Černé myšlenky před porodem. Je to normální? Máte radu, co s tím?

@monuleee Císař přece taky vůbec není bez rizika, je to velká operace a větší hojení!

Autorko, psycholog nebo jakýkoli terapeut v podobě soukromé PA, duly, nebo i mentorek co jich teď pracuje hodně online, by bylo z mého pohledu lepší řešení, než to v sobě dusit. Držím palce!

@zekrt to rozhodně netvrdím. Já musela na akutního císaře po 12ti hodinách klasického porodu kde už šlo o vteriny a málem jsem nepřežila, ale myslím že třeba i to vědomí kdy přesně to bude, a žádný sileny porodní bolesti...když to vezmu podle sebe, tak další porod už bych šla fakt na císaře.

Svěřila bych se svému gynekologovi, popřípadě v porodnici, kde máš rodit, určitě ti poradí, případně dají kontakty. Ten strach je normální a věř, že už tě bude provázet celý život, myslím strach o dítě. Teď se alespoň můžeš uklidit, že ho cítíš a že je vše v pořádku, ale alespoň bych se svěřila, věřím, že i tohle ti trošku pomůže ❤️🍀

Já se bála. Měla jsem u prvního preeklampsii a narodil se dřív a u druhého jsem se proto bála jak to zvládneme. Byla jsem pak u druhého v měsíc v nemocnici a pak musela v 36tt na vyvolání, když se preeklampsie horšila. Oba jsme to zvládli. Mám teď 2 krásné zdravé kluky. Dokonce přemýšlíme o 3. Ale to budu muset probrat s gynekolozkou. Chápu tě, ale to se tě podvědomí jen snaží chránit, někde jsem o tom četla. Prostě když to 2x nevyšlo, tak se snaží mozek připravit, kdyby to nevyšlo znovu. Ale neboj vyjde. Zkus si najít nějakou dulu nebo porodní asistentku. A te se svěřit, řekla bych že je to lepší než psycholog. Zkus na fb třeba recenze dul a porodních asistentek. Třeba i na videohovor. Ony už toho zažili hodně a určitě nejsi první co má takhle strach.

Mam to uplne stejne. Nejradsi bych vsechnu vybavu koupila az po porodu. Vubec si nedokazu predstavit, jak to mimino odtama vyleze vporadku. Chtela bych planovanyho cisara tak 2 tydny pred terminem, ale to mi nikdo neudela 😀 A to uz mam teda jeden porod za sebou, to jsem se nebala vubec 😀

urcite to normalni je, protoze nevis do ceho jdes. nemelo by te to ale uplne szirat. ja sem se treba paradoxne bala vic podruhe, protoze poprve sem nestihla nic pozjistovat (rodila sem o 5 tydnu driv) a podruhe uz jsem vedela, co by se mohlo po... tak sem se bala vic. ale dulezite je si uvedomit ze A) porodit musis a narodilo se ma svete uz tolik lidi B) vubec nemusis vedet, co mas delat, protoze telo to vi samo nejlip, jen je dobry vypnout mozek a dat tomu prostor C) nejsi na to sama - i to mimco ve vetsine pripadu vi co ma delat a za D) kdyby cokoli, jsou tam ti doktori
chapu tvuj strach, urcite pokud chces, nekomu to sver. delej cokoli co te uklidni, vubec nemusis nic chystat, ani se radovat, dokonce se ani tesit. nemusis ted vubec nic jen to, na co mas chut a naladu. pecuj o sebe, delej co ti je prijemne a kazdou myslenku nech prijit a zase odejit. nezlobit se na sebe za ty myslenky, jen se jima nezabyvat a nechat je projit. a kdyby sis chtela neco uklidnujiciho precist, tak doporucuju Hypnoporod 👍

Taky jsem to tak citila. Divala jsme se na postýku a rikala si, ze neverim, ze v ni opravdu bude dite. Ale ja jsem se teda vic bala o sebe, porad jsem si googlila statistiky umrti pri porodu😀 Bala jsem se i podruhe, protoze bych tu nechala uz jedno dite a bojim se i potreti, protoze uz mam dve😀 Ver, ze az ten proces zacne, priroda ti pomuze a budes myslet jen na to, abys ho uz vyprdla. Mne treba pomaha pravdepodobnost. Bojim se, ze umru pri porodu, pritom denne jezdim skoro 100km, takze riskuju mnohonasobne vic v aute nez na porodnim sale. I kdyz se smutne pripady stavaji, v drtive vetsine dopadne vsechno dobre a vsichni zucastneni jsou v poradku🙂

