Kdy jste se cítily připravené na dítě?

Otěhotněla jsem ve 35 a kdyby mi to nevelel rozum, tak připravená jsem se stejně necítila.. ale jde to, dá se to překonat 🙂 každopádně jsem ráda, že prcek je už ve věku, kdy je samohlídací a můžeme si zas občas užít dospěláckého života.

@karkulka999 myslím ze každý to má hrozne individuálně 🙂 a hlavně dítě není povinnost, mít ho vůbec nemusíte a jen si užívat. První dítě jsem měla ve 26, druhé 30 a třetí budu rodit za par týdnu ve 35… a kdy si přijdu vyklidnena? Asi nejvíc teď… ale tělo bylo připravené nejlépe ve 26 a 30 letech… proste záleží na každém🙂
Kdybych si měla zvolit znovu kdy začít, začala bych ještě dříve.
Btw užíváme několikrát za rok sami s mužem bez děti i zahraniční dovolené, život nekončí, jen je pestřejší a to o dost🙂

@karkulka999 na to nelze byt pripraven 😅🤭 a i kdyz mas pocit, ze jo, stejne dopredu nevis, co to bude obnaset.
my takhle...az dostuduju, az spolu budem bydlet, az budem ve vlastnim, az po ockovani, az po svatbe...porad sme to odkladali az... az... az... az nam tu na 3 a pul roku zustal prazdny pokojicek...nekdy je lepsi vypnout hlavu. kdyz nejste uplne na dlazbe...

Byli jsme na tom stejně, dostudovano, práce dobrá, bydlení vyřešeno, ale ještě trvalo tři roky než pro mě bylo ok otěhotnět. Pak mi bylo 30 a otázka byla zda otěhotnět nebo změnit práci. Najednou mi nevadilo otěhotnět a rozumově jsem si říkala že už taky nejsem nejmladší. Neměla jsem žádnou extra touhu mít dítě, to až pak s druhým🙂

@karkulka999 Já v 18. Ale člověk míní, život mění. Nemohla jsem spoustu let otěhotnět, takže první mimčo jsem porodila až v 31 letech.

Já teda od 18 říkala, že kdyby náhodou, tak bych si ho vždy nechala. Ale první syn se narodil až když mi bylo 29 ( nutno říct, že mužem jsme spolu tehdy byli jen asi 10 měsíců, předtím jsem měla přítele 10 let a nakonec jsme šli od sebe, měla jsme zrovna zaměstnání kde jsem byla spokojená a před prodloužením smlouvy... chtěla jsem si trochu užívat, prostě ne úplně vhodná doba). Ale nelitujeme...

Tohle je tak mega individuální. Já znám holky, co pomalu od základky toužily po dětech. A naopak ženy, kterym ani po 30 či 35 netikaji hodiny. 🙂 Já osobně jsem se cítila ready mít dítě někdy kolem 28. Ale exmanžel ne. 🙂 Takže první se mi narodilo ve 33 a druhe těsně po 35 (mají 15m rozdíl). Já osobně bych si nedovedla představit mít dítě do 25. Jsem hodně společenska, ráda jsem chodila pařit, na akce a tak. 🙂 I ted mi to trochu chybí, ale uz jsem vyblbnuta. 😀

@karkulka999 s manželem jsem od mých 16 let (teď mám 31) a vždycky jsme věděli že chceme děti, a od toho co jsem dostudovala VŠ a začali jsme spolu bydlet, tak jsme se začali hodně nenásilně snazit, ale spíš jsme se nechránili a nechali tomu volný průběh, potom ale manžel vážně onemocněl a přes půl roku byl po nemocnicích..., navíc už nějaký čas před tím jsme měli docela vážnou krizi a vypadalo to vselijak (nebyli jsme v tu dobu ještě manželé)...jakmile se dal do pořádku tak jsme se začali znovu snažit, už intenzivněji, a zadařilo se hned...rodila jsem v 26 letech a nelituji, podle mě ideální věk, teď se snažíme o druhé, ale mám za sebou dvě zamlklé těhotenství l, takže si teď dáme chvíli pauzu😔

