Trápení snažilek. Máte to také tak?

My jsme se snažili 5 let, rodina a nejbližší přátelé se naštěstí přestali ptát, ale vyhnout se tomu nešlo. Ale já ty kecy zase tolik neřešila.

To je všude stejný, my teda nemáme ještě žádné, ale ty otázky jsou na tečku. Tchán se přestal ptát co jsem už vzteky odpověděla, že to není pro každého tak jednoduché jako jít si něco koupit. Od té doby se nezeptal ani jednou a že měl otázek ... Myslím si, že tomu trochu prospěla tchýně, je milá. Oni si vůbec neuvědomují, že to je netaktní, nebo že to tomu druhému není příjemný i když by moc chtěl. Nás se pořád ptají, kdy budeme mít dítě, kdy ho plánujeme a přitom vůbec netuší že desítky měsíců marně čekáme. Až otěhotním, tak jim to milé ráda řeknu, jak příjemné to bylo.o

Ahoj. Uplne ta chapem. Mame to tak nejako podobne, akurat mi este ani to jedno mimco nemame. Kazdu chvilku narazky kamaratov, kolegov a hlavne rodiny, kedy uz bude miminko, ze uz na to mame vek a sme spolu uz dlho. Bohuzial nevedia, ze sa snazime uz vyse roka dost intenzivne a nejako to nejde. Uz sa snazim na tieto poznamky nejako nereagovat, ale vzdy to zamrzi. A ten sex je tiez protivny, ked ide o plodenie. Vzdy sme si ho uzivali a teraz sa nam obom uz do neho kolkokrat ani nechce. Pre mna su najhorsie slova: Nemysli na to a ono to pride samo. Ako keby sa to dalo :/

Ahoj, naprosto te chapu. Ja to nastesti neznam z pohledu, ze se dlouho nedsrilo. Ale otazek a vylozene tlaceni do ditete jsem si uzila silene. Ja to treba docela chapu od rodiny, ze chteji vnouce. Me nejvic prudily kamaradky, uz se pak nedovedly bavit o nicem jinem nez o mem potencialnim diteti. Otazky na druhe prisly jeste pred porodem 1. 🙄ted uz bych pomalu druhe chtela, a mam strach, ze to nepujde tak snadno,aby vubec.. tak radsi krom par blizkych rikam, ze jedno je pro nas strop, ze jsme ze sebe vydali uz to nejlepsi, ze chci do prace, ze financne vic deti nezvladneme atd.. tak to radim i tobe, neco si vymyslet, ze druhy ne, kdyz pravda pro ne neni uspokojujici..

@aselluska nehledala bych v těch otázkách zlý úmysl, jak mají asi vědět, že to zkoušíte? Někdy ty vyhybave odpovědi spíš škodí, když mi kamarádka říkala, že napřed chce nasetrit a pak mít dítě, tak mi vrtalo hlavou, jestli to s tím šetřením už dlouhodobě neprehani. Ano, nemají se ptát radši vůbec, ale já nevím, co je tak těžkého říct, snažíme se, nejde to. Vždyť neplodný je už každý 4. pár, tak už je to celkem běžná diagnóza...

No a proč těm lidem prostě narovinu neříct, že si druhé přejete ale nedaří se, že tě to trápí? Když budeš říkat jak tomu necháváte volný průběh a předstírat že jsi nad věcí, nemůžeš se divit otázkám typu jestli "už". Přijde mi, že si takto sama jen víc ubližuješ. Lidi jsou holt zvědaví, chápu, že ti to vzhledem k situaci vadí, na druhou stranu ale není dobré dělat z nepříjemných témat úplné tabu. Mě ještě víc jak blbé otázky vadí, když na lidech vidím, že jim něco vrtá hlavou, ale bojí se zeptat. O to větší mi pak ten problém připadá.

@anaon
@klea81
Ano. Ale já si nemyslím, že když přizná, že to nejde, tak se přestanou ptát. "Tak co?" "Něco nového?" "Už?" "Řešíte to s dr" "A proč ne?" "A jak jste dopadli?" atd atd atd... Já to beru, že se někdo normálně zeptá, není to pro mě tabu. Ale když se ptají pořád a třeba každý týden (co se asi tak mohlo změnit od minule??)...?! A taky nechci řešit detaily s každým, jsou to pro mě osobní věci.. prostě si nemyslím, že když někdo nepochopí "necháváme tomu volný průběh", tak že ho uspokojí "nejde nám to"

Taky nechapu, proc se s tim delaji takove cavyky.
Proste bych otevrene rekla, ze bychom druhe radi, ale nedari se. A klidne bych i dodala, ze to zacina byt citlive tema, a ze az bude druhe na ceste, urcite se to dozvi.
Delate z toho zbytecne drama.

@klea81 protože tchán je stará škola a obě děti měly hned a nechápe, co je na tom těžkého ... Za nich se o tom m tolik nemluvilo, když už se něco takového dělo. Např. druhá tchýně sice je starší ročník, ale má kamarádku, která měla stejně problémy a chápe to.

