, ale odběr plodové vody mi nezaručí, že nebudu mít postižené dítě.

Dela se neinvazivni test z krve, stoji asi 12k, ja bych na nej v tvem pripade sla.

Důrazně nedoporučuju. Co jsem viděla a zažila, je pravděpodobnost, že narazíš na psychopaty, kteří tě namanipulujou do donošení za každou cenu, větší než velká. A jakmile bude pozdě, zdejchnou se. Fráze, kecy. Viděla jsem v konkrétním případě a Alarm teď o tom často píše velmi dobře např. ústy Apoleny Rychlíkové nebo časopis Heroine.

Zajdi si k dobrému psychologovi, na mši, do kostela, pomodli se, ať to dobře dopadne, nech si udělat ten test z krve, prostě whatever, ale chraň tě ruka Páně, abys zavolala třeba na linku Hnutí pro život, nebo naletěla někomu podobnému. Od toho tě moc odrazuji a varuji, dostaneš jen neetické a manipulativní psychické násilí. A držím Ti moc palce ❤. Ber to fakt jen jako varování, kdyby tě to napadlo, nebo tě tam někdo navedl. Rozhoduj se svobodně podle svých sil a neklamných výsledků. Protože pokud máš pocit, že na tebe doktoři tlačí skrz přerušení, je to špatně, ale z tý duchovní strany dostaneš masírku mnohem větší a agresivnější. Tak buď opatrná.

Jestli jsi věřící , prober to přímo s Ježíšem . Řekni mu své obavy a strachy , požádej o pomoc , důvěřuj mu . Pekne stránky má Vojtěch Kodet , kněz .

Já si občas dám nějakou meditaci, ale nevím, jestli je to v souladu s tvojí vírou. Někdy si ji dávám jen tak, jednou jsem byla nervózní a meditace mě krásně uklidnila, pak jsem meditovala, kdy jsem zase měla nervy, ale úplně se mi nedařilo soustředit, tak tam ten pohoda efekt nebyl.

Ta komunikace se zdravotníky je občas obtížná, protože jako pacienti jsme citlivější, teda já jsem mega ciťa. Prostě ber, že doktorka chtěla vědět, že si skutečně uvědomuješ všechna rizika, zvážila jsi všechna pro a proti.

@helen_h Tohle mi nepřijde už jako "běžný nátlak" ale hnusné jednání které by si doktor neměl dovolit.

Díky moc, je pravda že jsem úplně zapomněla na meditace či modlitby. Jak jsem těhotná jsem hrozně unavená a vůbec o duchovno nepečuji. Musím si to nějak zařídit

@klokanka31 mě to právě přijde hrozný, že těm doktorům vůbec nedochází, že nejdůležitější je, aby byla matka v pohodě a věřila v dobrý konec

Vyšetření plodovky ti rozhodně nezaručí zdravé dítě, ale možná budeš vědět "na jistotu", že bude postižené. Někdo to vědět prostě chce, aby mohl lépe uvážit, na co si ještě troufá.

Klidne si muzes udelat ten test z krve, jak psaly holky, pokud mas strach z plodovky. Porad ale nepises, co ti na tom testu vyslo jako zvysene riziko. Downuv syndrom? Nebo neco jineho?
Tohle je hodne individualni. Kdyby mi vysel Down, nejsem si jista, co bych delala. Asi bych to potrebovala pripadne potvrdit a pak bych stejne nevedela co dal. Downi maji tak siroke spektrum toho, jak jsou schopni fungovat v beznem zivote, ze bych proste nevedela, jestli mam pravo to rozhodnout a netusila, jak s tou informaci nalozit. V kazdem pripade bych o tom musela hodne mluvit s.manzelem. Naopak kdyby se potvrdil Edwardsuv nebo Patauv syndrom, tak bych sla, ac verici, na ukonceni. To povazuju za tyrani toho ditete, rodicu i sourozencu. V lepsim pripade par dnu. Pak jsou ty horsi, pro me desive, pripady, kdy to trva i par let. Coz musi byt silene.

