Strach z těhotenství a porodu

@jitulka87 Děkuji moc za podporu, když čtu něco takového, vždy se cítím o maličko lépe ❤

@terinkaket stará určitě nejsi. Já měla první mimčo ve 32 letech a letos jsem si ke 40cetinám dala čtvrté. U toho jsem se tedy už taky obávala, aby bylo vše v pořádku a já tu nechám tři děti, ale vše je v pořádku a já mám čtyři zdravé děti. Dál to pokoušet nebudu, jsem ráda, že mám velkou rodinu.

@aronek Děkuji a gratuluji k takové rodince 🙂🌹 Snad se mi také povede ten strach překonat. Gynekoložka mi doporučila antidepresiva, ale chtěla bych to zvládnout bez nich.

@terinkaket ve třiceti mít první dítě je akorát. Máš už v práci zkušenosti a něco nasetreno jak jsi psala takže ideální doba. Ten strach v tobě bude pořád - před prvním těhotenským testem, screeningem, porodem, po porodu a celý život se budeš o své dítě bát, ale nakonec ten strach nemusí být tak velký a časem si zvyknes. Musíš věřit, že vše bude v pořádku a uvidíš, že bude. Přeji hodně síly na boj se strachem a velkou rodinu.

@terinkaket já právě i dost potrácela, antidepresiva jsem i měla doma, ale nikdy jsem je nevzala. Drž se a zkus to bez nich.

@terinkaket Ahoj, trochu mi tvůj příběh připomíná sebe, i když já měla partnera brzy a jsme spolu dlouho, nakonec i to mimčo bylo relativně brzy (v 25), ale ty strachy jsem měla stejné. Před pár lety se zjistilo, že trpím úzkostně panickou poruchou a to vysvětlilo mé neustálé obavy snad úplně ze všeho. Ono je totiž nakonec jedno, jestli máš velkou nebo malou rodinu, máš děti nebo nemáš děti, prostě se pořád něčeho bojíš, nad něčím přemýšlíš, jestli by to nemohlo nebo nemělo být jinak (aspoň takhle to mám já, třeba to tvůj případ vůbec není). Ve 30 ale na první dítě vůbec nejsi stará, tchýně měla manžela v 31 a v tý době se to bralo jinak. Já měla první dítě v 25 a stejně jsem si připadala stará, stejně si připadám stará i teď, když ve 32 čekám druhé. Už ale vím, že to není tím, že bych byla skutečně stará, ale že se prostě takovýma myšlenkama pořád zabývám a zabývala bych se tím, i kdybych měla dítě v 18 (to bych si asi zase říkala, že jsem strašně mladá a jak na mě budou všichni koukat a jak to zvládnu, nebo spíš nezvládnu). Těhotenství jsem se bála taky a dá se říct, že jsem byla při prvním i teď celých 9 měsíců zablokovaná, protože "ve mně něco je", bála jsem se každé změny a o porodu ani nemluvím. Celé těhotenství se vlastně bojím, že bude dítě postižené, protože beru pořád na něco léky. Taky se bojím, že ho nezvládnu, protože to s prvním nebylo jednoduché. Bojím se, že nevydržím porod, i když jsem první vydržela. Bojím se, že mi budou muset udělat císaře a já umřu, nebo bude nějaká komplikace a pak se budu půl roku dávat dohromady. Taky chodím na psychoterapie, ale tyhle myšlenky mám pořád. Důležité je jen se jim nepoddávat a občas je vytěsnit příjemnými (s antidepresivy se mi to daří, bez nich nic moc, to je potom panika skoro ze všeho). Asi ti nepomůže, co ti tu píšu, ale aspoň uvidíš, že v tom rozhodně nejsi sama. Kdyby něco, napiš klidně zprávu🙂

Já jsem vždycky měla z tehotenstvi a porodu a vlastně jsem děti ani nechtěla. Až jsem pak potkala někoho, koho jsem si dovedla představit jako skvělého tátu. Loni jsme se rozhodli, že tomu necháme volný průběh a nyní čekám během par dnů/tydnu narození prvního potomka. Jo a příští rok mi bude 35, takže tricitkou fakt život nekončí 🙂. A dítě chceme určitě ještě jedno, když to půjde.

