Už nevím, jak na výchovu manželových dětí

@deaneira29 Tak ať je obstarává manžel,uklízí po nich,meje je,oblíká,já bych to neřešila a nevychovávala je..

Kluci, osm let. Me to prijde (bohuzel) uplne normalni. Jen je to jeste kombinovano s rozpadem rodiny ☹

Je to tezky zalezi jak sou vedeni z domu od matky. Muj syn mel 7 let a taky tkanicky neumi ale oblict se umi a po sobe taky uklidi. Ze stolu mu obcas musim pripomenout.
Hold jestli to nemaji takhle nastaveni z domu od matky tezko v 8 letech si ted budou neco delat jinak. Hold budes muset zkouset a zkouset. Jinak k tve tchyni. Je to jejich babicka a hold babicky jsou vsechny v tomhle stejne. Tam asi oporu moc nenajdes. hodne sil preji

@luciebx problém je že u matky vše dělat musí, s učením moc nepomůže, ale rozhodně tam mají tvrdší režim, ale tady byli před mým příchodem zvyklí že můžou všechno. Hračky po celém bytě, oblečení se jim připraví a vše se po nich uklidí. Když jsem poprvé chtěla aby si k večeři sami namazali chleba bylo mi vyčteno že takhle malé děti to přece umět nemusí. Kamarádky syn to svede sám v pěti letech, sice ne dokonale ale bez problémů.

@deaneira29 Pracuji jako učitelka na ZŠ a to, co popisuješ, mi přijde jako běžné chování osmiletych kluků. Spíš bych se dost divila, kdybys tu psala, že si po sobě sami od sebe uklizeji a hrají si pouze tak, aby nedošlo k poškození žádného movitého majetku, protože si skvěle uvědomují hodnotu peněz 🙂 Mimochodem umyvani rukou musim běžně připomínat (nebo spíše nutit) i trinactiletym, na prvním stupni jsem obzvlášť klukům musela dost často připomínat, že po sobě musí splachnout... Prostě to tak je, s tim asi nic nenadelas, i když je super, ze se snažíš být důsledná... A je jasné , ze obzvlášť s příchodem miminka tě to bude štvát víc a víc... Takže přeji jen pevné nervy, ať to vydržíš 🙂

@evik19 chápu že kluci to mají nastavené jinak, mě nejvíc vadí to že jediný kdo doma trvá má pravidlech a chce po nich nějakou práci, pro ně je práce i odneseni špinavého prádla do koše a ještě si pak stěžují že to museli dělat a ka od tchyně dostanu vynadano že tohle malé děti nedělají ☹ jsem s nervy v koncích po poslední hádce ohledně výchovy jsem skončila v nemocnici, naštěstí miminko je v pořádku, ale nevím jak dlouho to ještě vydržím.

@deaneira29 Tohle nebude nikdy fungovat,až budeš mít vlastní dítě,budou tě ti kluci otravovat ještě víc... řešení neznám.

@deaneira29 V tomhle ti tu nikdo neporadí, pokud je výchova nedůsledná, je to věcí vás - dospělých se o tom poradit a zvolit si, jakým způsobem budete s dětmi fungovat. Malé děti (i osmileté) se zvládnou postarat sami o sebe, ale je naprosto normální, že jim člověk musí dělat policajta - a to klidně i ve 12 letech 😉 Problém není u dětí, ale u vás dospělých, že se neumíte domluvit.

Není to třeba tak trochu způsobeno tím, že to prostě nejsou tvoji synové? Babička k nim má vztah, rozmazluje je, to je takové pochopitelné. Tipuju, že čekáš první miminko, že? Mě přijde, že na ně fakt máš přehnaný nároky - nic ve zlém, je mi jasné, že to musí být ohromně náročné a vyčerpávající. Ale možná nevidíš něco, co ve vztahu otce a babičky je... třeba?

@journals ano čekám první dítě, problém je že si stěžují už i ze školy a družiny. I jejich matka už má problém s tím že nosí samé poznámky. Vztah je tam takový že babička jim vlastně dovolí úplně všechno a porušuje i to na čem se s manželem dohodneme, a vůbec ji nevadí že mě slyšela jim říct třeba ať si poklidi pokoj a ona je místo toho začne cpát sladkosti s tím že já to uklidim a to stojím přímo u toho. ☹

Mám 3 kluky, ostrá a důsledná jsem až až... mnohem víc, než manžel.... ale jsou to prostě kluci.
Nech to být.... pokud nechce otec, tak ty sama s tím nic neuděláš.... akorát budeš za urvanou hysterku....

