Bojím se řídit auto v těhotenství. Máte to taky?
Ahoj všem, dříve jsem jezdila často autem (10 let).. Od té doby co jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem nesedla za volant. Mám totiž hrůzu, že se něco stane... Nikdy před tím jsem neměla nehodu, ale teď se bojím, že by se mohlo cokoli stát a hlavně mám hrozný strach o miminko ♥. Snažili jsme se dlouho a moc si vážím toho, že se to povedlo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem auto přenechala bratrovi.. Přítel mi několikrát říkal, abych řídila jeho auto, ale mám hrozný strach. Prý bych si do budoucna měla koupit svoje auto, nějaké menší, ale spolehlivé, abych mohla s mimčem jezdit k dr a tak, ale nevím jestli se zbavím toho strachu, že by se mohlo něco stát a nechci jen tak zbytečně platit povinné ručení a pojištění a pak s ním nejezdit... Rodina se diví co se mnou je, že jsem taková nebývala. Dříve jsem opravdu ráda řídila a neuměla jsem si představit být bez auta... a teď tohle :-/ Máte někdo to samé? jinak s přítelem se autem nebojím, jde čistě jen o to, že se bojím řídit já sama.
No, také mám divný pocit.. ale chci chodit do práce co nejdéle, tak to musím zvládnout, mám to do práce přes 20 km autem a jinak se sem nedostanu🙂
Ja jsem naopak nejvic jezdila autem v tehotenstvi,do mhd jsem fakt v dobe chripek nechtela...ale s malym jsem jeste nejela,jen sama...pred tehu jsem moc neridila...
Ahoj, jestli se bojis a ridit nemusis, tak se do toho nenut. Ja teda jezdim do prace autem - kdyz clovek vidi, jak jezdi ridici autobusu, kde navic neni moznost pripoutani se pasem, tak auto pro me je nejbezpecnejsi varianta. Nicmene po nastupu na MD az do porodu uz budu ridit opravdu jen v nejnutnejsich pripadech a jen na kratkou vzdalenost. Jsem mala a brisko uz mam pomerne blizko u volantu.
Když se na to necítíš, tak za volant nesedej. Nenech se ani prudit okolím. Já jsem si udělala papíry v srpnu, trochu jsem jezdila, nemám moc auto k dispozici. V listopadu jsem otéhotněla a za volant už nesedla, protože mi bylo od začátku blbě, pak nízký tlak - a nejsem tak zkušená, abych to dala. Teď jsem potkala svého instruktora, tak jsme se o tom bavili - a jen mi to schválil.
Já taky řídím cca 10 let, řídila jsem i v prvním těhu i teď, vozila malého k doktoru, teď do školy, na nákup....a to mě cca před měsícem nabourali takže mám ze servisu náhradní auto na které jsem si musela zvyknout....ale i v prvním těhu i teď jsou dny kdy se na to prostě necítím a nemusí mi zrovna něco být, jen z toho prostě nemám dobrý pocit a tak radši nejedu 😉 takže pokud se ti nechce tak se do toho nenuť...jen myslím, že po porodu vy bylo lepší zkusit ten strach o rekonstrukci, s autem je to a malým prckem určitě jednodušší 🙂
Oprava: malýmu je 2,5 takže do školky :-P
Já mám TP za 3 týdny a stále jezdím, na chalupu, k lékaři apod. a vozím s sebou i dcerku...jde spíš o to, že s tak velkým břichem už to není moc pohodlné, malý mi většinou tlačí na močák...ale jak píší ostatní, pokud se na to necítíš, nenech se nutit 🙂
Ahoj, měla jsem to stejně. Nechtěla jsem vůbec za volant. Někdo během těhotenství nerad nakupuje, někdo nerad vaří...někdo nechce řídit. Já jsem třeba ani nechtěla potkávat hodně lidí, známých. Ty máš odpovědnost za miminko a tak to dělej tak, aby ses cítila dobře. Vůbec se tím netrap. 😉
Taky jsem to tak mela,presne jak říkáš. A ted když je mala na svete,je to ještě horší. Už v tehu jsem se ale donutila a ještě někdy v 38tt jsem ridila, ted musím taky,takže jsem ráda, že jsem to aspoň trochu prekonala..
