Co u vás rozhodlo, že se začnete snažit o mimčo?

Ahoj jsem na tom úplně stejně. Manžel teda chce ale já pořád si něco najdu. Tak prostě jsme řekli, že vysadím prášky a necháme tomu volnost. Že se nebudeme nijak snažit a až to dojde tak to dojde.

nevím kolik přesně let Ti je. Ale z toho jak pišeš mám pocit, že citíš že sis jeste neužila sebe, vás dva natož být tři. No já jsem věděla, že dite chci a nejlip hned 27 let mi bylo. Ano omezeni to je, prišla jsem o spoustu prátel i koníčků, ale na koncertě jsme byli i s malým když mu byl rok. a chodíme na jiné zajímavé a zábavné akce... i koníčky jsem si našla nové.

Je to těžký..u nás manžel, který je starší taky chtěl delší dobu a já pořád hledala důvody proč ne. A pak jednou prostě už mi to tak nereálný nepřipadalo, kolem mě hodně kamarádek už děti mělo, tak prostě jsme se dohodli že doberu HA a půjdeme na to 🙂

Nevím, kolik Ti je, ale pokud si nejsi jistá, ještě bych počkala. Mít děti jen proto, že se to nabízí, je přece nesmysl, člověk musí doopravdy chtít..
Osobně mám zkušenost, že jsem prostě věděla, že už přišel čas..a omezení - s prvním dítětem mi teda tolik nepřišlo, že bych byla omezená - babičky hlídaly, když jsem potřebovala, ale hodně jsme i cestovali s malou, nebo jsme s malou zvládali hodně věcí, i kulturní život byl bohatý..velká změna u nás nastala až s příchodem dvojčat..babičky už tolik dětí hlídat moc nechtějí, nebo jo, ale ne tak často a musím si fakt vybírat, na co hlídání vyberu..a když chceme někam jít, tak se s manžou střídáme, jeden zůstane doma s dětmi, druhý jde ven..takže velká změna je v tom, že ubylo času na společné chvíle bez dětí..
ale pochybnosti má člověk možná vždycky..
přeju, ať se rozhodnete ve správný čas 😉

Já jsem to poznala tak, že jsem začala závidět těhotným ženským.
do cca 26 jsem je litovala, pak jsem si říkala "no když chtějí..." a v 29 jsem si říkala "sakra já už bych docela taky...."
a pak už jsem měla najednou pocit, že večírků bylo dost a viděla jsem světa kraj (i když doufám, že cestovat budu později i s dětma)

Tak já si zas myslím, že nikdy není ideální situace, vždy bude něco, proč zrovna ted se mě to nehodí... Já myslím, že připraveni jste oba, počkej, až poprvé uvidíš toho drobka, nic už nebude důležitější, než ten malý človíček, jesli máš fajn rodiče a manžela, tak ti určitě pomůžou, aby ses nemusela vzdát všeho, co s malým dítětem nejde. 😉

U nás je to podobné. Po svatbě máme, domeček dostavěný máme, odpracovaný rok bych už měla, finančně zabezpečení taky jsme. Teď už nám jen zbývá letět na svatební cestu a pak už bychom chtěli vysadit prášky a nechat tomu volný průběh. 🙂 Moc se na miminko těším. Každý den chodím sem na MK a prohlížím si fotky miminek, těhotných, kočárků, postýlek, pokojíčků, oblečení.... připadám si jak praštěná 😀

Já donedávna byla za to, že do 30 bych chtěla první dítě, přítel byl krátce a říkala jsem si, ještě ne... a pak najednou to přišlo a říkám si, že bych chtěla. Ano, změní se mi toho dost v životě, ale zas to dítě je dar a zázrak největší, co by mohl být. Jenže přítel, že je na to ještě čas a jednoho dne se rozhodl si nedávat pozor a uvidíme, zda se povedlo na poprvé a nebo se povede na další pokusy 🙂 A vlastně jsem si i díky tomu uvědomila, jak skvělého chlapa musím mít vedle sebe, když s ním to dítě chci 😀

