Chtěla bych slyšet něčí názor, i když vím, že se musím rozhodnout sama

@liliana1900 A ty se divíš že by tě nechal? Vždyť je to jeho dítě. Oba jste dospělí, nejste spolu zas tak moc krátce, on mimčo chce. Co víc si přát? Jen nechápu tvoje rodiče. Já bych svou dceru na potrat neposlala nikdy, a bylo by jedno jestli to čeká v 17 nebo 20...
Za mě do toho jdi, miminko je zázrak.

Já otěhotněla po necelém roce vztahu, bylo nám 22 a 23 let, oba jsme byli výšce, mimčo zcela neplánované. Přítel mě tenkrát objal a řekl, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude stát při mě a jedeme v tom spolu. A toho si na něm cením nejvíc - že se k věci postavil jako chlap, neutekl srabácky zpátky k mamince a dělal vše pro to, aby nás zajistil. Teď máme ročního chlapečka a je to to nejlepší, co nás mohlo v životě potkat.

@liliana1900 V 19 bych si být tebou dítě už nechala, zvlášť, jestli i přítel by jej chtěl. Věk už nějaký má, předpokládám že buď těsně konci školu nebo už pracuje, mel by se o vás postarat. Tomu, že by se s tebou rozešel, pokud bys šla na potrat se vůbec nedivím, je to vaše společné dítě, vidina nějaké budoucnosti, na kterou se evidentně těší a ty bys to tak utla... Rodiče ti v tomto mohou říct svůj názor ale jsi dospělá a rozhoduješ se ty sama... Proč bys dítě teď (s ním) nechtěla? máš nějaký vážný důvod proč o tom pochybuješ?

@shirilka
Děkuji za váš názor, vážný duvod nemám spíše mám jen strach jestli to všechno zvládneme..

Přítele chápu, myslím, že to řekl spíš proto, že se cítí zahnany do kouta. Ví, že se můžeš rozhodnout jít na potrat a nic s tím nezmůže. Je z toho nešťastný, když může přijít o dítě, které chce. Jak by ses cítila ty kdybys dítě chtěla a on tě nutil jít na potrat. Tohle je podobné.

Jsi dospělá a rodiče ti můžou říct max. názor. Je to tvůj život. Jak to cítíš ty? Dokážeš žít s tím, že jsi šla na potrat? Hodně žen si to pak vyčítá. Tak si to promysli. Pokud by sis to nevyčítala pak je to v pořádku.

@liliana1900 spolužačka otěhotněla hned po maturitě. Mimčo si nechala. Postupně má 3 děti. Na rodičovské si udělala VŠ a učí na základní škole. Chci tím jen říct, že jestli se bojíš budoucnosti, budoucího uplatnění, tak jde všechno. 🙂 Přeju ať se rozhodneš ke své spokojenosti.

Já jsem před mnoha a mnoha lety byla natom podobně , bohužel jsem se rozhodla špatně a miminko dala pryč. Výčitky mám celý život, ale odprosila jsem dušičku kterou jsem tak škaredě od sebe odtrhla a doufala že jednou budu moci mít děti až nastane správná doba. A nebudu platit za svou fatální chybu. Je mi krátce 39 mám dva krásné syny 15-11 let a teď čekám třetí miminko a není dne kdy bych si nato úplně první nevzpomela. Musíš to cítíš v sobě jestli se nato cítíš, ujasnit si co chceš. V tomto se těžko dá radit a už vůbec se nedá soudit. Jsme lidé a přišli jsme na tento svět se učit a poznávat , zažívat a zkoumat Je to tvé rozhodnutí ikdyz mne někteří možná ukamenuji- chlap ano je otec ale ve výsledku není to ten co rozhoduje . On to nenosí pod srdcem ani nerodí ani nekoji. Na druhou stranu, má -li tě rád a jste spolu šťastni určitě bych neváhala a miminko si nechala protože je to dar , ne každému se poštěstí počít bez problémů. Jsou tací co na vytoužené miminko čekají i několik let a někdy i marně a nezbývá jim nic než třeba adopce. A pak také po zákroku jako potrat ne vždy je stoprocentní že žena ještě přirozeně kdy počne. Aspoň tak mi to tenkrát bylo řečeno. Přeji ti aby jsi v sobě našla sílu a odvahu a aby jsi se rozhodla správně. Věř že to malé tě tak naplní že všechny starosti a špatné pocity budou ty tam. A co si budem, tělo v tomto věku se lépe hojí a pak i lépe snáší všechny ty emoční výkyvy co to s sebou přináší. Přeji jen všechno dobré...🍀🍀🍀

@liliana1900 všechno jde, když se chce! 😉 I kdyby to bylo těžké. Ale když to překonáte spolu, posílí vás to a budete na sebe hrdí. Já jsem stará maminka (první dítě v 35) a musím říct, že je to už dost náročné a ve tvém věku máš mnohem víc energie. A pak v mém věku už budeš mít děti samostatné a budeš si stále ještě moct naplno něco užít, cestovat, zatímco já dělám bábovičky na písku. 🤣 To si nestěžuji, jen se Ti snažím ukázat výhody toho být mladá maminka.

