Iracionální strach z neplodnosti. Jak se z toho nezbláznit?
Ahoj všichni,
chtěla bych se zeptat, zda některá z vás také zažila šílený strach z neplodnosti, aniž byste k tomu měly důvod, a taky se vlastně potřebuji trochu vypovídat. Abych to shrnula - s manželem bychom rádi dítě, jsem spolu 6 let, doteď jsme se chránili nehormonálním tělískem. Byl trochu problém s vyndáním, vlákna byla příliš krátká, v domluveném termínu jsem byla těsně před ms a jak děloha pracuje, zatáhla se dovnitř. Ani po půl hodině se k nim doktorka nedostala (mám prý hodně pevné a sevřené děložní hrdlo) a muselo se to nakonec dělat hysteroskopicky. Zákrok byl úspěšný a zcela podle plánu bez komplikací.
Je mi nyní 31, ms mám od 16 let, pravidelně po 26 dnech (plus mínus 2 dny). Dokud jsem měla tělísko, tak byla velmi bolestivá, po jeho vyndání přišla ms v pravidelném termínu, ale najednou zcela bezbolestná, až jsem byla překvapená. HA jsem brala kdysi 4 roky, ale již 11 let žádné hormony neberu. Dle pravidelných kontrol na gyndě je vše ok, žádné cysty, záněty, myomy, v květnu naměřené AMH 2,78. Manžel má 42 let, z předchozího manželství má přirozenou cestou 11letého syna. Oba jsem nekuřáci, pravidelně sportujeme (já na rekreační, manžel prakticky na profesionální úrovni), BMI mám 19,4, manžel 21,6.
Po vyndání tělíska jsme si do první ms dávali dle instrukcí lékařky pozor, nyní je to první měsíc snažení. A mě najednou přepadl strach, že to určitě nepůjde. Že budeme v těch cca 20 % neplodných párů. Přitom když se sama koukám na náš zdravotní stav, tak si snažím racionálně zdůvodnit, že by tam neměl být problém. Nyní bych měla být 9 DPO, ms čekám 18.1. Je mi jasné, že na test je ještě brzo, přesto jsem si ho ráno zkusila (co kdyby náááhodou) - samozřejmě byl zcela negativní. Už dva dny v kuse mám lehounké pobolívání v podbřišku, jako dříve při ms, ale mnohem slabší a konstantní, k tomu ode dneška lehké pnutí v prsou, jinak nic. Prsa mívám citlivá běžně při PMS. Takže samozřejmě si dávám najednou hrozné naděje, že to třeba vyšlo. A minutu potom se totálně hroutím, že určitě je to jen blížící se menstruace a jsme neplodní. Že přeci zrovna my nemůžeme mít takové štěstí, aby nám to vyšlo na první pokus. Už několik let trpím na úzkosti a teď ty dva nekonečné týdny čekání tomu moc nepřidávají. Jsem perfekcionistka a jsem zvyklá mít vše pevně pod kontrolou (tabulky, harmonogramy, checklisty...). Situaci ještě zhoršuje to, že jsem v rámci diplomky dělala na genetice, kde jsem samozřejmě viděla koncentrované ty páry, u kterých to z nějakého důvodu nešlo a hledala se příčina.
Měla jste to některá taky tak a povedlo se vám nakonec přirozeně otěhotnět? Máte nějaké tipy, jak se z toho očekávání nezbláznit a nezhroutit se, pokud se to nepovede? Já mám dojem, že mě snad odvezou do blázince, tak moc bych si přála, aby to vyšlo.
@traveller007 Chápu, já to tak taky měla. Od chvíle, kdy jsme se začali snažit o miminko, jsem byla vynervovaná z toho, co když to nepůjde, i když jsem neměla žádný důvod si to myslet. Trvalo mi rok, než se mi to v hlavě přepnulo z “mám strach, že to nepůjde” na “vím, že to půjde a miminko mít budeme”. A jak jsem změnila tohle svoje vnitřní nastavení, do měsíce jsem byla těhotná.
