Přála bych si třetí. Bude třetí? Jak to zvládáte krátce po sobě?

My jsme s tím dlouho léta koketovali, ale jak děti rostou a vidíme, kolik nás stojí jejich a naše společné aktivity, tak jsme si to rozmysleli. Nás rozpočet je dost našponovaný a nebyla jsem si jistá, že bychom pak mohli všem třem dětem dopřát standard, na který jsou zvyklé. Ale to záleží na přístupu každé rodiny. Někdo radši bude mít 4 děti a chodit s nima do lesa, mně to zase nestačí, takže radši budu mít dvě a pojedu s nima na dovolenou.

@ema90 toužit snad může ne?..... Tady hraje to, co psala irmamala..... Přístup, postoj rodičů.... Možná i logické uvažování..... Někdo chce děti i za cenu toho, že možná nebude na chleba a někdo ne....
Hodne bych hledela do budoucna.... Zda chci na dovolenou, budou chtit mobil, pocitac, krouzky, tabor... Jak moc jim budes chtit vse doprat (uznavam myslenku, ze i kdyz je na vse, co si kdo vzpomene, tak ze to nemusi byt).... Pak tu mas dalsi vydaje ohledne domu, ty se nejspis zvysi, opravy budou treba potreba atd....
Ja bych treba strasne chtela treti, ale bohuzel... To bysme museli bydlet jinde a penez trochu vic aby to bylo naprosto v pohode....

Jsem dost prakticky člověk, takže určitě pokud nemám dost financí, nejdu do toho. Dost sme dřeli bídu v detstvi a nepřeju nikomu a svým dětem bych nepřála takový život, je to na hovno

Nic ti nebrání, pokud ti to dovolí tělo. ❤️

Ani náhodou, finance jsou jeden z důvodu, proč pravděpodobně zůstaneme u jednoho dítěte

Tak my máme dvě děti po 3 letech. A teď dumám, jestli 3. Představa, že už to bylo naposledy, mě trápí. Zároveň teď vidím, jak je to s tím menším snazší, když už je mu rok. Tak představa miminka mě na jednu stranu moc láká, na druhou ne. Například pokud jsou nemoci, atd.. Taky si říkám, jestli zvládnu dobre rozdělit pozornost mezi všechny. Hlídání poměrně máme, takže to mám úlevu. No a finance, někdo je chodící kalkulačka a nepořídí si ani druhé a někdo vychází tak tak a má třeba 4. Kamarádka teď si pořídila 3.dite a nemá ani na ojetý kočárek, to mi přijde blbý.
Jako věřím, že se náklady se třetím zvýší, ale tak holt místo letecky bychom jezdili autem na dovču,ktery bysme si museli pořídit větší. A nebojím se, že by nebylo na kroužky nebo dokonce jídlo oblečení. Nevím, jaké máte příjmy vy, my rozhodně nevydělame statisíce, ale rodina je nejvíc, co může být. Navíc si říkám, že se třeba třetí vůbec nemusí zadarit, tak bych to nechala na přírodě a uvidí se ☺️

Máme tři děti během 3 let. Zvládáme v pohodě, jsme rádi, že je máme 🙂
Dobře promyslete, co všechno považujete za standard, který pro své děti chcete a na jaký máte.
U nás třetí dítě znamenalo pro začátek velké auto třeba, to je zásadní položka hned na začátku. Nemáme nijak nadstandardní příjmy, ale manžel vydělává slušné peníze, takže finančně to zvládáme úplně bez problémů, až se vrátím do práce i já, bude to zase o něčem jiném 🙂

Měli jsme 2 děti, já furt chtěla třetí, manžel taky ale až dýl (bydleli jsme ve 2+1, tak až by se sehnalo větší). No nakonec se to rozhodlo samo, otěhotněla jsem naprosto nečekaně a neplánovaně. Na potrat bych nešla, nebylo co řešit. A i s 3 dětmi jsme zatím ve 2+1 a dá se to v pohodě, dokud nejsou v pubertě. Já za sebe radši být naplněná se 3 dětmi než celý život přemýšlet, že jsem to třetí mít měla, jako přemýšlí moje mamka, která toužila ale otec prostě ne. Ale tohle za vás nikdo nerozhodne 🙂

