Darovaná vajíčka / spermie 2019 - IVF s darovanými vajíčky

@merope Zdravím merope. Jsem ráda, že sdílíme podobné myšlenky. Také jsem jenom doposud nacházela jen pořád stejné diskuze matek nebo holek s darovanými vajíčky či spermiemi, které řešily jen pořád své pocity ohledně, jak to přijaly, jestli jim bude dítě podobné, apod. Já jsem vždy chtěla vidět širokou škálu informací ohledně dárcovského početí. Takže ta stránka mne taky docela nadchla.

Nejsem žádná hrdinka a musím přiznat, že mi téma sdělení pravdy také dělalo nebo do jisté míry ještě dělá starosti, jak to všechno dopadne. Ale když jsem si na té stránce přečetla všechny ty osobní příběhy, znovu jsem si uvědomila, že celoživotní lhaní není pro mne žádnou možností. Teď se s manželem jen musíme domluvit na době, kdy začneme našemu dítku sdělovat pravdu. Strašně věřím, že to bude to naše nejlepsí rozhodnutí!

A taky máš pravdu, že je docela úchylné, že si člověk nemůže přivézt jako dárkyni nebo dárce někoho blízkého, když ten člověk s tím souhlasí. A že ani matka-příjemkyně nemůže poslat poděkování či fotky ženě, která ji pomohla, kdyby jí to nevadilo.

@zabicka77 Tak u mě je jasné, že jelikož máme kliniku kousek a budeme kolem ní jezdit na procházky, tak "pohádku" o tom, jak se rodí děti, mu budeme povídat od začátku. A tak nějak postupně do toho zamotáme i to, že některé děti to mají ještě i tak, že přijdou na kliniku a tam je prostě dají mamince do bříška a tam potom rostou. A pak bude záležet na dotazech dítěte.

Dost mě v tomto inspiroval příběh, kdy jedni známí povídali dítěti "pohádku" o Hesseho krabičkách. Dítě to prostě přijímá potom zcela automaticky a bez nějakých problémů. Tak sama doufám, že se nám to podaří.

Já zatím slyšela příběhy lidí z adopce, kdy dřív se to neříkalo vůbec ani u adopce - a pořád doufám, že ty možnosti kontaktovat dárce právě přes kliniku (jako u adopce to jde přes matriku) do budoucna budou. V adopci to jde tuším právě tak, že pokud je oboustranný zájem, vyměňují si vzkazy přes matriku a tím si mohou vyměnit i kontakt. Tak doufám, ve změnu legislativy, že dám fotky dítěte klinice a dárkyně to může zjistit. U adopcí to jde tedy až ve věku 18 let dítěte a pokud se dítě zajímá - no, klidně i tak - vědomí, že pokud to dítě bude v 18ti zajímat, může to zjistit, může být také něco daného.

A inspirovala mě ta část kolem rodokmenu - sama přemítám, zda u svého rodokmenu vlastně mám brát "oficiální" rodinu nebo "bio" rodinu (máme v dávnější historii levobočka - ale tam tak nějak všichni věděli, že "otec není otcem").

Ahoj holky,
mě se sice situace netýká, nicméně týkala v době, kdy mi ji jako jedinou nabízeli na jedné klinice, a kdy jsem nad tím jako případně nějakým řešením uvažovala a můj názor je jednoznačné ne, co se týká zrušení anonymity.
Především kvůli dětem jako takovým.
Já vím, že jsem sama, když jsem byla neustále stavěná před tuto, dle kliniky, jedinou schůdnou možnost, měla vnitřní problém, jako jak... dárkyně, co já a tak.... prostě spousta otázek bez odpovědí, přičemž padlo i jakési "řešení" stran rodiny, a to se mi nelíbilo, tím narážím na dárkyni z řad příbuzných. Ne. vyjma toho, že to nejde, tak i kdyby ano, tak ne, to jsem věděla.
Můžete zlehčovat psychologickou stránku věci, ale otevřením "černé" skříňky se věci dají do pohybu vždy a i váza, která se rozbije, sice slepit jde, ale už nikdy nebude jako dřív.
Z mého pohledu, ženy, které jsou pro to, říct svému dítěti z darovaného vajíčka pravdu o genetické části jeho DNA nejsou zcela vyrovnané, proto mi to přijde tak nějak alibistické, zaštítím se pravdou, a sobecké, vůči dítěti, dětem.

