Zvládnu dítě při dálkovém studiu VŠ nebo máme ještě počkat?
ahoj, mám takový dotaz. S přítelem se chceme snažit o dítě. Je mi za chvíli 24 příteli 23. Máme svůj byt, oba dva práci, ale studuji ještě dálkově mgr na VŠ. Čeká mě ještě rok a půl. Mám dost gynekologických problému byla jsem i na laparoskopii s vaječníkama, doktorka mi doporučuje moc nečekat a my to tak taky cítíme. Moje máma mi ale aniž by něco tušila stále opakuje ať náhodou nejsem těhotná. Že by mi po porodu chyběl semestr školy a státnice, že bych to nedala, že mi nepomůže. Přítelova máma je doma, takže ta by nám pomohla kdykoliv. Já prostě nevím :( Jsme dospělí milujeme se finančně to zvládneme tak proč by ne? Děkuji za rady a odpovědi 🙂
@kokoska55 Se školou se to vždy dá nějak pořešit. Studuju dálkově a máme tam holky, které během studia porodily. Některé přerušily, jedna se rozhodla skončit, ale jsou i takové, které to normálně zvládají i s miminem. Ale ta podpora a pomoc rodiny je opravdu důležitá, bez toho asi nepůjde. Já jsem začala studovat už s dětmi, ale byly malé, ještě nechodily do školky, a kdyby mi moje mamka nepomáhala, prostě by to nešlo. Takže bych se domluvila s přítelovou maminkou, jestli by pomohla a jak by ta pomoc případně vypadala.
@jaja01k Tak já čtu "oba dva máme práci" = finančně zajištění jsou, bydliště Praha 1 = možnosti hlídání, i kdyby nepomohla rodina (v Praze jsou i "školky" pro děti od narození, aspoň tedy doufám, že ta, co mám pár kroků od bytu, není jediná v Praze). Prostě i bez podpory rodiny se dá škola studovat i s dítětem. Možná si to představuji naivně, ale mám pocit, že s dítětem je to skoro lepší než když žena chodí na plný úvazek do práce. Samozřejmě záleží na škole a věku, ale ve 23 letech to do té hlavy ještě docela leze.
@kokoska55 ahoj já mám 25,manžel 30.byt máme svůj problémy jsem neměla, ale na rodinu jsem se těšila a připadala už připravena a nechali jsme tomu volný průběh, taky studuji VŠ Ing dálkově letos končím a pohoda jsem na konci 2.mesice zkouškové fajn více jsem v pohodě protože škola pro mě není už tak důležitá jak ten prcek v bříšku a daří se asi mi prcek přináší štěstí 😉
Kamarádka tak udělala doktorát s dvěma prckama s přehledem stačí 😆 aby babičky občas hlídali
Jsem v podobné situaci. Bylo mi doporučeno nečekat a já se bála, že bych později nemusela otěhotnět. Povedlo se asi po 2 měsících, ale potratila jsem a pak až za půl roku 🙂 třeba nebudeš patřit k těm, kterým to jde hned a stihneš si vše dodělat. Mě čekají 9.ledna státnice a dodělávam BP, kterou budu obhajovat, až bude malá na světě. Náročnější to možná bude, ale přítel pomůže a tobě určitě taky. Mamka mi taky říkala, ať počkáme, ale měli jsme svou hlavu a nakonec je moc nadšená a ráda pomůže.
Za mě teda.. pokud jsou zdravotní komplikace, jdi do toho 🙂
@kokoska55 Nevím, jak moc to čeká ze zdravotního hlediska. Já bych ale ROZHODNĚ nedodělávala školu při dětech, je to velmi špatný nápad. Jde jen o počkání pár měsíců, to snad není tak hrozné, ne? Já si teda školu dodělávám, ale často je to peklo a to jde "jen" o sběr dat a psaní (semináře, zkoušky, to mám hotové). Syn prakticky nespí, když spí, tak rozhodně ne sám, nemám na školu moc prostoru a i kdybych měla, člověk si radši odpočine.
Manzelova maminka byla samozivitelka v osmdesatkach, takze zadnej med. A na rodickaku si dodelala doktorat. Jde to. I u nas na fakulte bylo hidne holek s miminkem 🙂 Jestlu mate financni pohodu, mate se radi a vis, ze tvuj pritel bude opravdu dobrym tatou, jdete do toho 🙂
Moc děkuji za reakce, škola není pro mě těžká, na všem se dá domluvit i individuál vychází hodně vstříc. Já osobně se toho nebojím, ale moje sestra je těhotná a to je jí přeš 30 takže všichni z rodiny by kroutili hlavou, protože očekávají, že já budu mít dítě taky později.😒😒
@kokoska55 nazor rodiny ber jako nazor, ale rid se vlastnim usudkem 🙂
Všechno nějak jde. Já během magistra stihla otěhotnět, porodit a ještě jednou otěhotnět. Je fakt, že psaní diplomky nebyl žádný med. Teď mě čekají státnice, dá se to, ale bojuji s časem na učení. Je ho zoufale malo. Nicméně, pokud ti partner bude s dítětem pomáhat, tak se to dá 😊 Dej na svůj osobní pocit 😉.
Asi bych se řídila v první řadě srdcem. V druhé řadě doktorkou. Ta vidí, že by mohl být problém a bohužel v dnešní době nic neobvyklého. Takže bych se snažila vyvarovat tomu co by mohlo přijít třeba za pět let. Dítě nepůjde, budeš obíhat vše možné a budeš nešťastná. A nikde nemáš napsáno, že se zadaří 😉 Znám pár lidí. Stojí to spoustu peněz, času, úsilí a nervů. 😪 Hlavní je že máte zázemí a chcete miminko oba. Je to vaše rozhodnutí ne tvé maminky😉🙂
@jaja01k Tak ono asi záleží, jaká práce 🙂. Já učím na VŠ a v semestru mám problém zvládat domácnost. Takže jsem v práci když se řešila mateřská a návrat rovnou řekla, že nejdřív budu chtít dodělat dizertačku (s dítětem) a u toho max pár hodin za semestr dálkaře, ale jinak učení nee a pak se uvidí, kdy a kolik hodin vezmu (zase "své" vypiplané kursy se mi nechce moc předávat 😀 ).
