Kde brát sílu a pozitivní myšlení? Nemůžu otěhotnět

svoba...musíš začít u sebe a sama si to v hlavě srovnat...vím, přijde to zjednodušeně řečeno, ale je to tak... Psycholog ti může pomoci, když si sama zmatená...pomůže ti najít způsob, jak si myšlení změnit...ale stejně to bude jen na tobě... 😉 jestli budeš ochotná...

Svoba: no, jsi asi dost citlivá - taky mne to hodně štvalo, ale přece jen jsem to brala tak, že opravdu po roce snažení ještě problém být nemusí... Každopádně by asi stálo za to, začít to řešit s doktorem - spíš proto, že budeš mít pocit, že se to někam posunuje a to tě paradoxně uvolní. Já jsem přestala nejvíc stresovat, až když jsme se dozvěděli, že ivf bude jediné řešení, paradoxně...

A jinak - vím, že každý radí nemyslet na to, ale sama vidíš, že to nejde. Nicméně stojí za to plánovat si věci tak, jako bys těhotná být neměla (žádné odsouvání dovolených, akcí, apod.), nebudeš mít aspoň pocit, žes něco promarnila. No a žít naplno, jak jen to jde, ať na to myslíš co nejmíŇ často.

Dr u mě ok, partner má hraniční spermio. Ale žádná katastrofa. koupila jsme mu vitámíny a povinně zobe a nutim ho do salátů. Ovulaci mám, menses pravidelnou. Oba jsme úplně zdravý. Dřív jsme i dost sportovali, se stavbou nebyl čas.
Myslim, že u mě je právě problém psychickej. Už mě ani nebaví sex. Je to jak na povel. Ovulace - hup na to. ☹
Jsem posledních úpár měsíců furt smutná. Kolegové v práci mi to říkaj, s kamarádkama se už skoro nestýkám.

svoba: a přiznám se, mám pocit, že ses na to hodně upnula - cvičit Mojžíšku už po roce je přinejmenším neobvyklé, opravdu asi není na škodu ten psycholog... jak nebudeš spokojená sama se sebou, i to mimčo nemusí tak rychle přijít...

svoba: řeš to s odborníkem, i násilím si naplánuj kamarádky, program... každý z nás to nesl těžce, i ty děti kamarádek jsem až tak nemusela, všechno to chápu, ale připadá mi, že to je u tebe už hodně.

Problém může být samozřejmě i jinde (trombofilie, imunita...), ale pravděpobné to moc není..

tak si zkus dat relax- jet treba na nejaky welnes vikedn s kamaradkou, at si s chlapem od sebe taky odpocinete, asi je to fakt jen psychikou...

svoba, začni znovu sportovat, naplánujte si dovolenou a nehroť to...
rok není zase tak dlouhá doba, snaž se být pozitivní 😉

děkuju za rady!
ono se to lehce řekne: nemysli na to. ale ono to fakt nejde. problém je, že žádný problém vlastně neni. jsme zdraví, spadly z nás starosti s bydlením (po letech), práce ok, ted už jen to mimi... léta jsme makali, abysme mohli v klidu mít dítě a ted to nejde. 😖

takže propadám depresím předčasně? zkuste se vžít do mý situace, několik let jsem makala na tom,aby mohlo přijít dítě (dřív jsme bydleli v podnájmech v děsnejch špeluňkách, studium, hledání práce, atd.) a když už přijít může, je pro mě obrovskym zklámáním, že to nejde. i když ne tak dlouho.