Ono se snadno řekne, buď v klidu a nemysli na to, ale jak to udělat, to nikdo neporadí. Vlastně se poradit nic moc nedá, k tomu prostě člověk musí dospět.
Držím palce, ať se miminka brzy dočkáte 🙂
@traveller007 Tak ono to asi bude suvisiet s tym perfekcionizmom. Z neho pravdepodobne vyplyvaju aj tie uzkosti, na ktore trpis. Neplodnost/tazkost otehotniet by si mozno povazovala za totalne svoje zlyhanie a mozno preto sa tak bojis.
Na terapiu nechodis? Ono by sa to asi zislo, lebo otehotnenie je z hladiska uzkosti malina oproti tomu, co pride potom. Strach o babatko v bruchu a potom o ziveho tvora, za ktoreho mas zodpovednost.
Ja hovorim z vlastnej skusenosti, tiez mam problem s uzkostami a perfekcionizmom. Nam sa teda prave na prvy sup otehotniet podarilo a to som mala 37. Ale potom prisla permanentna panika, neustaly pocit ohrozenia. Tehotenstvo ani nedopadlo dobre, v dosledku toho prisli aj zdravotne problemy a o otehotneni sa dlho nedalo ani uvazovat. No za ten cas som chodila na terapiu, vsetko sa zlepsilo a po 3 rokoch som otehotnela znova a uz s uspechom. Musim povedat, ze rozdiel v prezivani bol obrovsky a rodicovstvo si bez tej terapie ani neviem predstavit. Babatko a male dieta v spojeni s perfekcionizmom je zabijak, lebo tam sa k nejakym planom a dokonalosti neda ani priblizit. Naozaj kazdu chvilu si hovorim, ze z tejto situacie by som sa kedysi zosypala a vlastne som akoby aj rada, ze vysiel az ten druhy pokus.
Já tě chápu. Taky mam rada plánování a nejistota mě děsí. Kor když to nemůžu ovlivnit. Mě hodně pomohlo si sestavit takový "krizový plán". Jakože jak se budeme snažit a jak dlouho. Co potom, když to nevyjde, jaké další kroky podnikneme. Co je pro nás každého ještě přípustné při snažení o dítě za pomoci lékařů. Jaká řešení bychom zvolili, kdyby to nešlo ani za pomoci lékařů. Tím jsem se nějak uklidnila. A překvapivě se i do toho snažení podařilo dostat krapet romantiky a vášně, takhle to zní děsive. A na ty horší scénáře naštěstí nedošlo.
@traveller007 v některých oblastech jsem perfekcionista, mám rada čísla, když něco dává smysl a logiku… me třeba pomohly nějaké ty statistiky ohledně těhotenství/otehotneni … tzn jsem věděla ze je normální a úplně v pořádku když se nepovede hned, ze téměř každá zažije to, ze těhotenství nedopadne - některý o tom ani neví.. ze příroda má nějaký svoje kontrolní mechanismy a když potratim. V rámci prvního trimestru, není to mým selháním, ale tím ze někde bylo něco špatně, kontrolka sepnula a těhotenství se ukončilo… v kterým týdnu je jaký procento ze to nedopadne, v kterým věku jsou jake šance na otehotneni … atp.. snáz se nějak hodit do klidu, protože až bude to bejbo.. budeš mít jinak ze všeho paniku a nebudes v klidku… protože ti naskočí obavy o bejbo, jestli je zdravé, jestli se vyvíjí dobře (bejbo nejede podle tabulkc ikdyz se můžeš snažit ho podporovat ve vývoji tak proste až to sepne tak to sepne, nemusí to byt špatně, nebo taky někdy to muže byt znak ze něco špatně je) …jako žádná sranda … u děti ty myšlenky, postupy směry nejsou tak černobílý, kolikrát nepoznas co je vlastně dobrý “postup” a co spatny.. to nefunguje na jednoho funguje na druhyho … jinak pomáhá mít i jiný cíl, krom těhotenství .. takže se zkus trosku srovnat s přehodnotít přístup.. protože jestli se z toho nezbláznis teď, zblaznis se později 😎
@janule0123 právě největší paniku mám z toho, že dítě nebude a zůstanu bezdětná. V přístupu k strachu dítě doufám, že hodně pomůže to, že často máme u sebe manželova syna a tam jsem schopná být v klidu, když ho mám na starosti a manžel je ten den pryč. Chápu ale, že vlastní dítě je ještě jiný level. Co se týká zdraví dítěte, tak tam mám práh odolnosti celkem vysoký. Sama mám vrozenou srdeční vadu, operovanou v 8 letech a manželův syn má od loňska epilepsii. Oboje jsem vzala prostě jako fakt, který nezměním a musím se s ním naučit fungovat, naopak všichni kolem se z obojího vždycky hroutili.
