Dítě bez svatby
Zdravím, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. S přítelem jsme spolu deset let (oba 26let) a máme, řekla bych krásný vztah a jsme oba moc spokojení. Poslední rok jsem si moc přála, aby přišla žádost o ruku (řišila jsem s holkama na beremku), ale ta se nějak neudála. Resp.přítel naznačování nepochopil 😀 Ted poslední dva týdny zase naznačuje on, jakoby žádost nebyla daleko. Já jsem se však dostala do ještě podivnější fáze, a to je "chtění miminka". Příteli jsem to řekla, a ten to přijal kladně s tím, že musíme dozařídit pár věcí ohledně bydlení, a pak ano. Dítě je teď pro mě prioritou, svatba ustoupila do pozadí, byť vím, že by měla dítěti předcházet. Nelíbí se mi úplně představa toho, že budu vdávat těhotná a ostatní si budou šuškat, že se bereme, protože musíme, a taky svatba s malým prckem je určitě náročnější. O miminko bych se tak chtěla začít snažit co nejdříve, třeba již tuto zimu, ale svatba by tudíž skutečně nebyla. Nebo byla, ale až po narození miminka. Vím, že to není úplně ideální, žít spolu na hromádce a bez oddacího listu. Nevím ale proč, mám zkrátka pocit, že touha po dítěti je silnější. Bojím se však, co na to lidi okolo...
Ahoj, já myslím, že na lásku papír nepotřebuješ 🙂 Jsou ve vtahu důležitější věci, než je společné příjmení a ten manželský svazek. Znám spoustu párů (patřím mezi ně i já), kteří se vzali, po svatbě měli dítě a vztah stejně nevydržel...a u všech mých známých i mně ze stejného důvodu - pro chlapa ten papír neznamenal nic...dneska už bych se vdávat nechtěla a spíš chtěla doma harmonickou rodinu, kde mají oba partneři stejné hodnoty a váží si sebe i bez požehnání Boha nebo úřadů 🙂
@bureska To si řekla krásně 🙂 A máš 100% pravdu...
Podle mě už dneska nikdo neřeší, jestli máš dítě před svatbou, nebo po, případně úplně bez svatby. Takových dětí je. To už dneska lidi neřeší, pokud teda nemáte nějakou věřící rodinu.
Akorát teda píšeš, že o dítě se chcete začít snažit třeba už v zimě, vždyť do té doby můžeš být vdaná klidně i 3x, když budeš chtít 🙂.
@donniedarko dnes už tento styl svatba a potom dítě je pomalu v čudu. Tohle řeší už jen starší generace, protože takhle to společnost nastavila tento "přežitek" se drží ještě spousty lidí do dnes. Ano je to krásné to takto mít. S mužem též nejsme vzití a ani to rozhodně v nejbližším 5ti letém plánu nemáme. Máme spolu dvě děti. Jsme spokojení a nepotřebujeme úřední razítko na to, abychom byly rodina.
Tak ja patrim k tem, pro ktery bylo strasne dulezity se nejdriv vdat a az pak mit dite.. Jednak abych mela stejne prijmeni, jako moje deti i jako jejich otec, a jednak i z hlediska takovych tech beznych veci a zarizovani... Napr. kdyz jdu manzelovi vyzvednout na poste obalku, tak manzele si muzou vyzvedavat postu navzajem a je to jednodussi... nebo napr. i co se tyce ruznych pojistek, smluv.. i dedictvi.. jako manzelka jsi prvni dedic a nez jednou resit, ze ty nemas nic a ze vsechno podedi pritelovi rodice.. nebo kdyz lezite v nemocnici a prijde vas navstivit manzel, tak mu podavaji informace o vasem zdravotnim stavu... Pritele akorat tak poslou do haje.
Nehlede na to, ze ta svatba byla krasny zazitek, uzasna party s rodinou, prilezitost se fakt pekne oblict, nechat se hezky nalicit a ucesat a slibit si lasku prede vsemi, ktere zname...
Nedavno jsme meli vyroci svatby a bylo to strasne pekny, ze uz jsme rok manzele.