@deaneira29 bohužel, to je běžná realita od tatínků i prarodičů skoro všude a je jedno kolik je dětem let nebo zda jsou tvé vlastní. štve tě to právem a štvát tě to bude o to víc až bude na světě i tvé mimi. ale moc s tím asi nenaděláš ☹

Ach jo. Děti jsou z rozvedený rodiny,babička je rozmazluje,tatka cítí vinu takže taky, do toho tam nakracis ty s naprosto nesmyslnejma pozadavkama a hystercis až tak, že těhotná skoncis ma pohotovosti v nemocnici. Jako neviděla jsem ještě dítě,který mělo autoritu a respekt z cizího člověka s uzurpatorskym přístupem k němu. Škoda,že neexistuje něco jako klec v zoologický,kam bys je zavřela vid, aby neotravovali. Je fakt zarážející,že ženská,která ještě ani nemá svoje vlastni dítě si dovoluje kritizovat výchovu ostatních,nejsi ale bohužel jediná taková paní dokonalá.
A byť to osmileté dítě dokáže ,tak ne,není normální, aby si samo mazalo chleba. A snad jedině robotek bude pravidelně a bezchybně plnit tvé příkazy o mytí rukou,úklidu pokoje,nádobí ze stolu ad. Normální dítě fakt ne,to ma mozeček nastavenej úplně jinak,byť je to v základu dobře a je třeba jim to připomínat.
Takže,za mě hodně uber a nesedej si ze sebe tolik na zadek. Pro jejich život jsi v podstatě nedůležité a kdo ví jestli tě jejich tatik za pár let nevymeni zase za jinej model. Takže pokud už nutně musíš být v pozici jejich vychovatelky,tak to dělej s humorem,lehkosti a nadhledem a pro ty kluky bud spis hodnou a milou a veselou tetou, než pohádkovou macechou.

To "dělat policajta" je přesný - a týká se to i holek, kdybych denně 100x neřekla odnést misky, skleničky po svačinách, umýt ruce, zuby, složit oblečení,boty do botníku.. tak to nebude. Hlásím jim, že dělat drába mě nebaví, no samo jde jen něco (špinavé oblečení do koše apod.). Pokoj si uklízí po vydatném pobízení (mém), výmluvách (jejich) 2x denně, protože jinak není kam šlápnout. Svačiny si dělá starší od 9, co si maj oblíct do školy jim chystám doteď (skoro 10, a 5let).
Zastání u muže moc nemám, drbu je z 95% já.

@lv Mám to stejné, synovi bude 10 😀

@merunkova
To fakt baby?Ja mam deti este male,ale poviem vam,nepotesili ste ma.

@deaneira29 Je znacne naivní si myslet, že vase vlastni dítě bude za osm let jiné. Jiné bude pouze to, že bude vlastni a nebudete na nem vidět tolik chyb🙂. Neříkám, že máte nechat kluky růst uplne jak dříví v lese, ale určite si tak nebrat, že je nutné jim všechno připomínat a niceho si nevazi - to je naprosto NORMÁLNÍ🙂. A nevyrostou z toho nikdy🙂.

@trdelnik234 Třeba budeš mít dítě, které bude pořádkumilovné,neklesej na mysli, ale já jsem se s tím ještě nesetkala 😀 A mimochodem, já jsem nebyla jiná a to jsem holka a teď pořádek miluju, holt je potřeba počkat, až budou mít děti svoji domácnost, ale u kluků si nedělám iluze ani potom, známe chlapy 😀

Já teda vidím dva problémy - netaháte s manželem za jeden provaz (když už není schopen na kluky přitlačit, neměl by rozhodně podkopávat tvou autoritu) a od toho se nejspíš odvíjí i další problém a tím je babička... Tohle není dobrá situace ani pro vaše společné dítě. Nejspíš se vaše hádky ještě prohloubí. Měli byste si to vyjasnit.
Mimochodem - přemýšlíš správně, 8 leté dítě je už dost velké na to, aby se nechovalo jako prase.

