Jak zvládat každý měsíc zklamání z neúspěchu?

Tohle je hrozně složitý, já se s bývalým snažila 8 let, chyba byla na jeho straně a já jsem v pořádku, ale po pár letech jsem, sebrala sílu a odešla jsem. Byla jsem sama nějakých 9 měsíců. Přítele jsem našla v prosinci a pak jsme se domluvili že nám bude oběma 30 a že dítě chceme tak jsem vysadila prášky a říkala že to vyjde tak za rok... No nijak jsem na to ani nemyslela a po dvou cyklech se zdařilo. Pomohlo tomu i to že jsem zhubla 30 kg a užívala si nový vztah a staronovou práci. Takže za mě opravdu na to nemyslet, myslet na sebe a mít se ráda, užívat si s přítelem. V CARu určitě řeknou co a jak a moc držím pěsti aby to vyšlo 🍀

@mrstte děkuji moc. Já se na to pravé nechci takhle upinat. Po rozvodu jsem zhubla 15kg, s přítelem si vztah včetně sexu užíváme. Já ani nevím, kdy mám ovulaci, nepoznám to ani nemerim, spíme spolu fakt dost často, takže se vždy stejně nějak kolem trefit musíme. Snažím se na to nemyslet, ale prostě to nejde.. To zklamání každý měsíc prostě je. Navíc všichni kolem mají děti, já jim to hrozně přeju, ale přeju to i sobě.
Tobě moc gratuluji 😊 taky jsem právě věřila že s novým partnerem to nebude problém, neřešila a říkala si však to přijde.. Ale když to trvalo víc jak rok, už mi to začalo vrtat hlavou..
Moc děkuji za podporu 🙏

@brambora28 Já na malou čekala 13 let. Povedlo se mi otěhotnět až když jsem to vzdala a našla si jiný smysl života...

@brambora28 není vůbec zač.

@klokanka31 tyjo obdivuji tě ❤️ a jak jsi těch celých 13 let zvládala? Jako mě jediné co napadá, tak fakt nějaká radikální změna, jakože nějaká činnost, kterou jsem fakt nikdy nedělala a věnovat se tomu na 100%, treba příprava na bikini fitness nebo něco podobného - to je příklad...

@brambora28 Nechte se vysetrit v caru. To ještě vubec nemusí znamenat, že budete muset do ivf. Ja jsem diky vsem tem vysetrenim prisla na "zabijacke" nk bunky, které zabiji spermie i embryo, pokud by se zadarilo a bez lecby bych děti nikdy neměla. Je to něco, o čem jsem v životě neslyšela, az pak osobní zkušenost a bez lecby bych byla prakticky neplodna. A všechno se da vyřešit, jen se musi zjistit, kde je zakopaný pes.