A kdyz nekde reknu ''muj manzel'' tak to proste zni daleko opravdoveji a vazneji nez ''muj pritel''. Pritel muze uz zitra byt ''ex-pritel'', manzel sice muze zitra taky byt ''ex-manzel'', ale porad se tam predpoklada to ''v dobrem i ve zlem az do smrti''.
Do zimy se, jak pise betelguezz, vdat klidne 3x 🙂.. staci datum, misto, oddavajici, saty, oblek a restaurace.. pozvat ty, ktere mate radi, a je to. Nemusite to hrotit, ladit kyticky s barvou ubrousku atd.. Ale muj nazor je, ze pokud chcete deti a chcete byt rodina ''navzdy', tak proc neudelat i tu svatbu.
Já to vidím hodně podobně jako @karlajasmine.
Plus tedy ještě dodávám, že bez dětí se vdává/žení "lépe" - s dětmi totiž přijdou větší finanční investice a v případě, že byste si museli svatbu hradit plně sami, nemusí to být pak tak jednoduché odložit stranou několik děsítek tisíc na to, abyste měli všichni stejné příjmení.
@donniedarko v mém okolí kdo se nevzal před dětmi tak na to ted rozhodně nemají čas/peníze atd.. Za mně je lepší se vzít před dětmi, je to i lepší, nemusíš pak řešit třeba příjmení dítěte a tvoje že je jiné..kamarádku už to tolik štvalo, hlavně u dr. a ve školce, že se nakonec vzali..ale nejen kvůli tomu samozřejmě 😉 .
Tak nám je taky 26 a jsme spolu 7 let. Já chtěla vždy dřív svatbu a na děti jsem nikdy moc nebyla. On přesně naopak. No a teď jsem v pátém měsíci a pořád svobodná. Trošku mě to mrzí, ale když se nad tím zamyslím, tak dítě je důležitější než svatba, po 30ti by se nám třeba už dítě nedařilo, ale svatba může být kdykoliv, tak jsem to celé přehodnotila. A taky raději dám peníze za dítě než za svatbu. Ale po pravdě pořád tajně doufám, že jednoho dne přijde a o ruku mě požádá. Snad nám to brzy vyjde 🙂
@donniedarko na okolí nehleď, dneska už to nikdo moc neřeší
spíš si sama polož otázku, co ti bude víc vyhovovat, ten model "nejdřív svatba, potom děti" má hodně praktických výhod, třeba i to, že se budete od začátku jmenovat všichni tři stejně
A taky jeste musim dodat, ze pritelkyn a pritelu muze mit clovek za zivot nespocet, ale manzela nebo manzelku jednom jednoho/jednu (nebo samozrejme pokud se clovek rozvede, tak jich bude mit taky vic..) ale proste tim manzelskym slibem clovek tomu druhemu dava najevo ze on je ''muj chlap pro zivot'' a neco vic, nez muj ex-pritel Tomas, Pavel nebo Honza.. A je to i pro me hezky pocit vedet, ze s ex-pritelkyni byl manzel sice 7 let, ale ja jsem ta, kterou si vybral pro zivot.. A mohli jsme si tohle slibit doma pri svickach bez uredniho razitka, ale s tim urednim razitkem tohle ma pro me osobne vetsi vahu.. nejenom tu z hlediska toho manzelskeho slibu ale prave i kvuli te pravni strance a kvuli tomu spolecnemu prijmeni..
Sestřenice byla těhotná, tak že se tedy s tatínkem vezmou... v listopadu svatbu zrušila, tatínek je (byl) trošku nespolehlivý. Nakonec se vážně vzali v březnu minulého roku. Malý se narodil v květnu. Taky chtěli, aby tedy to dítko přišlo do "úplné" rodiny a vše bylo hezky pěkně růžové a na papíru.
Blbost největší, kdyby holka dala na své pochybnosti a rady ostatních, tak si ušetřila nějakou tu starost... manželství jim vydrželo pouhý rok. Letos se rozvedli. Brát se kvůli dítěti není třeba, tedy aspoň já si to myslím.
