Už je to tady? Mám strach, jestli dítě zvládnu
Dobrý den. Je mi 25 let. O miminku jsem vždy snila a moc si ho přála. Teď jsme 4 roky s přítelem a vše je až skoro dokonalé. Bydlíme spolu, letos dostavime domeček. Nic nám nechybí. Přítel by se chtěl v létě začít snažit o dítě. Já bych to taky moc chtěla, jenže.. Mám z toho velký strach. Tak jak jsem o tom vždy snila, tak si to neumím teď vůbec představit. V práci se mi daří, mám hezké penize, s lidma tu hezky vycházím a teď bych o to vše vlastně přišla a byla jen doma za pár peněz. Zároveň mám problém, strašně dlouho mi trvá nez někoho začnu mít ráda. Když se mi narodila neteř, pořád mi přišla cizí a i když bych pro ni udělala všechno, pořád si na ni zvykám a pomalu si ji pouštím do života. Nejde mi to tak.rychle, jak bych si přála. A takhle to mám se všemi lidmi. A právě proto se moc bojím, že to mimcotaky nebudu mít dost ráda, že se o něj nedokážu postarat postarat . Vůbec nevím jak si připustit že bych měla být máma. Neřešil jste někdo něco podobného v sobě?
@asijetotu Jak píše uživatelka výše, neteř není Tvoje dítě - je to úplně něco jiného. Pokud sis mimi vždy přála, tak do toho prostě jdi....obavy jsou normální, to k tomu patří, když ještě mimi nemáš. Na druhou stranu pokud se na to ještě úplně necitíš, tak ještě počkejte. Ano, je fajn, mít super práci, super kolegy, dobrý peníze...to já teď třeba taky docela vydělávám dobrý peníze, fajn práce. Ale všeho bych se vzdala, jen abychom už měli mimi, o který se 3 roky snažíme. Prostě i když je dobrá práce, musíš si jen a jen sama ujasnit, že co je pro Tebe důležitější, jestli kariéra nebo mateřství. Pro mě stopro to mateřství. Ale to je čistě jen Tvoje rozhodnutí 🙂 věřím, že bys vlastní mimi měla určitě ráda, však co může být krásnějšího, než když Ti daj poprvé do náručí Tvoje miminko....🙂 A navíc, nebudeš na to sama, přece na to budeš s partnerem 🙂 Tak držím palce, ať se rozhodneš tak, abys byla spokojená 🍀
Mas myšlenky jako úplně normalni zodpovědný rodič. Dítě je nejen radost ale i starost a zodpovědnost. Je dobre o tom přemýšlet, ale všeho s mírou...
Obavy jsou normální, vždyť si nechceš koupit křečka, ale porodit nový život, někoho, koho budeš mít v životě už napořád. My jsme se s manželem o miminko snažili skoro 4 roky.. taky jsem měla skvělou práci, peníze a super kolektiv.. teď mám mnohem méně peněz, s kolegy jsem v kontaktu, mám možnost práce z domova, ale ještě nechci.. doma mám dvouměsíčního syna, který je teď středobodem. A navazování vztahů pro mě není ráz na ráz, cizí děti moc nemusím.. ale tohle je něco jiného.. držím pěsti, ať se rozhodneš co nejlépe 🙂
Děkuji za reakce. Já si vlastně miminko strašně moc přeju už asi dva roky. Pořád na to myslím ale teď když se to řeklo nahlas tak najednou co teď. Je fakt že mi vždy trvá dlouho když mám něco rozhodnout, jsem Váhy a přesně to na mě sedí. Asi mi jen chybí ta odvaha vzít to za pacesy a prostě do toho jít. Je to přirozené a kvůli tomu tu přece jsem. Ale když to je taaaaak zásadní rozhodnutí 😀
@asijetotu Ano je to zásadní rozhodnutí, který Ti změní celý život....na druhou stranu my jsme třeba také čekali, až bude barák hotovej, až si vše komplet zařídíme, až budu mít fajn práci (bohužel jsem totiž na práci až na tu nynější nikdy neměla štěstí)...a k čemu mi to teď je, že máme pěknej barák, vydělávám slušný peníze....vše bych klidně vrátila zpět a začala se snažit o mimi dřív. Prostě si říkám, že vybavenej barák a skvělá práce není vše. Ale držím palce, ať se rozhodneš pro mimi ve správný okamžik, až ho budeš skutečně chtít 🙂
@asijetotu taky jsem váha, chápu 😁
Vše už bylo vlastně napsáno... já k tomu dodám jen, že otěhotnět a porodit miminko není samozřejmost... s trochou štěstí se vám to brzy podaří... s trochou smůly ne... a začínat v 25 nebo 35 Už hraje dost zásadní roli... i to bych trošku vzala v potaz při rozhodování se... já čekala dlouhých 7 let a teď je mi 35... jsem šťastná že se vůbec podařilo i když s pomocí lékařů... a je rozdíl být těhotná v 23 a 35ti letech... v tomto věku už mám také něco vybudované od čeho teď na x let vypadnu... tak pokud miminko vnitřně chceš tak jdi do toho... znovu začínat je jednodušší čím mladší jsi 😉
@asijetotu taky mi dlouho trvá, než si někoho pustím k tělu. A ačkoliv obě moje děti byly vytoužené a čekala jsem na ně sedm let a přišly až po 6. a 7. IVF v mých 36 a 37 letech...tak to u mě taky nebyla láska na první pohled. Spíš to bylo něco jako - "fajn, tak jsi tu a co teď s tebou budu dělat?"
