Jak zvládat, že se nedaří?

Nam pomohl gel na podporu poceti Conceive a vyslo to zrovna ten mesic, kdy jsem na to uz přestala myslet

@reeeza Úplně souhlasím s Lichožroutem - ono ač se to nezdá, čím víc se na to upínáš, tím je to horší. Nám se to povedlo taky nečekaně a to jsme se snažili podobně jako vy. Pak najednou přítel začal řešit zdraví, já že dám výpověď v práci a bum. V den kdy jsem dala výpověď, jsem našla // na testu.
Prostě to nech jít, nemysli na to, zaměř se na něco jiného a povede se. Držím ti moc palce❤️

Jenomže když už mi je 34 a vím že příroda prostě nepočká tak mi nejde na to prostě nemyslet 😒 Každý měsíc se počítá, brzy mi bude 35..

Navíc teď jsme byli v Dublinu na prodlouženým víkendu, fakt jsme si zapařili, zarelaxovali a prosexovali to spontánně kdy se nám chtělo. Ten víkend vyšla i ovulka.
A stejně z toho nic není, takže asi proto mě to teď o to víc skolilo 😓

Ale jinak chápu co tím myslíte.

@reeeza já teda neměla problém s početim, ale naprosto te chapu, že na to nejde nemyslet....velmi často to právě radi ty, co měli děti hned. 😀 já věřím tomu, že když se na to člověk upne, tak to just nejde, ale zároveň naprosto chápu, že fakt není snadný na to nemyslet.....
Pokud to do jara neklapne, klidně bych začala řešit umělé....

@reeeza ja uz mam tedy 10ti letou holcicku, ale ted mi je 33 a zadarilo se po delsi dobe. Neresila bych ovulaci, proste sexovat obden

@reeeza ja ti rozumim. cekala sem 3,5 roku...hrozne se mi do toho caru nechtelo 🤷🏼‍♀️ nejvic me stvaly rady, at na to nemyslim, ze to akorat blokuju. to nejde, proste to nejde 🤷🏼‍♀️ pro me to byla cesta, dlouha... ale zpetne jsem za ni vdecna, naucila me spoustu veci. ale ne, nedavala sem to 🤷🏼‍♀️ kazdy mesic obrecela, kazdou dalsi tehotnou kamaradku taky, tehotnym kolegynim v praci se vyhybala a kdyz mimino do prace dinesly ukazat, mela sem slzy v ocich 🙈 proste sem do te doby zila s tim, ze kdyz neco chci a delam pro to maximum, ze to dokazu. a tady sem narazila a musela se s tim vyporadat + asi dalsich 100 veci bylo potreba zmenit. no zadarilo se az kdyz sem totalne rezignovala, az kdyz sem se na sebe za ten smutek, neschopnost a selhani prestala zlobit a proste to cele prijala a rekla si, ze do toho caru teda pujdu 🤷🏼‍♀️ kazdy ma svou cestu...

@reeeza Já se snažila otěhotnět 12 let. Někdy jsem to nechávala osudu, někdy mě to neskutečně trápilo. Až když jsem to doopravdy vzdala tak se povedlo...

Zkus pro muže fertilman plus a pro sebe kontryhel plus listovku. My jsme pak zkusili IUI to vyšlo.
Já ještě do sebe hazela zinek, draslík, vitamín d a kyselinu listovou a pila kontryhelový čaj. Manžel bral ten fertilman a pil hodně kafe, to taky ty spermie popožene.
Omezila jsem citrusy, abych neměla “kyselý” prostředí, ale to je nožná jen fáma.