Jestli tě to uklidni, taky jsem měla v 19. Těšila jsem se, nakonec jsem zůstala sama. Naši zezačátku byli naštvaní, ze nedodelam vysku (prava), ale nakonec mi strasne pomahali a pomahaji doted. Zamilovali se, až toho prďolku viděli. Do té doby jsme se nebavili 🤷🏼‍♀️. Teď jsou nejlepší. Syn už odrostl, já jsem si našla brzy dobrou práci a žádnýho chlapa jsem nepotřebovala. Byly časy, kdy jsme se museli uskromnit a fakt jsem chtěla někam utéct, ale za to štěstí - zdravé dítě, je každá věc prkotina.

@liliana1900 Já jsem vždycky pro nechat dítě narodit, ale hele, záleží na spoustě věcí. Máš něco rozstudované? Nějaké plány? nebo můžeš zůstat 3 roky doma a tohle odložit? Co rodiče? Pomůžou? Pohlídají? Jestli jo, tak věřím, že to bude dobré. Na tatínka bych se moc nefixovala, po tomhle výlevu by ztratil mojí důveru. Klidně si může za pár týdnů uvědomit, že vlastně nebyl připravený... Takže já bych těhotenství využila k zajišťení sebe a dítěte.

@liliana1900 Dost i záleží na tom, jaký jinak máte spolu vztah, jestli vše funguje.

@liliana1900 já poprvé nečekaně otěhotněla když mi bylo 21 a příteli tenkrát 20. Já už jsem pracovala, ale on ještě chodil do školy a jeho rodiče byli zásadně proti abychom měli dítě. Chodili jsme spolu půl roku. A víš co? Ani jednoho nás nenapadlo, že bysme miminko měli dát pryč. Byli jsme zamilovaní. Já měla hrozný strach to tenkrát příteli říct, a když jsem mu to řekla, že jsem těhotná, objal mě a řekl, že si nás vezme a budeme rodina. Do tří měsíců byla svatba navzdory protestům rodičů a teď spolu budeme 6let 🙂 školu si dodělal při práci dálkově, tři roky jsme bydleli u mých rodičů. Teď máme dům a plánujeme druhé mímo. 🙂

@liliana1900 já tvému partnerovi docela rozumím. Když jsem otěhotněla já, bylo mi 22 a neměli jsme vůbec nic, nebydleli jsme spolu, pracovala jsem jen já, on ne. Když se mě snažil přesvědčit o tom, že potrat je nejlepší řešení a že si třeba můžeme udělat miminko plánované, , až na tom budeme lépe, cítila jsem to takhle - nemohla bych s ním zůstat, protože by mi neustále připomínal to, že jsem mohla mít miminko, ale nemám ho, protože se mu to nehodilo. Miminko jsem si nechala, sestěhovali jsme a docela rychle jsme zjistili, že dohromady nám to moc nejde a šli od sebe chvíli po porodu. Ale našla jsem si nového partnera, se kterým dcera vyrůstá a považuje ho za svého tátu. Už máme i druhou plánovanou princeznu.

Myslím, že strach z rodičovství má úplně každý a je úplně jedno zda jsou to děti plánované, neplánované nebo děti, na které rodiče čekali x let. Většinu nastávajících rodičů přepadne strach z toho, jestli to budou zvládat. To je normální. 🙂
Musíš vědět hlavně sama v sobě, zda by jsi dokázala žít s tím, že jsi šla na potrat. Jde jen o tebe, ne o názor rodičů nebo ultimáta tvého partnera. Je mnoho žen, které by bez mrknutí oka šly na potrat a řeknou ti, že je to jednoznačně nejlepší řešení pro tebe. Taky je mnoho žen, které by nešly na potrat za žádné situace, ale žít s potratem nebo děťátkem budeš nakonec ty, ne my. Pokud si myslíš, že by jsi toho mohla litovat, miminko si nechej, ten zbytek se vždycky nějak udělá a dopředu to stejně nenaplánuješ. 😉