@zuzineckah
Mne sa tiez zda,ze babicka tam zbytocne podryva autorkinu autoritu.Aj u vlastnych deti to byva mega problem,ked mamina nieco prikaze a babicka len kyvne rukou a vsetko povoli. Otec deti by mal zasiahnut a nastavit doma pravidla,od neho to prijmu lepsie ako od novej partnerky.Ak je vsaj aj on benevolentny,tak to je na prasky.

Se vubec nedivim nespokojenosti mnoha zen s manzeli, kteri doma prdlajs delaji a vyzaduji full servis! Tady je zjevne videt vychova nasich muzu..
Souhlasim s tim, ze osmilety je uz samostatny velky klacek, ktery nepoteebuje vodit za ruku. Ma si po sobe uklizet i podilet se na chodu domacnosti. I muj sesti letak si dokaze sam namazat chleba! A i zajit do obchodu na mensi nekup..
Zakladatelka nema dle me vubec prehnane naroky..
Bohuzel tohle ma resit manzel zakladatelky! Z vlastni zkusenosti radim jedno- nechat to na manzelovi. At nebere vasi peci jako neco samozrejmeho..

Já teda ziram. Já 9 lety holce ,,nadavam,, když si nevšímá nepořádku a nemá snahu ho sama uklidit a vy tady všichni schvalujete, ze si neuklidi ani sami po sobě ? Jasné ze musím připomínat a vyhrožovat za nepořádek v pokoji, ale od malička nám pomáhá v domácnosti s úklidem. A teď v čerstvých 9 letech má práce, které děla když chce a má za ne kapesné. Od 2. Třídy je u nás běžné, ze ji po příchodu domu čeká lísteček ode mne, co má udělat. Napr. Dat prát a pověsit prádlo, vyluxovat, napíše si úkoly a muže jít ven. Většinou je splněno vše jak má být, pomahani s pracemi ke pro ni naprosto běžná věc. Někdy dělám snídani já, někdy taťka a někdy nám ji udělá dcera. Hezky ferove. To co popisuje paní je neskutecna ne výchova a bude hůř a hůř s takovým přístupem .

@kristynka1989
@drakenn
Moc děkuji opravdu jsem potřebovala slyšet že nechci tak moc. Já si už prostě nevím rady, vidím co z nich roste a děsí mě to. Nejhorší že jen mě, ostatní stále oponuji že jsou moc malí, takže se jim vše nosí a nic se po nich nechce. Klukům je úplně všechno fuk, vědí že já zakazu televizi a šup jen co se odpoledne vrátím z vycházky televize běží, babička jim to dovolí a to o zákazu ví. Ona je prostě přesvědčená že já jsem ta špatná a oni jsou malí andílci co nic nedělají schválně protože takhle malé děti si to neuvědomují, z toho prohlášení vždy pomalu lezu po zdi.

Teda, děti ještě nemám, takže nemůžu posoudit, ale osmiletý si neumí zavázat tkaničky? Ve druhý třídě ZŠ? A jak to dělaj třeba při tělocviku, zavazuje paní učitelka? Jako nepořádek v pokoji budiž, ale ta nesamostatnost a nulové nároky na jakoukoliv činnost doma...taky bych šílela. Divím se, kolika z vás to přijde normální.

@deaneira29 Přítel má taky dva děti, podobně staré, a mívám stejné pocity. Myslím si, že dítě v osmi letech už by si po sobě mohlo zhasínat, elementárně uklízet (nečekám, že si každé ráno ustelou, ale pokud si do obýváku přinesou hračky a roztahají je tam, tak si je, myslím, mohou na sklonku dne uklidit, nebo třeba odnést talíř od stolu do dřezu, to dělá i kamarádky dvouletej syn 🙄), a mít nějakej řád. Na druhou stranu připomínání mytí rukou, používání "prosím" a "děkuju" beru jako normální, na ty ruce jsem zapomínala sama ještě nedávno 😅 A co úplně nesnáším, je přítelova nedůslednost. Všechno opakuje 10x (vím, že děti nejsou psi, ale tady je evidentní, že si z něj dělají prostě dobrý den, protože ví, že jejich akce nevyvolá nikdy pádnou reakci...) Jídlo je další kapitola, všichni se diví, že nic nejí, ale hodinu po obědě (který nesní) dostanou od babičky pytlík bonbonů (každý!) a coca colu...🤦🏽‍♀️