Mě to zastihlo v době, kdy jsem na tom byla podobně jako ty, po svatbě, bydlení zajištěno, práce v pohodě i věk jsem na to měla. Hodně holek okolo mělo mimča a já si říkala, že už bych taky mohla. Manžel nechtěl, pořad si myslel že je dost času, že si ještě dostatečně neužil. Po nějaké době ta touha po dítěti tak rostla, že když mi blízká kamarádka oznámila že je těhotná, tak místo abych ji gratulovala, jsem se rozbrečela, a říkala si proč ona jo a já ne. No nakonec jsem se dočkala, i když s jiným chlapem...

Moje dve kamosky sú tehotné. Boli sme s nimi na chate cez víkend. V nedeľu sme sa vrátili a ja som na chvíľku pocítila, že asi aj ja by som chcela. Šli sme v ten deň na to a aj som v ten deň otehotnela takže som si to už nemohla rozmyslieť 😄

my jsme se s manželem nesnažili, jen jsme se nechránili, užívali sex a ono to vyšlo

Podle mě hodně záleží na věku a zdravotním stavu, hlavně tvém. Pokud máš čas řešit, jak by tě dítě omezovalo (a to fakt bude), tak asi ještě není ten pravej čas. Taky záleží, jak dlouho už jste s partnerem spolu, jestli už je vztah ve vyjetých kolejích a je potřeba jej "oživit" nějakým novým společným "projektem". 🙂 Určitě bude hrát roli i to, až se páry ve tvém okolí začnou množit, pak je holt praktičtější být tématicky na stejné vlně a ne v menšině. U mě padlo rozhodnutí na základě věku, zdrav. stavu a pocitu, že každej den je stejnej a chtělo by to nějakou změnu. Biologický hodiny nemám, takže tikání jsem rozhodně nikdy nezaslechla. Prostě bylo načase změnit styl života, protože každý jeho období má něco do sebe - něco vezme a něco jiného dá (a dovolených i večírků už bylo dost.)

Čéčé...to UŽ přišlo zhruba čtyři hodiny PO porodu :D
Podle mě při určitém životním stylu nikdy není ten správný čas na to být těhotná, protože být těhotná je prostě fenomenální voser. Ale mít dítě je skvělý. Navíc naprostá většina věcí se dá dělat i s dětma (snad vyjma toho rockovýho koncertu, ale to se zas dá po určitý době řešit hlídáním) a spousta z nich teprve s dítětem získá ten správný drajv. Proč byste nemohli jet na dovolenou? My byli s malou letos v Chrovatsku, měla tři a půl měsíce a bylo to super!
U nás to nebylo plánovaný početí, nicméně bydlení, finance, věk a vztah na to byly, tak jsme do toho holt spadli po hlavě. Zpětně si gratuluju, protože kdyby to tak nebylo, "snažit" (bože, to slovo samo ve mně vyvolává touhu zvracet) bychom se z mojí iniciativy nezačali asi nikdy, pořád by na to bylo času a fůra neodkladných aktivit, který bych dělala radši. .

Máme jako většina z Vás po svatbě, rekonstrujeme byt a máme se rádi a o miminku přemýšlíme oba už dlouho.....věk máme tak akorát,,,tak jsme si řekli na co čekat, navíc je v okolí spousta lidí, kterým otěhotnět nejde jen tak lehce....tak manžel řekl, jestli začít teď nebo za 3 měsíce, že je to úplně jedno 🙂

Nějak tak řeším to samé, manžel by chtěl, kamarádi kolem nás mají malé děti a manžel se v nich vidí, jak tady píší ostatní, také mi to manžel zdůvodňoval podobně - baráček máme, peněz snad dostatek taky, nárok na mateřskou bych měla...jen já si furt nejsem jistá, v práci mě to moc baví, mám práci ve vystudovaném oboru, beru to i tak, že mám příležitost udělat si praxi, navíc myslím i na svoje klienty...a prostě nevím...také jsem o tom přemýšlela ve smyslu volného času,ale to vem čert, miminko je přednější a jak vidím u kamarádek, dá se podnikat vše. Na MK jsem taky stále, už mi jeden člověk řekl, že o tom moc přemýšlím a že prostě do toho máme jít...

