Proč mít/nemít 3. dítě?

Mame tri deti a strasne jsem je chtela, nemenila bych-snad jen o jedno vic, aby jich bylo sudy pocet haha (ale vek a 3 cs).

Třetí bych chtěla, ale mám dvě náročné děti a nemocného tátu s tchánem, takže hodně stresu a další dítě by bylo až moc . Nemáme žádné hlídání a o to je vše náročnější. Tak jsem šťastná za dvě zdravé děti.

Mám 3 ( 15,12,3 roky) bylo to nejlepší rozhodnutí našeho života. Je to super. Člověk je zajištěny, jak ví, že je to poslední dítě úplně jinak to prožívá a užívá. I starším dětem to dost dalo.

3 děti jsem si vždycky přála. Kdybych si mohla vybrat, měla bych je všechny u sebe (odstup 2-3 let), máme poslední s větším odstupem a je to už takový jedináček. Je to náročné na auto (3 autosedačky, na dovolenou sbalit všechny věci), na ubytování někde (obvykle se počítá 2+1, max 2+2). Samozřejmě jde i o finance, jak jsou děti velké, jen to letí. Ale přála jsem si to tak, takže nelituju. Hlídání jsme nikdy neměli žádné a někdy to bývalo náročné.

Jezkovy, ja bych chtela taky tri, ale vzhledem k mistu v byte, financim, veku a spouste dalsich rozumovych faktoru zustaneme u dvou. Ale nejak se nedokazu srdcem smirit s tim, ze uz nikdy nebudu mit maly miminko a ze uz jsme doma vsichni.

Mam 3, chtela jsem 3 a jsem za 3 stastna. 3 deti uz jsou opravdu velka rodina, znamena to, ze je u nas porad zivo a spousta radosti. Casto se stava, ze jedno z deti nema zrovna naladu na kolektiv, chce klid tak si zaleze, ale zbyle 2 sestry (mam 3 holky) si spoulu muzou dal hrat. Neni to tak, ze kdyz se jedne nechce, druha by se take musela zabavit sama. Ve 3 take vymysli mnohem vice zabavy
Negativa jsou samozrejme v narocnosti, ale nic co by se nedalo. Kdyz varim, uklizim, cokoli, nejstarsi nejmladsi zabavi nebo trosku pohlida. Jako nejvetsi problem vidim dovolene - zajistit pokoj pro 5 uz chce trochu planovani dopredu, na last minute to clovek nesezene :D A samozrejme, jestlize chceme vsem doprat vsechno, tak finance litaji a zejmena na zacatku zari se clovek opravdu prohne.

Máme dvě děti a třetí nechceme, nikdy jsem nechtěla tři děti. Dvě jsou moje maximum po všech stránkách, psychicky, fyzicky, pro nás obecně finančně, na prostor, máme 3+1 a je to pro nás 4 tak akorát. Obě těhotenství pro mě byla náročná, porody císařem. Hlídání žádné, prarodiče daleko. Ale největší důvod je ten, že prostě nechceme, všechno ostatní se dá do jisté míry řešit. Máme holku a kluka, jsme takhle spokojení. Původně jsem myslela, že zůstaneme u jednoho, ale necítila jsem, že jsme komplet, teď už ano.

Mám jedno,s velkými obtížemi. Ale vždycky jsem chtěla velkou rodinu a tak trošku závidím těm, co mají 3 a více dětí. Vlastní už mít nebudu, ale je možné, že si nějaké ještě pořídíme (pěstounská péče?), kdo ví.

3 byly můj plán od začátku a zvládli jsme to, všechny se narodily během 4 let a teď po letech jsou skvělá parta, tři už je kolektiv, je to o dost víc než dvě. Rozhodně bych nechtěla benjamínka po letech, co bude jako malý mazlíček, ale později vlastně sám.
Náročné mi to nepřijde, protože se zabaví navzájem a mají tak krásné dětství, ale rozhodně je třeba mít dostatek místa, peněz, sil..