Ahoj, já mám taky pcos, snažila jsem se zhubnout všechno, s manželem jsme to zkoušeli 10-8let nejsem si už jistá. On do IVF nechtěl jít, asi ješitnost. Pořád mi říkal že to vyjde at se nebojím, že každému to nejde hned. Tohle mě stresovalo pár let jsem u každého testu brečela že nic, byla jsem na tom hodně zle, našla jsem si terapeuta, psychlozku...stejne mi to nepomohlo, všichni kolem už druhé dítě a já nic. Lékaři říkali že prostě už mám 30,a jediná možnost je IVF,.. Šla jsem Teda do IVF sama když on nechtěl, poprvé jsem se domluvila na casovany styk, a o tom vlastně ani nevěděl... Nevyšlo to. Pak jsem mu doma řekla, že letos už mám 30 a prostě už to nezvládám, že dítě si přejí moc. Tak jsme Teda šli do IVF,... V březnu jsem už měla všechny testy hotové, a šla jsem na odběr vajíček, před odběrem se semnou ještě šíleně hádal že on nechce to dávat do skumabky a že já nevím jak je to pro něj hrozne. No.. Při odberech vajíček jsem měla problémy, zvládly mi odebrat jen jednu stranu (a ne celou) a pak mě museli probit s narokozy ptz jsem dostala alergický záchvat a málem jsem to na sále už nezvládla. Pak mu Teda volali co se stalo.. A byl z toho hotový,.. Nakonec lékař řekl že mi musí odebrat ten zbytek že jinak by to bylo špatně, ale bez narokozy a bez všeho, že prostě tu pbolest musím vydržet. Ať se rozhodnu... Tak jsem se rozhodla.. A bylo to hrozně bolestivé že jsem párkrát obdlela. Stalo to za to nakonec jsem měla 6 vajíček, a po oplodnění to zvládlo 5,..jedno mi zavedli. A jsem teď v 32tt, čekáme chlapečka. A 4 mám mrazácky. Povedl se mi hned první embryo transfer i když jsem myslela že se to hned nepovede. Ale jsem za to šťastná...
Pokud se na IVF necutis, třeba vyzkoušejte IUI, nestojí to ani tolik peněz myslím. Já na tom nebyla kvůli manželovi celou dobu se bránil jít do IVF, nakonec mu zjistili že ten spermiogram taky nemá moc dobrý.. Asi se toho bál.

@squezy však právě, proto tam jdu, abychom věděli co a jak.. Kolikrát ale problém nezjistí nikde a stejně to X let nejde 😂 tak snad to nebude náš příklad 😊

@andyskarsgard děkuji za zprávu a moc Vám gratuluji a přeji, ať je vše v pořádku ❤️
Na IVF se necítím hlavně z psychického hlediska. A v podstatě ani ze zdravotního když už vím, jaká všechna rizika ty hormony mají.. IUI vím, případně i jen něco na podporu ovulace, plánovaný styk atd. Ale přeci jen už je to prostě zásah do té přirozenosti a vím, že to pro mě zase bude hodně na psychiku. Samozřejmě pokud by nebyla jiná možnost, zvládnu i IVF.
Jdeme příští týden, tak uvidíme, jak dopadneme 😊

@brambora28 Tu sa veľmi ťažko radí. My sme sa snažili štyri roky,medzitým som musela aj na gynekologickú operáciu a doktori stále radili čím skôr otehotnieť,kým sa to ešte dá. Ja mám ešte pco a problém s krvou. Skúšali sme x rôznych vitamínov, tri cykly clostyl, IUI a od nového roka sme chceli skúsiť IVF (ja som mala vnútorný pocit,že zatiaľ naň nie som pripravená). Tiež sme skúšali sústrediť sa na niečo iné : začali sme stavať dom, skúšala som športy ,kúpili sme si šteňa. Posledné mesiace to snaženie už bolo na psychiku moc a stále častejšie sme sa hádali. V červenci sme dostavali dom, a kôli hádkam sme spolu spali ten mesiac len dvakrát a asi sme sa na to Mimi ani nejako nesústredili a ja ani neviem ako som otehotnela 🙂 Bol to šok pre oboch. Ale aj keď som si stále vravela,že na to myslieť toľko nemôžem, v hlave to bolo stále a myslím ,že nám práve pomohlo to blbé obdobie,ktoré nám to z hlavy trochu vyhnalo.

@brambora28 Všelijak... Pár let naivní čekání, pár let jsem si říkala že mám ještě čas, pár let šílený vztek. Do toho mě máma tlačila ať už něco dělám a jdu na umělé oplodnění. Umělé oplodnění jsem odmítala, a tohle nucení ve mně probudilo akorát odpor k dětem. Řekla jsem si že si začnu žít život po svém s jiným životním cílem. Našla jsem si aktivity které mě naplňovaly, a najednou jsem otěhotněla. Jenže to bylo mimoděložní,vzali mi vejcovod. Pak jsme se pokoušeli asi 5 měsíců znova, nic. Tak jsem to zase vzdala, a otěhotněla jsem. Ale byl potrat. To už jsem nadávala že další pokusy nebudou, no ale osud to chtěl jinak,za měsíc a půl jsem otěhotněla potřetí, a mám z toho 5 měsíční princeznu. Takže podle mě hodně holek nemůže otěhotnět kvůli nějakému bloku v hlavě...