Za mě bys měla zkusit kontaktovat i psychologa, nejlíp někoho, kdo pracuje s ženami, co ztratily dítě. Přijde mi, že máš nezpracované předchozí ztráty a teď tě to dobíhá. Určitá míra strachu je normální, ale to co píšeš, tak mi přijde, že jsi hodně na dně. Nalejme si čistého vína k porodu potřebuješ sílu, ale přijdeš mi paralyzovaná strachem....takže se hecni a začni to řešit, ať najdeš řešení, které je aspoň trochu přijatelné pro tebe.

Dula je taky fajn a seženeš ji dříve než psychologa. Není to zdravotní personál, ani psycholog, ale taková laskavá podpora k porodu. Rozhovor s ní může být uklidňující.

Pokud to nezvládáš říct nahlas porodníkovi v nemocnici, tak napiš email, kde popíšeš svůj problém.

Nepotlačuj emoce, nech je odžít, i kdyby to znamenalo, že budeš brečet tři dny vkuse...

PS je dobrý, že si svůj stav uvědomuješ, to je půlka úspěchu s tím něco udělat.

No už je mi teda mnohem lépe, nemohla jsem vůbec spát a v noci se zdá vše horší. Vaše řádky mi moc pomohly. A teď si říkám, že jsem se nechala zbytečně semlýt a trochu se stydím. Budou to evidentně i hormony.

Ten strach je přirozený, opodstatněný, ale jiná cesta než se to pokusit zvládnout není. To máte pravdu.

Co se císaře týče, jsem nastavená tak, že je mi to jedno, jak budu rodit. Jen to chci zvládnout a mít už u sebe to zdravé miminko.

Chystám se na kurz, tak to mi snad také pomůže.

Díky! ❤️❤️❤️

Asi mi děláte terapeuta vy.. 🤭

@irmamala Mne nejvic "vadi", kdyz starsi syn (3 roky) mluvi o miminu a vsechno si s nim uz planuje. Citim pak strasnou zodpovednost za to, privest to druhe na svet vporadku uz jen kvuli nemu. A mne teda taky pomahaji statistiky a uklidnuji me cisla 😀

Pořiď si Bachovy krizové kapky https://www.stesti-zdravi.cz/bachovy-esence/res..., při každém takovém záchvatu si kápneš pod jazyk. Spousta z nás měla a má před porodem různé záchvaty paniky. Není to ale žádná předtucha, jsou to jen zkonkretizované obrazy tvých největších strachuů. Odpočívej a cíleně si vizualizuj naopak to, po čem toužíš, jak držíš své miminko v náručí, jak kojíš, jak se spolu koupete.
Mně ještě pomáhala videa krásných porodů na stránce Jemného zrození. Nasměrovaly mě k představě, že porod je nádherný zážitek ze začátku nového života, nic děsivého. A opravdu to tak potom bylo.

@rebe tyjo, díky moc! To mě ani nenapadlo, že bych si mohla pomoci bylinkami. Koukám, že ty bez alkoholu jsou vhodné i v těhotenství před porodem. To jsem opravdu vděčná za nápad. Možná postačí je mít jen doma a vzít si je s sebou do porodnice.

Já jsem totiž jinak docela dost stabilní člověk a dokonce jsem studovala i psychologii - to je paradox co? Takže tahle “těhotenská labilita” je pro mě těžko únosná.