Naštěstí jsem tu kravinu kdysi neudělala, hodně bych pak litovala. Měla jsem dítě v podstatě jako svobodná matka, No a co? Ať si o tom myslí kdo chce co chce.
Teď jsme se s manželem nejdřív vzali a za rok si pořídili miminko. Vzít jsme se nemuseli ale chtěli, svatbu jsem si užila.
Takže bych asi neřešila jestli je to lepší s papírem nebo bez něj. Je to jedno. Hlavní je láska.
@donniedarko A co se tedy domluvit, že svatbu uděláte příští rok a současně se přestanete chránit? Abyste se "nebrali kvůli diteti"? Bud se stihnete vdát před otěhotněním nebo holt budete tehotna. Raději se vdávat s břichem (kecy, že se musíte brát, mají stejne jenom hlupáci..) nez byt svobodna matka..
Vdávat se s břichem není až taková tragédie, kdo ví, co svatba obnáší, tak taky ví, že pravděpodobně byla v plánu a zarizovana před samotným otěhotněním. Já zastávám názor, nejdřív svatba, pak děti, ale dnešní muži to moc nehroti, co mám kamarádky,tak většinou prostě jen čekají, jestli žádost přijde a čekají a čekají... Mezi tim mají třeba i děti.
Na okolí se vyprdni. Já se taky chtěla hrozně moc vdávat, každý významný den jsem čekala na prstýnek a pořád nic 😉 Pak jsme si řekli, že už je čas na miminko( já 26, on 28, spolu 6 let). Otěhotněla jsem na první pokus 🙂 Malý se narodil v dubnu nesezdaným rodičům a vlasy jsem si kvůli tomu nervala. Malý dostal příjmení po taťkovi. Za půl roku na to, jednoho zimního dlouhého večera jsme si tak nějak řekli, že se vezmeme. Zásnubní prstýnek jsme dojeli vybrat a koupit spolu. A v červnu byla svatba, malýmu bylo 15 měsíců a žádný problém v zařizování ani ve svatební den nebyl. Máme hodnou babičku, která si hlídání vnoučátek užívá, takže jsme to měli v pohodě. Svatební noc proběhla v soukromí( malý nám nekřenil 😀) a i jsme jeli na krátkou svatební cestu, bez prcka 🙂 Letos v lednu se nám narodila holčička, tentokrát už do úplné rodiny.
Pokud se domluvite na miminu, urcite dejte jméno po sobe. Mam v okolí případ, kdy se "pak někdy určite vezmou", takže dítě má jméno po tatinkovi. No a dopadlo to tak, že Novotná má malého Svobodu a žije s Vomackou..
Jak píše @japona... mě tenkrát tatínek dcery "vydíral", že když holce nedám jeho jméno, tak nepřizná otcovství... ha, to si na mě něco mohl dovolit. Otcovství přiznal a holce jsem stejně nechala příjmení po sobě. Bylo to lepší, spolu jsme nežili, po doktorech a úřadech jsem stejně chodila řešit věci já, tak proč by mělo být dítě jinak. Nakonec se holky vzdal, manžel si dceru osvojil, příjmení má manželovo a nikdo by neřekl, že to není její bio otec..
