Strach z rodičovství

@ivonka96 ja bych pri tak vážne "diagnoze" rozhodne nedala na nazor jednoho odbornika a nechala bych se vysetrit I jinde.

@ivonka96 to je celkem odvážné tvrzení od pana doktora. Smíme vědět, co je příčinou?

Myslim si ze kdyz se na to necitis tak neni dobre to za kazdou cenu hrotit, muzes zkusit zdravejsi
zivotni styl aby bylo telo v pohode, zkus denne pit caj z kontryhele, pry je na zenske organy zazrak, a vyckej az se na to budes citit a mit vedle sebe toho praveho.Treba to prijde prijde driv nez si myslis.Netvrdim ze mas cekat do 30 a je dobre brat doktorske varovani v potaz ale prece ti nerekl ze za rik uz je pozde ne?Me je 28 a rodicovstvi jsem planovala a moc chtela a i tak mam pocit ze se z tom obcas placam

ahoj, no, já vím, že bych to ve 20 bez znalosti své budoucnosti viděla asi podobně jako ty, nicméně teď v 25 si říkám, že bych si nejradši nafackala svému 20tiletému "já" a měla dítě hned než mít problémy, co mám dnes. Pokud víš, že děti někdy v budoucnu chceš, a máš zároveň předčasné ovariální selhání, šla bych do toho hned... Dá se to zjistit skrz krevní rozbor hormonu AMH, který ti udělají skoro v každém odběrovém centru, stojí okolo 600 - 700,-. Ty hodnoty by měly vypadat nějak takhle:
ng/ml
OPTIMÁLNÍ 4,0 - 6,8
DOSTATEČNÁ 2,2 - 4,0
NÍZKÁ 0,3 - 2,2
VELMI NÍZKÁ 0,0 - 0,3

Nebo taky můžeš nechat vyšetřit hormon LH a FSH (LH má být vyšší než FSH, pokud je FSH vyšší, značí to ovariální selhání a tam opravdu není na co čekat, pokud vlastní děti v budoucnu chceš. Samozřejmě je možnost darování vajíček, ale já bych to třeba psychicky neunesla nosit cizí dítě...)

Tak pokud by byla hladina AMH nízká, tak můžeš čekat, že otěhotnění bude problém v budoucnu. Já mám třeba naopak vysoké AMH tuším že 9 ng/ml, což taky není dobré, protože to znamená, že nedozrávají folikuly, většinou z důvodu polycystických vaječníků... ty jsou taky časově omezené, cca od 28 let je už s nimi dost těžké otěhotnět, ale přeci jen má člověk větší časovou rezervu.
Nechci tě samozřejmě děsit, jen píšu fakta.

Přeji hodně sil v rozhodování 🙂.

@ivonka96 p

roč doktor tohle řekl?
to je zásadní informace... až potom bych řešila svůj postoj k tomu... to co píšete je naprosto pochopitelné ve 20 letech 😉

otázka je jestli je situace opravdu takhle postavená, určitě bych vyhledala odborník a šla si zjistit další názor

na druhou stranu mít dítě dřív má také svoje výhody 😉
hlavní je, abyste byla zdravá a v pohodě, tomu se dá dost pomoci i alternativní cestou případně 😉

Ahoj mě je 23,a v 17 mi bylo řečeno do 25 nebo nic...Nějak jsem se tý představy vzdala,a nakonec mam

@ppejskova mam skvelyho chlapa a 2 měsíční chtenou dcerku,a garantuji ti l,že žádná pařba ti nenahradí vidět toho broučka jak se usmívá ze spaní... A tisíce dalších okamžiků... A třeba já mám takový mimčo že pro mě za mě můžu v 8 večer odejít ven kdybych chtěla malá po mě celou noc ani nevzdechne,až ráno kolem 6...
Ale máš pravdu, chce to mít zázemí... Mluvila si o tom s přítelem?