Tak zvládnout se dá všechno, co by ne. Jestli máte kde bydlet, přítel Vás uživí, případně rodiče budou ochotní pomoct. Teď jsou samozřejmě vyděšení, ale až uvidí mimčo, vyměknou.... Na druhou stranu.... 19 let je úžasný věk, máš mládí, zdraví, svobodu, můžeš studovat, cestovat, poznávat sama sebe, potkávat zajímavé lidi, zkrátka na tebe čeká celý svět. Na matky bohužel už ne. Předpokládám, že máš sotva dostudováno, takže po matuře rovnou na mateřskou, peníze dostaneš minimální a až budeš chtít nastoupit do práce, budeš mít v CV nulovou praxi - to tě celkem zásadně limituje na trhu práce. Kamarádky si budou užívat života a ty budeš mít úplně jiné starosti. Jak dítě poroste, budu to lepší a lepší, ale tu možnost, naložit se svým životem jak chceš, tu už pak nikdy mít nebudeš. To je druhá strana mince, záleží na každém, jak vidí svůj život. Já jsem asi příliš chladnokrevná a sobecká, ale já bych u své dcery také byla raději, kdyby se rozhodla pro potrat.

@liliana1900
za takove situace bych do ditete nesla.Kam spechas?Je ti 19,cely zivot mas pred sebou a mas dost casu si najit poradneho chlapa.Tenhle zrovna moc vyzrale nepusobi.

Tak tenhle chlap neutíká od zodpovědnosti jako x chlapů i v pozdějším věku, a je to od něj nevyzrálé? 🤦‍♀️

Teď už život není o tom, co řeknou tvoji rodiče, ti už svoji roli splnili. Teď jsi ty dospělá žena a máma a tvůj partner dospělý muž a táta a jde jen o to, jestli vaše společné dítě, které jste splodili z lásky a už žije, chcete a dokážete se o něj postarat. Vemte do rukou zodpovědnost a rozhodněte se sami, jako dospělí lidé a rodiče.

Otěhotněla jsem s (teď už) manželem po 10 měsících vztahu a ani na chvilku mě nenapadlo dát dítě pryč. ( ale mě tehdy bylo 28). Dodám, že teď už máme děti 4. jinak já celkem chápu jeho postoj, že by od tebe odešel... to dítě je vás obou a on se snaží nějak tě nasměrovat. Ale zas nutit tě nemůže, hlavní rozhodnutí bude na tobě. Držím palec ať se rozhodnej pro tebe nejlépe.

@liliana1900 snažím se si taky představit, že život nebo smrt mého dítěte, o které stojím, závisí na někom jiném (prostě situace Tvého přítele). Taky bych se snažila něco udělat, nějak přesvědčit a možná by to vyznělo špatně. Ale za sebe vím, že bych taky nemohla dál žít s člověkem, který by dal pryč mé dítě. Už by to prostě nešlo. Takže ho chápu. Držím Vám palce. Mluvte spolu. Jak se on bude snažit pomáhat? Jak konkrétně dá najevo, že o vás stojí? Myslím, že konkrétní plánování může strach zmírnit. 😉

@liliana1900 A nemysli si, každá máme obavy, i když je mimčo plánované... A pokud půjdeš na potrat, do konce života ti bude ležet v hlavě co by kdyby... Já přišla o dvě mimča nechtěně (mimoděložní a potrat) a dodnes mě to leží v hlavě, jestli by to byly holčičky nebo kluci...

Řešila jsem to samé když mi bylo stejně jako tobě, já si dítě nechala. S jeho otcem to ale nevyšlo - doslova to byla katastrofa. Ale teď mám manzela a další dva kluky. Kryštof je velký starší bracha a já si to, ze jsem mladá maminka pro řekneme velkého kluka užívám. Mám k němu blíž, rozumím jeho světu lépe než určitě budu těm mladším v jeho letech ☺️ Byli chvíle kdy jsme nevěděla kudy kam ale měla jsem na své straně rodiče kteří mi vždy pomohli i když s dítětem nesouhlasili. Teď už nelituje nikdo …. Pokud si dítě necháš … nebude to jednoduchého ale jsem si 100% jistá ze toho nebudeš litovat ale jsou to povinnosti ….. pokud si dítě nenechas, neni to konec světa a bude to určitě nějakou dobu na duši bolet. Ale žádná varianta tady není ta špatná ❤️

A jak to máš Ty? Když si odmyslíš přítele, rodiče, okolí...kdyby to bylo čistě jen na Tobě - jak by ses rozhodla? Nemusíš odpovídat veřejně, stačí odpovědět sama sobě.