@xxx3d Zdravím. Moc nechápu, co je sobeckého na tom říct člověku pravdu o jeho stvoření. Také by mě zajímalo, jestli znáš nějakého člověka, který byl počat z darovaných buněk a jestli bys mu byla schopna do očí říct, že to nepotřebuje vědět a že je správné, že si takovou informaci rodiče nechají jen pro sebe, když se to nejvíce týká jeho samotného.

@zabicka77 taky bych to dítěti neřekla.. sama mám v ivf centru 2 embrya z darovaných vajicek, oplodneno mým partnerem. Než jsem se dostala k transferu, otěhotněla jsem prirozene. A mužů s klidem rict, byt těhotná z darovaných, vuuuuuubec to neresim, užila bych si to těhotenství stejně a prcek by proste byl můj. Myslím si, ze detska psychika je křehká a určitě bych mu nechtela motat hlavu. Beru to podle sebe, nechtela bych to vědět, byt z darovaných. Maminka mě proste nosila v brisku a vychovala od první minuty mého života. Možná bych to někdy zdelila své dceři až by sama plánovala mimco. Ale pokud by byla po mě, tak by to bylo v 36 letech🙂 Darovane vajicka jsem původně měla mít kvůli své genetice. Takže zdravotní problém.

@zabicka77 já bych to vědět nechtela, byt tím dítětem.

@loylii Co je divného na tom, aby dítě vědělo pravdu? A co je na tom alibistického? Ano, dítě je prostě moje, odnosila jsem si ho celých 7 měsíců (bohužel rozen ve 33tt), máme ho rádi, je to naše zlatíčko. Ale proč by nemohlo vědět, že byla nějaká ta klinika, kde byl počat?

@merope já to beru podle sebe, jak by to dala má psychika.. jako dite jsem byla labil a vím, ze by to se mnou zamavalo.. v dospělosti bych to určitě pobrala lépe.. a věřte, ze jsem se otázkou zda to dítěti rict nebo ne, opravdu hodně zaobirala. Čekala jsem 5 a půl mesice na darkyni... a měla to opravdu hodně těžké. Pritel s tím nesouhlasil.. atmosféra nic moc. Prošla jsem si obrovským stresem, který mě hodil nakonec do absolutního klidu a těšeni😉 vše bylo růžové..😉 ale věděla jsem, ze to vůbec nikdo kromě mě a přítele nebude vědět. Proste přes to vlak nejel. Nakonec se nám narodili deti, který nám nejsou vůbec podobny a jsou to naše buňky. A jsou úplně rozdílný, nejsou si vůbec podobny. A to mě utvrdilo v to, ze geny můžou byt i přes 3 kolena a vůbec to není, ze dite je 50:50 geneticky dvou lidi. O to více podporuji nešťastné ženy v tom, aby do darcovskeho programu šly😉

@loylii Zdravím. Nevím, jestli jsi vůbec četla důkladně tu webovku, tedy zejména osobní výpovědi lidí, kteří byli počati z darovaných buněk. Nikdo tam nezpochybňuje roli pravého rodičovství – tedy opravdovou lásku a veškerou péči, kterou rodič (ať už biologický nebo ne) dítěti dá. A netvrdí se tam, že když dítě je nebo není někomu podobné, tak to znamená nějakou vážnou věc ve vztahu k rodičům, kteří jej vychovávají.