Ale já to vidím z úplně jiného úhlu pohledu - chtěla jsem ve 30ti velkou rodinu, nakonec jsem byla ve 30ti po rozchodu, hledala chlapy, nikde nic, někteří se tvářili mile a jen zneužívali. Pak jsem sehnala chlapa, co mám teď (neříkám, že je super, ale funguje to), po letech IVF jsem otěhotněla v podstatě v situaci, kdy už jsem přemýšlela, zda jít či nejít do dalšího pokusu, pokud to nevyjde. Je mi 43. A říkám, že na dítě není žádný právní nárok a zda to vůbec půjde či nepůjde, nikdo neví (ten bývalý, co jsem se s ním ve 29 rozešla, stále dítě nemá a asi mít nebude - neplodnost, jediná šance darované spermie a on do toho jít nechce, já nakonec šla do darovaných oocytů).
Člověk pak přehodnotí své priority, stejně se v životě vše tolikrát různě změnilo, že i nedodělaný doktorát prostě neznamená, že se nepokouším o dítě. Nějak to dopadne.
A pokud doktorka říká, že moc nečekat, může to taky znamenat (ne že bych jí to přála), že tazatelka dodělá státnice, pak se objedná na kliniku asistované reprodukce a bude se snažit tam. Sama co vidím v okolí - holky, co přišly do CAR kolem 25 roku věku a co znám, otěhotněly po prvním cyklu IVF (případně po prvním nativu, kdy bylo co oplodňovat). Hollky, co tam přijdou později, tak problémy, čekání, nejistota.
Zastávám názor, že teď jsou takové možnosti, že s dítětem lze dělat cokoli - zvláště v Praze a pokud jsou peníze - na věci, které se nestíhají (domácnost) se vždycky dá někdo najít, pár hodin se dá nechat dítě někým pohlídat a dá se dodělat škola, chodit trošku do práce, dá se zpravidla rozumně skloubit i návrat do práce a starost o děti (v Praze co pozoruji, je to se zkrácenými úvazky sice ne ideální, ale aspoň ne tak strašné jako jinde v ČR).
Dr je jedna vec a druha.... Zalezi jak se na to citite... My se citili... Moji mamce to bylo jedno, vnuky uz ma, tak to neresila.... A mamka pritele myslela jen na sebe.... Jen at neni jeste babicka....... My se na to citili, tak jsme si malou poridili a pokud se taky citite na mimi a jeste k tomu mas gynekologicky problem tak bych necekala, nevahala
Asi záleží na tom, co studuješ, jakou máš motivaci a zázemí. Já dělám kombinovaně magisterské a budu končit s půlročním miminkem. Do dalšího studia jsem se pustila, když se nám těhotenství nedařilo, tak jsem chtěla trochu zaměstnat hlavu. Věřím, že to nějak půjde. V ročníku nebudu ani první, ani poslední. A to jsem o dost starší než ty, takže učení jde podstatně hůř, než když jsem studovala mladší, ale jsem odhodlaná to zvládnout a to je polovina úspěchu 😉
Moje sestra 3 děti, práci a studovala dálkově VŠ. Nechápu jak to dala, ale dala a ještě ze zkoušek měla za A.
Ja otehotnela behem Bc. ano dala sem si rok pauzu, ale Bc. dodelala uz se dvema detma( sice Bc. trvalo 5 let ale mela sem vic jak rok preruseno), a pak jsem se dvema detma delala jeste Mgr. takze kdyz se chce vsechno jde.
popravdě já už to tak růžově nevidím, začala jsem studovat v těhotenství, kombinované studium dvou jazyků, pak jsem dosti předčasně porodila a jiná možnost než přerušit studium nebyla. Do školy jsem se vrátila po roce a půl, odstudovala si dva ročníky a teď jsem ve třetím ročníku, je to očistec, syn je prvním rokem ve školce a věčně nemocný, do toho zaměstnání a studium. Nejraději bych to zabalila. Držím vám palce, ať se rozhodnete co nejlíp pro vás.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Pokud ti gynekoložka doporučuje nečekat, tak bych nečekala. Lepší než aby ses tu za 10 let trápila ve skupinách kolem IVF. (Je mi 43 a čekám své první "vymodlené" dítě po 4 letech lítání po klinikách, doktorandské státnice budu dělat cca měsíc před porodem - beru to, že už budu mít volno, jako příležitost mít klid na učení a kdybych porodila dřív, tak je prostě udělám někdy potom.)
Jestli tě čeká rok a půl, tak i kdybys otěhotněla dneska, tak zkoušky v letním semestru zvládneš a příští rok v zimním už by jich nemuselo být tolik (případně se zkusíš s vyučujícími domluvit a udělat je dřív). Státnice s dítětem nebudou snadné, ale dělá je dost holek.
A podle toho, co popisuješ za problémy, je spíše pravděpodobné, že si chvíli na otěhotnění počkáš, takže nejvyšší čas začít - když otěhotníš třeba v létě, tak už bych se nebála vůbec, školu případně max přerušíš a státnice doděláš později (a mezitím dopíšeš diplomku).
Ber to jako motivaci makat na tom, abys opravdu co nejdříve udělala vše, co je možné (nedají se nějaké zkoušky z příštího ZS přesunout třeba už na tento LS?).