Mě doktorka v 16 letech při prohlídce řekla, že mám malou a zakloněnou dělohu a že BUDU mít problém s otěhotněním! A prd, otěhotněla jsem jednou neplánovaně a jednou plánovaně. Bez jakýchkoliv problémů.
Ale je pravda, že jsem se tím nezabývala. Vůbec jsem si to nepřipouštěla!
Ona psychika dělá hodně. Pokud tomu uvěříš, že problém bude, tak opravdu bude
@traveller007 jelikož dost ,,stresujes,, od samého začátku a hodně neplodnosti je právě o hlavě která se na to dost upíná a umí snahy dost zkomplikovat. Být tebou bych navštívila už teď nějakého terapeuta aby ti pomohl zbavit se zbytečných úzkostí a najít si nějakou formu relaxace. Na dítě se neupinat, vyjde to když to člověk nejméně čeká. Věř že svět se nezhroutí i kdyby vám to přirozene nešlo, vždy existuje mnoho variant. Sama jsem na dítko čekala dlouhých 10 let a nějakou dobu jsem každý měsíc měla snad všechny příznaky co k těhotenství patří a nikdy nic z toho nebylo. Teď zpětné vím že zbytečně jsem si je nevědomky vsugerovavala. Z těch 10 let jsme na nějakou dobu skončili (skoro 4 roky) v CAR (bez úspěchu) s výsledky oba jste zdraví a mladí není důvod proč se nedaří, jelikož to období bylo pro nás tak psychicky náročné takže já už tam pokračovat nechtěla. Zpětně vím že CAR pro nás bylo zbytečné, ale museli jsme tím projít abychom dnes byli tam kde jsme. Po dalších několika letech přišlo 2* přirozené těhotenství, které nedopadlo a o další 2 roky později přišlo další přirozené těhotenství, kdy už odpočítáváme poslední dny do přivítání na svět našeho malého zázraku. Který přišel k nám neplánován a nečekán. Před nějakou dobou jsme se smířili s tím že své dítko mít nikdy nebudeme a ono ejhle. 🙂 Takže má rada je fakt nestresovat a neupinat se na to, kdy a jak to vyjde a užívat si života. 🙂
@traveller007 Nemyslím to zle, ale navštiv terapeuta. Těhotenství nelze brát podle "tabulek". Ani není nikde psáno, že zcela zdravý pár otěhotní na první dobrou. Ale je to o daném těle, zda je samo připravené. Nemyslím teď nějaké "čakry" apod.. A dost velkou roli hraje hlava.....
Řeknu ti dva příklady dvou sester:
1.zcela zdravý pár (27 žena a 30 muž). Ona brala HA ani né 10let. A nešlo jim 1 rok otěhotnět. Už měli jít na reprodukční kliniku a nakonec se přirozeně zadařilo.
Pak je tu druhý pár žena 32 a muž 37. Ona - cukrovka, crohn, HA brána 15let, spousta léků (včetně kortikoidů), odnaučená kuřačka. On měl velmi pařící mladá léta a také odnaučený kuřák. A zadařilo se na první dobrou.
Víš jaký je v nich rozdíl? Oboje byla plánovaná těhotenství. Obě si přály mít děti. Ale jediný rozdíl byl v tom, že ta první se upnula na těhotenství. Ta druhá naopak si říkala, že určitě neotěhotní hned, jelikož je nemocná.