Ja jsem asi pripravena nebyla ale najednou prijde mi jak ze dne na den prisla velka touha po diteti - asi de mnou mlely hormony nebo biologicke hodiny. O detech jsem nevedela nic, jen se nam ten rok narodil synovec, tak to mozna byl impulz no a hned prvni nechraneny sex (po 12 letech s partnerem) to vyslo 😄 bylo mi 27, praci, bydleni, skolu vse hotovo

Tohle téma vždycky člověk vidí tou optikou věku, ve kterém je a pak zpětně skrz tu optiku "zkušenosti". Mě začaly brutálně tikat biologický hodiny tak v patnácti - hrozně jsem si přála dítě jako mladá máma (takže ideál ve dvaceti), měla jsem tehdy finančně zajištěnýho partnera, škola mě nebavila, takže jsem si říkala, že by to nebyla žádná škoda se na to vykašlat...ale jak se na to zpětně dívám, i s tím, že mám za sebou už hodně let terapie, tak prostě vím, že jsem tehdy to dítě chtěla (a byla přesvědčená o tom, že jsem ready, i když jsem nebyla), protože jsem se cítila hrozně sama, chtěla jsem zachránit nefunkční vztah a hlavně jsem měla v tom vztahu takový pocit bezmoci (byla jsem dost submisivní) a chtěla jsem asi podvědomě někoho, kdo by byl tím submisivním pro mě, což by skončilo pekelně.
Nakonec jsem se po šesti letech s ex přítelem rozešla, protože jsme potkala současného přítele (i když on byl jen jeden z mnoha důvodů k rozchodu) a toho když jsem poprvé viděla, tak jsem si řekla: Tak s tímhle chlapem chci mít dítě. A zase ten samý kolotoč - hrozně jsem toužila po dítěti, připravovala jsme si scénář, jak byhc to zvládla i jako matka samoživitelka, kdybych náhodou otěhotněla - a zase při zpětným pohledu vidím, že jsme se tehdy ve všem plácala, říkala jsme si, že by dítě bylo nějaká pevná konstanta, hrozně jsem se bála, že o přítele přijdu, tak jsme z něj chtěla alespoň kousek atd.
No a teď je mi 26, pořád spolu s přítelem jsme a o rodině už mluvíme v jistějších obrysech, ale asi poprvé v životě mám pocit, že dítě ne nutně chci, asi proto, že mi došlo, že jsme ho vždycky chtěla ze špatných důvodů. Teď si řeším takový drobný strach z toho, že se bojím, že s příchodem dítěte přijdeme o ten ráj na zemi, co tu máme (bez legrace denně brečím štěstím, jak jsem v životě šťastná a naplněná), ale myslím, že až zvládnu i tenhle strach, tak už opravdu připravená budu po všech stránkách a to dítě dostane tu nejlepší verzi ze mě a mého partnera. 🙂

@karkulka999 dítě v 36 letech, až v té době jsem byla připravena a vycestovana dostatečně, kdyby to bylo dřív, tak bych si říkala o ví vše jsem se připravila a pokud si klade tuto otázku, pak ještě máte čas 😉

@karkulka999 já připravená nebyla nikdy, neznám co je to touha chtít dítě. Rozhodl rozum, že je ideální čas. A zpětně nelituji a jsem ráda, že jsem se tak rozhodla a i to, že si nás druhé našlo totálně neplánovaně, ať to bylo hodně těžké. Jinak souhlas a tím co bylo psáno, život s dítětem neskončí, čím jsou starší,tím je to lepší. Ale za mne je tam pořád to ale.... I tak bych nikdy svoje děti za nic nevyměnila, ani za život, který bych vlastně chtěla a mohla žít. Ony jsou pro mne důležitější....

@karkulka999 mě doktor vystrašil, že budu mít problém otěhotnět, bylo mi 31.tak jsem si řekla, že to je průšvih a přestali jsme se chránit. Jak jsem vůbec nečekala, že bych mohla otěhotnět, tak když jsem našla dvě čárky hned první měsíc, byla jsem v šoku a připravena jsem nebyla. Vlastně jsem byla připravena až na své druhé dítě, ve 34. Nevím, jestli to bylo tim, že mě to první dítě hodilo už jinam a věděla jsem, do čeho jdu, nebo jestli to bylo věkem. Každopádně kdyby mě tehdy doktor nestrasil, ještě bych nikam nespěchala.