@nina004 Vím, že to chce co nejvíc aktivit.. Já na to myslím vždycky tak nějak pár dní před očekávanou MS.. to je nejhorší.. Vám mockrát gratuluji, krásná zpráva 🙂 A Váš vztah s manželem se dal do pořádku poté, co jste zjistili, že čekáte miminko?

@brambora28 Chápu, tohle je hrozně náročné.
Já bych doporučila i probrat svoje pocity bez obav s psycholožkou nebo - možná ještě lépe- s fertility koučkou, může dobře nasměrovat a pomoci si věci v sobě urovnat a zvládnout i ten případný další IVF cyklus, pokud se pro něj rozhodnete, respektive návštěvu IVF centra. Mně to třeba ohromně pomohlo, když jsem se rozhodovala po třech potratech, zda je čas jít do IVF, na které jsem se úplně necítila... a odcházela jsem s tím, že prostě není na co čekat, a druhý den jsem se objednala. Nyní jsem tedy těhotná přirozeně (než se stihlo dokončit kolečko vyšetření před IVF) a snad už konečně úspěšně (zaklepávám)...ale zpětně vnímám tu pomoc od koučky jako dost zásadní, pomohla mi vrátit důvěru ve své kroky a v systém.
Držím moc palce, ať to vyjde 😘

@brambora28 ahojky,mooc držím palečky ať se Vám zadaří,ať už přirozeně nebo v Car👍👍

@brambora28 Vzťah sa dal úplne do poriadku. Zmizli stresy zo stavby a z nedarenia a všetko je ako predtým a ešte krajšie. Držím prsty ,aby sa vám čím skôr podarilo. Viem aké ťažké je počúvať ,ktorá kamoška zas otehotnela a otázky typu, kedy budete mať dieťa vy. ,🍀

Prosím tě, úplně úvodem, jak si psala, co máš, tobě gynekolog nenavrhl laparoskopický zákrok? Já na tvém (mladém) místě bych si zašla na gyndu a probrala zdravotní stránku věci, můžeš to nechat pochopitelně až na návštěvu kliniky, otázkou pak je, jak to ta daná klinika bude a nebo nebude řešit.

Mě kdysi dávno na endometriózu pomohlo tohle viz. Fotka, jinak jsem změnila stravu a začla cvičit, víc dbala na zdravý životní styl a otěhotněla sem. Snad Vám to taky pomůže.

@brambora28 Dle toho, co píšeš, se tvůj život v posledních letech točí jenom kolem otěhotnění. Neber to vnitřně jako selhání, že ještě nemáš dítě, že se vám nezadařilo počít. Najít si nějaký koníček je určitě dobrý nápad, trochu si vyčistíš hlavu 🙂 S bikiny fitness bych byla opatrná, některé holky jsou pak hodně namakané a mají málo tuku. Žena potřebuje pro správné fungování hormonů i správné tuky.

Známá otěhotněla, když změnila práci. Měla v nové práci méně stresu a víc ji bavila.