U druhé dcery mi vyšlo vysoké riziko na Downův syndrom. Ačkoliv jsem samozřejmě chtěla zdravé dítě, tak jsme s manželem věděli, že i takto postižené dítě bychom si nechali. Proto jsem odběr plodovky odmítla. Doktorka nechápala, pořád se ptala proč, ale když jsem jí to vysvětlila, tak mi do průkazky napsala, že jsem to odmítla a bylo. A když se na to ptali v porodnici, tak jsem prostě opakovala, že by plodová voda nic nezměnila. Jediné, co mě trošku nahlodalo bylo, když mi kamarádka řekla, že na plodovku šla z toho důvodu, kdyby se postižení potvrdilo, aby doktoři byli připravení, že třeba miminko po porodu bude potřebovat speciální péči. Dcera je nakonec naprosto zdravá.
Je mi líto, že na tebe doktorka tak tlačí, oni jsou prostě zvyklí, že většina žen na tu plodovku jde.

@helabella děkuji. Ano, tak nějak jsem to měla v prvním těhotenství. Akorát mě pak ještě nakonec znejistili na genetice, když mi naposledy volali, tak řekli, že i když vychází riziko na Downův syndrom, že to nemusí být on , ale nějaká vzácnější choroba. Ale už jsem rozhodnutí neměnila, ale v podstatě jsem celé těhotenství byla nejistá.

Mám veliký myom v děloze. Když jsem naposled otěhotněla moje gynekoložka mi hned po utz začala vykládat,že to stejně potratim. Teď nebo později. Děcko bude utlačení,zmrzačený. Ze ihned napíše zadanku na potrat. Když jsem ji řekla , že na potrat vzadnem případě nepůjdu, začala hned nátlak ve stylu ...myom se změní v rakovinu, umřete, a co starší děti? To je tady necháte jako sirotky? Za týden jsem byla u jiného lékaře, a za dalších pár i její sestřička. Ta je totiž skvělá. Sestřička mi říkal,že paní doktorka těchto výlevů měla už poněkud více. Navíc její úsudek byl velmi ovlivnění její vlastní nemocí. Taky je už pěkně vyhořela. Každopádně přístup pana dokonce skvělí. Od začátku problém neviděl,ač myom byl 10 cm. Myom byl úplně nahoře a mimco se usídlilo dole vzadu v děloze. Vůbec po celou dobu těhotenství se myom k miminku ani nepřiblížil. Samo nějaké komplikace zmínil,ale taktně bez sebemenšího nátlaku či děsu že umřu. Od doktorky odešlo spousta pacientek. Takže jediné, co můžu poradit je odejít. Doktorka svůj přístup nezmění , je taková. A poslouchat takové řeci při každé návštěvě? Odcházet od ni rozhozená,rozbitá....to ti za to nestojí. Každopádně ti přeju zdravé miminko a tobe co nejvice pohody a klidu. ❤️

@klpoiu a vy jste vedela nez jste otehotnela, ze mate velky myom?

@klpoiu děkuji. No úplně odcházet se mi nechce. Sice párkrát mě už takhle vyděsila, ale myslím, že je to spíš tím, že sem moc na ty věci přecitlivělá. Ale zas k ní mám naprostou důvěru, že nic nezanedbá a můžu jí říct všechno.
A je super, že ty jsi odejít zvládla a našla jsi doktora skvělého.

@mydlova ano o myomu jsem věděla,ale byl jen 2cm veliký. A to se jen hlídá. Narostl tak za pár týdnů těhotenství,vliv hormonů.

@autor Ono to bylo hlavně štěstí, že zrovinka tam nastupoval doktor, který má na myomy specializaci. A že vzápětí otevíral vlastní ordinaci. Jako doktor, ale i jako člověk je super.