My máme 2. Dvě jsme chtěli vždycky oba, tři už je moc. Co do auta/autosedaček, místa v bytě, hlídání (nemáme žádné a je to občas náročný), až půjde mladší do školky, tak to všechno zorganizovat časově, protože manžel je dlouho v práci a pak dojezd domů, takže to bude jednou na mě.. hlavně jsem ze 4 sourozenců a nechci, aby děti někdy pocítili to, že na něco, co chtějí/potřebují nejsou finance, nebo není čas pro všechny děti.. se sestrami máme pěkně vztahy až teď v dospělosti, jako děti jsme si k sobě cestu najít neuměly, vzhledem k výchově a upřednostňování nejdřív starší a pak dvou mladších dvojčat.. Už proto bych nechtěla tři, aby to prostřední nemělo pocit odstrčenosti.. Teď máme všechno, co jsme si s partnerem přáli - 2 zdravé děti (I když syn měl start dost náročný).

Máme dvě děti. Třetí bych si moc přála. Ale rozum a strach říká něco jiného. Vim , že teď třetí dítko by bylo velmi náročné . Mladší ma jít ještě na jednu operaci. V rodině co se týká po zdravotní stránce to taky není ok tam se snažíme pomoci. S manželem jsme se domluvili , že ještě chvíli počkáme na rozhodnutí jestli se pokusíme ještě o třetí dítko nebo ne.

Ze chce manzel 3 deti mi rekl uz na prvnim rande, i o nem mluvil pri porodu druheho mezi kontrakcemi. Tim ze nam byl dopran kluk a holka, tak tam necitim takovy ten chybejici kousek, i kdyz treti jsme zvazovali a mluvili o tom mnohokrat. Byly chvile kdy jsen si rikala ale jo, tak pujdem do toho, ale castejsi chvile byly, ze jsem citila, ze by to mohlo byt nad moje kapacity. Treba kdyz jsou obe deti nemocne, ja citim, ze na me taky neco leze, tak predstava, ze resim jeste pateho clena nasi rodiny, uz by to bylo moc. Ted je to takove idealni, kazdy si mi vleze pri cteni pohadky pod jedno kridlo, mam 2 ruce na mazleni, 2 usi k naslouchani problemu. Taky i vek hraje roli, bojim se, ze bych se po porodu nemusela dat tak dobre uz do poradku. Riziko vnimam i ohledne zdravotnich komplikaci, bala bych se zvyseneho rizika zdravotnich postizeni.
Pak si i rikam jak by to vnimaly nase deti. Travime s nimi hodne casu, zajimame se o jejich potreby a najednou by byly upozadene..navic deti mame v skvelem veku, kdy nas sice porad potrebuji, ale jsou schopni i samostatnosti, tak se mi nechce delat zas ten krok zpatky a mit doma plne zavisle nemluvně. Uzivam si moznost obcas odjet na vikend jen s knizkou a vratit se odpocata. Uzivam si odjet jen s manzelem pryc a dostavat fotky, jak deti řádí s prarodiči.
A pak i takove ty provozni veci, ktere treti dite dost prodrazuji- 3 pokojicky, 3 autosedacky vzadu v aute, komplikovanejsi dovolene a hotelove pokoje..

Máme plánovaně 4 děti a s nikým bych neměnila. Znamená to více starostí, více námahy, více nervů, více hádek a pošťuchování, více hluku, je potřeba více financí, ale na druhou stranu máme nesrovnatelně více zážitků, smíchu, radosti. Každá máma zná ten pocit hrdosti, když její dítě něco zvládne, něco dokáže (a nemusí to být vůbec nic velikého), je v něčem dobré. No, a my to všechno všechno zažíváme 4x. Jako rodiče nás fascinuje, jak je každé naše dítě jiné, každé má jinou povahu, jiný drive, každé si razí svou vlastní cestu. Je to pro nás úžasně pestrá životní jízda 🙂 . Kdybychom měli jen 2 děti, o tolik krásného bychom se ochudili.... (pouze můj vlastní pocit, nechci touto větou vyvolat nějaké polemiky a ostré reakce).

