Nevím, zda chci druhé dítě. Měla jste některá podobné myšlenky a za druhé mimi jste teď ráda?

máš ještě nejmíň 10 let na plození. Podle mě to teď nemusíš ani řešit, pokud teda partner nechce druhé hned. Uvidíš jak to bude.

@jahodi Partner je o 13 let strasi takze o druhem jsme se bavili do 2 let cca aby nemel druhe dite v 50.

Druhé dítě jsem vůbec nechtěla.Mela jsem blbý těhotenství i porod a řekla jsem,že syn bude jedinaček a hotovo.Když byli synovi 3 roky ,tak to nějak na mne přišlo a nelituji.Je to hodně náročné, protože nemáme žádnou babi nebo dědu ,který by občas pohlídali a manžel hodně pracuje a jezdí na služební cesty.Ake stojí to za to ♥️
Pokud se ,ale na druhé dítě necítíš,tak si ho nepořizujte.Neni to povinnost.

Já to tak také měla, ale jsem starší, dceru mám starší (5 let). Máš spoustu času. Ono se i tvoje vnímání může změnit, já odjakživa chtěla děti s věkovým rozdílem minimálně 5 let, takže jsem ani nad dalším dobu nepřemýšlela...

Pokud teď cítíš mít druhé dítě jako povinnost tak ho rozhodně neměj. Uvidíš za rok, za dva, za tři....Chápu, že příteli je "38", ale u chlapa je to trochu jiné, takže úplně klidně má čas 5-6 let a furt to bude cajk. 🙂

Povinnost to není a rozhodla bych se klidně až později, jak to budeš cítit. Jen k těm “citovým” obavám: druhé dítě miluju úplně stejně (také jsem se toho bála). Máme rozdíl necelé tři roky a trpím hlavně tím, že jsou o můj čas šizeni oba - prvnímu se nemůžu věnovat tolik, jako dřív, a druhému tolik, kolik bych chtěla a kolik času mě pro sebe mělo první. Ale věřím, že až si spolu už budou moct hrát, bude i tohle lepší. Ale já teda dvě chtěla srdcem (i rozumem), takže navzdory všem “problémům” bych neměnila 🙂

Když jsem čekala druhého syna, hodně jsem tu pročítala diskuze o tom, jaké je to se dvěma dětmi a popravdě bylo to vesměs pozitivní čtení. Já na první měsíce strašně nerada vzpomínám, teď se blíží první rok mladšího a trochu ten tlak polevuje, ale psychicky to bylo moje dno. Hrálo roli, že druhý syn často brečel, málo spal, trpěl na kolíky atd., ale největší challenge pro mě byla se rozdvojit, dávat oběma pozornost a lásku ve chvíli, kdy jsem totálně hotová. "Něco" jsem u toho staršího prošvihla a je mi líto, že to nevrátím. Láska k druhému synovi nepřišla hned, za to vina vůči prvnímu přišla okamžitě. Takže za mě (i za manžela, 40 let) jsou dvě děti výlet mimo komfortní zónu, o třetím neuvažujeme. Někde jsem četla, že první dítě Tě udělá šťastným, druhé silnějším, pod to se podepíšu. Nemám ráda kdyby, mám dva syny a miluju je, ale za mě nejtěžší věc, co mě potkala. A taky mi teda měkne mozek, 5 let doma je na mě prostě hodně..

Máme stejný věkový rozdíl, první dítě v 25, druhé v mých 28. Takze muz má druhé a poslední dítě v 41 letech. Hranici si sám stanovil na 42 let, později už by dítě nechtěl. Takže starého otce bych se nebála. Ale pokud to teď necítís, že druhé chceš, tak prostě počkej. Ono si to stejně ne vždy naplánujete. My chteli rozdíl max.2 roky a nakonec máme 3,5, protože to prostě nešlo. Nechte tomu čas...

Co řešíš? Nechceš tak nechceš 🤦‍♀️ už jsem tady četla x diskuzí - "čekám druhé a jsem z toho v depresi". Když víš že nechceš, tak si nenamlouvej že musíš nebo že bys měla a uleví se ti. Nech to plynout. Buď biologické hodiny ještě zatikají nebo ne. Jedno dítě není hendikep.