Je mi 21 let. S přítelem mimčo chceme. Vysadila jsem prášky a necháváme tomu volný průběh a nic neřešíme. Nikdy jsem se nepozastavila nad tím jestli je ten čas na to právě teď. Cítila jsem to tak. Jsme spolu 3 roky vše nám klape a vidím ho, jako skvělého tátu. Chtěla bych byt mladá máma nenapadlo mě nikdy, že bych to nezvládla. Myslím, že to přijde samo a každá to máme v sobě. Možná se pletu, ale doufám že ne ☺️ Myslím, že to člověk musí cítit.

Ja byla dlouho sama, šla ze vztahu do vztahu, pak poznala manžela, pár let jsme cestovali a užívali si. Po svatbě jsme jeli ještě na svatební cestu do Asie a pak nějak přirozeně začali uvažovat o dítěti, bylo mi 34 let. No a za dva měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná.. Neřekla bych, že jsem byla nějak připravená, ale tak nějak to samo přišlo. A dá se taky říct, že manžel po miminku toužil víc než já, navrhl to, já souhlasila. Že to vyjde tak rychle jsem nečekala. Druhé dítě proběhlo podobně, i když tam jsem už věděla do čeho jdu, tak jsem byla určitě připravenější.

Ve chvíli kdy jsme se usadili. A začali jsme se cítit trochu neúplně. Oba dva jsme se už znali jako svý boty. Měli hromadu společných zážitku, přátel,propojeny rodiny. Já teda chtěla nejdřív psa. 😁 Manžel chtěl miminko. . 😁😁😁 On je ještě o 12 let starší, tak jsem respektovala jeho biologické hodiny. Aby si netvoril “vnuka”😁
Kdyby byl stejně starý, tak bych chtěla dítě až po 35. roce. 😊

Já začala vážně přemýšlet o dítěti po svatbě, vdávala jsem se ve 24, tedy skoro ve 25 letech... Nejdřív jsem ale chtěla mít aspoň nějakou praxi v oboru, stabilnější bydlení, aspoň nějakou finanční rezervu, takže jsme ještě chvíli počkali a malá se nám povedla po skoro ročním snažení, když mi bylo 28... Zpětně bych to udělala stejně, ale to má každý jinak, já otěhotněla až po 10 letech vztahu, takže jsme si leccos spolu užili a dítě už nám chybělo a moc jsme ho chtěli 🙂

@karkulka999 Měla jsem jasno v tom, že nechci otěhotnět dřív než rok po svatbě. Vztah s partnerem vnímám jako ten primární, vybírala jsem si partnera, se kterým chci zestárnout. Vzhledem ke zdravotnímu stavu nebylo vůbec jisté, jestli dítě mít budu. S manželem jsme o dítěti čas od času mluvili, ale on se na to docela dlouho necítil. Nechávali jsme věcem volný průběh, buď to vyjde nebo ne. Já si mezitím plnila sny (studium, práce). Čtyř roky po svatbě (víc než 10 let spolu) už jsem se cítila skutečně připravená. A ukázalo se, že manžel taky. Rozhodli jsme se, že se budeme aktivně snažit půl roku a pokud to nevyjde, začneme to řešit s lékaři. Vyšlo to hned na poprvé🤷‍♀️. A mě při pohledu na test (a párkrát i po porodu) napadlo, co jsme to dopr... udělali, že přeci nemůžu být máma 😂😂😂

Třeba od dvaceti jsem si říkala, že bych chtěla miminko, ale tehdy jsem i věděla, že nejspíš není všechno zdravotně v pořádku a mohl by být problém, možná to ten chtíč posilovalo, že by to nemuselo vyjít.. plus jsem neměla stálý vztah a často o sobě pochybovala, jestli bych to zvládla. Nakonec se zadařilo o sedm let později a přes dva roky jsem měla už vztah s manželem, tehdy ještě přítelem a bylo mi jasný, že s ním tu rodinu zvládnu a chci. Jakmile jsem potkala manžela, už když jsem ho prvně viděla, věděla jsem, že je to “on” a s ním tu rodinu chci.