Svoba, opravdu mate jeste cas ! Vsechno prijde tak, jak ma. My jsme cekali presne dva roky. A co ja se nabrecela. Prvni jsem delala, ze se nic nedeje. Manzel vlastne take, ze je to vsechno nanecisto. Jenze po roce jsme lehounce znervozneli a tak jsme rozjeli kolotoc vysetreni, kontrol, testu... a co - NIC. Vsechno v poradku, oba zdravi. Pokazde nas doktor uklidnil, ze to chce cas, ze se nic nedeje. Jenze rikej to holce, co pocita dny a presne se nalady odviji od terminu - ovulace/nadeje, menstruace/zoufalstvi. Mela jsem pocit, ze neziju, ale tak nejak prezivam do dalsiho mesice, ze nemuzu dlouhodobe nic naplanovat, ze si nemuzu ani rict, ze chci nejaky kurz, nejakou permici na cviceni... kdyz nevim co bude (potaji jsem vzdycky doufala, ze uz nebude nic, protoze budu tehotna). A pak jsem to vzdala. Mela jsem za sebou dve inseminace a treti jsem uspesne bojkotovala i manzelovi i doktorovi. Slibila jsem, ze si dam par mesicu odpocinek a pak znovu zavolam... No a na vanoce jsem byla dost nastydla, mezi svatky jsem dokonce lezela, a kdyz jsem nebyla v posteli, tak jsem pro zmenu byla porad nekde na vanocnich setkanich, vecirka a oslavach. Jake bylo prekvapeni, kdyz jsem si v lednu musela kvuli darcovstvi krve udelat tehu test (mela jsem pouhy den zpozdeni, a nasla tam dve carky ! Ja, ktera mela po Novem roce volat na objednavku na umele oplodneni... Ted koncim prvni trimestr a porad tomu nemuzu uverit. Jeste ted mam nocni mury, ze se v noci vzbudim a zjistim, ze jsem pred mentstruaci, ze nemame zadne miminko. Takze jak psaly holky, tezko se to rika, jeste hur dela, ale zkus to proste pustit z hlavy, najdi sice kratkodoby, ale jiny cil, at to bude kurz ucetnictvi nebo nauceni se salzy. Drzim palec, ono to jednou prijde. Vsechny zeny, co maji delohu, tak jednou do jineho stavu prijdou !!! Jen si je potreba pockat..... PP

tital: díky za podporu! tvůj příběh mě dojal a uklidnil.
chci se začít učit další cizí jazyk, tak do toho půjdu a nebudu to řešit. pokusim se. pokusim 🙂

svobi, my taky pořád čekáme. Teď jsou to dva roky a snažím se moc nedepčit (a už vůbec ne před chlapem) ...
Pro začátek můžete zkusit třeba IUI 😉

co je IVI? jsem asi nějak mimo. já jsem taková bába bylinkářka.
mě právě už i štve ten sex na "předpis" - jako šup na to ovuluju - to je na prd!
před mužem se taky držim, ale občas (během menses) na něj bezdůvodně vyjedu, aniž bych chtěla. a furt mu cpu nějaky prášky-vitaminy.

IUI je inseminace, vstříknutí spermií
Zeptej se na to v Caru 😉

Svobo: nemyslet na to FAKT nejde, to ti potvrdí všichni, co to zažili. Že na to myslíš, je úplně normální, ale musíš to držet v rozumných mezích - najdi si tolik programu, abys na to myslela co nejmíň, abys to byla zase ty....

Svoba, moje kamarádka na tom byla podobně. Nejdřív s manželem přestavovali, nechtěli prcka dokud nebylo vše ok a pak čekali dlouhých 5 let. Dle všech vyšetření byli oba v pořádku, genetika taky, jen jim to prostě nešlo. A dneska mají 7 měsíčního prcka. Bez pomoci, bez léků, bez bylinek. Prostě asi bylo ten měsíc všechno správně. Nálada, hormony, atd. Takže pevné nervy a hlavu vzhůru 😉

svobo - tak předně vyprdni se na cvokaře a nějaký brečení a s kamarádkama co maj děti se naopak stýkej 😉 já vim je těžký na to nemyslet, ale ono to opravdu pude až na to myslet nebudete - pokud tam nejsou jiné problémy - ono totiž nejvíc a vždy dělá psychika 😉 takže žádný osdouvání dovolených apod jako bys měla bejt těhotná, žádný sex jenom o ovulaci, ale sex kdykoliv a kdekoliv to na vás příde atd.. prostě a jenom žij jako by dnešní den měl být tvůj poslední 😉

Kde brát sílu a pozitivní myšlení?
Cetlas Alchymistu, Proroka nebo Bibli 😉 ?
zkus treba Bible 21...
Na cvokare mas casu dost...