@brambora28 Ahoj, úplně těm pocitům rozumím. My jsme se snažili o dítě s manželem 3 roky, vyzkoušeli jsme ledacos - neřešit a užívat si, dovolené, vitamíny, časovaný styk a delší abstinencí, s kratší abstinencí, zachránili jsme 2 koťátka (změna pozornosti jinam), 5x IUI, nic prostě nepomohlo, každý měsíc to stejné zklamání + bolestivá menses. Byli jsme v CAR, jediné, co zjistili, byly špatné výsledky spermiogramu. Strašně jsem nechtěla podstupovat IVF, ale nakonec jsme se pro to rozhodli. Když mi dávali domů injekce, tak jsem to ořvala, a to jsem se do té doby celkem držela. Říkala jsem manželovi, že možná mít děti nemáme, že IVF je nepřirozené. A on mi na to řekl, že kdyby "ten nahoře" nechtěl, tak lidem tuhle možnost nedá. Nejsme věřící, ale nějak mi tohle pomohlo. Řekla jsem si, že to prostě zkusíme, že to třeba opravdu má nějaký důvod, proč tahle možnost existuje. No a druhý pokus vyšel, jsm ve 35tt. Byly to těžký časy, hodně jsme se pak už i hádali, den před odsátím vajíček jsme se tak pohádali, že jsem myslela, že tam ani nepojedu. Ani první trimestr nebyl procházka růžovým sadem, jako by manželovi pořád nedošlo, že se to podařilo, asi byl nervózní, aby bylo vše v pořádku atd. Ale chlapi jsou holt často větší introverti a neumí to ventilovat. Teď už je náš vztah zase super, opravdu se to moc zlepšilo. Být vámi, tak CAR určitě navštívím, můžou zjistit různé menší komplikace, které se dají řešit i bez IVF. Mně se na to taky nepodařilo nemyslet, je to prostě strašně těžké. Ale snažila jsem se mít i jiné koníčky, udělat si občas radost, vyrazit někam na víkend atd. Zároveň jsem ale nechtěla čekat dalších spoustu let na zázrak, který by se nemusel stát. A obdivuju ty, které to dokázaly, a ten zázrak přišel přirozeně. Musí to být moc silné ženy. Držím moc a moc palce, ať se na vás štěstí usměje co nejdříve 🍀.

@brambora28 ježišmarjáá, to je jak kdybych to psala já 🙂 do CAR se určitě objednejte, aspon budete vědět, že jste/nejste v pořádku! my se snažíme cca 2 a půl roku - mezitím jsem dvakrát otěhotněla, ale nedopadlo to.. V CARu jsme byli , manžel má špatnou hustotu spermatu, jinak docela dobrý, já mám testy ok..Hned nám navrhly IVF, ale taky se na to ještě necítím, i když je mi 31.Zkoušíme různý vitamíny, půjdeme na shiatsu masáž, začínáme s čínskou medicínou.. Rok jsem dodržovala makrobiotiku, to jsem ani nevěděla, že nějakou menses mám, ale jak jsem začla jíst normálně, tak je bolestivá a dost krátká :/ a dokonce i s PMS, který klasicky zaměnuju za těhu.. takže jak to zvládat? nevím... asi jen vydržet
Jinak kolem mě čerstvý mimina, těhotný blízký lidi , takže už jen čekám kdy otěhotní manželův gay brácha, kterej chce taky děti :D

