Chtěli jsme druhátko, zadařilo se. Nevím, jestli ho chci

souhlasím s @ange_de_la_morte. podle mě jsou to naprosto běžné pocity, které zažívá spousta žen. i já to zažila. v dnešní době je hodně čeho se bát a co v sobě řešit, tak není divu. ale všechny tu dobře víme, že to za to prostě stojí 😉

I já to zažila. Chtěli jsme mimi, 2 roky snažení (marného), každý měsíc jsem byla vysloveně nešťastná, že to opět nevyšlo. Mezi tím jsem dala výpověď z práce, zařídila si vlastní firmu, nakoupila starší vybavení za všechny úspory. V květnu přišla rána pod pás, technika nám odešla, na novou nebylo, takže úvěr a né zrovna malý. Začátkem července jsem zjistila, že jsem těhotná. Tak a co teď? Firmu zastavit nemůžu, máme domluvené zakázky na rok dopředu. Z čeho ten úvěr budu platit, když budu na mateřský? Prostě já musím pracovat. Dítě přišlo nevhod. Zvládnu dítě a práci najednou? Nebudu ho zanedbávat? Chci ho vůbec?
Bylo to strašně těžký, vůbec jsem nevěděla, jestli se těším.
Všichni mi říkali, že až ji poprvé uvidím, poprvé pochovám, vše se ve mě zlomí. Nevím, asi jsem divná, ale já tenkrát necítila vůbec nic, kromě strachu co bude dál.
A teď? Lucinka spokojeně spinká v postýlce, firma šlape a já to zvládám. Dneska nechápu nad čím jsem to tenkrát přemýšlela.

děkuju za útěchu! Nejvíc mě trápí to, že vůbec mám myšlenky na to, abych to malé dali pryč ☹ Z toho sem asi nejvíc nešťastná, ale prostě si nemůžu pomoct

@alpakovo Já byla při druhém těhu taky nešťastná, chvilkama jsem měla stavy že to dítě dám manželovi ať si ho vychová sám, ale teď bych za dceru dýchala a už se těším na třetí 😉 Druhé mateřství je oproti očekávání mnohem snažší než první.

ja si taky myslim že je to normalka,to přejde,taky z druheho nejsem odvařená jak z prvniho nejspíš to je tím že už víme do čeho jdeme,ale chceme 3 deti na druhe sem se netěšila jsem teprve 5mesic ale už se hrozne teším na 3díte.

Tak přesně to samé zažívám teď. Druhé mimčo jsme plánovali, zadařilo se na druhý pokus, ale teď mám taky pocit, že se vůbec netěším, naopak bych to rozhodnutí vzala zpátky. Jenže už se stalo, rozhodli jsme se tak, a já se snažím sama sobě si namlouvat, že mám být ráda a nemám se "rouhat", protože některé páry na dítě čekají roky a některé se nedočkají vůbec. Oproti nim jsem já šťastná žena. Taky se snažím říkat si, že to zvládly jiné, zvládnu to taky. I když náš dvouletý syn je pěkný kvítko a asi to bude často o nervy...

Tak u druheho jsem to zazivala taly.vsichni byly stastni ze konecne je kluk v rodine pac je tu sama holka ale ja mela pochybnosti jestli to zvladnu dve deti.Prece mela jsem je chvilku po sobe ale porad jsem si rikal ze kdyz to zvladla mamka tak musim taky. je fakt ze bych kolikrat odstrelila na mars ale porad to jsou moji mazlici.A hlavne jsem mela strach z porodu kdyz uz jsem vedela do ceho jdu.Oba byly o pet tydnu driv.

holky, tady člověk najde debatu o všem....jsem těhotná poprvé, z počátku jsem se cítila dobře, koukala na stránky pro děti, chtěla nakupovat apod, ale teď mám 14 denní prodlevu mezi návštěvami u doktorky a nějak jsem se změnila....měla jsem i pocit, jakoby se něco ve mně změnilo, jakobych cítila, že je něco jinak, něco špatně.....bojím se to i napsat, ale jakobych nebyla připravená, že to finančně nezvládneme, máme malý byt, no prostě všechno špatně a přitom jsem si miminko přála....cítím se špatná sama ze sebe, ale doufám, že to přejde a že to bude všechno v pořádku

Mela jsrm stjne a jeste horsi pocity do ctvrteho mesice, nastesti pak to samo nejak preslo a ted se moc tesim... taky cekam druhe a taky jsem u prvniho nic takoveho nemela, tehda jsem byla hapoy cele tehu... drz se ono asi s nama cloumaji ty hormony a ty zmeny...

@alpakovo je fajn číst , že je na tom někdo podobně.Já jsem v sobě dlouho řešila zda druhé dítě jo nebo ne. Dcera byla hodně hodně moc uplakané miminko, které skoro nespalo, já jsme na to vše byla sama (babičky daleko). Ona plakala v kočárku , autosedačce...takže jsme s ní xx měsíců byla stále zařená sama doma a manžel místo opory se staral jen sám o sebe , své zájmy ( výlety s kamarády, chatu, sex). Mezi náma se hodně skazilo a nevypadalo to ani na to, že se rozvedem jako, že se zabijeme🙂.Problémy byly i v oblasti financí, protože do mateřské jsem měla práci placenou stejně jako manžel, svoje služební auto...a pak mi dával "sežrat", že je to on kdo vyděláv a má rozhodovat....
Poslední 2 roky jsem zase měla svobodu, dobrou práci, dost peněz, s malou už je to čím dál větší pohoda a tak se to ve mě pralo. Na jednu stranu jsme dítě hrozně moc chtěla každý měsíc (biologické hodiny) a rozumové důvody, aby dcera nebyla jedináček. Na druhou stranu jsem věděla, že to s manželem nebude dobré. On chtěl druhé ještě víc než já a slíbil, že bude pomáhat a že my budeme na prvním místě.
Výsledek: v 9 týdnu byla dcera nemocná měla v pátek odpo přes 39 horečky, mě bylo od 3tt pořád blbě a on mě s ní nechal doma celý víkend samotnou a jel si na chatu (250km) dělat jakési topení. Nakonec mi doma nechal auto, přestože před tím řekl, že ho potřebuje a že mi můžeme jet na pohotovost taxíkem, ne. Takže místo, abych odpočívala tak jsem 3 noci vůbec nespala (kvůli dceřiným horečkám) několikrát jsme jí přenášela ( má 18kg ...na záchod , když zvracela, do auta z auta a zase do auta z auta, když jsme jeli na pohotovost) a samozřejmě to od ní chytla, protože jsem si nemohla ani přes den odpočinout, vyspat se a byla fakt vyčerpaná. Plus k tomu spoustu drobností běžného života☹.

Od té doby vím, že to byla chyba a že jen zase sobě i dětem komplikuju život, ale snažím se myslet pozitivně a říct si, že v životě budou mé děti už vždycky mít jeden druhého a já místo jednoho budu mít štěstí dvě. Protože mě k tomu přece nikdo nenutil a vybrala jsem si to sama a tak jim musím dopřát to nejlepší co jim můžu dát bez ohledu na to jak moc mě vztah s jejich otcem trápí, protože oni za to ani jeden nemohou, že jsem si je s ním pořídila.

@hankatrdlinka mám úplně stejný pocit...prostě najednou jakoby to nemělo být ☹ doufám že se to brzo srovná