A když tvrdíš, že bys to ty sama nechtěla vědět o sobě, kdybys byla dítětem, to neznamená, že by to tak opravdu bylo, když jsi to sama neprožila. A že by člověk byl spíše v pohodě, když se něco takového dozví až v dospělosti, nic z těch osobních zpovědí nepotvrzuje. Jenom spíše naopak. A jsou tam i příběhy pár dětí (hlavně z těch videí), které se to dozvěděly jako malé, a ani jedno nevyjádřilo něco ve smyslu, že by to raději nechtěly vědět. Spíše naopak vždy vyplynulo, že to je to nejlepší, co pro ně rodiče mohli udělat.

A možná úplně objektví vyhodnocení by mohlo vyplynout z toho, kdyby se udělala anketa u dětí (třeba včetně tvých, pokud jsou už trochu velké), kde by se těch dětí třeba psychologové zeptali, jestli by byly rády, kdyby jim máma a táta (i když je milují a s láskou o ně pečují) zatajovali něco velmi důležitého ohledně jich samotných. Troufám si odhadnout, že by ty děti spontánně odpověděly, že by to tak nechtěly a že chtějí, aby jejich maminka a tatínek byli vždy k nim upřímní ...

@merope Ahoj. Taky nevím, proč xxx3 uvádí, že je na sdělení pravdy něco alibistického. Však tím bych přeci vůbec nezpochybnila, že toto dítko považuji stoprocentně za své a že ho plně miluji a že se o něj chci s největší láskou starat. Prostě nevím, jak by sdělená pravda o početí toto měla nějak narušit.

@zabicka77 už asi po 4x pisu, ze to beru podle sebe, jak bych se citila já jako dite. Svoje emoce a pocity dokážu s přehledem i zpetne popsat dokonale jak jsem to měla jako mala holcicka. U vás obou co tady píšete jsem pochopila, ze deti ještě nemáte na světě.. přeji Vám, aby to deti vzali jako rozumne dospělé osoby, nám se to mluví teď😉 proste si myslím, ze detska psychika se nemá narušovat. Já když se teď podívám na svoje deti, tak si vůbec nedokážu představit, ze bych jim měla vysvětlovat takovou věc. Jako dospělým ano. A rozumne bych jim vysvětlila, ze to jinak neslo. Ze jsem byla nemocná a lékaři mi nedoporučovali byt těhotná ze svých buněk. Jinak na nějaký články na netu, kde někdo “dodá” par fiktivních jmen a jejich zkušenosti? Tomu snad normální realista nemůže věřit. Ať si každý udělá obrázek sám. Tím bych tuto debatu uzavřela a přeji Vám šťastné a hlavně zdrave deti.. dobrou noc.

@loylii Možná bys mohla navštívit ty originální odkazy (pokud disponuješ angličtinou) a zeptat se, jestli jsou tito lidé fiktivní. Myslím, že je velmi jednoduché tvrdit, že je něco fiktivní, když sis to vůbec neověřila ...

Tak třeba bys mohla začít tady těmito odkazy:

(konference, kde se vyjadřují lidé z d. buněk)

(toto je přímo TV pořad z Austrálie)
https://anonymousus.org/stories/

Toto je jen zlomek toho, co reálně existuje a není fiktivní ...

