Ahoj, snažím se srovnat s dost náročnou situací. Za dva měsíce čekám své třetí dítě a mám pocit, že můj život je úplně naruby. Měla bych být šťastná, ale panikařím. Ve 40 bych měla mít život srovnaný a mám prd. 15 let budovaná kariéra se válí v troskách pod plínkama. Co mě ale trápí nejvíc, je pocit samoty. Nikdo se mi neozve, jestli bych nešla na kafe. Moje kamarádky mají spoustu svých starostí a i když jsme hodně v kontaktu online, tak to prostě není ono. Chybí mi, že nemám "své" lidi. Už mi došlo, že tohle bude na pár let můj život, tak se ptám ... jak se srovnáváte se samotou během rodičovství? S neustálými změnami plánů kvůli nemocem? Snažím se teď odrazit ode dna ... doslova přežívám z hodiny na hodinu, po večerech brečím, jakákoliv drobnost mě rozhodí (dobře, za to asi můžou hormony v osmém měsíci). Když se tak poslouchám, jsem spíš ready na terapii, než na diskuzi. Každopádně budu moc ráda za tipy, jak se z toho začít hrabat. Díky <3
@zadnyvolnyjmena mám to obdobně, první mateřskou jsem ukončila po dvou letech, protože jsem celé dny viděla jen syna a chlapa, rodičům už jsem volala skoro denně jestli se nechcou stavit. Druhé jsme kvůli tomu i vypustili, každopádně si samo našlo cestu a jsem teď krátce těhotná, těším se, ne že ne, ale představa zase několika let samoty je hrozná.
Bydlíme na vesnici s řídkou zástavbou a moc tu nikoho neznám, nejsem ten herničkový typ, když jsem s prvním chodila na plavání, působilo to na mě, že si tam každá maminka hledí spíše sebe.
Bohužel ženské moc nepřitahuju a chlapi nevyhledávají kontakt s matkou na mateřské (tím myslím čistě přátelský)
@zadnyvolnyjmena já nemám radu, jenom pochopení. Moje duševní zdraví zachránilo, že jsme s kamarádkou otěhotněly ve stejnou chvíli a porodily dva týdny od sebe. Nejsem člověk s hromadou dobrý kamarádů a nikdy jsem nebyla ale zároveň mojí introverzní povaze hodně vyhovovalo, že jsem pracovala hodně mezi lidmi, které už jsem znala a kde jsem si nasytila sociální kontakty a už jsem to pak nepotřebovala ve volnu, což dítě změnilo dramaticky. Přesně si pamatuju, jak jsem v šestinedělí toužila po jakémkoliv kontaktu s “inteligentním životem”. Po šestinedělí jsme s tou kámoškou začaly chodit s kočárky a v rámci mentální sebeobrany jsme o dětech pronesly pár vět a dvě hodiny řešily nedětská témata. Pořád jí to říkám, že bez ní by se během prvního roku zbláznila. Ale - nebyla to vždycky moje nejbližší kámoška, známe se hrozně dlouho, bývaly jsme si bližší i vzdálenější a teď jsme se dětmi hodně příblížily.
Napadá mě, nemáš nějakou starou kámošku s podobně starými dětmi? Že by se ten kontakt mohl zintenzivnit? Jsi dost extrovert, abys našl kamarádky přes nosící skupinu/plavání/poporodní cvičení?
