Co vše jste zvažovaly před snažením o dítě?

Ja ani nic🙂Zamestnana jsem byla, 6 let zadana, 2 roky vdana, bydlet jsem kde měli, takze jen se dohodnout,jestli uz ano nebo ne🙂 takze nase rozhodnuti ovlivnil zajem o miminko🙂

tak zvažovala jsem vše co píšeš, ale nic z toho nemělo rozhodující slovo...to měla příroda. myslím, že kdyby většina maminek dala na ty úvahy a proměnné, tak by lidstvo vymřelo. důvod to ještě odložit se totiž vždycky najde...ale on čas letí a některá rozhodnutí nejdou vrátit...plodnější už nebudeme 😉
kdybych rodinu řešila rozumem, tak bych dneska byla sama. neměla bych rozvedeného chlapa s dvěma dětmi a určitě bych sama nečekala druhé 😀

Ahoj, my se nad tím nijak nepozastavovali. Ze zdravotních důvodů jsem vysadila antikoncepci, a s tím tedy přišla otázka a další ochraně. Shodli jsme se, že jsme spolu dostatečně dlouho na to, si pořídit případné mimčo, finančně ho zvládneme, a svatba byla taky za pár měsíců. Žádné snažení se nekonalo, prostě jsem to jeden měsíc nedostala a bylo vymalováno. Žádné emoce nebyly, žádné běsnění typu co teď a podobně. Prostě jsme to přijali bez nějakých otázek. Bohužel, o mimčo jsme přišli, a od té doby jsme už úplně na jisto věděli, že dítě je to ono pro nás, že se na něj těšíme. Snažili jsme se to nijak neřešit. Prostě dítě lásky, ne racionálního rozhodnutí a závěr diskuse. I když být třeba ještě na škole, nemít kde bydlet a být bez peněz, asi bychom o tom uvažovali jinak...

Tak já to měla nějak naplánované odmalička 😀 Dodělat školu, najít si práci, svatba, dům, takže teď přišlo na řadu dítě 😀 Ale vážně - primární je, že už dítě chci. Podmínky máme ideální, bydlení, finance, takže hlavně ta touha po dítěti.

My jsme byli hodně mladí, takže u nás to byl spíš takový pocit, že chceme mimčo (co na tom, že nemám dodělanou školu, dodělám dálkově...), bydlet jsme měli kde, takže spíš taková spontánní akce bez hlubšího přemýšlení... a dnes jsem ráda, kdybych přemýšlela jestli mám to či ono, jestli jsem dost připravená, tak asi nemám ani první 🙂.

Myslím si, že většina lidí to má tak nějak, jak popsala @ivet2987. Ale abych to trošku rozvedla. Je mi 23, manželovi 25, brali jsme se letos v říjnu. Jsme spolu 5 let, z toho 4 spolu bydlíme. Já studuju. Dala jsem si cíl dodělat alespoň 3 roky Bc. (a díkybohu to mám za sebou:D). A asi tak před rokem jsme si řekli, že už jako jo.🙂 Až jsem se divila, že manžel s tím dokonce přišel první.🙂 A přišlo na řadu bydlení a peníze. Manžel má super práci (nebere milióny, ale jsou tam bomba kolektiv a je tam moc rád) s dlouhodobou vyhlídkou. Uživí nás oba (já si teda přivydělávám) a ještě něco zbyde. Dostal služební byt, auto jsme si koupili za skvělou cenu od našich. Hypotéku ani nic podobnýho teď nechceme. A nebudeme chtít dřív, než děti (chceme 2) odrostou natolik, abychom mohli oba do práce (a nejen mohli, ale abych já práci sehnala). Co víc? Někdo si myslí, že jsem ještě mladá. Někdo, že musím dodělat školu (ještě studuju navazující). Ale já vím, že už se na to cítím. Tak jsem dobrala antikoncepci. A ejhle. Zadařilo se hned první měsíc.🙂 Každý má jiné priority. Ale pokud si je splní, je ten pravý čas se do toho dát.;)

@uztotakbude ahoj, čtu tě tu dlouho, budu upřímná: zvažuj, jestli nezvažuješ příliš 😉 . v dobrém.
Ono to někdy může být kontraproduktivní, protože přes samé zvažování a hledání důvodů, způsobů, řešení uteče čas, ten pravý čas na mimčo, Trochu spontánnosti do toho - ti přeji🙂)))))