Podla mna na druhe mas este vela rokov casu. Ked mala vyrastie a nastupi do skolky/skoly tak ked sa budes vtedy lepsie citit tak vtedy planuj druhe alebo druhe vobec nemusis mat. Kludne si teraz uzi malu ked to tak citis, ze je to spravne a nekaz si naladu rozmyslanim o druhom dietati, krore nechces v najbliysej dobe.

Ještě je dost času změnit názor, jsem ráda, že se druhé těhotenství vyřešilo tak, že přišlo nečekaně, protože bych ho už asi nenaplánovala. A malá má půl roku, starší skoro 5 a je to fajn, blízko sebe bych je ani nechtěla, tak je syn dopoledne ve školce s kamarády a já se pověnuju jen malé.

Jako bys psala víceméně o mně 😃 U mě se to 100% rozhodlo teď když jsou malé tři roky a dva měsíce. Do druhého nejdu protože je malá celý můj svět, je to moje skvělá parťačka, a nějak nevidím důvod proč mít dětí víc.

Co se týče toho, že se bojíš, že nebudeš mít už dost lásky pro další. Toho jak se rozloží ta láska mezi dvě děti jsem se taky strašně bála a neuměla si to představit. A přišlo to naprosto přirozeně, miluju obě stejně a neskutečně a už si ani nevybavim, jak je možný, že jsme někdy byli jen tři doma a ne čtyři. Ta láska se nedělí, ta se násobí.

Láska se nedělí, ale násobí ☺

Miluju je oba stejně, nedokážu si představit život bez nich, synovi se život s příchodem dcery obohatil. Ale! Je to teda šíleně náročné, víc než jsem čekala, každý den mě napadá, co jsem to udělala a proč 😀 Občas musím řešit 3-4 věci naráz, malá si začala stoupat, u syna je období proč...jsem na pokraji svých sil, a to mi pomáhá manžel a mám hlídací babičky. Fakt se těším, až dcera povyroste a zase nám začne jiný život 🫣👍🏻

Jsem jedinacek, nikdy jsem tim netrpela a nechapu ten pocit povinnosti na druhe dite.
Na druhou stranu, ty argumenty co pises o lasce k prvni dceri jsou prave duvody, proc bych si to druhe dite poridila. Ja jim rozumim, mela jsem to take. Nastesti to na me ve velkem skocila az kdyz uz jsem cekala dalsi, takze jsem s tim nemohla nic delat, ale mela jsem strasne vycitky, ze ji pripravim o svuj cas, ze uz nebude jen ona, bala jsem se, ze se nebude citit dostatecne milovana. Laska se zdvoji 🙂
Naopak laska k diteti, ktera by vedla az k rozhodnuti, ze zadne dalsi by byt nemohlo by mohla velmi snadno sklouznout k dusici a opici lasce.. Ve skole to u nekterych rodicu spoluzaku mych deti vidim kazdou chvili a deti uprimne lituji. Pro rodice jsou celym vesmirem. Skodi to rozvoji detske samostatnosti, skodi to detem celkove, skodi to rodicum

Cimz nerikam, ze mas urcite skocit na tvorbu dalsiho potomka, jinak jsi spatna! Klidne mej jedinacka, uzivej si, ze mas prostor se mu venovat, ze jste jen pro sebe, ze mas cas na sebe a konicky - neni na tom nic spatneho! Ale nezapomen u toho, ze to dite bude potrebovat svuj prostor, svoje kamarady, svuj cas, kdy sice samozrejme vi, ze ho maminka miluje, ale nestoji mu porad za zady a dopreje vlastni prostor.

Po roce a pul jsem myslenky na druhe dite urcite nemela ... !!!

Mame rozdil 6 let a jsem za to rada ...

Snazili jsme se o 2. Dite az jsem to opravdu citila ! Ja !
Ne ze pojdme si rychle udelat druhe ptz by se to hodilo ( vekovy rozdil,materska, atd)
Uprimne ani nechapu zenske co se nechaji uchlacholit na dalsi dite chlapem.
Chlapem ktery deti vidi pres tyden 2h nez jdou spat...
_____________

Nekteri ani to ne ...
Nekteri kteri s nima nikdy nebyli sami
Nebo nekteri pro ktere je trest byt s detma o vikendu a prizpusobit ho jejich potrebam...