Jinak finance samozřejmě nejsou úplně super, minulý měsíc se po.ralo co mohlo, vydali jsme se z úspor a manžel doma na prac.úrazu, museli jsme dost počítat, ale to byla fakt blbá výjimečná situace.Děti nestrádají, co jíst máme, oblečení mají hezké, boty, vše, narozeniny a Vánoce kupa dárků, rozhodně nějak nepociťují něco jako ,,Honzík má a já ne". Nejstarší dcera dělá mažoretku, to taky není záležitost jedné platby za rok. Mladší dcera má kroužky (teda měla než zakázali) ve školce. Synovi jsou 2 takže tam je čas. Ale až půjdu do práce, tak peníze zas budou lepší než na rodičáku. Do roka až dvou je v plánu stěhování.
A víš co, my byly se ségrou dvě, vztahy naprosto super a stejně bych byla ráda kdyby jsme byli tři. Škoda že se nás třeba naši nezeptali. Jo a k moři jsme nejezdili, ptž táta na to nebyl, pro nás byl svátek výlet do Ratibořic cca 10 km. Plus samozřejmě babička na vesnici kde jsem strávila dětství 🙂 A když jsme byly starší, tak jednou za rok týden na Mácháči. Peníze byly, ale stejně jsem neměla ani blbej notebook dokud jsem se neosamostatnila. Úkoly a referáty na střední jsem musela furt otravovat spolužáky. Protože otec nezájem někde lítat a něco zařizovat. Třeba doteď zbytečně platí 20 let cosi, co už by nemusel ptž to nepoužívá, ale on tam prostě volat a rušit to nebude. Takže tak.

Ahoj! Já budu mít teď 3. dítě během 4 let (tedy nejstaršímu nebudou ani 4 když se 3. narodí), oba s manželem jsme to takhle chtěli a plánovali, já jsem už třetím rokem na rodičovské, takže příjem žádný, občas nějaká malá brigáda, manžel má fajn plat, teď kvůli coroně je to trochu horší, ale zvládáme. Umíme se uskromnit, víme co je pro nás priorita a co ne - například dobré školy, dovolená, poznávání světa, bezpečnost, ale zase nemusím kupovat hory hraček, oblečení, spotřební věci nevyhledáváme, ráda si věci půjčím nebo koupím bazarové, hlavně na děti dokud jsou malé. Akorát když jsem otěhotněla tak vlivem hormonů jsem se z toho všeho nějak vystresovala, ale především z toho, že mi doma se 3 malýma dětma hrábne, nic jiného mě neděsí, protože tak nějak vím, že to zvládneme 🙂 Tak s tím se snažím teď trochu pracovat, možná mi zamotal hlavu první trimestr, bylo mi hodně špatně a nezvládala jsem nic. To je moje jediná pochybnost ohledně dětí blízko u sebe, ale zase vidím i velké benefity - budu mít během krátké doby rodičák za sebou, žádný návrat do práce a pak zase na mateřskou, děti si spolu vyhrají, podobné hračky, oblečení, potřeby, atd.

@zrzeckas Tak jsem to přesně myslela, nejde o hmotné věci, ty rozhodně děti ve velkém nepotřebují. Ale já třeba nemám moc hlídání, takže třeba loni jsem jen za blbé tábory na léto dala za obě přes 20 tisíc. Do toho obyčejná dovolená v Beskydech za 15 tisíc, v zimě lyžujeme, takže to je taky řepa. Za kroužky na jedno pololetí (ZUŠ, mažoretky, plavání, bruslení + kroužky v rámci školy) 17 tisíc.... Samozřejmě by nemusely mít tolik aktivit, ale jak jsem psala, náš standard je takový, že pokud mají chuť něco dělat, nechci jim říct, nemůžete, protože na to nejsou prachy. Což třeba u materiálních věcí nemám problém říct.

Máme přátele co mají 3 děti, to třetí neplánovaně. Finančně to zvládají ale na tom třetím je extrémně vidět, jak na něj už nemají čas a energii.To dítě postrádá pozornost a lásku. Všichni to vidíme a je nám toho dítěte líto.... Takže bych se, být Vámi, spíš zamyslela nad tím, jestli dokážete tomu třetímu dát tolik lásky a pozornosti aby nestrádalo.