vždy bude spousta důvodů, proč teď do toho ještě nejít, ale takhle můžeš čekat třeba do 50ti 🙂 Myslím, že sama poznáš, až nastane ta správná chvíle 🙂

Ahoj zakladatelko, stojím úplně před stejným "problémem". Po svatbě máme sice asi jenom týden, ale bydlíme spolu už dlouho, odpracováno mám, něco málo i pocestováno, pošetřeno...manžel bude skvělý otec, děti má hrozně rád a má k nim krásný vztah...sám by je chtěl. A já to mám chvilkama tak a chvilkama tak...když vidím kamarádky s kočárky, tak jim závidím...taky bych se chtěla starat o malého drobka, ale pak mě napadá to samé, co tebe - už to nebude jen tak s kamarádkou na vínko, kdy se mi zachce...už se nebudeme na dovolené (jako teď na svatební cestě) jenom válet a číst knížky a dělat si co chceme bez ohledu na nikoho dalšího........

Dalším krokem pro to bylo vysazení HA a necháme to prostě osudu, nic neměřím, nezjišťuju....prostě buď se povede teď nebo za rok.....

Já jsem k tomu přišla trošku jako "slepý k houslím". Věděla jsem že dítě chtít jednou budu a nechránila jsem se (asi 3 roky) a říkala si že co se má stát se stane. Potom to přišlo- byt máme, peníze máme, s partnerem jsem dlouho a je na něj spoleh, máme oba rodiče co nám pomohou. Tak nebylo nad čím váhat. Ono když to malé vidíš na ultrazvuku jak mu buší srdíčko tak už v tu chvíli bych pro ní udělala první poslední. A to že se chvilku nikam nepodívám mě opravdu netrápí. Však ona rychle vyroste a pak si bud moci jezdit kam jen budu chtít.

My jsme do toho šli z ciste rozumoveho hlediska. Svatba, dum a pak deti🙂

U prvního dítěte jsem taky stále váhala a říkala si, co mi třeba všechno uteče, když budu doma na mateřské. Prd mi uteklo 🙂 S mimčem v náručí mi byl prakticky okolní svět "ukradený". Nyní čekáme druhé a to bylo neplánované. Manžel nechtěl a já už byla smířená s tím, že budeme mít jedno. A najednou tam byli dvě čárky. Jsem moc ráda a manžel nakonec taky. Jen mě někdy napadá, proč jsem pořád u prvního na něco čekala. První v 29ti a za chvilku mi bude 34. Klidně bych ty děti posunula o tři čryři roky dřív. Jenže to bylo tehdy obav 🙂

U mě rozhodl věk, tudíš mi tikaly biologické hodiny.....Nicméně bych asi neotálela pokud máš kolem 30 protože u nás to trvalo trochu déle než se zadařilo než jsem předpokládala. Ženská chodí ke gyndaři pravidelně, vždycky vše v pořádku, cyklus pravidelný, tak by mě to ani ve snu nenapadlo, že by se delší dobu nedařilo. Spíš jsem se bála, když jsem nevzala tabletku, abych náhodou neotěhotněla.....Takže za mě, pokud máš po svatbě, tak do toho jděte. Musíš ale samozřejmě dítě chtít, já po něm už toužila..... 😉 Jinak teda za mě, ano přijdeš ze dne na den o svůj standartní komfort, na který si zvyklá. Ale já teprve s dětmi začala žít....ono totiž člověk si myslí, že jak si užívá sám s partnerem tak nic lepšího asi není 😀 a já poznala že je něco mnohem krásnějšího 😉

U nas to bylo jednoduche, chteli jsme s partnerem oba. Nejvetsi prekvapeni bylo, ze jsem otehotnela za tri mesice. Vubec jsem to necekala, ze by to (v 34 letech) prislo tak rychle.😃