Třetí dítě nám přineslo omezení v trávění času. V době, kdy starší děti už jezdily na kole a začínaly lyžovat, jsme najednou měli miminko, se kterým nic z toho nešlo. Teď máme pětileťačku, která ještě nesjede červenou a musíme se rozdělovat, výlety na kolech kvůli ní občas ukončíme předčasně, protože tolik jako starší by neujela. Máme míň místa v bytě, musím déle skladovat oblečení po starších a podstatně víc toho projíme. To jsou asi veškerá negativa, která mě napadají.
Naopak třetí je nejvtipnější z našich dětí a každodenně děkuju, že se nám narodila. Možná trochu překvapivě, ale díky třem dětem nemáme tak vyhrocené sourozenecké hádky, vždycky ten třetí stojí mimo a tyd va se snaží uklidňovat. Starší děti od ní dostávají nálož bezpodmíněčné lásky a nekonečného obdivu. Já spoustu mazlení, protože je největší mazlík. Bylo pro mě nepředstavitelné, neprožít znovu těhotenství, porod a péči o miminko, i za to jsem vděčná. A ze všeho nejvíc, po druhém porodu jsem se cítila nekompletní a vnímala jsem tak i naši rodinu. Nemít třetí, vždycky bych o ní přemýšlela a trochu litovala. Teď jsem bezezbytku naplněná a cítím, že naše rodina přesně taková má být, tahle jistota pro mě znamená hodně.

Děti jsem chtěla dvě a dvě mám. Víc dětí bych já nezvládla. Nejsem úplně mateřský typ, co se týká miminek. Jsem ráda, že mám tato období za sebou. Plínky, kojení noční vstávání.. To nebylo nic pro mě. Třetí nechci protože: finance (ne že bychom měli menší mzdy, ale taky chceme nějaký standard), prostor doma (nechceme dům, sice máme byt 4+1, ale nechceme se mačkat), na 3 sedačky máme malé auto a nechceme měnit značku a typ. A moje síly taky občas dochází a jsem ráda, že už můžeme s manželem občas vypadnout ven bez dětí a dodat si energii. Blíží se období, kdy je budu moct nechat samotné doma dýl, jak na cestu k popelnici a zpět, a nechci si to zase "kazit" miminem. Zní to asi hrozně, ale prostě nejsem nastavená na 3 děti. Ani nikdo v našem okolí 3 děti nemá, všichni mají děti větší a zas bychom byli mimo... Chci s nima jezdit na akce, výlety, dovolené a užívat si, že už můžeme jezdit na kole, lyžovat, sjíždět řeky a užívat si 😊

Máme dvě a jsem za to ráda, nebyla to snadná cesta a není dodnes. Nehodlám pokoušet osud, taky bychom se mačkali v bytě, nevešli do auta... a nejsme nejmladší, po 35 bych už dítě rozhodně nechtěla. Takže omezení věkem, místem, zdravím. 🙂

Já tři děti mám a je to fajn. Dva puberťáky a čtyřletáka. Zas tolik nám fungování a aktivity neomezuje. V okolí mám hodně rodin se třemi dětmi. Nejmladšího jsem měla v necelých 36 a přijde mi to tak akorát. Teď mi je 40 a do mimina už bych nešla. Větší věkový rozdíl je fajn, hlavně finančně. Nesejdou se všichni na SŠ, VŠ. Občas je to náročné, je řev, ale to je i když jsou ti dva starší sami.

@ondul plně tě chápu. Mám to samé😥

Mame dve deti. Nad tretim rozmyslam casto (mozno aj preto, ze sa ma ludia casto pytaju kedy budeme mat tretie) Mna hlavne odradza ako by nas miminko zase obmedzilo co sa tyka vyletovania, bicyklov, lyzovania,... Dalej dovolenky a cestovanie s troma detmi sa strasne predrazia. Mam strach aj z tehotenstva lebo druhe som si velmi odtrpela. Bojim sa ako by som to mala s pracou. Ale v kutiku duse niesom zmierena s tym, ze budu len dve 🤷🏼‍♀️

Mame 3 jak jsme si prali, chteli jsme je blizko u sebe, to taky mame, je jim 5,4 a skoro 2, priznam se ze je to hodne narocne, psychicky i fyzicky, jeden chce nekam, druhy ne, treti breci, tak bych asi popsala nase dny 😄 Pres den kdyz jsou vsichni 3 doma, udelam uplne minimum a stejne nestihnu se jim moc povenovat, spis tak mimodek konverzuju, do toho menim plinu, varim, utiram vylity napoje, nekoho prevlikam, takze asi tak 😄

Máme tři (9, 7, 3) a je to skvělý. Ano, je tu chaos, strašně moc věcí všude, bordel, řev, věčný hádky, spojenectví někdo proti někomu, všude prádlo, strašně toho prožereme, logisticky je to masakr a když jedeme na víkend na chatu, je to jako stěhování národů. Ale! Tolik lásky, tolik radosti, tolik blbnutí... Jsou to nekoneční parťáci. Velcí se perfektně zvládnou postarat o tu mrňavou a ta je za to miluje jako nikdo jinej na světě. A navíc si myslím, že se takhle dokonale nenaučí toleranci a spolupráci nikde jinde, než ve společným pokojíčku. Každý moje dítě je jiný, každý mi dává a učí mě něco jiného. Nedokážu si představit jedno z nich nemít, prostě takhle je to perfektní a přesně takový, jak to mělo být.