@mumisa souhlasím, láska a pozornost je pro dítě hodně důležitá. Taky máme známé, kde mají 3 děti, ale věčně po babičkách a kamarádkách, tam prostě asi měli děti jen aby mohli říct, jo máme splněno. A to je špatně. Ale myslím, že pokud @jironymou1 už takhle přemýšlí, tak by asi plánované bylo a pozornost by určitě dostaávalo 🙂

Je třeba počítat i s tím, že se 3.dítětem ta touha nepomine..Já to třeba tak mám, čekáme 5. a tedy fakt myslím, že poslední, i kvůli věku a tak, jenže jasně vím, že hormony a tak způsobí, že musím opět počítat s tím, že ty myšlenky na další stejně přijdou..Je to prostě pořád dokola...
První dvě děti mám narozené do dvou let a ta touha na 3. přišla taky brzy, ale tentokrát jsem se ji nesnažila co nejdříve naplnit, protože jsem právě začala tušit, že je to u mě tak, že ta touha přijde po každém porodu, silné období je také oslava 1. narozenin.., prostě jsou období, kdy to se mnou pokaždé hrozně mlátí..ale v jiných chvílích zase "padám na hubu", ani rozkrájet se by nestačilo... V tomhle těžko radit, já se dokázala nakonec spokojit s tím, že další dítě bude, ale ne hned, když si vzpomenu, ale až někdy, kdy to tak budu nějakou dobu cítit (a partner nebude proti) a trochu si prověřím, že ta touha není momentální (hormonální a pod.) rozmar a taky, že cca ustáváme stávající realitu s již narozenými dětmi, která je ale dost proměnná, jak děti rostou a problém je, že si to vlastně nikdo z nás neumí představit, co bude..Já jako nejnáročnější období beru časy, kdy nejstarší dítě (děti) začnou být školou povinné a jsou k tomu ještě mladší děti...Také čím starší děti, tím jsou finančně náročnější a to myslím i v případě zajištění absolutního základu, prostě ty náklady rostou věkem.

@ema90 tady doslo k nepochopeni.A je to moje chyba.Za to se omlouvam.Ja se sice ptala: i kdyby nebyl prostor a finance "tak akorat", ale ja to nemyslela tak, ze to mam takhle ja...kazdopadne me zajimal nazor maminek, ktere to tak maji... ale dekuji za reakci.
Mne to zajimalo ze zcela jineho duvodu: z duvodu skromnosti deti...jestli se pak citi smutne, ze nemuzou mit treba to a tamto.Ja se totiz domnivam, ze tyto deti jsou naopak stastnejsi, ze se raduji z kazde drobnosti, kterou maji.
Nebo i ten prostor, jestli jim treba vadi, ze jsou 3 v pokoji a treba nemaji kazdy svuj.
Ja mam takhle totiz kamaradku a ta ma penez tak akorat.Manzel nepracuje.Ale tak stastne a sikovne deti jsem nevidela.Bydli v panelovem byte, jsou 3 v jednom pokoji.Jsou skromni, raduji se z kazde malickosti.Z kazdeho vyletu
Proste jsem se tak hloupe ptala 🙄🤦‍♀️

Jinak vsem ostatnim dekuji za krasne prispevky ⚘🙏

@jironymou1 Tak štěstí určitě nezávisí od míry blahobytu, v jakém žijí 🙂 Pokud ty budeš spokojená, tak děti budu taky. Minimálně dokud jsou malé. Pak přeci jen jak rostou, rostou nároky a přichází srovnávačka s ostatními. Samozřejmě ideál je vychovat také osobností, kterým na tom nebude záležet. Ale já jsem zas ten typ matky, která by nechtěla, aby moje děti v tomhle směru vymykaly. Možná proto, že u nás doma prachy nikdy moc nebyly a pociťovala jsem to. Nebyla jsem socka, ale chtěla jsem mít hezčí oblečení, přála jsem si jezdit v lepším autě, mít kabelkovku.... 🙂 A když jsem pak mohla, tak jsem od 17-ti lítala po brigádách, na úkor školy, protože mi kapesné od našich nestačilo. A po střední jsem ani nešla na vysokou, přitom jsem byla premiant, jen proto, že už jsem chtěla mít svoje peníze a žít podle svého..... Takže v tomhle směru bych třeba já, chtěla dětem ty možnosti dát a s každým dalším už je to těžší a těžší.... Ale jak říkám, to záleží na každém z nás, jak to má nastavené, co si nese z dětství 🙂