@reeeza me taky pomohl gel k.poceti conceive plus...uz.ke dvema detem ☺️😉

Naše dcera “trvala” dva a půl roku. Byla to doba zmaru, nasrání, zklamání, vzdávání se, radosti ze dvou čárek a pak následně potraty. Oba jsme byli naprosto v pořádku. V cyklu, kdy jsem začala užívat hormony k odebrání vajíček, jsem 4. dne zjistila, že jsem těhotná 😁 takže pomohlo vypnout hlavu. Teď už to vím 🤷🏻‍♀️
A i přes to, že to vím, se už od ledna snažíme o druhé dítě a zase se na to každý měsíc upínám a prožívám zklamání 😁🤦🏻‍♀️

@katerina_j Tak teď se soustřeď na Vánoce a pozitivní test bude jako vánoční dárek 😉

Měla jsem cca stejný věk, když jsme se snažili (akorát teda už o druhé). Dva roky - nic, vyšetření - oba ok, dalšího půl roku - nic, pak jsem si našla novou práci a absolutně to vypustila - a zadařilo se prakticky hned. Ale jako fakt skoro okamžitě, co jsem začala pracovat. Samozřejmě to bylo jak naschvál, ve firmě mě podezřívali, že už jsem tam beztak těhotná nastoupila a zatajila to, neměla jsem nárok na mateřskou, protože jsem nestihla odpracovat potřebnou dobu, porod vyšel úplně blbě na Vánoce, no vůbec se to zrovna nehodilo. Ale asi je to fakt v hlavě, jakmile to člověk přestane řešit, tak to najednou jde. Ale sama vím, že je těžké tomu poručit a nemyslet na to.

Uz ted se objednej do caru. Udelaji veškerá vyšetření, sexovat doma můžete dále. A třeba se najde problém, který lze lehce řešit a zadari se. Ja bych v tvém věku už necekala ani den.. A to rozhodně nejsi ještě stara, nechci, aby to tak vyznelo, ale ja rodila ve 32,5 letech a pořád si myslim, že jsem to mela jen tak tak. V 28 letech jsme si řekli, že to necháme náhodě. Ve 30letech jsme sli poprvé do caru. Vše šíleně dlouho trvá. Držím palce.

Krome vseho vyse napsaneho, me vzdy pomahalo prekonat to zklamani, ze jsem si doprala neco, co jako tehotna nebudu moct. My jsme se teda snazili vzdy jen par mesicu nez to vyslo, ale i tak kazdy mesic ma clovek pocit ze by to mohlo vyjit a pak nic z toho… takze moje prvni pomoc byla “jupi nejsem tehotna, muzu si dat…” …vino, sushi, tatarak, tonik, koktejl, panaka dobreho rumu nebo whiskey - co mas rada 😉 nebo pokud jsi akcni, tak nejaky adrenalinovy nebo sportovni zazitek. Vim ze to mozna zni jako slaba utecha, kdyz bys radsi mela //, ale pak az tehotna budes, bude ti to chybet a vzpomenes si, jeste ze jsem si to uzila dokud jsem mohla 😀

@klokanka31 teď od listopadu jsem se vrátila do práce na částečný úvazek, tak třeba to pomůže vyprázdnit hlavu 😀

@reeeza O své dvě děti jsme se intenzívně snažili dohromady skoro 5 let, Mezitím byla i 3 zamlklá těhotenství. Vím, jak se cítíš. A taky vím, že tyhle pocity nemůže pochopit nikdo, kdo má tři děti z celkem 5 nechráněných styků (upřímně jim to přeju, ale ti se do takových, jako jsme my opravdu nikdy nevcítí). Neomlouvej se a nevysvětluj, že se cítíš, jak se cítíš. Nepřipadej si jako blázen. Neodkládej IVF dýl, než je nutný. Pokud se snažíte od loňského ledna a je vám dohromady skoro 80, je CAR příští jaro hodně dobrý nápad, ono taky chvilku trvá, než udělají všechna vyšetření a než se konečně prokousáte k samotnému aktu🙂 Co bych určitě doporučila, jsou kapky Gynex, které mi v obou případech restartovaly hormonální cyklus a vedly k úspěšné ovulaci. Při samotném IVF doporučuju nechat si geneticky zkontrolovat embrya. My jsme zjistili, že většina našich embryí bohužel geneticky v pořádku není, což vysvětlovalo ty těhotenské ztráty a pomohlo to potom k úspěšnému těhotenství hned z prvního pokusu. Ačkoliv jsme v 27 letech po ročním snažení otěhotněli přirozeně, po třicítce už to prostě nešlo. Držím ti moc palce, je to náročné období, ale stojí za to si tím projít. Všechny peníze, čas i zdravotní komplikace za to stojí.