@uztotakbude já mám dítě neplánovaně, teď, když už se rozhoduju, tak vidíš, že dítě další nemám. Těch racionálních důvodů, proč nemít, bude většinou vždycky víc, musí zafungovat příroda 😉

@berenika39 Spontánnost je pěkná věc, leč každý si ji nemůže dovolit. Vím jak to myslíš, chápu tě a souhlasím s tebou. Ovšem nejsem v situaci, abych mohla být spontánní. Minimálně musíme vyřešit bydlení a nevíme jak. Dva dospělí, dítě a velký pes v bytě 1 plus 1 o 37 metrech čtverečních, to by asi nebylo dobré. Ale nechci se tu zase vrhnout do diskuse o mne, já to myslela tak nějak obecně.

@uztotakbude za mě, pokud bych neměla odpovídající bydlení, chlapa, který má dlouhodobý vyšší příjem a vím, že ten vztah má dlouhodobou perspektivu, tak bych do dítěte nešla. Taky jsem tenhle uvažující typ, hodiny mi nikdy netikaly a netikaj, prostě se stalo, dobrovolně bych asi dítě neměla nikdy 😉

@uztotakbude jj, v pohodě, já jen abys do toho nespadla, protože je to přesně, jak píše @sisstin, když budeš chtít, najdeš milion důvodů, proč ne. těch racionálních, taky jich mám už plno (jeden je tedy objektivní - věk, ale ještě před třemi lety nebyl), a do dalšího jsme nešli. z toho, co tu píšeš - a že čtu, dost, tak si myslím, že nějak stále alibisticky hledáš negativa - proč to nejde.
není jednodušší si upřímně říct - ne, ted ne, počkat bez toho "zvažování" rok a pak to přehodnotit znovu? ti to sežere mozek🙂. zase to, jestli tedm nebo později, to není fatální záležitost. však žij, nech to plynout, něco se stane, samo, časem, klid, žádná křeč🙂)))

s manželem jsem bez mála 8 let, 1 a čtvrt roku manželé. začali jsme stavět domek, když mi bylo 19 let, mimčo jsem chtěla mnohem dřív, ale protože jsem já ta z nás, která měla větší příjem, dům byl nedodělaný se mimčo odkládalo a odkládalo. když bylo doděláno tak nějak - bylo mi 23 jsem vysadila prášky, letěla na zájezdy co jsem ten rok měla naplánované a pak se na první pokus Neli podařila 🙂

v podstatě to byla jediná věc - dodělání půdní vestavby a splacení většiny dluhů.
a mimčo se nám zadařilo hned na první pokus....

Bylo pro mě důležité, abych měla dodělanou školu (což jsem měla dávno), byla zaměstnána takovou dobu, abych dosáhla na PPM (což jsem byla dávno), plus samozřejmě nějaké finanční zázemí a rezerva (což jsem také měla dávno). Takže pak už hrál roli v podstatě jen samotný vztah - chtěla jsem být s partnerem alespoň tři roky a chtěla jsem být před početím dítěte vdaná. V tomhle kriteriu je samozřejmě zahrnuto i to, že manžela miluju, počítám s ním do budoucnosti a myslím si, že je to ten pravý muž pro mě a pravý otec pro mé miminko. Takže když jsme se po 3,5 letech vztahu brali, z mé strany žádná překážka pro pořízení si mimča nebyla. Nebylo, o čem se rozhodovat a nad čím přemýšlet. Řekla jsem manželovi, že to nechám na něm, že z mé strany žádné problémy nejsou, ale ani na to nijak nespěchám. Protože jsme v té době praktikovali jako jedinou formu ochrany přerušovanou soulož (antikoncepci jsem ze zravotních důvodů vysadila už dávno), bylo to skutečně jen na něm. No a výsledkem je, že jsem otěhotněla hned o svatební noci. Pochybnosti, jestli jsem dostatečně připravená, jestli mi něco neutíká apod. přišly až potom, ale to je asi v návalu těhotenských hormonů normální🙂

já jsem chtěla mít určitě dostudováno (nakonec jsem stihla ještě dálkově druhou školu), mít praxi alespoň 2 roky, smlouvu na dobu určitou/neurčitou jsem neřešila (nakonec jsem měla 6 let), být vdaná (byla jsem 4 roky) a mít kde bydlet (nechtěla jsem dítě v provizoriu), věk jsem neřešila moje mamka mě měla až v 28 a nejmladšího bráchu v 35, i když horní strop pro mě byl 35 pro první dítě
pro mě třeba fakt bylo důležité nevdávat se těhotná, naši se brali kvůli mě a dost mi to dávali najevo, hlavně v doby kdy se hádali tak jsem nechtěla, aby se jednou moje dítě cítilo stejně špatně jako já
Ale hlavně začala jsem cítit, že dítě fakt chci, že mi v životě chybí.