Máme dva kluky, dva roky a dva měsíce po sobě u dvou zůstaneme😁 Osobně si myslím, že 3 dítě by nevydrželo naše manželství, zejména ten první rok se dvěmi, co nám pomalu končí, byl fakt zkouška. Poslední 4 roky jsem buď těhotná nebo kojím. Miluju být máma, hodně mě to posunulo a asi to jedu energetický náročně , ale už na to nemám ani duševně a svoje limity je dobrý znát.

Mám 3 děti - 5,5 roku, 3,5 roku a 1,5 roku. Někdy je to náročné, ale když vidím, jak si spolu hrají a mají se rádi, tak je to skvělá parta. Neměnila bych. Nevýhoda je, že člověk musí mít větší auto pro 3 autosedačky, samozřejmě se doma víc utratí za jídlo apod. Časem bude náročnější utáhnout finančně kroužky apod. Ale s tím počítáme.

Budem mít dvě … tři bych i brala pokud by me to těhotneni šlo rychleji, byl by menší rozestup mezi detma a měli by jsme min let … největší nevyhoda-tři autosedačky 🤣 větší auto … a co me predtim nenapadlo a vidím jako největší problém už u těch dvou … 2 x rodičovská dovolená po 3 letech me totálně pracovně odstrelila +plus citelny propad příjmu na 6 let … a už to nedozenu v kombinaci s tím, ze při malých dětech nějaký to osetrovny, špatně se zůstává dyl v praci a cestuje za praci … ale rozhodnutí nelituji, jsem víc rodinný typ než pro karieru… jen z mého pohledu největší nevyhoda …

@janule0123 dneska už to má každý jinak s tou prací. Někomu to problém dělat nemusí, nebo s tím počítá. Já jsem po poslední RD úplně změnila obor a pracuju jen na částečný úvazek. Auto sedačky při malém rozdílu jsou problém. My jsme ho neměli, starší děti už měly jen podsedak nebo nic. Poslední roky máme jen sedačku jednu, kluci už jsou velcí. Vejdeme se do normálního auta. Ale pro delší výlety, dovolené nebo když vezeme i babičku, máme ještě jedno 7 mistne.

@andelka me prace v oboru baví, musela jsem se ji teda částečně vzdát … ale i tak nejde menší uvazek.. nedokážu si představit dělat něco úplně jineho, uhnula jsem teda z toho co mám vystudované a kde jsem nabirala praxi, protože s rodinou by se to spojit nedalo… zůstat 9 let doma je pro me mimo, chtěla jsem děti s menším rozestupem a dřív, ale bohužel nevyslo ani jedno … chápu ze to má každý jinak, někdo se v tom mateřství vyloženě našel a realizuje se spokojeně tam ..dotaz byl jak to kdo má, takže píšu svůj pohled 😉 finančně si myslím, ze by to problém nebyl, s místem doma taky ne …a uvažovala jsem v případě 3 děti o rozestupu do dvou let i za cenu masakru, což by znamenalo větší auto a tři veliký autosedačky v jednu chvíli …. Ale vyřešilo se to samo… druhy bude v 36, první v 32..

@janule0123 já bych tři děti po sobě vůbec nezvládla. Ti dva stačili. Musela jsem se na chvíli oklepat, pracovat..Pak jsem se na mateřskou těšila. Dost často to s kariérou,nebo vůbec profesním životem zamává. Je to výpadek. Někomu se to projeví víc někomu méně.

Jako mladá jsem chtěla dvě děti, později už mě začalo lákat i to třetí. Ale máme děti dvě, jedno nemocné, druhé náročnější ( ale bude ok). I teď mám v sobě touhu po třetím, ale nebudu riskovat ( šílená těhotenství) a vím, že můj čas potřebuji dvě stávající děti. Dcera mě přemlouvá na mimino již několik let, ale náročné to je u nás i teď, s dalším členem rodiny by bylo ještě hůř.