Taky jsem chtela 3 děti. Ale rozmyslela jsem se. Máme peněz tak akorát, měsíčně dost ušetříme, přesto jsem prostě překousla touhu po dalším miminku. Starší syn chodí do školy, začíná si vybírat už lepší oblečení než jen Pepco a sekáč, škola taky něco stojí, až pominou opatření, tak se vrací na kroužky, kterých má celkem dost. Mladší má 2 roky, takže zatím jen dědí po bráchovi. Ale náš byt potřebuje akutně komplet rekonstrukci, takže peníze dáváme bokem na toto, no prostě třetí miminko bychom finančně a časově asi úplně nedali. Já bych chtěla jít za rok do práce, ať je peněz víc a můžeme třeba šetřit rychleji, což na RD nejde.
A taky jsem se nechtěla dostat do fáze, že nebudu moct klukům koupit třeba dražší triko, zaplatit kroužek, příměstský tábor, dovolenou a tak.
A ještě bych zmínila to, že oba kluci velice špatně spali, ten mladší se dodnes ještě budu, takže i pro mě by třetí bylo asi i psychicky náročnější, máme už režim, kluci jsou celkem sobestacni, už se mi nechce znovu být těhotná, rodit atd. A vzhledem k tomu, že mám za sebou dva CS, tak mi to posvetil i doktor, že potřetí řezat už spíš nedoporučuje.
Toť můj názor, samozřejmě někdo to má jinak, kamarádka má 4 děti v 2kk a říká, že je spokojená, já bych toto nedala, ale je to její život.

A ještě k těm penězům, samozřejmě můžete být šťastní i pokud děti nemají značkové věci, telefony a já nevím co. Ale je fajn vědět, že i tyto věci jim třeba můžeme jednou dopřát, nemusíme si na to brát půjčky a tak. Ono ať chceš nebo ne, tak ve škole prostě to porovnávání mezi dětmi je. Syn je v první třídě a hned druhý týden přišel s tím, že nechce nosit triko s potiskem, protože se mu kluk směje. Nebo že nechce do tělocviku cvičky, ale salovky, protože vypadá jako baletka. Prostě děti to vnímají, smějí se, jsou zlí. Časem budou chtít značkový boty, sportovní hadry... A nejde jen o to zapadnout v partě, ale třeba i o to, že když koupím triko Pepcu nebo Lindexu, tak je to sakra rozdíl.

Strašně záleží co u vás znamenají finance, co považujete za standard atp. je to hodně individuální... Máme tři děti v rozmezí čtyř let a bylo to tak že kdybychom čekali na optimální situaci, tak bychom asi neměli žádné 🤷 Třetí jsme si pořizovali do jistoty práce, bydlení a stabilní situace, jenže se to všechno podělalo ze dne na den - zkrachovala firma, žili jsme v hladové díře a možnost najít jinou práci byla v tu dobu nulová, takže jsme doslova ze dne na den vzali dvě malé děti, batohy na záda jeden kufr těhotenský průkaz a přestěhovali se 600 km přes hranice... Ne vždy to bylo lehké, ale co tě nezabije... 😉

Takže ano rozum a plánování jsou velmi důležité, ale i mistr tesař se občas utne a celá situace se může obrátit 😉 Záleží kde bydlíte, jestli je třeba možné i na RD chodit na brigádu a tím vylepšit finance, hodit si na papír nejkritičtější situaci a dle ní uvažovat zda to v takovém případě dáte... Pro nás byl hnací motor děti a i díky nim jsme to zvládli a předčili vlastní možnosti i očekávání 😉