Dík y všem za pdoporu! Zkusim se zaít soustředit na jiný věci. Sand to půjde. 😎
Příští týden nás ještě čeká návštěva v Gestu, ale nejradši bych šla přirozenou cestou.

Svoba - uvidis, ze to pujde. Shodou okolnosti chodim take do Gestu. Ke komu chodis ? Ja tam chodila normalne na gyndu, ale vetsinou tam posilaji pacientky s problemem - protoze GEST je centrum asistovane reprodukce. Urcite neni od veci - a to te paradoxne uklidni - nechat si udelat ty zakladni vystreni. My jsme je take prostli. Spermiogram, me delali hormonalni v prvni fazi pak i druhe fazi cyklu, pak jsem tam jednu dobu jezdila ob den - aby zjistili, jestli skutecne vidi folikul - jestli tu ovulaci opravdu mam, a posledni vysetreni bylo pruchodnost vajecniku. Tu jsem podstoupila zacatkem rijna. Pak dve inseminace - to je prave vstriknuti malickato upraveneho sperma pres delozni cipek v dobe ovulace. Takova malicka vypomoc 🙂 Ale jak jsem psala i na inseminaci je bohuzel mala pravdepodobnost, ze to dopadne a nam se nezadali. Az o 4 mesice pozdeji a prirozene.
Dej vedet, jak jsi dopadla.

tital - díky! přeju vše dobré a krásné zdravé dítko!
muž tam byl na spermio, ted jde na druhé a byli jsme na vstupní prohlídce. muj gynekolog prohlásil, že je vše ok. tak nevim. byli jsme u dr.alexandra. děsim se toho, co mě čeká. jsem stydlín a není pro mě samozřejmostí se svlékat. příští týden se snad dozvíme víc. určitě nějak napíšu. asi se dám fakt už na modlení 😝

Hoj, Svoba ! Dr. Alexandr je pohodar 🙂 Ja chodim k MUDr. Cernemu - ten ma takovy otcovsky klidny pristup (mila pani, vzdyt se nic nedeje, priroda je mocna carodejka...) a Alexandr je takovy pokrokovejsi (hm, vidim, ze se uz dlouho snazite, tak ja bych se pustil do te inseminace ...). Neboj, je to v pohode. Me Alexandr delal nekolik vysetreni - kdyz jdes na kontrolu ovulace, tak se vsechno ridi dle tveho cyklu a vezme te doktor, ktery zrovna slouzi. A take mi delal tu pruchodnost vajecniku, neboj je citlivy a zkuseny. A navic, pokud budes zpocatku chodit na tolik kontrol jako ja - snadno si zvyknes, ze ma porad katata u kolen, ja uz s nimi i zertuji. Ber to tak, ze jsou to doktori, zubar se diva do pusy, gynekolog holt ze zpoda 🙂 Ja se take stydim a nesvlekam se dobrovolne ani v satne u bazenu.. A navic, co je cilem, ziskat jistotu, ze je vse v poradku ! Takze se toho neboj.

tital: děkuju za podporu! můj gynekolog je takovej starej páprda, kterej nic neřeší, já u něj vyšilovala, že se snažíme už rok a on se jen smál a říkal, a't jsem trpělivá. a když mě prohlíží, tj. mám nohy od sebe, tak mi vypráví vtipy. poslední dobou se hodně zvýšil tlak mého okolí - můj táta mi volá co 14dní a ptá se, jestli už nejsem těhu. strašně se těší. nemám mu to zcela za zlé, ale jen přilévá do ohně ...
co ty a pomalu rostoucí bříško? jistě vše dobře dopadne! už jen za to čekání a odvahu si to zasloužíš 🙂