@pavlinar to je přesný ... Kamarádka jezdila kazdy týden ke tchýni na oběd. Každý týden se jí ptala, co je "nového", jak otravné každý týden. Po půli roce jí hnala k doktorovi, protože je stará, aby se na ni podíval (35 let), otěhotněla normálně, akorát to prostě nechali, až to přijde, a povedlo se.

@pavlinar tak chytremu nepovez, hloupeho kopni... Samozřejmě jsou jedinci s delším vedením, ale rozhodně to nejsou všichni okolo.

Ahojky, první miminko vyšlo hned, na druhé jsem si musela 10 měsíců počkat, bylo to trápení, čekala jsem úspěch hned a nechapala, kde je chyba. Zkoušela jsem snad dvacet věci od gynexu po já nevím co. Pak jsem zkusila ženský program od Tiande - čistící vložky, čaje, změna způsobu stravování. Sex miluju, ale už mě výroba přestávala bavit, takže když jsem podstoupila kúru od Tiande, zakoupila digitální ovulační testy a ležela na manželovi od doby kdy digitální ovu test vyšel šest dní, každý den a řekla si, že teď to prostě vyjde, udělala jsem všechno, co šlo. A snad se i v duchu zaprisahla, že takhle zběsile už teda souložit nebudu, ale jiná možnost za mě nebyla. Každý večer jsem se naladila, vzala si hezké pyzo a šla svést mužíčka. A vyšlo to 👍 přičetla bych fakt body Tiande, digitálnímu ovu testu- normální mi nic neukázaly. Jsem za ně ráda, kdyby to nevyšlo, už bych nesoulozila takhle dabelsky, ale jen v době, kdy by se mi chtělo a kdy by vyšly ovu testy- cca tři dny po sobě 👍 snad Ti můj příspěvek k něčemu byl

My se snažili 3roky o první, bohužel s několika potraty. Pravda ale je, že já jsem drzka, já je všechny usměrnila a měla jsem klid. Lidi by si měli uvědomit, že ne všechny otázky jsou vhodné a třeba ty na rodinu považuji za nevhodné. Nikdy nemůžeš vědět, zda ten pár nemá problémy.

I my to tak měli, sotva jsem porodila dceru, teď už mimochodem 3,5 rok, tak se rodina začala ptát kdy bude druhé, ale hlavně to bylo nepříjemné z manzelovy strany. Tchyně je dost rypavy člověk a ráda se pouští do takových diskuzí, já druhé mimčo dlouho nechtěla, dcerka byla a je dost živá a má mamka v jiném městě a pracující a tchyně 3 minuty od nás autem a k tomu v důchodu, ale nikdy nevzala kočárek, ani nějak nepomohla. Svagrova to samé, prostě jak kdyby se ty dvě pro ti mě spolcily. Narovinu jsem řekla, že druhé v tu dobu nechceme že možná někdy. Stejně si pokoj nedaly. Loni v květnu malá oslavila 2 roky a já už v létě dostala nabídku se vrátit do práce, no a uteklo skoro 1,5 roku a já jsem těhotná v 6. mesici😊 Miminko jsme chtěli, ne sice tak rychle, ale jsem moc ráda že tomu tak je. Dříve jsem prostě nebyla na další dítě připravena, potřebovala jsem se na čas vrátit mezi lidi a teď cítím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí.
Vidíš a teď když jsem tehotna tak se tchyně opět neangazuje, o dcerku se moc nezajímá, přijde mi že spíše jen aby se neřeklo a manžela se to nedotklo, dává přednost dětem svagrove a za celych 6 měsíců se mě na mimčo a jak se cítím zeptala pouze 1x na jedné rodinné sešlosti. Jinak me těhotenství přehlíží a to se jinak stykame.
Takže přeji pevné nervy, lidi i přesto že je to někdy rodina, umí být hnusni.

My se snažíme "teprve" 5. cyklus a už mi to leze na mozek. Je mi 32, žádné dítě ještě nemám a o dítěti sním už víc jak rok. Od puberty mě vychovávali v tom, jak jednou jedinkrát budu mít nechráněný sex a otěhotním a zničím si život - a hele, já jsem už za těch 5 měsíců měla nejmíň 100x sex a žádné dítě nečekám. Když jsem mamce oznámila, že se chceme snažit o miminko, hned mi řekla, že to půjde hned, že ona mě a sestru měla hned na poprvé. Moje ségra otěhotněla nechtěně i přes hormonální antikoncepci, sestřenice zas někdy v 18. letech s nějakým klukem, se kterým poprvé v životě měla sex. Tak že to máme tu plodnost v genech. Když jsem po prvním měsíci snažení dostala menstruaci, nechápala jsem, zbořil se mi svět. Když jsem dostala i další a další měsíc menstruaci, tak jsem upadla do takové deprese, že jsem měla ty nejčernější myšlenky (jakto, že nějakou ženskou někdo znásilní a ona z toho jednoho jedinýho styku otěhotní a já nejsem schopná otěhotnět?). Když jsem druhý měsíc snažení mamce napsala, že pořád nic, tak se už přestala ptát. I kamarádky vyzvídaly, že jestli už jsem v tom, když jsem pokaždé řekla, že alkohol si nedám - ne proto, že JSEM těhotná, ale co KDYBYCH náhodou už něco v sobě měla? Po nějakým čase už se neptaly, bylo jim to blbé, protože viděly, že to trvá a trápím se. (Ani jedna z nich ještě dítě nemá, jsem z naší "bandy" první, kdo se snaží). Někdy někdo vypustil tu klasickou blbost "Nemysli na to a přijde to." nebo "Buď v klidu a mysli pozitivně a ono se to stane." - a za tohle bych vážně zabíjela, protože jsem to nakonec dokázala, hodila jsem se do klidu, poslouchala hudbu, relaxovala, na dítě ani jednou za celý měsíc nepomyslela, sex jsem si vážně užívala a menstruace zase přišla. Držím palce, jednou se to povede jak vám, tak i mě, jen to čekání přežít.