Ano, měla jsem ji ráda už v porodnici, jasne že jo, hormony se mnou triskaly a byla jsem stastna..ale ta pravá nefalšovaná mateřská láska přicházela postupně a silila několik měsíců..
U druhého to bylo to samé..navíc pak ještě s výčitkami, že první miluju víc..ale taky se to pak srovnalo a teď obě miluju stejně a nadoraz jak nejvíc to jde..
A vydělávám mnohem méně, kvůli nim už nikdy nebudu dělat práci, co jsem milovala..ale ony za to stojí. Nedala bych je za celý svět.
@asijetotu Asi takhle - mám dvě děti.Chtěla jsem třetí.Přišlo 5 potratů.I když jsem se pak hrozně bála,pořád jsem miminko chtěla.V listopadu jsem otěhotněla.A co myslíš😄Najednou strach a pochybnosti,jestli teda fakt chci a jak to zvládnu(syn je postižený) a najednou mi bylo jedno,jak to dopadne.Tedy podvědomě ne,samozřejmě jsem chtěla,aby bylo vše v pořádku,ale říkala jsem si,že když o miminko zase přijdu,bude méně starostí.Takhle to zní hrozně blbě,ale vím asi jak ti je 🙂
Dnes jsem ve 32tt a hrozně se těšíme,až mrňous vyleze 🙂
@ruzicka06 no někdy to byl mazec..dvakrát jsem potratila, než se povedlo donosit..a i tak to těhotenství byl psychoteror.. nejhorší doba v mém životě. Aspoň to prvni teda, to druhé už bylo celkem normální. Ale jak říkám, trvalo to sedm let.. respektive pět to bylo, co jsme zkoušeli IVF, začali jsme 2010 a Alenka se narodila 2015. Prostě zkoušíš, no..mezitím nějaká pauza, kdy se člověk dá dohromady že zklamání, našetří peníze a jde to zkusit dál..
A jsou holky, co vydržely a zkusily si mnohem víc než já..než se jim povedlo..
Jak to vše čtu.. Asi jste mi daly odvahu do toho jít a brát to jak to život přinese.. Mám v životě co jsem chtěla a je prostě čas posunout se dal. Budeme na to dva a co víc si člověk může přát než tohle.. kdy jindy když ne teď.. A přesně, může to být za měsíc nebo klidně za rok nebo taky vůbec. Ještě to trochu víc proberu s přítelem aby věděl co vše mám v hlavě a necháme to osudu
@78marcela Ono když žena fakt touží po dítěti, udělá proto vše. I co se týče peněz. Já si třeba teď nemůžu na peníze stěžovat, ale všechno to jde do baráku, hypotéka atd... tak právě vůbec nevím, z čeho bychom na to našetřili. Ale ještě jednou Tě fakt obdivuju, jsi dobrá, že jsi vydržela tolik zklamání!!! 🙂
@asijetotu Řešila jsem.... minulý rok. Nechtěla jsem z práce, nechtěla jsem z kolektivu, nechtěla jsem přijít o peníze. Myslím, že tohle všechno musíš mít v sobě vyřešené, jinak nebudeš šťastná. Na dítě nejsi ještě připravená, ale neboj, může to být měsíc a začneš chtít.. a až začneš chtít, tak do toho jdi 🙂 Já až po roce otěhotněla a teď jsem za to ráda 🙂
No takhle. Já nemám žádnou důležitou práci ani kariéru. Ani jsem to tak nikdy neměla, jsem rodinný typ. Jen si tu rozumím s lidmi a jsem tu spokojena a no trochu se bojím na x let odejit a odříznout se od lidí. Možná to vidím.moc cerne a čtu moc článků na netu 😀
@asijetotu jdi do toho 🙂 já mela skvělou práci, koupeny byt, začala jsem studovat VŠ, dělali jsem na baráku a najednou jsem zjistila, ze jsem neplánovaně otěhotněla. Přemýšlela jsem nad tím tak moc jako ty a moje máma mi tehdy řekla, ze na dítě v podstatě s mymi argumenty, není nikdy ten správný čas, protože člověk buduje cely život a pokud pomysli i na nasledky, vypodiva to akorat o tom, ze je zodpovedny. Nejdriv byla tedy faze "pro a proti", těhotenství jsem mela pohodové, pak po porodu přišla fáze " probuh co jsem nám to udělala" a "kde je ta laska na první pohled". No, přišla, postupně, stejně jako s ostatními lidmi. Male je 9 měsíců a je to to nejhezčí, co me v životě potkalo. Jasné, jsou dny, kdy je na zabiti, knoura, řve, vzteka se, ale pak ráno otevru oči a ona se na me sibalsky tlemi z postylky nebo na me kouká jak na svaty obrázek a to vše prebije.