@liliana1900 já jsem velice praktická, i když když jde o miminko, tak to tolik nejde. Ale máte kde bydlet? Přítel má pravidelný příjem? Chodí do práce? Proč si myslíš, že by tě opustil a nepostaral se o vás????
Myslím, že to co říká, říká v krizi, protože si to miminko přeje. A nechce o něj přijít. Tedy nelíbí se mi přístup rodičů, já bych nechala dcerku, aby se sama rozhodla, a podpořila bych jí v každém rozhodnutí. Teď to není o rodičích, ale o tobě a příteli. Sedla bych si s ním a promluvila o tom, čeho se bojíš a třeba tě ujistí, že to vše myslí vážně a na miminko s tebou se moc těší.
Rozhodnutí je na tobě. Ale miminko je i přítele, měli byste se domluvit. Myslím že kdyby tvé obavy byly vážné, měl by tě umět uklidnit. Mít dítě, je to nejlepší, co se mi v životě stalo♥️ já mám dcerku naopak zase moc pozdě. Už si netroufnu na druhé. Určitě bych své dceři řekla, že kdybych to mohla ovlivnit, měla bych miminko dřív.

@liliana1900 dostaneš příspěvky, přítel snad pracuje. Finančně to jde zvládnout. Nemusíš mít pro mimčo to nejdražší. Je mu úplně fuk jestli má zadek v pampers za 12,-/kus nebo v lupilu za 3,-. Jestli mu mažeš zadek bepanthenem nebo obyč zinkovkou z dm. Jestli má oblečení z bazaru nebo značkové....já na potratu plánovaném ve 20 letech byla a teď mám holčičku, taky neplánovanou a byla jsem v šílené situaci, když jsem zjistila, že jsem těhotná a bylo to sakra těžké rozhodování. Zvolila jsem si cestu neznámou a náročnou, ale nádhernou. Nikdy v životě nebudeš litovat, že jsis dítě nechala, ale jednou budeš hořce litovat, že jsi ho dala pryč. Když se mi malá narodila, obrečela jsem ten potrat před 12 lety, protože mi bylo líto, že jsem zabila něco tak úžasného a nádherného a nikdy si to neodpustím.

Já otěhotněla a porodila v 18ti, o potratu jsem přemýšlela, byla jsem ve třeťáku a přítel, teď už manžel, taky ještě studoval (poslední ročník). Jsme rádi, že jsme se rozhodli to zvládnout. Jsme tedy ještě docela závislí na pomoci rodiny, hlavně našich maminek, já zkoušim pokračovat ve studiu na ISP a dodělat maturitu, takže je potřeba, aby babičky hlídaly. Jsme tedy teprve na začátku toho náročného období, kterého jsem se bála, ale snad všechno zvládneme. Za malou to určitě stojí❤

@liliana1900 dítě určitě nezabíjej pravděpodobně bys litovala celý život.i kdyby tě přítel opustil nebudeš první ani poslední.jistotu partnera nemá nikdo, ani máma 4 děti.v životě tě může potkat cokoliv.když se chce všechno jde.mysli na dítě a ne co by kdyby.

Mojí mamce bylo taky 19, když jsem se narodila. Začala studovat medicínu, za čas se narodil brácha, mamka dostudovala,pak ségra. Jde to,jestli tedy máš aspoň trochu podporu rodiny. Nám miminko trvalo pět let to první, už jsme mysleli, že svoje děti mít nebudem. Teď máme tři, poslednímu je rok. Po těch pěti letech bych nikdy nikomu nedokázala říct: Jdi na potrat, máš ještě čas. Teda nedokázala bych to ani dřív, osobně je pro mě nepředstavitelné zabít někoho, kdo ve mně žije a koho mam chránit. Ale když člověk ví, jaké to je přemýšlet vážně o adopci, je to ještě silnější. Přeji vám, ať to zvládnete, tak i tak.

Je to brzo, ale ne zas tak brzo, s pritelem spolu nejste dlouho, ale rocni vztah v 19 neni ani zas tak malo. Klicova by pro me rozhodovani byla podpora rodiny a vedomi, ze kdyz se rozejdes s pritelem nebudes jen na rodicaku.
Asi takhle: 1 - mas kde bydlet? (pocita se i pokojicek v domu rodicu, nekoho proste vyhodi ven 2 - kdy bude uplne nejhur, pritel bez prace a ty jen na rodicaku, pomuze ti nekdo? At uz materialne nebo tak, ze na par hodin pohlida dite a ty budes moct alespon na brigadu
Pokud je to 2x ano, dite bych si nechala. Budes mlada maminka, ale muzes si to krasne uzit a byt strastna. Studovat, cesetovat a vsechno tohle se da i s detmi
(fakt jestli s pritelem zustanete nebo ne by v rozhodovani vubec nemel hrat roli. Podivej se tady do diskuzi, kazdou chvili je to "jsme spolu 10-15 let, jsem v 5. mesici a manzel odesel....)