Obecně bych ale řekla, že hlavní je, abyste se domluvili vy dva s partnerem. Ta domácnost je vás obou a musí v ní platit pravidla, která budou vyhovovat oběma, nebo kompromis. Ono je vcelku jedno, jestli jsou Tvoje nároky přemrštěné nebo ne, třeba si fakt za pár let řekneme, že jsme byly naivní 😄, ale žijete teď a tady a pravidla domu určují (snad ještě pořád) dospělí, co v něm žijí. My jsme třeba řešili to jídlo, chlap chtěl, abych vařila dokola ta tři jídla, co sní, já jsem byla zásadně proti, takže teď je to tak, že vařím vše, ale když jsou například špagety carbonara, tak dětem odebereme a dostanou jen špagety s kečupem...nebo když máme šťouchaný brambory, tak jim uděláme bramborovou kaši. Pokud z toho to "jejich" jídlo udělat nejde, maj smůlu. Jestli víš, že u mamky mají tvrdší režim, je to snazší, protože se chlap nemusí bát, že by k vám pak nechtěli, protože u mámy se můžou flákat...s tím trochu bojujem my 😕
Taky teda bohužel musim říct, že když jsem otěhotněla, najednou jsem k nim měla až averzi, i když jsme do tý doby fungovali v pohodě. Nejsem na to hrdá, spíš se za to stydím, ale jako bych najednou chtěla všechno pro svý dítě (a tím nemyslím materiálno), a vadilo mi, že tu budou elementy, který nemam úplně pod kontrolou...šestinedělí byl masakr, děti jsme měli od prvního dne návratu z porodky a nachcípaný, z čehoz jsem byla pod útokem hormonu úplně hysterická. Ale právě se mi povedlo nastavit pravidla společnýho fungování (během dvou tří hodně napjatých debat) a některý věci vyžaduje i chlap, takže ten policajt nemusím být jen já, a hned se nám tu líp dýchá. Jen si dej pozor, aby ta případná změna nepřišla ruku v ruce s novým sourozencem, to by nedělalo dobrotu...spíš to chce pozvolně.

A taky Ti chci napsat, že po těch mých hormonálních výkyvech jsme se tak nějak všichni stabilizovali, chlap pochopil, o co mi jde, a když je teď všechny vidím spolu, jak malou hladí, říkají ji, že ji mají rádi a když jsou u mamky a volají tátovi a chtěj vidět a "mluvit" s malou, nemá to chybu...😉

Mám za sebou něco podobného v šestým měsíci jsem byla na konci sil, chodila jsem do práce a děti 6a10 partnerovi,----- není to vaše rodičovská odpovědnost ale vašeho partnera, vy jste prebrala zodpovědnost za něco, nekoho to vám nepřísluší, řešení- promluvit si s partnerem a zodpovědnost hodit zpátky na něj, vás úkol je primárně se starat o sebe, a chranit sve dítě, máte v sobě program zachránce.toto mi bylo řečeno u psychologa,protože už jsem nevěděla kudy kam , jak bylo výše řečeno děláte tam vychovatelku , po porodu budete v jednom kole a tím to byste miminko dala na druhou kolej. Tyto věty mně moc pomohly a to co jsem musela udělat bylo to nejtěžší v životě ve chvíli , kdy jsem byla nejzranitelnejsi, partner se velice divil, byl i naštvaný, ale dal to.

Asi jediné co trochu pomůže změnit svůj přístup k tomu dítěti tím, že přestanete řešit jeho bordel v pokoji, nebudete si dělat nervy s tím, že něco neumí atd. Prostě vy ho nevychováte, tak se ani nesnažte a dělejte jen to co je to základní jako uvařit, vyprat, vyžehlit a konec. Z mé zkušenosti; dokud jsem se snažila, byla jsem jen ta zlá teta, dnes když se válí néajké hračky, věci atd. po bytě, otevřu pokoj a prostě je tam hodím, nezajímá mě, jak to tam vypadá; jednou za měsíc tam vyměním povlečení a tím to pro mě končí a je klid na všech stranách.