S bývalým manželem jsme se snažili 9 let. Naprosto vyčerpávající. Dcera je nakonec osvojená. Já jsem podle vyšetření zcela zdravá a teď s novým mužem to necháváme otevřené, dítko bysme chtěli, ale mně už z toho předtím naprosto hrabalo a nechci se do toho stavu znova dostat. Takže pokud významně nezměníme názor, nebudeme v tom dělat nic víc než že se nebudeme chránit. S tím aspoň jedním dítkem je to o něco snazší, už jsem prošla pečováním o miminko, batole, jako samoživitelka ladila školku a práci bez jakéhokoli hlídání - kromě časů kdy je u tatínka samozřejmě... Přestože bych chtěla zažít těhotenství, tak už jí je 8 a uvědomuju si, že by zas tolik věcí bylo hodně jinak. Takže varianta mít ještě dítko anebo mít jen dceru je pro mě obojí OK. To ty nemáš. Myslím že touhu po aspoň jednom dítku lze těžko ukojit něčím jiným. Na druhou stranu život je tolik pestrý. Držím palce. Já nevím, zkus si třeba i najít psycholožku, já bych byla hodně opatrná na to dostat se do stavu, kdy mi z toho začne hrabat.

U mě také dlouho nešlo. Také mi byla zjištěna endometrióza a vlastně jsem otěhotnět po operaci "musela". Podstoupili jsme neúspěšně IVF (ani nedošlo k transferu). Pak jsem se měla dostavit na další kolotoč, který jsem 8 měsíců odkládala. A když už jsem to vzdala, měla nachystané papíry na další IVF, tak se menstruace nedostavila a otěhotněla jsem přirozeně. Strašně jsme se opili a neřešili to, právě protože už jsem věděla, že půjdu na to IVF. 😁 O 3roky později jsme chtěli ještě bratříčka, také rok a půl nešlo. Měla jsem navíc obří 8cm cystu (endometrióza opět). Na operaci jsem nechtěla. Pak mi byl doporučen kurz hormonální jógy. Jógu jsem cvičila skoro denně poctivě asi 2 měsíce a otěhotněla jsem. Moje gynekoložka dodnes udává můj případ jako zázrak pacientkam s endometriózou. Bohužel nemoc mám stále, ale jsem šťastná, že mám dvě zdravé děti.

Přes 2 roky jsme to nechávali na náhodě, ke konci už jsem se na to dost upnula. Rodina se neustále ptala, trapné poznámky o tom jestli nechceme návod na dítě atd.
Nedělala jsme si žádné ovulační testy ani nehlídala teplotu. Nešťastná jsme to hodila za hlavu, že budeme muset asi na kliniku. Začala se soustředit na nové cíle v životě a v tu nejvíc nevhodnou dobu dvě čárky na testu.
Někdy si říkám, že miminko si samo musí vybrat dobu, kdy se chce narodit. Já vím, že je těžké na to nemyslet, ale možná si tím vším hlídáním, plánováním sexu a měřením zaměstnáváme hlavu na tolik, že se tělo intuitivně brání.