@iva_kucerova Děkuji Ti moc za Tvou zkušenost, alespoň se teď necítím jako bych byla na světě jediná s takovým problémem 🙂

@terinkaket je hrozně těžké radit, když v takové situaci nejsme. Věřím že to musí být stresující, s něčím takovým bojovat a tak se trápit. Manžel o tvém strachu a trápení ví? Povídáte si o tom?
Já měla taky hrozný strach. Těhotenství jsem stále odkládala. Manžel hrozně moc chtěl, a to děsně dlouho, ještě před tím, než jsme se vzali. Jenže já furt měla tolik výmluv (nemáme vlastní bydlení, když už jsme ho měli, tak jsem si ho chtěla chvilku užít a plno takových blbostí...). Do toho se mě každej ptal kdy bude miminko. Rodina, kamarádi a hlavně šéfová v práci mě s tím otravovala každej týden. Byla jsem děsně ve stresu, že mě do toho každej tlačí. I s manželem jsme měli krizi. Pak jsem si o tom promluvila se sestrou, hodila se do klidu a vysadila HA. Najednou se všechno otočilo a já se začala těšit. Velice rychle jsem otěhotněla a ze strachu se stalo neuvěřitelné těšení a nadšení. Nikdy jsem si nepřipustila, že by se mohlo něco stát. Těhotenství jsem měla krásný a užila jsem si ho. Mám teď zdravého chlapečka co nám dělá jen radost. Určitě se na něj vyplatilo počkat.
Rozhodně nejsi na maminko stará. Mám kolegyni co ve 45 porodila bez problémů čtvrtého syna. Další kamarádka které je 40 teď bude rodit. Moc držím pěsti, aby si vše zvládla, překonala to a měla svoji vysněnou rodinu. Určitě se to povede a budeš šťastná ❤

Určitě nejsi stará. Máš hotovou školu, máte kde být a jak píšeš i něco našetřeno. Miminko se u vás bude mít dobře a věř, že strachovat se budeš vždy. Jakmile je tu někdo další, člověk se o něho bojí a nikdy nepřestane. Ale ta rozřázená ocicka a človíček co tě vidí jako boha a říká ti mami. Nic na světě není krásnější. Těhotenství většinou není zlé, porod není úplně lehký ale dá se vše z vládnout a pozitivní myšlenkou 🙂 a to malé ti vše vynahradí. Hrozné plus je to zázemí a vše 🙂 musela jsi najít správného muže 😉 Není to rozhodnutí na chvíli ale na celý život a chce to správného tatínka. Podívej se kolem, co za lidi mají děti a neřeší. Občas je to hrůza. 😐 Nemají jim pomalu co dát k jídlu a kde být a neřeši to. Máš před sebou nejlepší roky a ideální věk na děti. Promluv si s manželem zda o děti stojíte oba. Podporujte se navzájem a snaž, že nestresovat😉 žiješ jen jednou a chce to užívat. Pokud přijdou nějaké starosti, res je v danou chvíli. A ne předem kdyz zatím takové starosti nejsou 🙂
Já se od malá bojím smrti, nevím co pak bude a když nad tím přemýšlím mám z toho nervy. Ale snažím se to neřešit a nemyslím na to. Užívám si zdravé krásné dcery. Čekáme druhou a není nic hezčího než když tě přijde obejmout a pomazlit. Proč by jinak člověk žil 🙂
Takže ti držím palce ať se s myšlenkama poperes. A směle do toho🙂

@horseska19 Děkuji moc 🙂 Manžel o tom ví, pomáhá mi, zároveň na mě netlačí. Je úžasnej a mrzí ho, že se tak trápím. Taky neví jak mi pomoci, abych se těch obav zbavila :(