Lidé by se měli naučit, že těla nejsou stroje a prostě každé má své nastavení. A většinou ti ženy řeknou, že je důležité na těhotenství nemyslet. A je to tak. Pokud vám to nějakou dobu nepůjde, doporučuji změnit prostředí, kde se odreagujete a nebudete na to tolik myslet.
Musíš se neučit zmírňovat úzkosti, jinak z toho zmagoříš holka. Průměrnému páru po 35 to trvá půl roku, nad 35 rok aby počal.
Jako mám taky k tomuhle sklony, pořád se měřit, pozorovat příznaky a vlastně si je vsugerovávat, pak mám psychické propady když to nevyjde atp. Přitom jsme oba zcela zdraví. Ale snažíme se rok, zadařilo se po 3 měsících ale byl z toho potrat..
Člověku dojde, že v běžným životě když něco chceš, zamakáš a prostě to máš. Ale u početí tohle prostě neplatí. Tady nejde o výkon jako v běžném životě. Je to čistě na přírodě.
Čili můžeš počít, ale můžeš i potratit. Můžeš mít jen biochemka atd. A proč? Prostě proto, že to tak příroda rozhodla, chybná genetika atp. A tobě dojde, že fakt nic neovlivníš.
Je to těžké si to připustit. Ale to je život. Člověk musí trochu sklopit hlavu a nesnažit se mít o všem přehled a vše zařídit a mít pod kontrolou. Tady je to totiž prd platné. A nemáme to ve svých rukou...
Takže vitamíny a sexovat při ovu.
Toť vše co můžeš🤷♀️
Já měla opravdu velké problémy s otěhotněním (několik chyklů IVF, neúspěšně). Nakonec po asi půlroční psychoterapii jsem šla na poslední cyklus IVF s tím, že když to nevyjde, tak už budu bezdětná, po té psychoterapii už jsem s tím byla i smířená a podobně - no a šup, hned první ET (a zůstaly ještě 3 "mrazáčky", ty už pak teda nedopadly, ale tam byly i jiné důvody).
@traveller007 poradím tu radu, kterou jsem nesnášela při snažení ze všeho nejvíc.. neupinat se na to a nemyslet na to.. ale sama nevím, jak to provést.. my s manželem chtěli být mladý rodiče.. oba zdraví a vůbec se nám nedařilo.. čím déle to nešlo, tím víc, jsem na to myslela.. až jsem myslela, že se zblaznim.. tak jsme začali plánovat svatbu- nepomohlo to odvést myšlenky.. začali jsme stavět barák taky nepomohlo. po dlouhých 3 letech se nám zdařilo.. a bohužel v 12 tt jsem prodelala ZT a revizi.. opět se nám rok nedařilo.. podstoupili jsme tedy folikulometrii a nasledne mi gynekolog pichal hormony na vyvolání ovulace..po půl roce tohoto procesu se nám podařilo podruhé.. a v 10 tt jsem prodělala opět ZT a revizi.. byla jsem úplně na dně.. a řekla manželovi, že už se o miminko nechci snažit.. že další takovouto bolest ze ztráty bych nezvládla.. Manžel to nesl těžce,
ale respektoval.. svete div se, když jsme se nesnažili o miminko hned další měsíc po druhé revizi jsem otěhotněla.. a teď máme doma 9 měsíční holčičku ❤️ a je úžasná. Trvalo to 5 let, než jsme se jí dočkali, ale stála za to čekání.. a věřím, že kdybychom se snazenim neprestali, tak naší holčičku ještě nemáme.. je to všechno o hlavě.. tedy alespoň u mně to tak bylo..a potvrzuje se mi to i v mém okolí kamarádek, které mají podobné zkušenosti.. držte se a přeji, aby byla vaše cesta za miminkem, co nejkratší a bez komplikací 🍀🍀❤️
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@traveller007 Já radím dát se do klidu, aby sis neudělala v hlavě blok, a pak už to tuplem nemusí hned vyjít...Mně nešlo otěhotnět 12 let. A když jsem se na to už vykašlala a bylo mi to šumák, povedlo se, a přirozenou cestou. Dokonce 3x za jediný rok. Myslím že psychika hraje obrovskou roli.