Mikilenka má pravdu,nutit se nenech,to nemá cenu.. 😊
Já třeba začla pořádně jezdit až s břichem, protože na to konečně byl čas. Ale pokud se necítíš, tak se na to dočasně vykašli. nic se nestane!
Ahoj, taky jsem to tak mela, v tehu jsem dostala strach a neridila. Neboj nejsi v tom sama, hlavne se potom k rizeni co nejdrive vrat, at si zase zvykas.🙂
Musím řídit auto, v MHD se mi dělá hrozně špatně, lidi smrdí atd. Navíc řidič s tím háže jak debil a když nesedím a držím se tyče tak je to hrůza 🙂
Taky jsem se v prvním těhotenství bála - omdlivala jsem a byvalo mi slabo. Po porodu to samo zmizelo a začala jsem zase jezdit.
zajímavý jak každému vadí něco jiného 🙂 já i teď v těhotenství jezdím do Prahy za rodinou sama autem a nemam s tím problém... ale jezdím hodně,tak mi vůbec nepřišlo,že bych to měla nějak řešit... jediné co mi vadí je pás,ten si vždy když jedu do Prahy přizpůsobím
Řídím pořád, jezdím ještě na těhotenské cvičení a k doktorce to mám 30 km, autobusem jsem jela jednou, málem jsem se počůrala a bylo mi blbě z toho vzduchu. Otevřela jsem si okýnko a už mi nějaká baba klepala na rameno ať to jako zavřu. Navíc pak i s miminkem budu jezdit k doktorům autem, bydlíme na vesnici. Nerada bych vyšla ze cviku. Manžel s tím problém nemá ale moji rodiče mi nadávají a jsou trochu naštvaní že mě chlap nevozí ale on nemá práci od-do ve fabrice bohužel a já si pak ráda zajedu po obchodech prorotože vím že po porodu už se mi to jen tak nepodaří 🙂
Mě teda nic jiného ani nezbylo, než jezdit autem k dr. sama, neměl mě tam kdo odvézt, takže až uplně do konce jsem prostě jezdila a řídila. S mimčem to samé, u nás autobus nejezdí a než jít 25min na vlak, pak se trmácet a několikrát přestupovat nehledě na to, kdybych chtěla něco koupit tak pak to tahat, to fakt ne. Mám to do města cca 20km. Byla jsem zvyklá tak i před těhotenstvím, jezdilli jsme do práce autem a já řídila.
Uprimne ja se tedy vic bojim v mhd nebo i na blbym prechodu pro chodce.Autem jezdim denne a vubec se nebojim.Poridila jsem si velke auto tak se citim v aute bezpecne.
V těhotenství jsem se nebála, aspoň ne nějak moc, ale po porodu odmítám řídit auto, kde je moje dítě. Musí partner, i když by si rád na návštěvě dal pivo, já se prostě bojím o dítě. On je mnohem zkušenější řidič, tak mám větší klid, když řídí on.
Hned na zacatku tehu jsem si koupila ten tehotensky bezpecnosti pas,mela jsem z toho dobry pocit a jezdila snad vic nez driv,v mhd mi bylo blbe,v aute pohoda,navic si clovek muze kdykoliv zastavit a tak. Ridit jsem prestala nejak po 36tt a to kvuli tomu,ze mi brisko uz tlacilo na volant a kdyz jsem posoupla sedacku,nedosahla jsem na pedaly,ale chybi mi to.