S dítětem bys mohla udržovat společenskej život, proč by ne. Ano, nebudeme si lhát, bude dosti ořezanej, ale jednou za čas se dá, když funguje partner a rodina. Že se na to necítíš, to chápu. Když na mě ve 20 letech koukaly z testu dvě fialový čáry, taky jsem propadla panice a říkala si, co s tím já, co se bojí jít sama na úřad, budu probůh dělat? Ale hele, zvládla jsem to, dcera žije, já taky, máme se dobře, od tý doby, co jsem máma jsem se dost zklidnila a naučila se žít jako dospělej zodpovědnej člověk, což by se jistě stalo i tobě, protože to se tak nějak obecně ženskejm po dítěti dějě. 🙂

Co vidím jako větší problém je přístup partnera. Upřímně, měla by sis v hlavě srovnat, jestli je pro tebe dítě důležité. Pokud jsi si jistá, že bys VLASTNÍ dítě jednoho dne chtěla (ale kvůli tvým problémům to "jednoho dne" musí být co nejdřív), tak by ses měla porozhlédnout po někom, kdo o rodinu bude stát a neopustí tě kvůli tomu, že čekáte rodinu. Mít zázemí je totiž poměrně zásadní. Věřím, že ještě pár let máš a doktor použil jen příliš silná slova.

Pokud ti nevadí myšlenka adopce či strnitější cesta k valstnímu dítěti a samu sebe si v nejbližších letech jako mámu představit skutečně nedokážeš, tak bych to nelámala přes koleno. Možná to s tvojí diagnózou vůbec není tak horký, jak bylo řečeno výše, jeden gynekolog by neměl dělat závěry a pokud má podezření na nějaký problém, měl by tě poslat na komplexnější vyšetření na nějaké odborné pracoviště.

Já jsem otěhotněla ve 22 a pokud máš podporu okolí, někoho, kdo ti pohlídá miminko, když budeš chtít "zapařit" nebo jít s přítelem do kina, tak to vážně není problém. Šátkuju, takže nemám žádnou bariéru v podobě kočárku, cestuje se daleko líp městskou hromadnou a nemám žádný handicap. Jen jsem trochu změnila zájmy. Zajdeme si ven na petanque, minigolf, do fitparku nebo na horolezeckou stěnu do vnitřního areálu. Taky máme mnohem častěji návštěvu.
Ale jestli se necítíš, zkus se nějak namotivovat, je tady skupina mladých maminek, třeba ti to jen někdo z okolí stále z protivuje nebo jsi jen často slýchala, že porod je hrozný a děcka jsou parchanti nebo si jím zkazíš život.

Páni, taková fatální diagnóza už ve dvaceti letech? Asi bych udělala to, co radí holky a snažila bych se zjistit víc o svém zdravotním stavu ještě konzultací s jiným lékařem (myslím skutečně lékařem, nikoli třeba léčitelem).Pokud bych měla minimálně ze dvou nezávislých zdrojů potvrzeno, že za pár let by mimčo opravdu nemuselo vyjít...zkusila bych zjistit jaká by byla podpora od mých rodičů a zřejmě bych do toho šla...Jestli už třeba nestuduješ, máš práci...tak se to dá zvládnout...A na společenský život opravdu rezognovat nemusíš, ovšem záleží hodně na tom, jaké máš kolem sebe zázemí ochotné pomoci, pohlídat...Na druhou stranu jsou známé i případy, kdy doktor vyřkl ortel typu "Vy dítě mít nikdy nebudete" a přese všechny mizerný prognózy se zadařilo...Nicméně pokud víš, že dítě chceš, tak je ošemetné se na to spoléhat...Držím palce.

Já bych měla dítě klidně v 17, kdybych nenarážela jen na samý blbce jako partnery ☹ byla jsem moc naivní a důvěřivá. Teď mám dítě ve 29 letech, jsem neskonale šťastná, že se mi splnilo to, po čem jsem toužila takovou dobu. Mít svůj domov, milujícího manžela a nádherné miminko 🙂 ale mluvím za sebe, někdo není na tohle připravený ani ve 40, takže záleží na Tobě a Tvém partnerovi! Ten je k rodinnému štěstí dost potřeba, aby byl v pohodě, spolehlivý, milující apod. Určitě si zajdi na vyšetření i na jiné místo, pokud možno k nejlepšímu doktorovi, k jakému můžeš a jakého najdeš a rady ber aspoň teochu v potaz. Miminko si zamiluješ a svých "koníčků" se mnohdy vzdávat nemusíš.. A když, tak třeba jen na pár měsíců.. Co je oproti tomu mít nebo nemít dítě, které Ti může být radostí na celý život? Držím palce