Jsem trochu starší, ale měla jsem to jako ty. Super práce, skvěle placená, vztah super, nový byt, prostě pohodička. A to je právě dobře. Do takové pohodičky přivést to miminko. Mně musel teda muž docela přemlouvat 😀, ale když už se to stalo, tak nelituju. Představ si, že by vše okolo tebe bylo špatně a do toho ještě mimčo, to by ses zbláznila. Ona ta péče o miminko je náročná samozřejmě. Moc se nevyspíš atd. Ale zpětně to vždy vyměníš za tu práci, známé apod. Dítko jenej. A já teda tu bezpodmínečnou lásku k mimču taky teprve získávala, rozhodně to nebylo jéééééé a láska "na první pohled". Dneska už jsem samo zabouchlá do toho našeho téměř tříleťáka až po uši. 😃 (neteř vůbec neřeš, to není tvoje dítě, jak už tu zaznělo). Takže chápu tvé obavy, na druhou stranu bych právě v tomhle skvělém období do toho mimča šla, protože nemusíš řešit žádný jiný věci (problémy). 😉
@asijetotu neter neni Tvoje dite, s tim si nelam hlavu. Na to, aby sis zvykla, ze jsi tehu a budes mamou, budes mit 9 mesicu, resp.8, ten prvni bych nepocitala. Az se to male narodi, par dnu Ti muze trvat, nez Ti dojde, ze jsi mama (nekterym to dojde hned).
Ja to mela takto. S pritelem jsme spolu byli 9 let, kdyz me pozadal o ruku a hrozne si pral deti, ja je chtela taky, ale cim se blizila svatba, tim jsem byla nervoznejsi, protoze na dite jsem se necitila pripravena. V praci super kolektiv, bavilo me to a predstava, ze budu muset odejit me docela desila. Po svatbe jsme dle nasi domluvy dali diteti volny prubeh. Rikala jsem si, vsak ono to nebude hned a nez to prijde, treba budu pripravena. Svym zpusobem jsem mimi chtela, ale zase z druhe strany jsem byla vyplasena. Mimi se pidarilo v 2.mesici volneho prubehu. Prvne byl sok, budu muset se smirit s tim, ze odejdu z prace... tehotenstvi si plynulo, ja chodila do prace a pak prisel.zlom, nastup na md, bylo mi lito, ze koncim, ale z druhe strany, tim, ze jsem byla jako slon v porcelanu, byla jsem uz rada, ze si odpocinu a aby mi nebylo smutno, domluvili jsme se na dohode. Pak prisel porod a ja si na praci ani nevzpomnela a byla rada, ze jsem rada. Prvni predstavy, jak to budu zvladat, jen kojit a prebalovat.... no predstsvovala jsem si to dost blede, ale skutecnost? Je to ta nejkrasnejsi, nejzasluznejsi, ale zaroven velmi narocna prace, kterou bych nevymenila za zadnou jinou praci a bezva kolektiv. Ze zacatku pro prvorodicku to je tezke (mozna i pro dalsirodicku, to teprve brzo poznam), ale je to prirozene, krasne a nemas se opravdu ceho bat. Takze moje rada zni, pokud chces mit deti a mate moznost mit deti, dej diteti volny prubeh, ono prijde, kdyz si uzna za vhodne, muze to byt hned, muze to byt za par mesicu nebo let, ale praci, at sebelepsi, prednost nedavej.
Čtu vaše komentáře a asi dítě chci hned 😂
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
V první řadě - neteř není tvoje dítě😉Toho bych se nebála.
Vlastní dítě je něco úplně jiného.A za mě tedy...hned po narození zmizely všechny obavy 🙂
Najednou víš,jak se postarat,co je pro ní nejlepší a miluješ jí jak nikoho na světě❤A nemůžu mluvit za ostatní,ale za mě - nevyměnila bych ji ani za tu nejlepší pozici na světě,ani za přátelé.Tvé dítě ti bude nejlepším přítelem po zbytek života.
Ovšem jestli se necítíš na miminko,prostě počkej😉