@zabicka77 a co se řídit svým pocitem? Vy mate jiný a já taky. U vás cítím, ze by vám to jako dítěti vyhovovalo, vědět ze nejste geneticky z poloviny svých rodicu. Proto se tím ridte a udělejte u svého ditete stejně. A jistě to vás potomek ocení. Mým holcickam bych to neřekla. Navíc by to nevedelo ani okolí. Pritel to měl jako podmínku, ze do toho půjde, jen když to nebude nikdo vědět. Vám pravdu říkají statistiky na netu, mě moje intuice. Vy se řídíte psanýma radkama, lidí, které osobně neznáte. Dite není zájezd. Aby jste se řídila psanou recenzi a pocitama jiných lidi. Chovejte se a přemýšlejte tak, jak vám radí svědomí. Já mám deti už na světě, tak to vše vidim reálneji. A tuhle diskuzi bych uzavřela, akorát vydesite ostatní, kteří o darovaných buňkách přemýšlejí, nemyslím kvůli veku, ale kvůli tomu, ze to jinak nejde. Už takhle je to těžké na psychiku. A odhalování pravdy, jak před dítětem, tak rodinou a celou společnosti? Věřte, ze po tolika letech neplodnosti, je to poslední co s přítelem chceme vypravet lidem na potkání. Ze jsme museli sáhnout k takovému řešení. A bezelstna detska dusicka, nebude vědět, ze to nikde nemá vypravet. V takových třeba 5ti letech..😍 a před vámi klobouk dolu, pokud to mate jako oficiální věc a všichni to budou vědět. Já to mám proste jinak. Mám rada diskretnost.

@loylii Já jsem nikdy neprohlásila, že jiní lidé nemají nárok na své pocity a že se jimi nemají řídit. Stoprocentně s vámi souhlasím, že by to tak mělo být. Však vám nikdo nemůže přikázat, že to musíte zrovna tomu vašemu dítku říct.

Touto diskuzí jsem chtěla jen poukázat na to, že již existuje mnoho osobních svědectví lidí, kteří byli počati z darovaných buněk a kteří vyjadřují své pocity ohledně sdělení pravdy dětem. A protože oni jsou tou podstatnou součástí celé problematicky dárcovského početí, měli by mít snad také nárok vyjádřit své pocity a názory. A jestli se jimi bude někdo řídit nebo ne je další věc.

Prostě opravdová debata spočívá v tom, že účastníky rozpravy není jen jedna strana (tedy v tomto případě rodiče-příjemci), ale i ti, kterých se to týká ze všech nejvíc - takže lidí takto počatých.

A mohu vás ujistit, že pro mne nebylo a doposud není jednoduché si představit, že se o mé dárcovské dráze třeba dozví někdo jiný. Ale tady se snažím zase oprostit od jen svých pocitů a názorů a připustit, že tady nejde jen o můj život, ale především o život toho dítěte, které za pár let bude stejně dospělou lidskou osobou, jak jsem já.

Nikoho tedy nechci vystrašit. Jen chci, aby všichni měli možnost nakouknout do třinácté komory - ať už je to pro ně těžké nebo ne ... Tak věřím, že chápete, co mám na mysli.

Přeji vám s dítkem (dětmi) jen to nejlepší.

@merope a proč by to vědět mělo?

@zabicka77 tady tohle - cituji tě:
A možná úplně objektví vyhodnocení by mohlo vyplynout z toho, kdyby se udělala anketa u dětí (třeba včetně tvých, pokud jsou už trochu velké), kde by se těch dětí třeba psychologové zeptali, jestli by byly rády, kdyby jim máma a táta (i když je milují a s láskou o ně pečují) zatajovali něco velmi důležitého ohledně jich samotných. Troufám si odhadnout, že by ty děti spontánně odpověděly, že by to tak nechtěly a že chtějí, aby jejich maminka a tatínek byli vždy k nim upřímní …
je jen na bázi spekulací, protože se nic takového neudělá, neudělalo.
jsou dvě skupiny dětí, dospělých z darovaných buněk a sice ti, kteří to vědí a potom ti, kteří to nevědí
pocity těch prvních najdeme na stránce, pocity těch druhých ne.
pocity těch prvních jsou, když odhlédneme od těch nejhorších, tak i když je to přijmuto relativně dobře, tak je tam zmatenost..., naštvanost, zloba
a to že dotazovaní nesouhlasí ve větší míře s anonymitou dárcovství je nad míru jasné.

@xxx3d přesně... já vůbec neverim, ze dite ve veku 5 - 10 let je natolik vyspělé a moudre, ze to dokáže pochopit a ještě to bude videt jako pozitivum, ze jsou rodiče upřímný. V dětském světě přece drsná upřímnost nemá co dělat. Viz jezisek atd..😇 zatajujeme jim třeba, ze máme doma krizi atd.. nemáme peníze zrovna, babicka nemá čas na vnoučata a mohla bych pokračovat...

