Jak jste poznaly, že jste připravené na miminko?

já jsem se cítila stejně, manžel je starší, hrozně dítě chtěl, já jsem nevěděla, ale řekla jsem že to zkusíme. zadařilo se ihned,byla jsem překvapená, rozpačitá...a dneska...jsem nejštastnější, dítě je dokonalé, největší životní štěstí

Asi to bude znít blbě, ale v mém okolí se to najednou začalo dětmi rojit, navíc bráchovi se narodil syn... občas jsme ho jako prcka s partnerem (nyní manželem) hlídali, takže ta trocha dobrého pocitu z toho, že jsem celkem schopná obstarat kojence mi dodala sebevědomí... Jinak, ve vašem věku jsme se o dítko snažit začali, po dohodě s manželem (tenkrát jsme ještě nebyli svoji) - byli jsme na tom zhruba jako vy, bydlení zajištěno, oba zaměstnaní... Ze snažení se nakonec staly tři roky a vloni na podzim se nám narodila vytoužená dcerka... Pro mě obrovská radost, ale musím přiznat, že začátky byly hodně těžké, šestinedělí bylo divoké, já už bohužel nemám ani jednoho z rodičů, takže pomocnou rukou mi byla jen tchyňka... a pak jsem měla taky trochu takové pocity izolace a asi mě i štvalo, že jsem doma zapikaná s dítětem (s manželem necestujeme, ale rádi jsme si zašli na véču, do kina, posedět s přáteli....)a tomu byl nyní konec...Čas ale utíká jako voda, dcerka má 8 měsíců a dá se s ní již ledaccos podnikat, je pohodová, takže můžeme jezdit na výlety i návštěvy, teď v létě i do restaurace na zahrádku... Každopádně, změnil se mi život ne o 360, ale o 720stupňů 🙂 Dcerku miluju nadevše a jsem nyní už naprosto v pohodě a v klidu, říkám si, že takhle malá nebude pořád a že jistě budu mít dost času užít si všech aktivit, které si nyní nemohu dovolit... Určitě se nenechte do mimča "ukecat", pokud se na to úplně necítíte, myslím, že ten správný čas poznáte jistě sama 😉

Ahoj,
no u nás to bylo tak, že se manžel nějak zmínil, že bez dětí jsme tak nějak neúplní. Po pár dnech ve mě prostě přeplo a tak jsem už další plato antikoncepce nevzala. Nicméně, kdybych věděla, co mě čeká, tak antinu neberu mnohem dýl, jednak díky tomu, že jsme si naplánovali dítě na určitý čas, mě stresuje, že to nejde, druhak, právě proto, že to nejde jsem naprosto zbytečně utrácela za antikoncepci 😀. Prostě myslím, že si to až moc "malovali", zpětně bych to udělala jinak, prostě bych antinu nebrala už od svatby a když se zadaří, tak se zadaří 🙂. Ale každý jsme jiný.

Kdybych cekala,az ucitim spravny cas,asi bych se nedockala. Sla jsem do toho spise hlavou. Az jsem se zalekla,jak rychle jsem do toho spadla. Hormony asi delaji sve,moc moc se ted tesim.

Já bych se nenechala tlacit,mela jsem to podobne,pritel chtěl hodne,ja vůbec resp.mi to bylo jedno.dceru ted miluju ale život před ni je fuc,obcas se mi styska...jinak izolace není nutna,podnokame stále něco. život si umim představit i bez deti...