Bylinky.. Nojo, vlastně proč ne! 🙏🏻🤩👍🏻

Neboj se ani těch s alkoholem, užívá se pár kapiček, nebudeš to pít. Mě přepadaly návaly strachu z bolesti. Směšné proti tomu, co popisuješ ty, ale ty kapky mi neskutečně pomohly, právě od takového toho návalu hrůzy, který vyplavuje stresové hormony, a taky k tomu, aby mi došlo, že to není předtucha, ale jen myšlenky. Pak jsem je používala po porodu, když jsem měla strachy o starší děti. A nakonec před každou návštěvou u tchyně 😀

A ještě k té psychické labilitě - dovol si to. Tomu stavu se neříká "jiný" kvůli miminku, co máš uvnitř, ale přesně kvůli tomuhle. V těhotenství je jiné úplně všechno, mění se ti celý život. A po porodu to není lepší. Já se třetí den rozplakala, protože jsem pořád přes břicho nezapnula předtěhotenskou košili a protože muž nevysypal vysavač, takže jsem nemohla vysát před návštěvou porodní asistentky. Dneska se tomu směju, ale tehdy jsem byla doopravdy nešťastná! Porodní asistentka se na mě pak po pozdravu jen podívala a řekla jen aha, poporodní blues - a už jsem brečela znovu. Je to náročné období i bez toho, aby sis vyčítala, že se chováš naprosto běžně 🙂

Můžu taky doporučit knihu hypnoporod. Po prvním porodu jsem v sobě měla opravdu obrovský blok. Několik let trvalo než jsem přistoupila na druhé dítě a v podstatě hned od pozitivního testu jsem měla hrůzu z porodu který přijde. Ta kniha mi opravdu mnohé dala a to jsem ji kupovala s velkou nedůvěrou a představou že je to něco pro ezo matky co chtějí rodit v obýváku.
Jít se strachem k porodu je to nejhorší, co můžeš udělat!
Vem si, že není vůbec žádný důvod k tomu, aby to nedopadlo dobře 🙂 běž k porodu s tím, že to zvládneš, a že se těšíš na miminko. Uvolni se a běž tam s radostí, že už budete spolu, budeš si ho moct pomazlit, poňahňat 🙂
Já tam takhle šla a byl to krásný, laskavý dvouhodinový porod. S bolestí musíš počítat, ale celou dobu jsem se místo strachu těšila a povzbuzovala miminko, že to spolu zvládneme, že nám to jde skvěle. Hrozně to pomohlo!
Takže žádný strach a hlavu vzhůru. Nejsme nikde v Nigérii, je u nás špičkové zdravotnictví, všechno bude v pořádku ❤️ držím palce, a ta knížka z bazoše za stovku za zkoušku určitě stojí 😉

@kackabis Ja jsem se nebala ... Verila jsem doktorum, ze jakmile uz tam budu, tak se o me postaraj a bude to vpohode. A ono taky bylo, akorat to teda nebylo ani krasny, ani laskavy, ani dvouhodinovy 😀 Bylo to otravny, bolestivy, 22hodinovy a malyho vytahovali nakonec zvonem, takze nemuzu nejak souhlasit s tim, ze pozitivni pristup cloveka spasi 😀

Neovlivnus nic.

Jedinne co ovlivnis je ze si stresem a strachem privolas nepistupujici porod,zbytecne zpomaleni porodu, nebo podobne veci spojene s psychikou

Nevim jestli ti to pomuze , ale zenske co poridily bez varovani ( v obchode v taxiku pri ceste do porodnice ,minule pani dokonce na horach :D ) tak porodily bez nemocnice bez doktora nektere uplne samy a vzdy bylo dite i matka zdrave ...

Takze
1. Zenske telo je k porodu uzpusobeno
2. Cim vic budes v pohode , je pravdepodobne ze to i v pohode probehne
3. Trosku si nacti o alternativnich porodech - ne ze bys ho musela mit ale at vidis co zenske zvladnou a jsk je telo i zena silna kdyz vi ze to zvladne!

4. Porod boli ..nekoho mega nekoho mene...

Stat se muze kdykoliv cokoliv ... to oroste neovlivnis ...
Jen klidem predejdes komplikacim ze stresu 🙂

Diky porodu budes mit miminko v naruci a neni nic krasnejsiho - ver mi 💗
Podle me neexistuje krasnejsi moment v zivote nez kdyz poprve drzis sve narozene miminko

Nebudu opakovat, co tu už psaly přede mnou, aby ses někomu svěřila… bylo by to samozřejmě dobře. Jen moje zkušenost. Ještě noc před plánovaným porodem jsem měla fakt strach, že dítě prostě najednou umře. Že není možné, aby se to povedlo a bylo všechno v pořádku. Nemohla jsem spát a šťouchala každou chvíli do bříška, zda je živé. A teď? Mám ne jednu ale už dvě zdravé děti. Věřím, že to tak budeš mít taky a po porodu z Tebe to nejhorší spadne. I když pravda je, že určitý strach o jejich bezpečí a zdraví už zůstane napořád no. Snaž se důvěřovat nejen sobě ale i těm doktorem. Alespoň mně to pomáhalo, když jsem si řekla, že jsou zkušení a poznají, kdyby se dělo něco špatného a zachránili by situaci.