Ale argumenty o lasce - toho bych se nebala ... fakt to tak neni ...uprimne obcas jsem se sise pristihla ze nadrzuju to.u mensimu ptz je vice bezbranne a je tak nejak prirozenejsi ho chranit...

Ale o lasce plati fakt ze se nedeli ale nasobi 🙂 a kdyz clovek vidi lasku mezi sourozenci tak to uplne taje 🙂

Já chtěla vždycky dvě děti, kluka a holku 😄
Když jsem byla těhotná s dcerou a pak se narodila, tak jsem se zarekla, že už NIKDY NIKDY NIKDY... Těhotenství byl nejhorší zážitek v životě, zvracela jsem celé těhotenství, dvakrát byla v nemocnici, porod hrůza, nakonec císař. Poporodní deprese, první rok a půl fakt náročný. Pak jsem po vánocích ležela s dcerou v posteli a myslela jsem na to, jak moc ji miluju a jak bych chtěla mít dvě takové děti. Přemýšlela jsem o tom čím dál tím častěji, zvažovala finance atd a nakonec se svěřila manželovi, že bych asi chtěla druhé. Manžel souhlasil v podstatě hned, taky chtěl aspoň dvě děti, a řekli jsme si, že to zkusíme. Překvapivě to vyšlo hned a máme syna. Je to někdy hodně náročné, lhala bych, kdybych řekla, že ne, ale cítím, že to bylo správné rozhodnutí, miluju je oba strašně moc a když je vidím spolu, tak jsem úplně hotová. Druhé těhotenství mi teda taky dalo zabrat, ale nebylo tak hrozné jako to první a po druhém císaři jsem byla rychleji ok. Jsem ráda, že jsem všechny strachy překonala a šla do toho.
ALE dokud necítíš, že to chceš, tak do toho nechoď, máš čas, klidně bych si být tebou dala i 5 let a uvidíš, chlap taky není nijak starý na to, aby to bylo buď do dvou let nebo bude mít mimino v 50, vždyť je mu kolik, 38? Těch 5 let mi přijde ok u vás obou 😉

A teda je pravda, že bych zvážila i to, jak se stará partner, jestli se stará nejen že donese domu peníze, ale jestli je schopný a ochotný se starat o děti. Ne pohlídat, když potřebuješ k doktorovi, ale opravdu se starat. Protože to bylo u mě taky dost důležité kritérium, manžel ale naštěstí obstál, postará se stejně jako já. Nemáme totiž žádné hlídání, žádné prarodiče, kteří by byli schopní hlídat, takže si musíme všechno pořešit sami. Takže nad tím bych taky považovala

Vubec bych to ted neresila 🤷‍♀️
38 u chlapa neni zadnej vysokej vek, podle me mas jeste tak 5 let cas. Zacni o tom uvazovat treba pred navratem do prace-jestli prodlouzit rodicovskou dalsim ditetem nebo nastoupit do prace a pak se uvidi 🤷‍♀️
I kdyz clovek mini a priroda meni...ja se do prace uz chystala a najednou mame druhy 🤦‍♀️

No bejt tebou dala bych tomu ještě čas. Také jsem nevěděla jestli se odhodlám mít druhý skrz nepěkné zážitky s těhotenstvím a porodem, ale nakonec jsme do toho šli (rodím v listopadu).Ale až po 3. narozeninách prvního. Sice je pravda, že je to s tříleťákem super, na všem se dohodnem, užíváme si výlety a tak. Ale teď jsem nastoupila častečně do práce a také na něj nemám tolik času co dřív. Člověk na rodičáku nebude věčně, děti do školky... A chlapa mám staršího než ty

Chtene jsem otěhotněla,když bylo dceři 1,5 r, mezi dcerou a synem je 2r a 1m rozdíl.zacatek složitější,ale jinak dobrý.dcerka je ďábel, žádné klidné dítě, holčičí chvilky jsme si dali,když syn spal.vyletovali jsme téměř od narození syna,nikdy problém nebyl,byli to i celodenní výlety.dcera pak začala chodit do školky, protože sama chtěla,tak jsem se věnovala dopoledne synovi, odpoledne dceři.jak syn začal chodit do školky,tak jsme si s dcerkou dělali holčičí odpoledne spočívající v nákupech,"holcicimu tlachání" atd.dcerka končila teď 1.tridu a i během ní jsem takhle čas trávily, stejně jako jsem trávila takto čas se synem,když dcerka byla dlouho ve škole kvůli kroužku.od září zase pokračujeme,spoustu věcí dělám s každým zvlášť,spoustu věcí dohromady a funguje to. Já ale byla už starší matka,dcera se mi narodila v 33,syn ve skoro 36,otec dětí je o 6 let starší.