@donniedarko musíš si hlavně promyslet, jestli tě fakt, že nejsi vdaná nebude užírat po narození dítěte a budeš schopna situaci unést, nevyšilovat, nedělat dusno, protože pak by se taky mohlo stát, že ač muž plánoval, tohle ho dokonale odradí. Hormony jsou navíc pěkné mrchy 😉
Jinak lze všechny věci, včetně majetku nebo dědičství, ošetřit i před svatbou 😉 Pokud ti na tom teď tolik nesejde, tak bych svatbu nehrotila. Třeba to jednou ještě oceníš 😉
Obě děti mám bez svatby, vzali jsme se až když malé bylo 5 měsíců. A co na to lidi okolo? To je to poslední, co bych kdy řešila. Je to váš život a vaše štěstí... Já jsem se nikdy na lidi okolo nedívala a jsem za to ráda. Kdybych se dívala na lidi okolo, tak nemám tohoto partnera, ale jiného, co chtěla máma a toho jsem si i podle ní měla vzít. Nemám druhé dítě, máma mi to nepřála, protože ona měla jen jedno. Je mi to jedno, ať si to myslí. Jen my víme... 🙂
@donniedarko Být vámi tak jsem v klidu. My jsme se brali v 28 letech. První dítě mělo 2 roky a druhé na cestě, resp. byla jsem v pátém měsíci. Měli jsme krásnou svatbu, šaty jsem měla princeznovské a rozhodně jsem nevypadala, že jsem v pátém měsíci. O toho dvouleťáka se mi staraly mé neteře a babičky. Nebyla jsem vůbec uhoněná. Měl tam děti, které se o něho postaraly, mě skoro ani nepotřeboval. Jen jsem ho pak musela dát spát. Ano ostatní si mohou myslet, že to je kvůli dítěti. Ale co je komu do toho. Hlavně že se máte rádi a je jedno kdy se vezmete. Rozhodně není na šťastné a dlouhotrvající manželství recept mít dítě až po svatbě. Pokud přítel si vás chce vzít, tak bych do toho šla i klidně v těhotenství a nebo to nechte až pak. Vše se dá zvládnou. Rozhodněte se sami, tak jak vám to bude vyhovovat. Taky je možné, že hned tak neotěhotníte (přeji ať je to co nejdřív 🙂
To, jestli mit svatbu je vec, ktera je ciste na tobe, jestli ti bude vadit, ze dite neprivedes do manzelstvi. Je to ciste o nazoru, ciste o tvych postojich. Doba je takova, ze spolecnost to moc neresi.
Na druhou stranu, ja bych asi svobodna dite mit nechtela a asi bych se nechtela vdavat z duvodu, aby dite bylo. Za me je nejkrasnejsi, kdyz se dva vezmou proto, ze spolu chteji byt navzdy, ze spolu pocitaji, ze je jejich vztah necim vic nez chozenim, ze se berou proto, ze chteji a ne proto, ze musi nebo je do toho neco tlaci. Tak jsem se vdavala i ja. Pro me je dulezite, ze si me muz vzal jen kvuli mne samotne. A myslim si, ze pro dite je lepsi prijit do manzelstvi nez do nejakeho spolubydleni s nejakym pritelem, potrebuje stabilni zazemi, jistoty a i z pravniho hlediska je to uplne nekde jinde.
Samozrejme, aby se toho nekdo nechytil, naprosto uznavam i respektuji nemanzelske vztahy, povazuji je za rovnocenne manzelstvi, jen ja sama bych v takovem asi nechtela zit, pro me je manzelstvi jako takove dulezite. Na druhou stranu, pokjd to neklape, dva na vztahu nepracuji a rozpadne se, je to stejne a muze se to stat i v manzelstvi.
Tohle je věc, co se ve mně strašně prala ... jsme spolu 11 let, máme 2,5roku dcerku a svatba pro mou drahou polovičku není důležitá (je to pro něj cár papíru) ... pro mne to ovšem důležité je (bylo) ... dcerka se logicky jmenuje po něm a já se děsím situace, až dcerka začne přemýšlet, že ona je Lucie H..., tatínek M. H.... a já mám odlišné jméno ... sama vím, co se těm děckám honí hlavou, mám 2 sourozence s odlišným přijmením (mamči první manželství) a nikdy se o tom se mnou doma nikdo nebavil ... hodně dlouho jsem si myslela, že to nejsou ani moji sourozenci, že nejsou naši, čert ví, kde se u nás vzali atd. ... po celou dobu těhotenství se mi toto honilo hlavou ... 10 let měl čas přijít a nepřišel ... miluju ho a je to chlap mého života, ale už jsem se s tou svatbou rozloučila, nebude ... a upřímně jsem ji asi fakt chtěla jen kvůli tomu přijmení ... místo toho jsem se zařekla, že budu lepší než moji rodiče, že budu s dcerkou o všem mluvit, vysvětlím ji všechno a v tu chvíli je ta svatba už i pro mne zbytečná ... a co se týká nemocnice, pojistek atd ... vše jde ošetřit ... celkově si tak říkám, že než utrácet za svatbu, tak ty penízky raději schovám jednou pro dcerku (pro děti).