@veronikaveronikaveronika ano, s tím správným mužem je to pravda. Když jsem žila s tím partnerem předtím, choval se moc hezky, ze začátku. Pak se k nám nastěhoval, protože ho údajně máma vyhodila (mně bylo 25, jemu 24). Ubližoval nejdříve jen mně, nikdo o tom nevěděl, byla jsem izolovaná od přátel, téměř o všechny jsem přišla. Mamce jsem se to bála říct, nakonec pak ubližoval i jí a nevěděly jsme, jak z toho ven. Bylo hrozně těžké, se z toho dostat. Manžela jsem potkala, když mi bylo 26 a ta situace ještě nebyla úplně dořešená. Ve všem mě podržel, chová se ke mně krásně. Je to úžasný člověk a od začátku jsem věděla, že s ním chci mít miminko. Jenže když jsme se potkali, neměla jsem zrovna moc peněz a on splácel spoustu dluhů ze svého bývalého vztahu. Mít dítě bez peněz a zázemí by bylo nezodpovědné, proto to odkládání. A cca před rokem se mi objevily ty úzkosti, viděla jsem, jak kamarádky už mají děti pomalu v první třídě a čekají druhé nebo třetí. Pak už se to jen zhoršovalo a místo štěstí, že se naše situace zlepšuje jsem pociťovala spíš ten strach, že to těhotenství po fyzické stránce nezvládnu :(

@terinkaket ono je možné nebo spíš asi dost pravděpodobné, že v tobě ten parchant zanechal takovéhle myšlenky. 😉 Ale nesmíš se podceňovat 🙂😉 pokud nemáš nějaké zdravotní problémy není důvod proč by jsi to nezvládla 😉🙂
Hlavně, že máš super muže a se vším tě podporujete. To je hlavní 🙂

@veronikaveronikaveronika Zdravotně bych měla být v pořádku, nebo mi alespoň nikdo nic nenašel. V roce 2015 jsem byla na operaci se slepákem a tenkým střevem. Občas mě divně bolí břicho, řešila jsem to se spousty lékařů a všichni se shodují na tom, že budu mít nejspíš nějaké srůsty :(

@terinkaket ahaa. Ale dle mě ale by na gynďe něco viděli ne? Když by byla možnost, že by bylo něco špatně. A určitě by tě na to upozornili. 😉 Nebo se pořád na gynekologii zda je vše v pořádku.🙂 Pokud to Mimi chceš. Jako určitě taky není řešení ho mít za každou cenu. 😉 Musíš si tím být aspoň trochu jistá 🙂

ve 30ti ještě není vysoký věk na miminko ... také jsem toužila po miminku, napřed jsem ale chtěla kariéru a něco našetřit ... když už se blížilo, že bych miminko mít už mohla tak jsem i tak měla strach těhotenství a celkově jak to zvládnu se starat o miminko a hlavně porod .... všeho jsem se bála ale nakonec jsem otěhotněla těsně před 28 narozeniny a těsně před 29 narozeniny porodila ... mám doma 14ti měsíční dcerku a nikdy bych jí za nic nevyměnila ... těhotenství probíhalo na jedničku, ale od 34 týdne to už bylo horší .. zjištěné špatné průchody a celkově jsem trávila od 35 týdne v porodnici, následně 37 týden plánovaný císařský řez kdy stejně šla malá o den dříve protože mi odtekla plodová voda a do toho větší strach se zákroku císařského řezu .. nakonec jsme vše zvládly a jsme spokojená a šťastná rodinka .. sice si říkám že už žádné těhotenství, žádný porod a žádné miminko další nechci .. ale přesto mě to táhne aby naše dcerka měla sourozence ... i když mi je 30 let šla bych do toho asi znovu i přesto že můžou o5 nastat komplikace .... teď už bych věděla přibližně do čeho bych šla ... nechali jsme všemu volný průběh a když už to přišlo tak ten strach se snižoval a snižoval ... a i když nastal den D tak přes veškerý strach jsem to zvládla 🙂 věřím že to zvládnete i vy a miminka se určitě dočkáte 🙂

Já vždy chtěla ve 30 velkou rodinu. Místo toho jsem ve 30 měla deprese z toho, že jsem sama, naletěla jsem poté snadno jednomu podvodníkovi a jeho dluhy v podstatě splácím dosud.