@xxx3d Jako jaký laparoskopický zákrok? Laparo mám za sebou už dávno. Právě tam mi řekli, že je vše ok a paradoxně jako největší problém viděli cystu.. Ty mám ale pořád.. A do zprávy mi jen napsalo ložiska endometriózy, nikdo to tam nijak nekomentoval. Vejcovody průchozí. Na gyndu chodím tam, kam do CARu, protože moje gyn mě se vším poslala do prdele.. Máš bolesti, to je normální.. Nevím no, když zvracím, omdlívám, odumírají mi nohy, mám zimnici a křeče, že se nemůžu ani hnout... Pak když jsem řekla o manželově genetickém postižení, řekla, že to řešit nebudeme, zkusíme a uvidíme.. Kdykoliv jsem tam byla s bolestma, že myslím, že mi praskla cysta, vysmála se, že to jako určitě nepoznám.. Udělala UTZ a hned mě hnala na sál, že mám tekutinu v břiše z té cysty.. tak jsem Dr. změnila, šla jsem k jednomu na doporučení, že řeší neplodnost hodně brzy, ten mi hned po první návštěvě napsal ten Clostil s tím, že jsem sice otěhotněla, ale vůbec se to nevyvíjelo dobře a v 7+4tt potratila a pak tam furt chodila, jestli jít na revizi, nejít, střídal se tam s nějakou starou Dr. a ta at jako okamžitě jdu, jestli jsem blbá, že jsem ještě nešla, dojdu do nemocnice a tam mě poslali domů, že to odejde samo a kdyby ne, ať dojdu.. pak jsem se podívala na Moje VZP co vše mi Dr. vykazoval a nestačila jsem se divit.. výkony, které nikdy nedělal a několikrát za sebou v měsíci, kdy jsem tam ani nebyla.. No a poté jsme šli do CAR - Reprofit Brno, kam jsem začla i na gyndu a jsem tam spokojená. Až tam teď moje doktorka chce řešit endometriozu, jediná mi vyšetřuje prsa a je pečlivá. Předtím mi doktor při tom IVF, i když věděl, že ji mám, žádnou léčbu nenavrhl, jen že po porodu se to určitě zlepší...

@suzief A kde jste to prosím koupila? Jinak já cvičím, docela se hýbu, hlavně teda jogu, s pejskama na procházku.. Zdravě jím poměrně taky - nejím lepek a cukr, ale i když jsem to jedla, tak žádné "sračky" moc nejím.. Myslím tím jako hodně smažené, kořeněné, sladké atd. Mockrát děkuji za podporu!

@levandule_k Já jsem to bikini myslela jako příklad :D Já právě v tom manželství na to dítě byla fakt hrozně upnutá, to vím, že byla chyba.. Potom v tom dalším vtahu jsem to tak moc nehrotila.. Spíš vůbec.. Po odchodu manžela jsem padla opravdu na dno a sáhla si na život.. potom jsem si ale řekla, že tak žít nechci a od toho dna se odrazila.. nechala si dům, začala jsem hodně cvičit a lépe jíst, zhubla 15kg, chodila na rande, cestovala, užívala si života, změnila i hodně k němu přístup, začala se zajímat o seberozvoj, hodně jsem četla apod.. Pak jsem poznala přítele a taky to bylo docela ok, ale asi mě trápí ten věk a to, že pořád přemýšlím nad tím, proč to prostě nejde... koníčky mám, mám dobrou práci, velkou rodinu, spoustu přátel.. V práci kde jsem, jsem v podstatě vše vybudovala sama a jsem docela spokojená, tak se mi úplně odcházet nechce.. Mám dva pejsky, hodně se stýkám s kamarádkama, s rodinou, s přítelem výletujeme, kina, výlety atd., Peču na zakázku, takže několik dní v týdnu celé odpoledne až do noci peču.. Chci svoji kavárnu, ale bohužel si to nemůžu finančně dovolit, mám hypotéku na dům a nemám nic našetřeno, vyplácela jsem manžela.. Takže třeba jednou si sen splním.. Jinak chodím na jogu atd. Takže nemyslím, že bych seděla doma, nudila se a přemýšlela, spíš bych potřebovala, aby den měl ještě dalších 24h, abych vše stíhala.. Ale chci vymyslet něco, pro co se nadchnu a pomůže mi to přestat myslet na miminko.. 🙂

@petrane :D Tak s tím manželovým brácho jsi mě pobavila.. Každopádně vím, jak se cítíš.. A jestli můžu doporučit, pokud se na IVF necítíš, počkej s tím.. Moc mě mrzí, že Vám do nedopadlo a moc přeju, ať to nejdřív dopadne :-*