@reeeza My jsme se snažili rok a půl. Zkoušela jsem měřit si teplotu, ovulační testy, gel na početí....nic nepomohlo. Tak mě můj gyndař poslal k němu do CARu a tam zjistili, že mám na svůj věk velmi nízkou zásobu vajíček (bylo mi 32 a výsledek, že i žena ve 45ti letech má lepší hodnotu). Bylo mi řečeno, že umělý oplodnění nemá smysl, protože i kdyby mi dali nejvyšší dávky hormonů ke stimulaci vajíček, mohlo by se stát, že by neměli co odebrat. Takže jedině přes dárkyni vajíček, přirozený početí jen zázrakem. Tenkrát jsem si řekla, že zkusím ještě jeden preparát a nevím, jestli to byla náhoda, ale hned další cyklus už se nedostavil, protože jsem otěhotněla 😊 tady je odkaz na něj:
https://inofolic.cz/

@reeeza my jsme delali co jsme mohli 12 let! A pak jsme to prestali konecne resit vypnuli hlavy byli jsme spolu uzivali kazdy den meli se radi …. Ted nam tady beha dvoulete nereseni

Úplně Vás chápu.. S manželem jsme se začali snažit o miminko v roce 2018 to mi bylo 23. Ten rok nic.. to jsem byla jeste v klidu..říkala jsem si, že rok neúspěchu je normální a další rok už to vyjde.. 2019 taky nic.. v tu dobu už nešlo na to nemyslet.. byla jsem, jak šílená.. pořád jsem se pozorovala.. v roce 2020 jsme se s manželem vzali, chtěla jsem myslenky smerovat na svatbu a že to prijde samo.. ale nic.. 2021v tomto roce se nám zdařilo.. otěhotněla jsem, bohužel bylo z toho ZT ve 12tt. Po měsíci od revize (revize byla v breznu 2021) jsme se začali snažit znovu a od té doby opět nic.. tento rok jsme zacali stavet dum, myslela jsem, ze se budu soustředit na stavbu, ale ta touha po miminku byla porad větší.. v lednu 2022 jsme se s manželem rozhodli, že už naše početí začneme řešit s lékařem.. Manžel podstoupil vyšetření, já také a výsledek oba dva zdraví.. začala jsem docházet na folikulometrii a brala clostilbegyt.. 3 cyklus se zadarilo a já otěhotněla.. bohužel v 7 tt opět ZT.. a opět revize v červenci 2022.. tato ztráta mě psychicky položila.. byla to pro mně neuveritelna bolest a řekla jsem si, že už takovouto ztrátu nechci nikdy zažít a odmítla jsem se už snažit o miminko... ba naopak jsem se tak vnitřně srovnala s tím, že budeme sami dva.. v srpnu toho roku jsme jeli na dovolenou a to jsme nevěděli, že zpatky domu jedeme tři.. dneska tu máme z téhle dovolené 6ti měsíční holčičku a je úžasná ❤️❤️ vím, že je moje odpověď dlouhá, ale chtěla jsem tím říct, že já když na to myslela i když jsem nechtěla se na otěhotnění upinat, ale proste mi nešlo na to nemyslet.. (mohla jsem hlavu zaměstnávat, jak jsem chtěla, ale když po miminku toužíte nejde to prostě vypustit), se nám otěhotnět nepodařilo nebo alespoň ne se zdarnym koncem i přes pomoc lékařů.. a ty řeči okolí ..nemysli na to.. jsem uplne nesnasela.. nam se postestilo až když jsem uz miminko vlastne nechtěla... a bylo to opravdu nečekané.. takze jsme na naší holcicku čekali 5 let.. ale ta doba stala za to, malá je úžasná ❤️😊 doufám, že vy tak dlouho čekat nebudete..každý to má jinak, asi bych se nebála vyhledat pomoc lékařů.. podstoupit vysetreni, jestli je vse v pořádku, to je asi takový prvni krok a podle toho uvidite, co dál.. přeji hodně štěstí, ať je vaše cesta za miminkem, co nejkratší 🍀🍀❤️❤️

Já mám bohužel taky zkušenost s tím, že jediné, co pomohlo, bylo přijetí toho, že teda děti mít nebudeme. První dcera byla počata po čtyřech letech přesně v době, kdy jsme si řekli, že jdeme do adopce a začali se informovat, jak začít... Držím moc palce.