@pilzzee no já takový porod měla první nebála jsem se porodu - no potom rodila jsem tři dny, ten poslední jsem si opravdu myslela že umřu. Že dítě ze mě vytáhnou a já zůstanu na stole. To samé mi zpětně říkal i chlap, že mu to několikrát blesklo hlavou. Celou dobu jsem si při bolestech říkala: bože, prosím, už ne. To bolí, to nezvládnu. Už nechci. Já umřu. Já ho nezvládnu vytlačit. Prosím dejte to dítě ze mě už ven...

Tam vznikl ten chorobný strach z porodu, který bych možná přirovnala k tomu, co prožívá tazatelka. Ten se objevil hned s pozitivním testem. Druhý porod jsem se proto snažila dělat úplný opak. Všechno studovala, připravovala se na maximum a můžu opravdu říct, že ta psychika udělá hodně. Prostě se během toho porodu uvědomit, umět se uklidnit a uvolnit i při té bolesti, kdy moc nevnímáš, co se děje kolem. A pak to postupuje úplně jinak 😏 když tam už půjde se staženýma půlkama že tam umře ona nebo dítě, nejspíš to nepůjde jako po másle 🙂 neříkám že pozitivní myšlení při porodu je všespásné, ale udělá to dost, z vlastní zkušenosti. A na můj blok z prvního porodu, kdy trvalo pět let než jsem se nechala ukecat do dalšího dítěte to rozhodně vliv mělo 🙂

Opravdu mrkni na zmiňovaný hypnoporod, ten mi pomohl nenechat se ochromit strachem. Tělo samo ví, co má dělat. Ty se nesmíš bránit instinktům a pomoct mu. Uvidíš, že všechno dobře dopadne. 🍀
Není krásnější okamžik, než když držíš v náruči miminko. Všechen strach se přemění v bezpodmínečnou lásku na celý život. ❤️

jeste dodam jednu vec...ono ti ti moc nepomuze, kdyz to neslychas cely zivot jako ja, ale moje mama to vypravi, jak kdyby sla pro rohliky 😄 jakoze pohodicka. slycham to od mala. a moc to pomaha slyset, i to o te bolesti. podarilo se mi i dost ten strach pretavit ve zvedavost. jakoze co se bude dit, co moje telo bude delat, jak budu reagovat, co budu delat, jak to mimco bude vypadat...a ja teda musim rict, ze sem si to uzila. mezi kontrakcema jsem si s doktorem povidala o kockach 😄 ale vazne. ja rodim rada 😄 ani me to neboli, nazvala bych to spis jako velky tlak. a druhou dceru sem nemusela ani jednou zatlacit! ale jako smrtelne vazne. porodni asitentka mi ani neverila, ze uz to bude 🤷🏼‍♀️ proste ze me vystrelila 😅 ale ona je takovy tank doted 😄 asi vedela co ma delat, ja se nenechala vmanipulovat do te polohy na zadech a proste si verila 👍 tak jen abys mela i jiny pohled. nemusi to nutne bolet, kazdy ma jiny prah bolesti a kazdy jiny pristup k doktorum. ja se treba zas bala koho tam potkam, co mi budou delat, co do me budou chtit pichat a co mi budou nutit 🤷🏼‍♀️ a nekdo je vdecny za kazdou piluli, co nabidnou. kazdy to ma proste jinak. uklidnuj se tim, co pomaha tobe 🙂

@kackabis Noooo, urcite je to mozny, ale ono taky druhy porod byva snazsi a rychlejsi nez ten prvni (nedavno me o tomto ujistovala moje doktorka), takze zasluhu u vas na tom melo dost mozna taky to, ze to bylo podruhe 😀