@katule1990 Cítím to uplně stejně jako Vy. Já tam určitě půjdu, jen prostě pokud řeknou, že je to uplně v prdeli, musíte na IVF, tak s tím budu chtít ještě počkat, než se na tenhle pro mě složitý proces, budu cítit. Moc Vám gratuluji, že Vám to dobře dopadlo. Vím moc dobře, jak je to celé náročné a přesně jak říkáte, nejsem z těch, co jsou schopné čekat x let na zázrak.. Zatím si říkám, že našich 19 měsíců vlastně není nic tak hrozného.. Ale pak si vybavím, jak mi kamarádka říkala před 2 lety v listopadu, že je těhotná (napoprvé), a že jak se vrátí Ondra (přítel, co byl tehdy na misi), určitě se nám taky zadaří a budeme mít miminko kousek od sebe.. No a její malá teď měla rok a já stále nic... A tyhle okamžiky prostě zabolí.. Nebo když mi někdo, kdo má 25 let a dvě děti řekne: Ale nám to taky trvalo rok.. říkám jo, ale je rozdíl, když to trvá rok ve 20 a dva roky ve 30, ať si říká kdo chce co chce, nikdo nemládne a 30 je ideální věk na to mít dítě, i když vím, že to jde i později.. Každopádně moc děkuji za zprávu a podporu 🙂

@brambora28 my jsme s manželem řešili tuto situaci 4 roky, po mnoha vyšetřeních nám nezjistili žádný problém, tak jsme brali taky ivf až jako poslední možnost, hlavně manžel ho nechtěl, hodně jsme se tím odcizili. Nakonec jsme stejně na něj přistoupili, že to zkusíme a uvidíme. Povedlo se na 1. pokus a teď máme doma dvou měsíčního chlapečka. Zpětně si vyčítám, že jsme do toho nešli dříve, mohli jsme si ušetřit plno trápení.

@brambora28 Tak pokud je to v práci dobré, tak nemá smysl odcházet 🙂 Já to psala jen tip, co pomohlo známe 🙂 Jsi docela akční, koníčků máš hodně, jestli cítíš, že chceš něco, co tě nadchne, tak zkoušej, až objevíš, to pravé 🙂

Mně také jednu dobu bylo líto, že nemám dítě a měla jsem strach, že ho nikdy mít nebudu. Dítě nemám do teď, 30 mi už bylo, ale vím, že když k nám dítě bude chtít přijít, tak přijde a vybere si chvíli, kdy se bude chtít narodit.

@brambora28 dají se koupit zde
https://www.google.com/search?sxsrf=ALeKk00mIGU...

@brambora28 s laparo jsou to nemyslela zle, jen když jsem si přečetla, cos napsala, vybavila se mi moje bolestivá menstruace, způsobená cystou, kterou mi měli původně dělat laparo ale protože byla moc velká, udělali velkou operaci při které mi vzali jeden vaječník a to jsem ještě měla velkou kliku, že tehdy na sále byla jako asistující doktorka, protože můj gyndař mi chtěl vzít všechno, ve 23.letech... no takže mě čekalo skvostné probuzení s tím, že mám co nejdřív otěhotnět, protože jinak se mi ty cysty budou vracet.
Těhotenství nepřipadalo do úvahy zejména proto, že jsem měla neperspektivní vztah.
Následovalo hodně dlouhých let.
Ty pocity o kterých píšeš... všechny je znám. Včetně později toho, že se "smířím" s tím, že nebudu mít dítě.
Potom druhá nálož chtění. Kliniky. Byla jsem na třech, v Brně a poslední byla nejlepší. Reprofit. Měla jsem i štěstí na paní doktorku. IVF byla jediná možnost. I u těch předtím, jen ten přístup... no prostě na Reprofit nedám dopustit.
Brala jsem to tak, že to buď vyjde, anebo ne. Vyšlo, a myslím, že to byla neuvěřitelná souhra různých náhod. Porodila jsem sice o dvacet let později, než mi kladl na srdce můj tehdejší gynekolog, takže z tohodle pohledu máš ty mnohem větší šanci, jsi mladá.
Přeju ti, aby jsi byla šťastná a naplněná mateřstvím.