Já už od dvaceti cítila, že mít toho správného chlapa, chtěla bych mimčo klidně hned. Pak už byl ten pravý, ale dohodli jsme se, že počkáme než dodělám vejšku, protože jsem dost velkej nervák a mimčo by tak díky mě mělo deprese ještě by se ani nenarodilo 😀 Vejšku jsem dokončila v červnu, v srpnu jsme se začali snažit, na začátku října jsme se vzali a týden po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná 🙂
Je jasný, že s dítětem budou starosti, že nebude tolik času trávit čas kulturou a tak... ale já to vždycky cítila tak, že jsem na světě proto, abych měla děti a že bez nich je vlastně život o ničem... 🙂

U mě, že jsme měli naplánovanou svatbu, nechtěli jsme aby dcera měla velký rozestup u sourozence (i tak to bude 6,5 roku) a začali mě desně s...t v práci, takže asi tak 😀 S manželem jsme oba mladí, takže věk nás netlačil, ale zadařilo se po 2 měsících.

Nic takového jsem řešit nemusela, otěhotněla jsem naprosto neplánovaně v době, kdy už jsem si myslela, že děti mít nikdy nebudu.

Tak ja osobne mam deti 3 vzdycky to byla ma volba protize sem toho nazoru ze s kazdym tim.miminkem tady zanecham.kousek sebe a deti sou pro zivot strasne dulezite jejich smich je k.nezaplacenim.vsem co se jeste rozhoduji mit mimco radim jdite do toho je to to nejkrasnejsi co tady po vas jednou zbude 🙂

Já kdybych měla čekat, až se na to budu 100% cítit, tak se nedočkám nikdy. Páč já nikdy nebyla takovej ten mateřskej typ, nikdy jsem ani děti nechovala a nepřišlo to ani s těhotenstvim. Ale to vlastní dítě je pak úplně něco jinyho. Já být tebou, už bych nečekala, protože vždycky bude nějakej důvod, proč zrovna teď ne. Člověk se musí dost omezit, v těhotenství mě to strašně stvalo (zboznuju například víno a byla jsem zvyklá si dat každej den třeba dvě deci a dobrej hermelínek k tomu), ale jak pak uvidis toho drobecka, tak se všechno změní a stojí to ta to.
Ale musím říct, že bych lhala, že mě přestal zajímat okolní svět. Teď je to takové těžší, malá má teprve 26 dni a jeste s ní není buhvijaka zábava, ale už se nemůžu dočkat, až bude trošičku větší, bude reagovat a já s ní budu moct jezdit třeba za kamaradkama 🙂

Já chtěla od 19 ti strašne deti😀Připadalo mi, že jsem už vybourena a chci se usadit.Nicmene jsem počkala až docela školu a u ni jsem pracovala abych mela praxi a smlouvu na neurčito. ..no a v 25 jsme meli prvního hned po nem plánování druhého. Ale nikd jsem tak docela nepřestala pracovat a sem tam jdu posedět s kamarád nebo na víkend sama s manželem. V podstatě se moc nezměnilo jen přibyli dva milování raubíři a s nim a starosti a ubylo nám peněz, ale mam to co jsem vždycky chtěla a nyní jdeme do třetího mimi😁

Já čekám druhé mimčo po deseti letech. Už to vypadalo, že zůstaneme u jednoho. Pořád byl nějaký důvod to odkládat, studium, změna práce, stavba domu atd. Roky rychle ubíhaly a člověk začal být pohodlný. Když jsme se letos rozhodli, že to teda zkusíme, přišli do toho zdravotní komplikace. Že jsem těhotná, jsem zjistila úplně náhodou až v 9 týdnu. I když jsem musela podstoupit nejrůznější vyšetření i AMC, nyní jsem ráda, že jsme to zkusili a povedlo se to.Čekáme zdravou holčičku, takže budeme mít páreček.