@xxx3d Minimálně pro zdravotní důvody - vědět, že jim nehrozí některé genetické choroby a naopak že je tam jisté vakuum ohledně jiných. Vědět, že prostě existuje biologická rodina pro případ např. dárcovství kostní dřeně a že existuje způsob, jak ji kontaktovat.

Ale jinak vycházím z jednoho - dříve se v adopci razilo, že se to dětem prostě neříkalo. Postupem času se došlo k tomu, že naopak nejlepší je dětem prostě pravdu netajit. Myslím, že by se k tomu dalo najít mnoho a mnoho textů i studií. Na darovaná embrya/vajíčka/spermie toho asi tolik nebude, ale i tak se domnívám, že je lépe to dětem říkat než ne.

@merope podívej... je nesmysl míchat adopci a darované buňky
takže, v adopci existují biologičtí rodiče, v programu dárcovství jsou to lidé, kteří mají stejnou, nebo z poloviny stejnou DNA jako dítě, to nejsou jeho rodiče!
Ke zdravotním věcem se vyjadřovat nebudu, protože dárcovství je i kvůli tomuto anonymní. Klinika ty údaje (zdravotní) k dispozici má. To stačí.

@merope adopce a odnosit si dite, které je z poloviny vašeho manžela - je extrémně velký rozdíl. Taky u adopce neuznávám to tutlat, jelikož ta zena dite nenosila a vždy aspoň jeden člověk z okolí to ví a s tím bych nedokázala žít, ze se to prckovi donese od někoho jiného, třeba nějaký sousedky nebo někoho z příbuzných. A bát se dědičných nemoci? Dárkyně přece procházejí hodně přísným filtrem a ta moje na tom byla rozhodne lépe než já. Jestli neuvedla nějaké choroby, které se z krve nezjistí? No a, s tím proste už nic neuděláte. A píšete, ze chcete znát biologickou rodinu dárkyně?? Vaš první odstavec. Vždyť je to přece anonymní.. buď jsem mimo mísu já, nebo vy. Já o darkyni věděla akorát to, ze je geneticky zdravá, moje krevní skupina, vek do 34 let, má jedno vlastní dite, kolik váží a ze je můj fototyp. Netrpí psychickými poruchami a neměla nikdy SP ani ZT. Ze ji mužů kontaktovat v případě darování orgánu nebo kostní dřeně mi nikdo neřekl. Vždyť ta dárkyně ani nechce byt kontaktovana. Nikdy.

@xxx3d no taky ziram! Ivf centrum musí 30 let uchovávat informace o darkyni, ale rozhodne NIKDY nezprostredkuje setkání obou stran. A logicky - proč by dárkyně po x letech chtěla pomáhat někomu koho vůbec nezná.

@xxx3d No, to snad každý rozumný člověk ví, že když se používá slovo „kdyby“, tak je to vždy do určité míry spekulace. Tak stejně může být spekulace to, když někdo tvrdí, že něco ani nemůže být, když se neudělala na to odborná studie.

A vím, že existují 2 skupiny dětí a dospělých počatých z darovaných buněk: ti, kteří to vědí + ti, kteří to nevědí. A logicky je jasné, že ta stránka nemůže citovat pocity těch, kteří to o svém početí nevědí. Nebo si myslíte, že byste mohla upřímně říct, jaký máte o něčem pocit, když sama nevíte, čeho se ten pocit má vlastně týkat? To mi prostě hlava nebere ...