v harmonickém vztahu jsem byla rok a půl, po dítěti jsem začala hodně toužit, chtěli jsme se brát..a rozhodnutí bylo, jak budeme bydlet v bytě po babičce, ne po podnájmech..a radostně jsme si Apolenku udělali snad 1.večer 😎 a druhé? zase jsem toužila po miminku, jsme přestěhovaní ve větším..

@sisstin Já po dítěti toužím moc, jsem vdaná, s chlapem jsem skoro 10 let. Příjem moc vysoký nemá a já už vůbec ne. Byt máme, ale malý. Takže asi tak.

@berenika39 To chápu, vím, že mi to sežere mozek, protože se opravdu užírám. Ale já i chlap už prcka opravdu moc chceme a ta touha je veliká. Já přesně chápu holky, co dítě moc chtějí a nejde jim to, chápu jak se cítí. Protože ta touha je tak velká, že přes všechny rady "hoď to za hlavu a ono to přijde. Dej tomu čas. Nemysli na to." apod. na to člověk stejně denně myslí a nemůže se toho zbavit. Tím se nesrovnávám s holkama, kterým nejde otěhotnět, spíš jen to, že mi říkají lidi to samé co jim. "Tak na to nemysli!" Ale jak????

Moje dcera taky byla neplánovaná.Ale jsem ráda,za to že ji mám..Je to takové sluníčko..A také jsem se nerozhodovala,protože už bylo pozdě🙂 ale nelituji..

@uztotakbude Já jsem zvažovala: Pro - muž moc chtěl, můj věk (o mimču jsme - nebo spíš muž - začali uvažovat, když mi bylo 28 a s mužem jsme spolu byli necelé tři roky tou dobou). Proti - dodělat praxi v práci, udělat profesní zkoušky, zavést se na nové pozici, našetřit si nějakou finanční rezervu pro dobu RD, vyřešit vlastní bydlení (byli jsme v nájmu v 1+1, se psem a ob víkend i s manželovou dcerou). Nakonec ale u mě totálně převážil zdravotní důvod - měla jsem špatné výsledky cytologie, musela jsem na konizaci čípku a to mě tak nějak pošťouchlo, že to nemůžu odkládat věčně, anebo to možná nějak nastartovalo moje biologické hodiny. Jakmile to Dr. po zákroku dovolila, začali jsme se snažit o miminko. Z mých předchozích důvodů se mi ale i tak povedlo splnit většinu, až na to bydlení - syn se narodil, když jsme dočasně z úsporných důvodů bydleli u mých rodičů 🙂

@romcovaklarka No já mám taky nějaké zdravotní problémy proč mi doktorka říkala, že se máme začit snažit dříve. Při ovulaci se mi z vajíček dělají cysty a nevím proč. Brala jsem na to léky, ale napomohly. Takže mám dvakrát do roka anovulační cyklus a pak třeba 3* nebo 4* z vajíčka cystu. Pravděpodobnost otěhotnění je tedy menší a nebude to pravděpodobně nějak rychlé. Já vím stoprocentně, že mimčo oba moc chceme, mám k tomu i objektivní důvody proč se již snažit. Akorát my furt řešíme peníze a bydlení. Nevím jak to vyřešit. Manžel vydělává tak 17 000 Kč a já teď deset, ale to jsem v práci první měsíc. Už ani neřeším praxi, kašlu na to. Chtěla bych se začít snažit v létě, nebo na podzim roku 2014, protože to budu v práci skoro rok a ono se to stejně asi jen tak nepovede. Smlouvu mám na dva roky a já bych při těhotenství chtěla co nejdéle chodit do práce. Takže jakoby počítám s tím, že nějakou tu praxi si taky udělám. Ale nevíme pořád jak vyřešit to bydlení. Protože tam je zakopaný pes. Hypotéku bychom uplatili, byli jsme se i ptát v bance, napočítali nám splátky, to by tak nějak šlo. Jenže teď. Nevíme jak by to šlo pak s prckem, protože nevím jak moc to pak bude finančně náročné :(