Je mi 43, mám partnera, čekám prvního potomka po letech IVF.

Ne, ve 30 opravdu nejsi stará na první dítě. Biologicky tedy nejsi nejmladší, ale nyní je úplně běžné mít první dítě až po 30ce. Pokud nejsi nemocná, tak máš před sebou nějakých 50 let života, i kdybys byla babičkou až v 60ti, tak pořád budeš mít nejspíše plno elánu si užívat i vnoučata. Rozhodně lepší hned než později.

Ale jak to píšeš o těch psychických problémech z předchozího vztahu - tam bych určitě doporučila psychologa a psychoterapii (antidepresiva bez psychoterapie jsou skoro na nic - zvláště ve tvém případě bych čekala, že můžou nadělat více škody jak užitku - ano, pokud má někdo deprese, tak je dobré začít antidepresivy a třeba tu psychoterapii doplnit o chvíli později, u tebe nevidím důvod). Já mám z podobného vztahu (domácí násilí, taky mi bylo podobně jako tobě - cca 23) problémy dosud a začala jsem je vytahovat pořádně až asi před rokem, kdy jsem se dostala na holotropní dýchání, pochopila, že to je druh psychoterapie a postupně začala řešit všechny ty bloky v sobě. Ne že by to bylo vyřešeno, ale myslím, že to byl velký impuls k tomu, že se mi konečně podařilo otěhotnět.

@iva_kucerova jste moc statecna.taky znam tyhle pocity.a prima vedet ze clovek neni jediny...at se vam dari!😀

@veronikaveronikaveronika srůsty jsou vidět jen při operaci a myslím že na magnetické rezonanci. Každopádně se ten problém řeší až když to brání otěhotnění, což tedy zatím nemohu posoudit 🙂 Doktorka mi řekla, že by to řešila až pokud se miminko do půl roku nepovedlo.

@merope Moc gratuluji k miminku. Držím palce, ať vše dobře dopadne 😘🌹 a děkuji za reakci 🙂

Já bych řekla, že nejlepší antidepresivum je miminko 🙂 samozřejmě je to náročné, těhotenství může být komplikované, ale taky nemusí. Nestrachovala bych se zbytečně dopředu. Buď ráda, že máš nyní fungující vztah, představ si, že by jsi do miminka šla dřív s tím *** předtím? Takhle to prostě mělo být, prošla sis určitými vztahy, věřím, že si o to víc vážíš současného partnera. A záleží jen na vás, kdy usoudíte, že je čas se posunout dál. Věř mi, že miminko ti naplní srdce neskutečnou láskou. Je to obrovský dar. Důležité je, abyste byli všichni zdraví. Každopádně si myslím, že čím déle budeš čekat, tím horší ty stavy a obavy budou. Jdi do toho po hlavě 🙂 našetřeno máš, partnera taky, věkově jsi na to také "připravená". Tak nad tím tolik nedumej a brzy se budeme těšit v "klubu maminek" 😀

@katchkak Děkuji 🌹

@zavodnice já to měla také tak, obavy jestli to zvládnu (které přetrvávají doteď) a navíc nikdy jsem necítila vyloženě mateřský pud.....teď jsme s přítelem cca.2roky a taky jsme tomu všemu nechali volný průběh-vyjde nevyjde-já vnitřně tu potřebu neměla,on tedy už hodně chtěl (letos 39 a já 35).Teď jsem v 8+2 tt pozítří druhá kontrola........tak to nějak přišlo a já to přijala jako fakt-že už mám věk a není nač čekat.....vnitřně se to ve mě občas pere,ale snažím se být klidná už kvůli škvrněti