Ahoj @reeeza a ostatní...úplně chápu. Je to těžký...s mužem se snažíme 1,5roku. Poprvé jsem otěhotněla po 3mesicich, ZT. Pak dlouho nic a pak zase //, obrovské štěstí a v 7tt opět ZT...Vždy otehotnim v červenci (už 3x) a vždyi na začátku září řeknou,že srdíčko ještě nebo už netluce. Mě je 35let pryč, manžel 40. Ztráty moc bolí.Okolo je plno kamarádek s miminkama, sestra čeká, sestřenka čeká...k otěhotnění mi hodně pomohly vitamíny Verra komplex plodnost&otěhotnění. Doktoři měli podezření na srdcovitou dělohu, ale na hysteroskopii se nic nepotvrdilo a děloha je v pořádku. Pořád věřím,že miminka přijdou a zůstanou s námi a moc to přeju i Tobe a ostatním v této situaci♥️

Nesla jsem to špatně. Je to hrozně těžký. Hodně jsem brečela. Vždycky tak jednou za dva týdny se to všechno vyvalilo na povrch, do mysli, a brečela jsem klidně i několik hodin. Manžel byl se mnou, sice nebrečel, ale aspoň za mnou třeba přišel, obejmul, zeptal se vcelku zbytečně, co se děje, tak jsem řekla, že to co obvykle.
Taky jsem brečela, když jsem šla z práce kolem školky a na vánoční besídce neteře. A určitě i při mnoha dalších příležitostech jsem polykala slzy, i na ulici. A taky vždycky, když otěhotněl někdo z přátel nebo známých.
Je potřeba s těmi emocemi jednou za čas pobýt, nechat ten žal k sobě přijít a dovolit si truchlit. Pak se z toho člověk nezblázní. Pak je ale dobrý se umět taky po vhodně dlouhé době zklidnit, říct si, že pro dnešek už stačilo, nenechat se pohltit černýma myšlenkama, scénářem, že to nikdy nevyjde, nebo že za to někdo může (on, ty, doktor, Bůh, kdokoliv).
Našla jsem si psychickou podporu, konkrétně paní/slečnu z neziskovky Indiánky, je to anděl. Nebylo to drahé a probíhalo to přes telefon, můžu doporučit všema deseti, hodně mi to pomohlo.

Ačkoliv jsem totálně racionální a antiezo člověk, zalíbila se mi myšlenka, kterou jsem někde četla, že v nějaké cizí kultuře lidé věří, že duše dětí, které teprve budou počaty, se zdržují v blízkosti těla budoucí maminky. Nějak mě ta představa zahřála u srdce, že i když miminko vůbec není na dohled, tak jeho dušička je už možná se mnou. A párkrát jsem si s ní promluvila a pozvala jsem ji na svět, že jsme na ni připraveni a budeme ji milovat. Dodalo mi to naději.

@chupma01 https://terezakramerova.cz/meditace-lakani-dusi...

Já se vždy celý měsíc držím, ale když to dostanu nebo když se nedostaví ovu, tak pláču a je to pro mě už opravdu hodně těžké.
Co bych dala za partnera, který by pro to měl pochopení, jak tu některé píšete. Ten můj mi dnes řekl ať se seberu a přemýšlím racionálně. Že brečím a hroutím se místo abych to ustála a že se prý chovám jako magor.
Jsem naprosto zlomená a na dně. Úplně v šoku. Nevěřím že mi něco takového mohl vúbec říct. Vubec nevím jak tohle ustát...

@reeeza Posílám obejmutí a sílu ❤ Ale ne na to, abys potlačila emoce a byla "racionální", ale aby sis je dovolila odžít 🌧 Jsou důkazem tvé lidskosti, ne toho, že jsi magor, věř mi. To, že on to cítí jinak, neznamená, že tvoje pocity nejsou legitimní. Kdybys chtěla akutně podpořit, zkus tu paní z Indiánek: https://indianky.cz/odbornici/ A vůbec, koukni na jejich web a sítě, zjistíš, že na takových emocích opravdu není nic nenormálního.