Neboj, nejsi v tom vubec sama... Chlap furt v práci, rodina v praci nebo maji nejake svoje zajmy, nemaji cas, nejaka známá, kamaradka taky, nebo je daleko na nejake častější osobni vídání 😔 Ja jeste se svoji introvertni a komplikovanou povahou se neumim jen tak lehce s nekym seznamit na hřišti nebo na nejakem krouzku pro mamy s dětma... Nekdy mam obdobi, ze mi to nevadí, ale nekdy taky propadam depresi z osamění 😕
@zadnyvolnyjmena úplne normálne ❤️ Život sa mení, vyvíja…ľudia a situácie prichádzajú a odchádzajú. Mala som to podobne a potom som skúsila svoj život zas presmerovať tam, kde mi to vyhovovalo. Kamarátky som si začala hľadať tam, kde sa stretávajú podobní ľudia ako ja a manžel, s podobnými záujmami, deťmi…Prácu a voľný čas som sa snažila tiež skĺbiť s materstvom tak aby ma to bavilo a fungovalo to s novým životom. Každý si to preberie inak. Jeden chce ostať pri starom živote a drží sa ho a snaží sa aby to fungovalo s novým. Druhý zas ten nový život berie ako úplne novú kapitolu 😊
@zadnyvolnyjmena Zažívám dejme tomu to samé, jsem tedy těhotná s druhým. Ale mezi dětmi bude skoro 5 let, mezitím jsem si sice zařídila malou živnost, ale s lidmi mé krevní skupiny moc do kontaktu nepřijdu. Odstěhovala jsem se v prvním těhotenství a nikdy tu díru po starých kamarádkách nezaplácla. Jediná mě blízká kamarádka tady mi navíc v únoru nečekaně zemřela.
Jako taky uvažuju nad terapií, myslela jsem, že vysněné druhé dítě mi přinese novou motivaci, ale naopak mám pocit, že upadám do deprese.
Vážím si všeho, co mám, to ano - rozumově. Ale pocity neošálím rozumem. Takže moc neporadím, ale chápu. Já mám tedy navíc skvělýho chlapa, ale je starší a svoje si odžil, tak mu moje trable přijdou trochu vzdálené a nepochopitelné.
Jak já ti rozumím. Jsem doma teď pátým rokem se třema dětma. Chtěli jsem to tak, chtěli jsme je brzy po sobě, aby byli parťáci, odbyli jsme si to miminkovské období a pak už měli děti na podobné vlně. Nečekala jsem ale, že mě chytne taková krize, že nutně potřebuju do práce a mezi lidi. Že mi bude tolik chybět osobní odborný rozvoj (studovat si něco po nocích fakt nedávám), že mi bude chybět pocit nějaké důležitosti nebo jak to mám napsat. Vím, že péče o děti je velká výzva, ale roky utírání zadečků a stavění báboviček… no, co si budeme povídat. A samota je taky náročná. Jsem v novém městě, kde sice pár lidi znám, ale buď uz jsou zpět v práci a uz je dost problém se sejít nebo mají své přátelé, které osloví spíš, protože se znají lépe. Když jsem si myslela, že začneme chodit do mateřského centra, tak přišel kovid a ani se neotevřelo, pak jsem byl těhotná a nemela sílu. Teď se třema si tam zase netroufnu, nejmladší je zatím moc bezhlavý. Doufala jsem, že se seznámím ve školce, ale syn se zaseknul a nechtěl jinak než vyzvednout před obědem, takže opět max pár slov s učitelkami, ale rodiče jsem tou dobou nepoznala. Na hřišti jsme buď samo, nebo už jsou tam maminky kamarádky, které se baví spolu… pár kamarádek z dřívějška mám, ale buď jsou daleko, nebo se nejsme schopné sejít protože jsme věcně jedni nebo druzí nemocní, nebo už máme zase jiné plány, nebo jsou to holky ještě bez rodin a to už je úplně potíž - nejsou moc společná témata, není ani společný čas, protože když ony mohou po večerech, my uspáváme… takže trochu o sobě víme, ale ten kontakt už není.
Mám to stejně. Všechny kamarádky - jak ze školy, tak z práce jsou pryč.