@karkulka999 když jsem zjistila, že jsem těhotná ve 24 letech 😄 Můj plán byl cestovat, závodit v závodním týmu, do kterého jsem se zrovna dostala a postavit se na vlastní nohy, našetřit, koupit auto. No pak se objevily 2 čárky na testu, já neměla nic - ani partnera, bydlení, úspory, jen holý zadek, ale věděla jsem, že malou na svět přivedu a že se o ní postarám. Teď čekám druhé, už plánované a říkám si, že až děti odrostou, budu stále mladá a plná energie na to cestování a svoje zájmy. Ve 40ti ještě můžu budovat svůj život, ale rodinu už v tomhle věku člověk vybudovat nemusí ... Myslím, že do té doby než jsem otěhotněla jsem ale o dětech vůbec nepřemýšlela. Teď si ale život bez dětí neumím a ani nemám potřebu představovat.

Ja to mela tak, ze jsem chtela byt zajistena, tj.prace, bydleni. Zadarilo se ( ale kdybych mela spolehat na chlapa, tak s timto svym pranim nemam dite do ted ). Prvni jsem rodila ve 29ti, ted druhy budu rodit 34. Bohuzel to dopadlo trochu mimo ocekavani a na deti budu sama, ale i tak nelituju. Mam to presne podle planu, mozna bych ae nechala ukecat jeste na treti 😁

@karkulka999 Nikdy. Nedokázala jsem si to představit mít dítě. Minulý rok jsem udělala radikální rozhodnutí a děti mít už nebudu. Manžel děti taky nechce.

Ja jsem byla v situaci, kdy jsem citila, ze musim zmenit praci. A nejak mi doslo, ze jsme stejne chteli dite do 30 a ze me ta myslenka na miminko naplnuje. Meli jsme po svatbe, zajisteny, x let spolu, nebylo co resit.

@karkulka999 já porodila v 18 a nelituji toho. Plánované sice nebylo, ale ani na chvíli mě nenapadlo si ho vzít. Školu si teď budu dodělávat od září. A vyřáděná jsem už myslím, když chci jít s kámoškou pokecat přítel nemá problém a pohlída. A druhého se už nemůžeme dočkat. I když mám to asi v genech. Mamka mě měla v 17 😀

Já mám dvě, už školou povinné a pořád si na na to nepřipadám úplně připravená 🙂

@karkulka999 Nikdy. My měli první dítě z toho důvodu, že mi bylo 32, táhlo na 33 a s partnerem jsme bydleli 100 km od sebe a vídali se jen o víkendech. Potřebovala jsem to teda už nějak rozseknout, buď, anebo. Řekla jsem si, že buď do 35 dítě, nebo už nikdy (to mě nějak netrápilo), a se vztahem se děj vůle boží. Ve finále jsme spolu dvanáct let, pět let manželé, máme dvě holčičky a všechno je v naprostý pohodě. Ale že bych cítila vnitřně takový to "TEĎ", to vůbec. Prostě mě donutil čas a vnější okolnosti.

@karkulka999 do dnes tvrdím, že né všechny ženy, by měly být mámy. V tom přesvědčení jsem žila i já. Našla jsem si vysněnou práci, trochu procestovala svět, našla sama sebe, užila si co se dalo. Řeči typu - ale už máš věk, po 30 už to jde těžko, ale to už bys měla - fakt opruz. Děti jsem ani neměla ráda. A pak mi uhodilo 33 a cink, cink, cink.

Ja nikdy deti nechtela, chtela jsem si uzivat. A kdyz teda nekdy tak az tak ve 30. 😆😆 no a meli jsme oslavu po maturite a hups v necelych 20 se mi narodil chlapecek 😁. Za 5 let NEplanovane holčička.. A az nyni posledni rok cítím, ze bych miminko jeste chtela, ale bohuzel se nám nedaří.

@karkulka999 první jsem rodila ve 23 letech s chlapem jsme spolu od mých 17ti let. Do cca těch 22 jsem o dětech nemohla ani slyšet. Nechtělo se mi, chtěla jsem si užívat, chodit do práce apod. A pak najednou jsem hrozně chtěla dítě. Prostě z ničeho nic se ty správné hormony rozjely nebo jak to mám popsat 😂. Chlap mě ukecával od cca mých 19ti. Takže ten byl na prcka připravený dřív. Jsem hrozně ráda, že jsem počkala. Teď si mateřství hrozně užívám 😊. Čekám 3 prcka a letos mi bude 27.