@veronicka89 vidíš to a já otěhotněla chtene v 1,5r dcery, protože jsem chtěla.chlap by i bral třetí,dětem se dost věnuje,ale já už jsem nechtěla,tak máme dvě a stačí,chlap to respektuje,že další dítě už nikdy nebude (za měsíc mi bude 41).

Měla jsem to přesně jak ty a na jedno bacha, strašné blbě jsem nesla, jakmile šla dcera do školky a já do práce(blbá pracovní doba), taky jsem si zvykla,že je už starší, jakž takž spí, byla hodná poslušná, těšila jsem se do práce po mateřské, ale brzo mě to přešlo, když brecivala každý den že nechce do školky. Byla jsem rok v práci, druhé nechtěla hned po sobe, pak po tom roce v práci, že teda jo a ejhle,ono to nešlo hned napoprvé jak u první, naštěstí po roce snažení se konečně povedlo, jakmile jsem zhubla takzevekovy rozdil pět let mezi nima, i starší už začla sama mluvit o tom, že by chtěla sourozence, do toho to nešlo,vssem okolo se dařilo, bylo to těžké, ale u mě hrál už i věk roli...za mě tě zklamu, starší jsem musela odstrčit na vedlejší kolej- ticho kojim, ticho spí atd....nesla jsem to těžce, nevěděla jsem jak to udělat, protože kojení šlo jen u uspávání....pak úraz v půl roce, takže větší strach o mladší...mazec jak druhá je mega zlobivá, neposlušná, do toho starší v první třídě už puberta....nedokážu si představit, že by ani jedna nebyla ale ale také se mateřská láska nenasobi ale dělí, jen to nikdo nepřizná

Tak s 1,5 starou malou jsem opravdu na druhé nemyslela, dokonce jsem všem tvrdila, že bude jedináček. Také jsem byla ráda za tu pohodu, už s ní byla řeč, zvládala delší výlety a tak. Pak se ve mě něco zlomilo a hrozně jsem chtěla druhé, rozdíl máme presně 4 roky. Syn je tedy oproti dceři náročné dítě, takže vím, že na 3.už se nezlomím 😁

Když mi bylo 21 chtěla jsem jedno a měli jsme jen jedno. Po 30tce jsem chtěla další a nešlo to jakou dobu. Teď mi je 37 a mame děti tři, a je to celkem sranda 😄 jsem ráda že to je tak jak to je.

@michalusenka vidíte a já při kojení syna(pak už při UM) hrála s dcerou pexeso😀. byla malá,když se syn narodil,ale o to větší parťáci.neodstrkovala jsem ji,ba naopak,když šel syn spát s dcerou jsem chodila na hřiště, defakto syn nebyl skoro od narození doma,pořád jsme někde byli,ať na hřišti nebo v herně s dcerkou nebo na výletech.jelikož jsme na dceru čekali 5 let,tak jsem chtěla ještě jedno drzo,zadařilo se po půl roce,ale se synem to bylo hodně rizikové,takže zatímco jsem ležela,tak i vleže jsem si s dcerou hrála,zbytek obstaral táta.naštěstí po 3 měsících dobrý,dcera chodila hladila bříško.A když jsme přišli v jeho 3 letech na to,že nemá jednu ledvinu,oběma jsem vše vysvětlila proč,co a jak.na vyšetření jsem dcerku s sebou nebrala,byly složité pro mě a syna,ale dává na něj pozor,aby si něco neudělal.oba jsou draci,ne že se neperou,perou a dost,ale pak se obejmou a řeknou si,že se mají rádi.neměnila bych 2 letý rozdíl,jsem za něj ráda.

@veronikav31 já strašné bojovala s tím kojením.nekdo to má na pohodu, já vydřené, ale druhou jsem aspon kojila rok a půl 🙏