Ahoj, no já řídím krátce (řidičák mám sice od 18, ale jezdím tak 2-3 roky), takže strach jsem měla i předtím :D teď je to akorát horší, takže se frekvence mého ježdění zhoršila..ale manžel má zase pravdu, že pak budu muset s tím samým miminkem jezdit k doktorovi, do obchodu, být mobilní a schopná jezdit...a že nervy budu mít úplně stejné, tak ať to překonám a trénuju....takže se snažím jezdit aspoň občas, ono po té Praze je to kolikrát fakt strašné..spíš pozoruju, že jsem malinko nepozornější, je to tím jak mně občas kope, nebo jsem děsně unavená a nebo ve stresu=) takže radost to není...ale je fakt, že jezdit musím, abych to pak zvládla no... jinak v autobusu jezdit odmítám, protože ty nárazy a brždění mi přijdou nebezpečnější, než v autě.
Ahojky, nn takový problém vůbec nemám, naopak si kolikrát říkám, že bych měla být opatrnější. Jezdím denně do práce autem a neumím si představit, že bych musela jezdit denně autobusem (bydlíme na vesnici). Po porodu si myslím, že se bát budu hodně, alespoň ze začátku....
Ja se taky bojim, ale fyzicky nejsem schopna se dopravovat jinak, takze jezdim... jen ne dlouhe trasy nad 150km, z toho jsem pak unavena jeste vic a malickymu se to nelibi... hned na zacatku tehu jsem si koupila tehotensky pas a bez nej do auta nesednu ani jako spolujezdec. Je to s nim mnohem pohodlnejsi a taky bezpecnejsi.
Problém sis uvědomila a musíš na tom pracovat,nemyslim to vubec zle,ale zakladas si na pořádný psychický problém,který v budoucnu uz nebudeš třeba moci vubec zvládnout. Musíš se prostě snažit to překousnout a trenovat to,aspon do blizkeho krámu jezdi autem nebo pod. a trasu postupně prodlužuj,ted uz mi to taky není příjemný,ale jen proto,že mam dva tydny do porodu a bojim se,ze zacnu rodit za volantem 😀
Přeju ti ať to prekonas,každá taková fobie,je velký problém pro život
Vzdy jsem jezdila hodne a rada. V tehotenstvi jsem se taky ale bala. Manzel ale ridicak nema,tal jsem musela. Kratsi trasy do tech 40 km byly celkem o.k.,na dalnici mi strach nedovolil,takze na navstevu k nasim me tech 250 km vozil bracha. Se synem uz jezdim normalne,naopak se bojim,kdyz by mel ridit nekdo jiny nez ja.
Neměla jsem problém v prvním těhotenství (jezdila jsem autem úplně normálně, až do porodu) ani pak po porodu, a ani teď při druhém ho nemám, jezdím kam je potřeba, dcera rok a půl v sedačce plus k tomu já a moje už řádný břicho 🙂 ... pokud nemáš nějaký objektivní problém (že bys třeba omdlévala), tak bych ti spíš doporučila snažit se to překonat.. ten tvůj strach není opodstatněný, to je jako bát se při přecházení silnice, že tě sejme auto.... Bude tě to do budoucna akorát omezovat.
Já měla něco podobného, ale spíš ve smyslu, že jsem si lépe vybírala lidi, se kterými jsem jela. Sama jsem řídila bez problému, řízení jsem se vzdala pár týdnů před porodem, ale ne kvůli strachu. Po porodu jsem opět řídit začala, první jízdy jsem strach měla, ale raději budu řídit sama, kdy můžu ovlivnit, co se děje, než abych se i s dítětem svěřila někomu jinému.
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Take mam celou dobu strach, nemysli na to, ze by se neco melo stat, protoze tim si to akorat privolas 😊
Ridim porad, kdyz musim, tak proste jedu, ale jen tak treba na nakup jako driv, uz ne. Jen kdyz se fakt citim dobre a jede nekdo se mnou jako spolujezdec 😊