Ja by som chcela najprv svadbu a potom dieťa...tak som to mala, som staromódna a podľa mňa to má tak byť...Navyše nevieš,ako dlho bude trvať,kým otehotnieš...
V každom prípade sa ale teraz rodi mimo manželstva cca 40% detí,takže na okolie by som sa vyprdla...
Já nejsem zastánce dítěte bez svatby i malá svatba se dá stihnout i když už je žena těhotná.
Já jsem strašně ráda, že u nás nakonec proběhla svatba ještě před narozením Emmičky.
Manžel to má stějně jako já.
V mém okolí vidím to, že i když si všichni řeknou uděláme svatbu po narození dítěte pak přijde a svatbu dělají někdy ža jde do školy a nebo déle.
vím jak se cítíš, taky jsem to takhle měla. Pořád jsme mluvili že se někdy vezmeme a až potom budeme mít děti, ale pořád ne a ne určit kdy přesně. Nebo teda spíš, já pořád čekala kdy příjde s žádostí o ruku a on manžel je takovej trošku línější tvor a prostě se mu do toho nechtělo - ne snad proto že by si mě nechtěl vzít, ale proto, že by musel jít koupit prstýnek a nedej bože kytku a to dá moc práce... A tak se to pořád odkládalo že třeba příští rok, a příští rok se to odložilo zase na příští... Až pak jedné hezké soboty jsme spolu prožili moc pěkný den, řekli si že to bude krásné až se vezmeme a budeme mít ty děti a hned večer si na jedno dítě zadělali🙂 (prášky jsem nebrala už kolik let, jenom jsme si dávali pozor a tentokrát nedávali...) A tak když jsme zjistili že miminko je na cestě, tak to s tou svatbou šlo najednou jak po drátkách. I když jsem se nikdy nechtěla vdávat těhotná, tak nakonec to bylo moc pěkné. Bylo to ve čtvrtém měsíci, takže jsme měli dva měsíce na přípravy, což si myslím že je tak akorát, nevolnosti už ustupovali, takže jsem si to mohla hezky užít a nic na mě ještě poznat nebylo. Cizí lidi si možná mohli říkat že se bereme protože musíme, ale všichni co nás znají, vědí že ta svatba byla na spadnutí i tak🙂 Můj názor? Neřeš to. Jestli říkáš že si myslíš že žádost přijde brzo, tak přeju hodně štěstí ať opravdu brzo přijde, milujte se protože se milujete a ono to miminko příjde až bude chtít. A je jedno jestli před svatbou, v těhotenství nebo až po svatbě🙂 A pokud se opravdu bojíš toho že si o vás bude někdo něco šuškat, tak svatba jde udělat velice rychle a můžu říct že i taková podzimní nebo zimní svatba má něco do sebe😉
U nás je to trošku opačně. Jsme spolu s přítelem 7 let a máme spolu 2 děti (3 roky a 16 měsíců). Přítel by svatbu chtěl, zasnoubili jsme se, když jsem otěhotněla s prvních synem, to už jsou 4 roky. Já se ale vdávat nechci. Vím, že se nic nezmění. Stejně spolu žijeme, máme děti a žít spolu budeme, ale pro mě je svatba něco příliš zavazujícího a já mám ráda svůj život tak, jak je. Nejednou jsme se kvůli tomu chytli. Já se prostě vdávat nechci.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Ahoj, buď v klidu. U nás žádost o ruku proběhla, ale ke svatbě jsme se nějak nedostali. Za to k 10. výročí vztahu jsme si dali Adámka a 3 roky na to se narodila Bára. Svoji stále nejsme, jsme spolu už 17 let, žijeme spokojeně (v mezích normy, samozřejmě nějaké problémy jsou, ale není to tím, že bychom nebyli oddáni, i když občas si rýpnu, že až se on rozhoupá, třeba už já nebudu chtít 😉 ). Nikdo v okolí nic neříká, že máme děti, žijeme spolu a neměli jsme svatbu. A zdaleka nejsme jediní 🙂 Děti mají příjmení po tatínkovi - to jsme chtěli oba.