Jsem doma šestý rok. Máme tři krásný deti. Přestěhovali jsme se- takže zmizeli i kamarádky z bývalého bydliště. Vídáme se jen občasné, třeba jednou za dva měsíce. Ale věřím, ze nástupem do práce nějakou najdu. 🙂
@zadnyvolnyjmena Je to těžké, být doma celé dny jen s malými se normálně zblázním, naštěstí bydlíme s tchanovci, tak můžu mluvit i s dospělými😄 s kamarádkami je to těžké, ty co jsou na RD bydlí min půl hodiny autem, takže potkat se s nimi je náročné (sladit program 4deti, spánky, nemoci apod.), tady v okolí jsem zatím potkala jen dvě maminky se kterými se dá bavit ale taky to není na denní vidění a když tak konverze pouze na téma děti. Naštěstí mám ještě jednoho kamaráda a kamarádku sice na druhém konci republiky, takže se vidíme tak 2x ročně (dříve to bylo častěji) ale voláme si a s nimi řeším cokoliv kromě děti což je boží. Jinak silně zvažuju zavolat do práce, jestli tam nemají na nějakou "drbku" pro mě, protože někdy mám z těch plínek pocit, že mi odumírá mozek...
To se docela divim, tomu, co tu pisete. Ja jsem si nejvic kamaradek nasla prave diky detem. S nekterymi na pisku, s nekterymi ve skolce, pak ve skole, ve sportovnim oddilu. Seznamily me se svymi kamaradkami, vidame se s detmi i bez deti, chlapi se spratelili a ze svobodnych let mi zustala jedina kamaradka. Starsi deti nemaji zadne kamarady, s jejichz rodici by ses mohla dat do kupy?
@irmamala nejstaršímu je 4,5 a chodí do školky. Ráno ho vodí manžel a vyzvedávám před obědem 🤷♀️ Na hřiště občas jdeme, ale jak jsem psala - buď nepotkáme nikoho, nebo jsou tam maminky, které se znají a baví se spolu. Máme svou zahradu, takže dost času trávíme i tam. Na hřiště se snažím jit, když nejmladší spí, ale ve chvíli, kdy je vzhůru, tak to taky na nějaké povídání není, protože uhlídat 3 děti je proste full time job.
Rozumím ti, mám dvouletou dceru a čekám druhé dítě, dcerka se narodila za covidu, takže to byl takový horší start, v kombinaci s mojí povahou celkem sebevražda, já jsem totiž celkem neschopná se seznamovat 😄 na hřištích nikoho moc nepotkáváme a když jo, tak stejně nevím, co říct, případně už se mi párkrát stalo, že když jsme přišli, tak ti, co tam byli, tak odešli, asi tam chtěli být sami, nevím 😄... Nějak mi to nejde asi... Měla jsem kamarádky ve škole, pak zase jiné kolegyně-kamaradky v práci, pak jsme se přestěhovali do jiného města a tady jsem v měla opět jen kamarádku v práci, zbytek kolektivu byli chlapi, ale s kámoškou to bylo fajn, bylo to super období, jenže ona nemá chlapa, děti, je jí 40 a teď co mám dítě/děti jsme prostě jinde, občas se teda vídáme, ale jestli párkrát za rok... Nemá moc zájem a já to svým způsobem chápu... Skvělou holku jsem potkala tady na mk, je teda z jiného města, ale píšeme si aspoň a navštěvujeme se, samozřejmě jak je čas, teď jsme se chvíli neviděly, bylo mi zle atd... Ale těším se na ni moc, má stejně starou holčičku jako já a moc si rozumíme, i když jsme každá jiná, ona se naopak seznamuje velice dobře, to já neumím, je mi líto, že nejsme že stejného města, navíc ani jedna nemá řidičák a auto 😄
Takže jsme buď doma, nebo chodíme na hřiště, do herničky, do knihovny, někdy samy, někdy s manželem všichni, hodně chodí i dcera s manželem sami... Jsem dost zvědavá, jaké to bude se dvěmi dětmi, jestli lepší nebo horší, každopádně plánuju občas zajít i do práce vypomáhat, tam jsem mezi lidmi celý den, už jsem chodila takhle v dubnu a užívala jsem si to... Ale teď to vidím až tak na příští léto, až bude mít mimčo cca půl roku, navíc můžu chodit jen víkendy 🙂 i tak se těším 😁