Pokud budeš takhle přemýšlet, tak ta vhodná doba nebude nikdy. 😉

Ja dite nechtela furt jsem na urvany deti nadavala v duchu, pritel mi jednou rekl po par pivech na oslave, ze by dite chtel, tak jsem se mu vysmala... ale to jsem netusila ze uz jsem v tom :DD ted jsem fakt za dite rada, je to s tim nasim mrnousem strasna prca. Bavi me to, desne to utika :(.. za chvili uz se vidim jak jsem v praci a dite bude velke.. Takze byt tebou fakt necekam. Mela jsem ji ve 22letech, pritel 28 chovanim 5ti leteho ditete tak se tesim az si budou hrat 🙂

Za me pripravena jsi. Tva prvni myslenka je, jestli budes dobra mama.. tudiz uz myslis na svuj vztah k diteti.. a pak obavy -jestli by tim netrpelo dite! Nesobecky myslis opet k prospecu ditete.
Onehdy tady byla diskuze na obdobne tema a ta jista zena psala obavy k materstvi pouze k jeji osobe - jak ji to bude omezovat, ze se ji zastavi kariera, atraktivnost.. . furt jen ja a ja..

Klidne jeste pockej, ale za me uz ted budes dobra mama..
Hodne popremyslej.. drzim ti palce!!

dite mam a myslim, ze na to pripravena by nejde 🙂 je to tak jine, v porovnani s tim, co si clovek mysli o materstvi jako bezdetny (a to nemyslim nejake probdele noci, ktere si mnoho z nas predstavovaly jako nejvetsi mozne drama). Myslim, ze je nutne byt zodpovedna a mit na to dobreho chlapa, ktery nevezme do zajecich sotva prijdou prvni "problemy". Take jsem si to nedovedla predstavit, ale neni to jen o tom, byt doma a delat presnidavky. Da se i spolecensky zit, ale proste jinak, no. Ja u toho i pracuju, sice na cca 70 hodin mesicne, ale jde to, ja to treba potrebuju, aby mi nehrablo.

Štvalo mě to v práci, ale představa mateřské mě děsila víc. A pak mi to najednou ze dne na den v hlavě přeplo a já se začala na dobu s miminkem doma těšit. Taky mám obavu, jak to zvládnu a jestli budu dobrá máma, myslím, že takové pocity jsou normální.

Taky to v sobě řeším, končí mi v srpnu Mirena a tak jsem řešila, jak dál...je mi 26, dopisuju diplomku, pak budu mit od školy pokoj, pracuju už nekolik let, jsem čerstve vdana, stavíme domek svépomocí...s doktorem jsme se domluvili, že tu Mirenu tam necháme o pár měsíců dyl, do další už asi nepůjdu a budeme přerušovat...umím si představit, že to dítě máme...ale ne sebe, jako matku...máme pár kamaradek, co mají malé děti a mě přijde, že jsou z nich akorát takový kvocny sedící doma a to ja nikdy nechci...začala jsem shánět práci v oboru, pak budu vydělávat víc než manžel a na rodičovskou by šel on, mluvili jsme o tom a šel by rád...on je kutil, miluje různy upravování doma, vrtání v autech a tak...tak by měl doma co dělat...takže racionalne si říkám, že cca za rok bude vhodna doba tomu nechat volny průběh, ale desi me, že to vyjde...ja bych prostě dva roky doma s dítětem nedala...ale moje mamka tohle měla stejně, ja jsem se povedla nedopatřením, na segre se naši domluvili, jako že teda by druhý dítě šlo, ať si mám s kým hrat...nebyli to typický rodice, ale měli jsme nádherný detstvi, naši cizí děti taky nemaj rádi a nás měli, tak se snažím neznepokojovat tim, že mi cizí děti vadi...nechávám si miminka kamarádů apod...zase jsem tady na MK, ale to je spíš tím, že pořád řeším tu antikoncepci a tady je na to dost diskuzí 🙂....ja si i umím představit, život bez děti...ale to manžel by je přeci jen rád....

@malinkaelinka mělo tam být, že si ta miminka nechovam 🙂

pochyby, strach, očekávání má podle mě většina, která neotěhotněla náhodou..jak je tady psáno, pokud převáží, nebudeš připravená nikdy. Já vysadila antikoncepci, že se začneme snařit, za měsíc stála s pozitivním testem a brečela, co ted? 🙂

A mimo plín, nespaní a výživ, řekl ti někdo, že nic hezčího na světě není, než když se na tebe usměje tvoje dítě? Že hodiny pozoruješ tu spící dokonalost? Že jejich radost tě uvede do takové spokojenosti, o jaké se ti ani nesnilo? A když tě pohladí, řekne máma..no výšiny nepoznané. Láska, je to dobře zařízený v přírodě, svou největší lásku si porodíš sama..