@terezka345 úplně tě chápu. Mě je 30 a taky žádné dítě ještě nemám. Mě také všichni strašili od puberty a já jsem měla taky takový strach, že i přes hormonální antikoncepci jsem používala pro jistotu i kondom 😂 No a teď se snažíme a nejde to....

Všechny moje kamarádky otěhotněly hned napoprvé a dávají mi taky rady typu - že plodné dny neexistují, že se dá otěhotnět kdykoliv a že na to nemám myslet atd atd 🙄 Já jsem poslední, kdo dítě ještě nemá..
S tím alkoholem to mám stejné - nepiju protože co kdyby náhodou... no ale pak stejně přijde menstruace a zklamání. Navíc mám nepravidelné cykly, takže i ta samotná okolnost je stresující. Dělám si ovulační testy, tak alespoň vím, kdy je vajíčko připravené - jenže je to pokaždé jinak a trvá to dlouho. A stále se nedaří. Vlastně se nám zadařilo vloni a hned při PRVNÍM pokusu! Ale v 6tt konec....

Však jednou se to podaří. A když ne, tak je tolik dětí, co čeká na adopci...

@terezka345
Ono to těm mladším holkám a chlapům jde prostě fyziologicky líp. Já se začala s manželem snažit po třicítce a první dítě jsem porodila ve 35 letech (pak si člověk říká, jak si zbytečně předtím dával pozor, 🙂 ). Tím tě nechci strašit, ale 5 měsíců není žádná dlouhá doba, držím palce, ať se brzy dočkáte.

Ahoj tak já naštěstí takové blbé otázky na téma děti neslyším jednou se mi to stalo ale to se mě zeptala žena která me dlouho neviděla a neví čím jsem si prošla že už jsem byla těhotná ale že to bylo mimoděložní tak samozřejmě mi řekla no že bych měla spěchat že to ve 35 letech nepůjde že jsem už stará atd tak jsem si jenom v duchu řekla že kdyby věděla co lidi v mém okolí určitě by se do mýho života nestarala jako kdyby si kazdej mohl vybrat svůj osud a přitom takový lidi si neuvědomují že každý nemá takový štěstí a musí bojovat. Jinak moje rodina a známý mě podporují a dávají mi sílu naději protože ví že děti chci už dlouho ale život si semnou hraje takže věř tomu že nejsi jediná kdo si tím prochází já zase mám trápení že se bojím že zůstanu bez dětí a že nebudu moct žít šťastnej život tak prostě každý máme něco snad se všem uskuteční nás sen a tohle bude jen pouhá minulost

@terezka345 ahoj úplně mám to stejné jako ty sice jsem jediná co z mých kamarádek nemá děti ale za to vím čím si prochazis taky mi bude v květnu 32 let mám už jeden vejcovod tak mám větší strach že co kdyby. Černé myšlenky mám taky to asi každý ikdyz se snažíme teprve krátce já než jsem se začala snažit tak jsem se rovnou připravovala na to že to nepůjde hned a že musím být připravená na všechno abych se vyhnula zbytečnýmu stresu měla jsem i vyšetření průchodnosti vejcovodu atd abych si byla jistá že můžu otěhotnět přirozeně no ale moc mi to nejde být v klidu když roky utíkají a děti nejsou nikde

@luciebelohradska31
Já se taky ve 34 letech po čtyřech letech snažení, IVF, desítkách vyšetření smířila s tím, že děti nebudou, pak se stal zázrak a v 35 letech se nám narodil syn, teď je mi 39 a čekáme druhé, opět po IVF, když už jsem se smířila s tím, že budeme mít jedináčka. Mě přišla nejhorší ta nejistota, to, že člověk nemůže nic plánovat, u mě taky profesně, chtěla jsem vlastní ordinaci, ale rozjeďte něco, když nevíte, jestli za pár měsíců nebudete čekat dvojčata. Byla jsem taky naštvaná, že zrovna nám to nejde, když se vlastně vůbec nepřišlo na nějakou jasnou příčinu neplodnosti. Ale mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mají děti po IVF, tak jsem doufala, že se taky nakonec zadaří i nám, že je to jen otázka času a statistiky. Holt někdo si prostě musí počkat. Jak už jsem psala, ať vám to holky brzo vyjde.