Ahojky, je treba okoli trosku usmernit. Pamatuji si, ze jsme to nikde moc nerikali, ze se snazime, nebo dokonce ze neco podstupujeme, ale kdyz se nekdo zeptal na primo, tak jsem volili cestu pravdy. Ale ona ta otazka byla dost aktualni. V lete budeme pet let manzele, me bylo loni v unoru 30 a vsichni okolo nas cekali, rodili, nebo dokonce jeli druhe kolo... Vim, ze to neni jednoduche, ale zkus svemu okoli durazne sdelit, ze to resis, nebo at se tak neptaji, ze Te to trapi. Uvidis, ze kdyz je jednou upozornis (treba, ze az bude neco noveho, ze budou prvni kdo se to dozvi), ze Ti daji trosku vydechnout. A jinak opravdu se u tech doktoru nestyd. U me bylo horsi, nez si "vyskocit na kozu", ze kdyz se nejaka informace tyka meho zdravotniho stavu, tak z nejake duvodu se hrozne rychle rozlitostnim, a prestanu uvazovat. A to nejsem zadnej marod, nebyvam nemocna ani nemam zadnou negativni zkusenost. Takze se stavalo, ze jsem v pulce prohlidky - kdyz jsem se dozvedela, ze zase nebudu menstruovat, nebo ze mi chteji dat injekci (mela jsem skoro 3/4 roku potize po vysazeni antikoncepce srovnat si cyklus) - zacala bulet, nechtela jsem aby to doktor videl, takze uz jsem ho neposlouchala, nebyla jsem schopna na cokoliv se zeptat... No des, ja proste z GESTu chodim vzdycky v slzach. Prvni, ze nemenstruuji, pak ze se nedari, pak ze me uplne zbytecne uklidnuji, ze muj muz nesouhlasi s adopci a co asi budeme delat (az tak daleko sly me myslenkove vylevy), pak jsem se uplne zhroutila, kdyz mi rekl, ze vejcovody mam pruchodne a tedy neni duvod nezkusit inseminaci.... No a ted chodim dolu na tramvaj a brecim, ze tomu nemuzu uverit, ze jsem tehotna, ze tam ma toho cvrcka, ze uz ho tam mam dlouho a ze je vse na dobre ceste 🙂 I ted se v noci budim, ze to dostanu. Proto Te tak moc chapu, vim naprosto cim prochazis. A vim, ze je tu hodne takovych devcat. Ale pevne verim, ze opravdu kdyz tu delohu mame a je tam naznak ovulace, ze se jednou zadari. Treba to trva, ale podari se to. Ja si vzdycky rikala, ze cekame na tu spermijku toho chlapecka, ze bychom chteli prvni kluka a pak se uvidi 🙂 Kdyby jsi chtela dalsi podporu, posli meila, ozvu se Ti ! 😎

Jooo, brisko mi roste. V nedeli jsem zjistila, ze uz jsem ve 4. mesici 🙂 , sice na zacatku, ale jsem. Je to nevyslovny pocit. Mam prsa, mam male brisko, a uz se tesim na velky pupek. A mozna nam na dalsi poradne u doktora reknou, jestli je tam devcatko nebo chlapecek - jsem strasne zvedava a nechapu, proto to ta Priroda nezaridila a jako Matka to uz ted nevim ??? :--) Kdy jdes a tu kontrolu, napis mi. P.

svoba: na otěhu nejde nemyslet, ale třeba má vše opravdu svůj čas 😉 třeba budeš mít za chvilku doma pěknýho raráška co tě pár let nenechá vydechnout a příroda to dává "šanci si ještě porelaxovat 😉 ". A sex si užívej, při těhu a po porodu si ho moc neužiješ 😅 😉 Někdy to prostě vyjde v "nejšílenější" dobu: já měla jít za mudrem v lednu že mi nasadí hormony na ovulaci, páč prý neovuluju, navíc na vánoce jsme si přivezli od tchýně príma střevní chřipku a všeho všudy jsme na to skočili jen asi 3x za měsíc a v lednu jsem našla // 😵 . Koupenej Clostylbegyt jsem šla vrátit doktorovi 🙂
Neboj se, to určitě dobře dopadne a brzy se miminka dočkáte 😉