@pilzzee tak tohle fakt pomůže

Ahoj, rozumím tvým obavám a strachům, které procházíš před porodem. Je důležité si uvědomit, že tyto pocity jsou zcela normální a mnoho žen prochází podobnými myšlenkami před porodem. Porod je velká změna a přináší s sebou mnoho nejistot a emocí.
Za prvé, chci ti říct, že máš právo cítit se tak, jak se cítíš, a že tvé pocity jsou jakseříká valid. Co se týče tvých minulých zkušeností s potraty, je normální, že máš obavy. Každé těhotenství je jedinečné, a i když může být obtížné, je důležité si pamatovat, že jsi nyní v jiné fázi svého života a máš možnost zažít něco nádherného. Pamatuj si, že jsi silná a odvážná žena, která prošla mnoha výzvami, a že jsi schopná zvládnout i tuto. Máš podporu svého partnera, rodiny a přátel, a máš právo cítit se šťastná a očekávat radost z příchodu svého dítěte.
Buď na sebe laskavá a dej si čas na zpracování těchto emocí. Držím ti palce a přeji ti snadný a bezpečný porod.

@pilzzee myslíte rychlejší a snazší o 41hodin? 🙂 No dobrá, když myslíte, nebudu se s vámi hádat, vidím že jste prostě přesvědčená, že se tazatelce bude rodit stejně, ať už tam jde bloklá strachem ze smrti nebo uvolněná a natěšená na miminko. Pouze jsem sdílela svojí zkušenost, o které jsem sama přesvědčená a jsem si jistá, že pomůže. Hezký den 😎

Tvoje obavy jsou normální, každá z nás má strach♥️. Taky.jsem před první dcerou měla několik potratů + jsem přišla o vaječník. Taky jsem se bála ale asi jsem se uklidňovala, že na to nebudu sama a že mi Dr pomůžou když bude potřeba. Vím že to není úleva... Ale říkala jsem si, že když umřu tak už mě to stejně trápit nebude. Ale nepřipouštěla jsem si, že umře miminko. Na to ani nemyslet. Teda až do chvíle kdy jsem byla na porodním sále celý den, viděla jak všichni zmatkují a jak primář říká větu... Už je dole příliš dlouho, musí ven 🙏. Konečně po těch hodinách to nejlepší řešení, císař ♥️. Malou mi.ukazali až za 3 dny protože byla na pozorování zda je ok. Byly to ty nejhorší tři dny v mém životě. A s tím bohužel nikdo neudělá nic holka. Nezbude než čekat a čekat co bude. Za měsíc mě čeká druhý císař a malá mi dává tak zabrat, že nemám výbavu, nemám zabaleno do porodnice, nemám nakoupeno a vlastně si neuvědomuju, že bude druhý dítě 😂

Protože je to anonym, nevím, jestli už jsi porodila, nebo ne. A už tu toho hodně zaznělo, takže já bych hlavně chtěla pogratulovat, žes našla sílu a odvahu to sem napsat. To je na obavách ten nejtěžší první krok, pak už se to většinou začne hýbat, co vím. A ne nadarmo se říká, že sdílená starost je poloviční starost.
Já když jsem měla podobné obavy (a měla, po jednom potratu. I když menší a méně paralyzujici) tak jsem si říkala, že jestli se má něco stát, stane se to ať se budu nervová nebo ne. Naopak nervovanim si nemůžu pomoct, ale můžu si tím hodně uškodit. Takže z logiky věci je lepší si to užívat (a to i v případě, že by se stát něco mělo. Když jsem našla tu sílu představit si to až do konce, asi by mě zpětně štvalo, že jsem pár posledních dní co si můžu s miminkem užívat blízkosti strávila obavami). A ta pravděpodobnost, ta taky umí dělat zázraky.
No a samozřejmě, že se nic nestalo, obavy byly pouze obavy.
Me pomohla knížka "aby porod nebolel" abych se začala vyloženě těšit. A porod sice bolel (a jak!), chvilkama to byl hrozný opruz, a já nevím co ještě, ale i tak na něj moc ráda vzpomínám, protože jsme byli intenzivně já a dcera, jen my dvě plus nějaký zdravotnický personál. A pak při druhém porodu já a syn a muž. To taky pomáhá, zaměřit se na to dítě, byť s ním a užívat si ten čas co jsme spolu. To pro mě bylo to nejdůležitější při jakékoli obavě kterou jsem měla, ať už se týkala čehokoli.