Já popravdě obdivuju všechny, co mají tři děti krátce po sobě (a takových pár kamarádek mám). Mně stačili dva kluci 22 měsíců po sobě, a třetí v brzké době byla noční můra. Bylo to náročné už s těmi dvěma. Měli jsme 2+1,o to nic, spali v ložnici se mnou. Když jim bylo 6 a 8 stěhovali jsme se do 3+1 a dostali svůj pokoj. Každý svůj mít nebudou asi nikdy. Tři v jednom pokoji nevím no..neznám moc bytů, kde by měli jeden dostatečně velký pokoj pro děti. Taky v určitém věku záleží trochu na pohlaví dětí. To máme výhodu, že máme kluky.
No a nakonec tři máme (a jedno navíc od manžela, ale jen víkendově), ale nejmladší se narodil, když druhému bylo 7. A takhle to zvládám v pohodě. Starší už jsou samostatní, a nejmladšího si užíváme. A zvlášť poslední rok je bezva, že jsem na RD doma. Máme 3+1, kluci mají svůj pokoj, a nejmladší je s námi (zatím vyloženě u nás v posteli, ale plánujeme pokoj trochu rozdělit na ložnici, a pokojíček, je dost velký). Nejstarší dcera má svůj koutek v obýváku. Nevadí to, vzhledem k věku u nás tráví času čím dál míň.
Je fajn, že máme mezi dětmi větší rozdíly. Ty finanční nároky se trochu rozloží. I naše energie a psychické možnosti.

My máme první dvě děti necelé dva roky od sebe a třetí po pěti letech, takže už vetsi rozestup.
Máme finanční zázemí, vlastní prostorné bydlení a dvě velká auta, takže proč ne ;)
Děti jsou skvělá parta a - asi zejména v této době - je super vidět, jak se prostě “mají navzájem”

Časově vše skloubit ještě s prací a jejich sporty je náročnější (dcera akvabely, syn hokej a nejmladší ještě uvidíme), ale to je individuální, každý upřednostňuje jiné životní tempo.
Někomu dá zabrat jedno dítě, práce a pes a někdo žije se 4 dětmi a hromadou zvířat a taky je šťastný - a o tom to je 🙂 každému vyhovuje něco jiného v životě ...

Já znám rodinku kde otec nemůže jít ani marodit, když je potřeba, protože by to prostě neuplatili. Prostřední dítě je absolutně nedomazlené a nebyl na něj prostě čas takže není tam kde by mělo. Chtělo by to logopeda a dle mého i psychologa (počůrávání a jiné). Poslední zase rozmazlena.... Je to na přístupu rodiny o jic jiného nejde.

@zuzaadol a kolik jim je?

@nazka. 7,5 a 3

Mám 3 děti všechny blízko sebe. Akorát že pro ně máme dost prostoru (i když dětem by stačilo i méně, než mají). Do zahraničí nejezdíme (ještě jsme s dětmi nebyly, krom krátkého překročení hranice ČR/SR), kroužky mají děti zatím jen tady na vsi, takže za pakatel... Strašně to záleží na mnoha okolnostech. Sport se dá dělat (téměř) zadarmo i za strašné prachy (sportovní tanec, hokej apod.), totéž platí o kroužcích. Jsou rozdíly vesnice a město. A záleží na povaze dětí, někomu stačí kupa kamarádů na hřišti, někdo je "studijní" typ - pak to může začít narůstat (naučné hračky, encyklopedie... to prostě vyjde dráž než vykopnout dítě za dům do lesa).
Školu neřešíme, děti jsou vzdělávané doma, takže tam neporadím, ale nedá se říct, jestli je finančně to či ono výhodnější, je to asi dost sporné.
Co u nás doma pro děti stojí nejvíce je jídlo, to se nedá nijak ošidit. A protože jsou to děti ve vývinu, někdy "sežerou" (s prominutím) fakt hodně. Oblečení se dá podědit v rodině nebo získat od přátel, zábava se dá zařídit levně, jako cestování stačí dětem turistické výlety.... Ale levné jídlo (a aby bylo kvalitní) je někdy v tom množství prostě složité, to se moc neošidí a ani vlastní zahrádka všechno nespasí.
Pravdou ale také je, že do poměrně specifické finanční situace jsem se dostala postupně a už jsem čekala třetí dítě, takže jsem ani možnost volby de facto neměla. O tom, jaké je to je náročné na psychiku či výchovu jsem psala v jiné diskuzi (se závěrem, že bych neměnila, protože v tom stejně spatřuju více výhod než mít děti věkově vzdálené).