@sorboni30 Diky moc za nazor. Premyslela jsem nad temi novymi lidmi a je pro me dost tezke si nekoho najit, protoze se s kamaradkami nechci primarne bavit o detech, ale o knizkach, spolecnych zajmech, praci apod. Nicmene si z toho odnasim, ze mozna neni az tak dulezite poznat nove lidi, ale mozna spis premyslet o tech starych. Nakolik mi vnasi nejakou energii do zivota a jestli jsou nejakym pozitivnim zdrojem. Aktualne mam treba kamarada, na kterem mi fakt zalezi, ale nedavno mi vycetl, jak casto menim dohodnute plany. Ehm jakoze pardon, ale s detmi to tak proste je :( On je samozrejme singl a absolutnim panem sveho casu. A i kdyz ho mam rada, tak proste tohle uz nefunguje a spis me to vycerpava. Nevim, jestli jsi to myslela takhle, ale jen jsem chtela napsat, co si z toho odnasim 🙂
@irmamala jasný, být v paneláku, tak taky vyrážíme na hřiště, do herniček a podobně... Já bych třeba i na ta hřiště chodila častěji, ale žádné v okolí není ve stínu, nejbližší je poměrně nic moc, trochu se i o děti bojím, další už jsou trochu dál, ale dá se dojít, jen to není na úplně pravidelné návštěvy sama se třema prckama.
Ve druhém pololetí jsme se začaly potkávat s maminkama, z nichž většinu znám ještě ze SŠ, ale s různýma nemocema jsme se většinou sešly tak 3, vyzkoušela jsem si i manžela, který mě několikrát hecoval, abych si nějakou pravidelnou aktivitu našla, že domů klidně 1x týdně přijede dřív (nemá pravidelnou pracovní dobu + dojíždí poměrně dlouhou trasu)... no, nepřijede, kolikrát se stalo, že mi řekl, že ten den prostě nehrozí, že by přijel včas. Babičky sice fungují, ale jsou pracující, takže tam taky hlídají jen občas, nepravidelně a zatím jen 2 starší děti.
Věřím tomu, že až poporoste nejmladší, zase se situace změní, ale teď to je prostě tak, jak to je. Od září budu mít ve školce už obě starší děti, tak budu trvat na vyzvedávání po obědě, tak třeba i tam bude nějaká přiležitost k seznámení.. uvidíme no.
@zadnyvolnyjmena I s rizikovým těhotenstvím jsem doma dva roky a teda nic moc, no... Jsem spíš introvert, už před dítětem jsem měla jen pár opravdu dobrých přátel, takže relativně malý sociální okruh. Zase jsem pracovala s lidmi, takže nějaká ta socializace tam byla ať jsem chtěla nebo ne... V těhotenství to bylo složité - první vlna covidu, manžel se o nás bál, já na rizikovém, většinou mi bylo zle, že jsem ani s nikým mluvit nechtěla. Ale hodně jsme si psali, občas si zavolali nebo se sešli. Porod a šestinedělí mě semlelo fyzicky ještě víc, než jsem se dala nějak dokupy, měl malý půl roku. Sem tam se ozve kamarádka z práce, ale spíš si povídáme právě o práci (díky bohu za to 🙏), občas kamarád, co se známe přes 20 let. Jinak víceméně nikdo. Ale je to hodně tím, že s většinou ostatních jsem za ten rok skoro nemluvila, sama je nekontaktovala a hned po porodu jsme se stěhovali. Teď už víc chodíme na hřiště, ale syn litá všude kolem, to si taky moc s ostatníma maminkama nepokecám. Ale snažím se 😉 Beru to tak, že v téhle životní etapě je to víc o rodině, za rok, za dva to bude zase jiné...
@zadnyvolnyjmena ahoj, jsi z Mnichovice, máme v Hrusicich chatu. Nechceš se někdy potkat na hřišti? Jak jsou staré tvoje děti?