@agtari ahojky, my jsme s přítelem mimco neplánovali, ale po jednom nedání si pozor jsem otěhotněla a když jsme se na Mimi zacala těšit v 8 tt jsem potratila, pak jsme si rekli že to zkusíme ale že stejně neotehotnim hned a ejhle otěhotněla jsem po první MS po revizi....a teď tu vedle mě leží už skoro 3 měsíční chlapeček. No co ti budu povídat, začátek byl hodně těžký a náročný, chvilemi jsem měla délky stylu zda to byl dobrý nápad apod, ale teď už se vše urovnalo, teď už vím co na malého plati a jak ho uklidnit, ale jelikož mu zmena prostředí vadí, tak musíme postupně, tak jezdíme občas na návštěvy na krátké výlety, ale věřím že až bude o pár mesocu starší bhde to lepší a jsem šťastná že ho mám!🙂))) (mě je 24 a přítelovi 28)

Začala jsem to prostě cítit. Zničehonic. Ještě pár měsíců předtím by pro mě těhotenství bylo spíš strašák...Najednou se to ve mně prostě nějak přehodilo. Podotýkám, že nejsem prototyp hospodyňky, co by pekl, vařil, vyšíval, takže představa poblinkaných bryndáčků pro mě není nikterak lákavá, ale najednou ta touha po dítěti přišla. Uvědomila jsem si, že už bych tu roli maminky klidně brala, že by mi to do života dalo nový impuls nebo jak to říct...Připravený na první dítě člověk nemůže být nikdy, i když si to třeba myslí...je to prostě úplně nová role a nová zkušenost. Ale vůbec bych se toho nebála. Naprosto drtivá většina maminek se s tou rolí nakonec dobře popasuje a vypořádá, proč bychom neměly my? 😉

Ja nie som matersky typ, dieta sme mali preto, ze nam to prislo prirodzene, ako dalsia etapa. Tehotenstvo v pohode, porod balada, maly je zlate dieta. Nikdy som si nemyslela a moje okolie tiez nie, ze to materstvo mi pojde tak samo. Jednak ma prekvapilo to mnozstvo lasky, ked som strazila cudzie deti po case som bola rada, ked som ich dala mame a liezli mi na nervy, moj syn mi neleze na nervy, ani ked cely den mrnci, lebo mu idu zuby. Je to proste ine. Na materskej nemam pocit stereotypu ani najmenej, mam prave dost volneho casu, kamosky. S malym sa da uz vela veci podnikat, normalne cestujeme. MOj manzel je 100% otec, ktoremu sa nebojim maleho nechat aj na cely den. Cele je to problem spolocnosti, ktora podava materstvo ako horor a nekonecnu obetu, nie je to obeta je to DAROVANIE SA.

Ahoj, v momentě, co si položíš otázku: zda jsem připravená na mateřství a rodičovství, vlastně už připravená jsi.... Jdi do toho 🙂 a věřím,že se na dovolené zadaří!!! 😵

Já dítě nechtěla, muž ano. V dubnu přišel s tím, že máme dostaveno, je nám přes 30 a že je čas zabydlet dům. Tak jsem souhlasila s tím, že dnes má hodně lidí problémy (kolegyně v práci a kamarádky) s početím a že to jentak nepujde. No jsem se spletla, vyšlo to na první pokus a na dovolenou v září jsem už jela ve 4 měsíci (jeli jsme autem do Kalábrie a dobrý), teď máme 2,5 měsíčního chlapečka. Přesto, že mě rozčilovalo řvaní ostatních dětí apod. tak u našeho broučka mi to nevadí. Naopak mě mimous zklidnil, spousta věcí už mě nerozhází a nechává v klidu. Čekat na to, až bych byla připravená, tak mimouse nemáme nikdy.