Ahoj svobo,přesně jak píše ygreen 😉 já otěhotněla taky až po roce,,,taky jsem byla nervozní...pak ale bylo po vánocích a protože mi zbyla kila navíc,začala jsem hubnout,docela mě to bavilo,pohyb,plavání,pořád jsem někde seděla s přáteli-moc mě ani nezajímalo ňáký těhotnění no a samo jsem v půlce ledna zjistila// 😎 teď mám doma 1,5roku starýho raracha a bože,co bych dala za to si někam vyrazit,zaplavat....je mi jasný že je to těžký na to nemyslet,ale užívej si dokud to jde,protože pak se nezstavíš a bude to napořád 😉

Ahoj Svobo. Snad nebude vadit, když se do toho vložím, byť jsem muž...
Se svou ženou jsem na miminko čekal zhruba tři roky. Vztah prošel těžkými časy. I když se lidé navzájem podporují, tlak okolí i jejich vlastní je velký, únavný. Miminku předcházely dvě nepovedaná těhotenství, slzy, lítost, občasné záchvaty vzteku nad osudem. Žena, ač ateistka, chodila zapalovat svíčky do kostela.

// Podle mého, podle toho co jsem prožil, je nejdůležitější toto: uvědomit si, že jde o věc dvou lidí, ne jednoho. Vyšetřit jste si již podle tvých slov nechali. (To je důležité, člověk má vědět, na čem je.) Snad bylo vyšetření dobré, protože klíč může být v maličkostech, například laicky řečeno v příliš agresivní krvi (odpusťe mi lékaři za tuhle zjednodušenou pitominu...).
To co prožíváš ty prožívá obrovské množství lidí. Moje kolegyně v práci se trápila téměř dva roky a sex se jí téměř zprotivil. Můj kamarád jezdí na kliniku asistované reprodukce a už třikrát se s svou milou pokoušeli těhotenství pomoci podpůrnými prostředky.

// Troufám si tvrdit, že neexistuje žádná krátká a jednoduchá rada, jak bý šťastná, když nemáš dítě, po kterém toužíš.Je to náročné, složité, bolí to. Rozdíl mezi mít dítě a nemít je podle mého nepřenositelný, a jen těžko těžko sdělitelný. Na jednu stranu se nic nezmění, na druhou se změní všechno (člověk ani nemusí absolvovat zenové kurzy, aby došel tomuto osvícení...).

// Trošku pomáhá, když požádáš ty, kteří na tebe nejvíce dotírají s otázkami na těhotenství, aby s tím přestali, protože je ti to nepříjemné. Nic tím nevyřešíš, ale trochu se ti uleví. Jedna malá úleva k druhé a najednou může tlak významně povolit....

//Kdysi jsem slyšel něco o knížce "40 důvodů, proč nemít děti" od Corinne Maierové (dvojnásobná matka). Knížku neznám, ale četl jsem jinou autorčinu knihu a moc se mi líbila. Nemyslím, že by něco vyřešila (žádná kniha nic nevyřeší, jen může inspirovat). Ale třeba v ní najdeš dočasnou psychickou pomoc. Jo, a pro manžela doporučuji - John O´Farrell: Pro muže to nejlepší (tedy, pokud alespoň trochu čte). ...

Moc mě potěšily a dodaly sílu vaše příběhy. Uklidnila jsem se, když jsm zjistila, že nejsem jediná, která tím vším prochází. V mém okolí totiž žádný pár problémy dosud neměl.
Musim se přiznat, že mě mrzí, že si tímhle vším vůbec musim procházet. Před rokem jsem si naivně myslela, že když dva mladý zdravý lidi psychicky dospěli k tomu, že si založí rodinu, ihned počnou a vše se pak bude už jen vyvíjet - měnící se bříško, psychické přípravy, ... no, a my ted ustrnuli v nějakým meziprostoru. Přestala jsem se mít ráda, protože v sobě hledám chyby, a vlastně je hledám i všude okolo.
Ani svý pocity neumim popsat slovy.
Musim zvednout hlavu a jít dál a doufat ....