@uztotakbude A pokud to není tajné, ten byt 1+1 je váš, nebo je to podnájem? Není to jednodnuchý, ale i v 1+1 se dá s dítětem žít. Ale stojí to asi hodně psychických sil.🙂 Já třeba na rozdíl od většiny nevidím nic špatného na tom, jít třeba na pár let do podnájmu, do většího. Samozřejmě záleží na financích, ale přijde mi to rozhodně lepší (třeba než půjde dítko do školky a ty budeš moct jít zpátky do práce), než se teď hned zadlužit a pak jít na MD/RD. Navíc ne každý člověk si prostě hypotéku může dovolit. Ale to už by byla jiná diskuze.🙂

AHojky...nechtela jsem prispivat,protoze dle hodne maminek bych byla nezodpovedna a nevim co jeste,ale jak te tady tak ctu tak ti treba muj prispevek trochu pomuze v rozhodovani,jelikoz my jsme prikladem toho,ze je blbost porad na neco cekat a neco do detailu planovat 😀 tak my spolu chodili skoro 6 let co me hrablo a chtela jsem strasne moc mit dite...Manzel pracoval ja delala vysokou..byla jsme v poslednim rocniku a rikala si ze to uz se nejak udela,hlavne abych rodila az po statnicich...Kdyby to bylo na manzelovi meli bysme dite driv,ale ja nechtela a hlavne jsem se nechtela ani vdavat....otehotnela jsme skoro hned,bydleli jsme u rodicu v jedne mistnosti,nebyli jsme manzele,ja delala skolu...otehotnela jsme na zacatku posledniho roku na skole...navic jsme chodila na skolu kde jsem musela byt da se rictz kazdy den a neslo si chodit jak se chtelo jen abych mela urcity pocet kreditu atd. takze ze zacatku jsem to nechala byt,jednalo se o tri mesice,pak meli byt vanoce a zkouskovy,ucitelum jsem to rekla,az v poslednim semestru a dohodla se s nima tak abych mohla chodit aby me to uplne neznicilo..nekdy byla skola od 8 hodin rano az do pul 7 do vecera takze sedet tam cely dny neslo...kupodivu nemeli s nicim problem a ja delala statnice ve 33tt,sla jsem vzdycky prvni,chovali se ke me super a porad se ptali jestli jsem v pohode 😀 mezitim jsme si trochu predelali vrsek u rodicu,uz to nebyla jedna mistnost ale dve a kuchyn jsme meli spolecnou s nasima (to jsme jeste mysleli ze tam zustaneme natrvalo)..narodil se teda prvni syn a ja pak planovala ze pujdu po matersky do prace a predelame si poradne ten vrsek...jenze synovi nebyl ani rok a ja podruhe ted uz necekane otehotnela...z chodby jsme si udelali dalsi mistnost nakonec pak i z balkonu,kuchyn stale spolecna s rodici dole...nez se narodil druhy syn tak jsme se vzali,muz rikal ze uz bych si ho vzit mohla kdyz budeme mit dve deti 😀 no a nakonec souziti s rodici bylo cim dal horsi,moji rodice jsou super lidi,ale kazdy mame jiny nazory a jiny pohled na danou vec a neslo to...takze minuly rok jsme si vzali hypo (s dvema malyma detma,ja na materske,manzel ted menil praci) a koupili si velky byt u nas na vesnici,je to dum (bytovka) o 4 bytech a kazdy byt ma kolem 100m2 plus terasu a zahradu za barakem a sklep k tomu (tim chci rict,ze se da sehnat skvele bydleni a nemusi stat miliony,stal nas 840tis)...takze normalne to byva tak ze nejdriv lidi maji svatbu,pak si zaridi bydleni,jezdi na dovolene a nakonec maji deti,my to mame uplne obracene.. 😀 rikali jsme si kdyby jsme porad na neco cekali a neco resili tak deti nemame nikdy...u more jsme nikdy nebyli ale to nikam neutece to tam bude porad,ale deti zenska porad mit nemuze..az budou deti vetsi bude na vsechno casu habadej a navic si to vsechno muzeme uzivat s nima...navic mam opravdu skveleho manzela,ktery rodinou zije,on nema zadne konicky,nechodi do hospody,ani nikam s kamaradama (i kdyz bych casto chtela aby sel) jeho nejvetsim konickem a zalibou jsme proste my 😀 omlouvam se za slovni prujem,ale snad jsme trochu pomohla v rozhodovani 😉