A také souhlasím, že v mnoha případech těch příběhů jsou vyjádřeny docela negativní pocity, ale pokud jste to četla velmi důsledně, tak byste si všimla, že je to právě proto, že jim takovou zprávu řekli rodiče až velmi pozdě v životě nebo se to dokonce dozvěděli od někoho jiného či z testu DNA. Jsou tam ale také příběhy přímo dětí (viz. Nathan či Allegra), kteří žádnou negativitu nevyjadřují. A navíc jsou tam i citace odborníků, kteří potvruzjí totéž.

Takže znovu malá ukázka:
“Odborníci zjitili, že věk, kdy s tím bylo dítě obeznámeno, měl velký vliv na jejich postoj. Třicet procent respondentů se to dozvědelo ve věku do 3 let a tito jedinci to vnímali, jako kdyby to věděli odjakživa – jejich hlavním pocitem vůči jejich rodinnému původu byla zvědavost. Devatenáct procent respondentů se to dozvědělo po 18. roku života a tito jedinci vnímali takovéto odhalení jako traumatické. Sdělili, že se cítili zmatení, šokováni, naštvaní a, což je zajímavé, že se jim ulevilo.” https://www.telegraph.co.uk/lifestyle/wellbeing...

“Přesněji, z výzkumu dětského vývoje pochopení dědičnosti bylo dovozeno, že adolescenti, kteří se dozvěděli o způsobu svého početí do 7 let života, demonstrují pozitivnější vztahy mezi matkou a dítětem a méně problémů s přizpůsobením se situaci než ti, kteří se to dozvěděli později; a také, že ti adolescenti, jejichž rodiče zahájili proces sdělování informace o početí do 3 let života, demonstrují pozitivnější vztah mezi matkou a dítětem a menší problémy s přízpůsobením se situaci než ti, kterým to bylo sděleno ve věku 4 až 6 let. Děti, kterým to bylo sděleno v ranějším věku, mají příležitost postupně asimilovat stále složitější informaci o svém původu v závislosti na stupni jejich sociokognitivního vývoje.” https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC53...

@loylii Podle studií mnoha psychologů (dokonce i na té stránce darovanedeti.cz se uváději podobné názory) je dítě v útlém věku schopno přijmout takovou informaci, aniž by vědělo, co všechno toto znamená. A to jak přijímá dítě určité informace záleží zejména na tom, jak mu jej v daném věku rodiče podávají. Tak asi, když sami rodiče vidí v dárcovském početí něco super negativního a tak to také dítěti začnou ukazovat, tak se dá očekávat, že by z toho mohlo mít nějaký problém. Takže, když se třeba dítko začne ptát, jak na svět přicházejí děti, tak rodiče mají možnost začíst se svým příběhem formou pohádky, jak jim pomohla nějaká hodná paní, která jim darovala vajíčko, aby to jejich milované miminko mohlo začít růst v maminčině bríšku apod. Přeci v tom malé dítko neuvidí nic negativního. A když začne mít další otázky, tak se dá vždy odpovědět tak, aby to dítě vnímalo jako velmi hezkou a dobrou věc, která se stala. No a jestli v takové atmosféře začne takto vyrůstat, tak asi pro něj nebude tak drsné tuto věc celkově přijmout a sžít se tím.

Jak jsem již zmínila, přeci to třeba prezentují různí odborníci, ale i příběhy těch dětí, které jsou uvedeny na té stránce a které se to dozvěděly jako děti. Tak jen opět pro přesnost tady kopíruji ty citace a odkazy:

“Odborníci zjitili, že věk, kdy s tím bylo dítě obeznámeno, měl velký vliv na jejich postoj. Třicet procent respondentů se to dozvědelo ve věku do 3 let a tito jedinci to vnímali, jako kdyby to věděli odjakživa – jejich hlavním pocitem vůči jejich rodinnému původu byla zvědavost. Devatenáct procent respondentů se to dozvědělo po 18. roku života a tito jedinci vnímali takovéto odhalení jako traumatické. Sdělili, že se cítili zmatení, šokováni, naštvaní a, což je zajímavé, že se jim ulevilo.” https://www.telegraph.co.uk/lifestyle/wellbeing...