Mám výhodu, že všechny moje kamarádky mají děti jako já. Takže podnikame výlety společně, bazény, cukrárny. Muž mi říká, že si to hrozně užívám. A vlastně asi ani, i když je to dost stres. Neumím být sama. Tak Te chápu. A kdybys chtěla, opravdu rady zajdem na hřiště a pokecáme. Mám dvě holky (skoro 6 a 3 roky)
Ja mam ted takovou smutnou zkusenost cerstve, ozvala jsem se po delai dobe kamaradum a kamaradkam z vejsky a ze 3 lidi mi ani nikdo neodpovedel na zpravu - vsichni jsou bezdetni samozrejme 😕 Asi maji svoje aktivity, praci, projekty… Na druhou stranu mam stesti, z nasi party jsou temer vsechny holky na RD, dojizdime na sraz tedy autem, ale vidame se kazdy tyden, venku, takze tam se i pres zimu nejaka ta ryma odpusti. Brzy se budeme stehovat, tak jsem zvedava, jak se zaclenime. Ja tedy popravde se 3 detma nemam cas si nejak vyrazne styskat, jediny, kdo mi chybi, je manzel kdyz je v praci (dela 24 hodin). Cekam ze se seznamime ve skolce a pozdeji ve skole/na krouzcich. Snazim se byt celkem aktivni, psat ruzne znamym, zvat je k nam, nebo na chalupu. Casto se taky pres velke patalie snazim nerikat ne, kdyz nas nekdo nekam pozve nebo nekdo navrhne aktivity s detmi. Spis tedy udrzuju stara pratelstvi, ta nova seznameni na hristi mi nikdy moc dlouho nevydrzely.
@zadnyvolnyjmena chapu jak to myslis ty, ale to je prave ono.. Jsi matka od deti..a se single uz to nejde, protoze oni nechapou přednost pred dětmi. Kdyz mas pratele s detmi, uz pochopi proc nemuzes zrovna dorazit na návštěvu atd protoze to maji stejne. Cas řídí děti, ne my 😊 Každopádně ja mam taky hodne kamarádů single a chteji me vytahnout ven..ale ja kvuli detem nemuzu a uz ani nechci..protože mam partnera a nechci se schazet se single kamaradama..kamaradky mam jen s dětmi 😉👌
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
@zadnyvolnyjmena ahojky... v zivote potkas a poznas lidi, ktere zrovna pro svůj zivot potřebuješ.. pak kdyz naplni tvuj zivot..jdou dal..obohati te, udelaji společnost a ty zase pri dalsi etape poznas nove lidi,ktere zase potřebuješ pro dalsi rust a rozvoj. Deje se to samo a samo se vse tridi..
Ja mela pred detmi uplne jine pratele nez mam dnes. Mam je jine kdyz kluci meli 7 let a dnes kdyz se mi narodila predcasne narozena dcera..
Ti pratele nezmizeli.. vime o sobe "v dalce" ze existuji.. ale uz spolu nekomunikujem, protože sis spolu nemame co rict.
Vzdycky jsem si rikala, ze bych rada mela zase svoji nejlepší kamarádku.. v kazde etape jsem ji měla.. a kdyz jsem byla těhotná..nebyla. Byla jsem sama..a pak z niceho nic prisla.
Kluci chodi do skoly a jejich spoluzacka ma maminku.. zacaly jsme si ve skolce povidat..pak se potkávat na hřišti..ma uzasne dcery a syna..pak navštívili nas doma,my je.. a dnes uz o sobe pravidelně vime jake mame planyv tydnu a o víkendu a navstevujeme se. Planujeme spolu cas a jsme pratele.
Neboj se. Prijde to samo. 😊
Zas je dobre kdyz v kazde etape zivota prijde nekdo jiny. Každý ma jine zkušenosti a predava,pomáhá dal.. diky tomu rostes a jsi jina nez pred 10..20lety..
To je zivot. Rozmanity a neni nudný.
Hormony ti jednou.
V porodnici se seznámís s maminkama na stejne vlne a budes se citit fajn.
Já lezela s jednou maminkou v nemocnici 2 mesice kdy jsme obe mely na jip miminka...ted jsme dobre přítelkyně a piseme si, volame..ikdyz jsme od sebe hodne km vzdalene 😊😉