@marukm Ten byt je náš a bez dluhů. Byl kupovaný za hotové. Má 37 metrů čtverečních, jenže zde bydlíme my dva a padesátikilový pes a můžu ti říct, že hlavně z ohledu nábytku je to v háji. Tady už prostě není prostor ani na dětskou postýlku :( A je to dřevostavba, je tu všechno slyšet, každý kdo tu začínal a pak si pořídil dítě tak do pár měsíců utíkal pryč. Ten podnájem já nějak nechápu z ohledu toho, v čem to pomůže. Vždyť podnájem 2+1 je u nás ve městě 11 tisíc Kč. Hypotéka jsou 4000 měsíčně. Když dáme pryč 11 tisíc z příjmů v době mateřské (kdy počítám, že budu mít necelých 7 tisíc příjem měsíčně), takže nám zbyde nějakých 12 tisíc. Pak 3000 Kč pes, 1000 dojíždění manžel do práce, 5000 jídlo když budeme jo hodně hodně moc šetřit (mám navíc bezlepkovou dietu, co je drahá jak hrom). To bychom prostě nevyšli.

@uztotakbude Tak tady v Praze nás podnájem vyjde levněji než hypotéka (už jsem zmínila, že manžel má služební byt, tak i proto). Kdybychom si tady koupili byt, určitě bychom neplatili hypotéku 4 tis. To je výhoda pro vás. Předpokládám, že byste tenhle byt prodali, takže byste si ani nebrali celou částku. A pokud tak nějak víte, že vás nějaké závratné zvýšení příjmů nečeká, co je na tom k řešení? Finančně to člověk asi nikdy neodhadne, protože dítě nemusí měsíčně stát skoro nic (když kojíš, není nemocné a kdesi cosi), nebo hodně (když je to naopak). Ale to nikdo neovlivní. My jsme si řekli, že nechceme žít úplně na korunu, tj. pokud nám, až všechno poplatíme, ještě něco zbyde, stačí nám to...

@eeefffaaa Máte to hezky vymyšlené.:D Jen k tomu bytu, to vám závidím. Bohužel každý nemůže bydlet tam, kde je zrovna co se týče bydlení levno (třeba kvůli práci)...

@uztotakbude a víš ty, co vůbec chceš? jako opravdu, ptám se bez negativního nádechu...jedním dechem chceš a současně to nejde... 😎 😎
I když přečteš stovky jiných životů, žádný nebude ten váš - hlavně vaše smýšlení a hodnoty a postoje se nebudou shodovat s nikým jiným, takže jak to vyřešili nebo zvládli jinde, je tak nějak jedno.. ..
Jedno vím jistě - je lepší blbý rozhodnutí, než žádný, protože tahle cesta, jak vidíš, nevede vůbec nikam.

@marukm Jo, přesně tak. Já se schválně teď zase dívám na realitky. 100 metrů čtverečních u nás ve městě je tak 1 700 000 Kč. A na vesnici 15 km od města 950 000 Kč. Ovšem najednou člověk musí mít auto, což ve městě nemusíme (ani nemáme), projde, platí povinné ručení, pojištění apod. Chlap musí dojet do města, nechat tam auto a z města jet dalších 25 km do práce busem, protože jinak by projel gatě. A i tak bude platit to co teď + auto k tomu. A cestování do práce a z práce bude mít šílený. Takže to určitě ne.

Pro mně byl zásadní kvalitní tatínek A odpracováno, abych měla nárok na mateřskou :o) Zbytek mi byl šumák... O tom, že jsem (plánovaně, ale nečekaně brzo) těhotná jsem se dozvěděla týden po oznámení data svatby. Pohoda, vdávala jsem se ve 3.měsíci a rovnou po svatbě jsme jeli do pidi pronajatýho bytu. Z něj jsme se pak s tříměsíční dcerou stěhovali do pronajatýho většího bytu a z něj pak (já cca.7měsíc s druhym svištěm) na chatu k rodičům, bo mi ten byt nevyhovoval a my chtěli stavět. Ze stavění sešlo, bytovou situaci řešíme doteďka (a nemám šajnu jak dopadne) ale je mi to jedno - holky jsou spokojený, maj tady krásný pokojík a líbí se jim tady :o) Kdybych furt řešila co ještě musím udělat NEZ otěhotním, tak nebudu mít prcka nikdy... Takto je mi 27, jsem mladá a mám dvě děti, což je super i pro návrat do práce, i obecně pro život...