“Přesněji, z výzkumu dětského vývoje pochopení dědičnosti bylo dovozeno, že adolescenti, kteří se dozvěděli o způsobu svého početí do 7 let života, demonstrují pozitivnější vztahy mezi matkou a dítětem a méně problémů s přizpůsobením se situaci než ti, kteří se to dozvěděli později; a také, že ti adolescenti, jejichž rodiče zahájili proces sdělování informace o početí do 3 let života, demonstrují pozitivnější vztah mezi matkou a dítětem a menší problémy s přízpůsobením se situaci než ti, kterým to bylo sděleno ve věku 4 až 6 let. Děti, kterým to bylo sděleno v ranějším věku, mají příležitost postupně asimilovat stále složitější informaci o svém původu v závislosti na stupni jejich sociokognitivního vývoje.” https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC53...

Příběh Allegry, která se to dozvěděla ve svých 3.5 letech.

Nebo ten Nathan, který říká: “Já si vůbec nemyslím, že když jsem se [jako dítě] dozvěděl o svém početí z darovaného spermatu, že to pro mne mělo nějaký velký význam, protože v tom věku jsem netušil, co to znamená.”

A nechápu, proč zrovna příklad Ježíška spojujete s drsnou upřímností. Snad nechcete říct, že kdyby se dítě třeba v pěti letech dozvědělo nebo dovtípilo, že Ježíšek se jen tak říká a že ve skutečnosti si dárečky dávají navzájem lidé, kteří se mají rádi, tak by ta „křehká“ dětská psychika strašně utrpěla? Já jsem cca o generaci a půl starší než nynější 5leté děti a již v mých 5 letech jsem věděla, že Ježíšek je jen krásná pohádka. A moje psychika se tedy rozhodně tímto nezhroutila. A takových dětí bylo a je šíleně spousty (a tím více asi dneska – v době, kdy děti v předškolním věku mají mobily či v brzkém školním věku mají založené účty na sociálních sítích, takže pravděpodobně pohlížejí na svět jinak než má generace).

A že rodiče většinou nechtějí dítě zatěžovat svými rodinnými problémy (viz. že je málo peněz nebo tak něco), to je normální. Ale to neznamená, že kdyby se dítě něco takového dozvědělo, tak to neunese a budé mít celoživotní újmu. Je to prostě hlavně o tom, jak se před dětmi takové věci podávají ...

@merope Naprosto souhlasím. Lidé neustále zlehčují otázku znalosti plné zdravotní anamnézy svých biologických rodičů. Vím, že dárci či dárkyně procházejí určitými testy, ale nejsou to testy, které mohou odhalit již v tom mladém věku, jaká nemoc je bohužel třeba potká, až budou mít padesát (a že ta nemoc může být nějak geneticky podmíněna jako třeba rakovina střev či rakovina prsu apod.

@xxx3d No samozřejmě, že kliniky mají zdravotní informace o dárcích či dárkyních, ale jsou to velmi neúplné informace. Totiž ty testy, kterými procházejí, sledují jen pár genetických problémů, které by se mohly přenést již hned při početí. Ale tady se neprovádí (to by asi všechno ani nebylo možné) testy, které by ukázaly, jestli třeba máte genetickou predizpozici k rakovině střev či prsu či něčemu podobnému. A tyt věci mohou a často propuknou až ve starším věku dárce či dárkyně, tedy v době, kdy už takovou informaci nikomu ze svých biologických potomků nesdělí. A to se opravdu stává. Já sama jsem v anglických zdrojích narazila na příběhy, které to jenom potvrzují. Nebo jsem viděla na youtube příběhy několika dárců, kteří byli rádi, že třeba po 20 či 30 letech dostali kontakt na to své biologické potomstvo, aby jim mohli říct, že třeba u nich po čtyřicítce či padesátce propukla ta či ona nemoc ...

@zabicka77 naivita nezná mezí.. myslím si, že by mezi příjemci darovaných buněk měly proběhnout psychologické testy, jestli na to mají vůbec koule přijmout dite tímto způsobem a vést ho zivotem. Mě už teď dopředu je těch vašich deti lito. A opravdu si myslíte, ze dárkyně, která jako mladý jelito na Vš třeba v 23 letech darovala, bude ve svych cca 50ti letech hlásit v IVF centru, ze u ni propukla rakovina?? Třeba. Ta bude rada, ze už na to zapomela, ze si jako mlada pro par tisíc ničila tělo hormony! Par ivf jsem podstoupila a vím. Co to je ta sajrajt. Mě k tomu donutila touha po dítěti, a je - finanční situace. Vy obe - i Merope mate svůj naivní názor a podle mě (realista při zemi) je to jako bych mluvila s mimozemstanem. Ohanite se obe statistikami a názory na netu. Co použit svůj vlastní rozum? Jak by jste se jako dite citili, kdyby vám to od 3 let rodiče vysvětlovali? Pro mě by byla sladší nevědomost. Tímto debatu uzaviram a vypínam si upozornění. Nezajímá mě to ale vám oboum přeji, aby jste měli deti, který to vezmou........

Mě zaráží přístup, kdy na dárkyni vajíčka pohlížíte jako na biologickou matku vašeho dítěte, případně na dárce spermie jako na biologického otce vašeho dítěte. Jsou to lidé, ať už dárce nebo dárkyně, kteří mají z poloviny (v ideálním případě) shodnou DNA jako vaše dítě.
Příjemce buňky, která se uchytí a vznikne těhotenství dítě odnosí, porodí, odkojí a posléze mu sdělí, že není jeho "biologickou matkou"? Pro dítě je ta informace jednoduchá, resp. "jednoduchá", není to moje máma, čí jsem? Někde na světě je moje maminka. Musím ji najít. Jinak nebudu úplný, úplná.
To je jedna věc, a druhá, je nedostupnost těchto informací. Takže...
Příjemce buněk touží po dítěti proto, aby mu následně vzal jistotu, zázemí, úplnost tím, že mu sdělí pravdu o jeho početí?
V souvislosti s tímto mě napadá, tak jak některé kliniky mají psychotesty pro dárkyně, že by bylo zajímavé, kdyby byly i psychotesty pro příjemkyně. No nebudou, protože jsou v tom peníze. Ale tímhle, o čem je tahle diskuze, tímhle vlastně z mého pohledu dáváte najevo, nebo ženy, které mají pocit, že to svému potomku musí sdělit, že ony sami nejsou vyrovnané, srovnané vnitřně s tím, že musely využít, přijmout tuto alternativu, možnost, aby mohly zažít těhotenství, porod, mateřství. To proto mi to přijde k těm dětem sobecké, a z jejich pohledu (těch žen, příjemkyň) alibistické. Je to můj názor, který nemusí zastávat všichni příjemci, já jsem to takto vnímala v době, kdy jsem tuhle možnost měla nabídnutou a vnímám to tak i teď s odstupem, kdy mám dítě, které se narodilo bez pomoci dárkyně.
Jste připravené, obecně, vy ženy matky, či budoucí matky, rozbít svému dítěti zázemí a jistotu tím, že mu povíte pravdu o jeho početí jednou provždy? Jste připravené na spousty otázek potom, později, protože malým dětem formou pohádky můžete navykládat cokoliv, viz. příklad o Ježíškovi, ale jednoho dne přijde chvíle, kdy se bude ptát, kde je jeho máma, když mu to takto podáte, vzaly jste to v úvahu?
Já bych na to koule neměla, chtít dítě proto, aby bylo vystaveno tomuto.

@xxx3d jako bych to psala já😘 Děkuji ti, aspoň jsme to osvetlili těm holkam, který do darovaných buněk chtějí jit... a nemusí se bát. Opravdu nikdo se nemusí dozvědět, ze jejich dite není tak úplně jejich dite.