Co s chlapem, který cukne, když se má dělat na miminku?
Dobrý den, nebo ahoj 🙂
Když mi bylo 29, tikaly mi příšerně biologické hodiny. A tlačila jsem na miminko, až moc. Nakonec můj o 3 roky mladší přítel mně opustil. Našla se holka, která byla víc v pohodě a ne žádná vynervená troska. Zkoušeli jsem to oba někde jinde. Ale nakonec nás osud zase zavál zpátky. Dokonce bych řekla, že nám to teď klape víc. Víme co každý má rád. A já ho podporuji v nové práci. Nastoupil totiž do armády.
Ale teď už se mi blíží 31. A samozřejmě bych už ráda měla miminko. Od prosince mám vysazenou antikoncepci. První dva měsíce to neřešil.a i mezi přáteli vykřikoval že děláme na miminku. A najednou po 2 měsících přišel že není vhodná doba. Jelikož v té armádě ho čekají různé výcviky. A bude často pryč. Chtěl by na misi atd. A že si myslím že to teď není vhodný. Ale podle mně ...to vhodný nebude nikdy, když bude u armády. To bude pořád pryč. A můj věk nejde zastavit. Bohužel...Jen vím, že když budu zas o tom pořád mluvit, řešit atd. tak se bojím že zas odejde.
Co si o tom myslíte? Co mám dělat??
Ahoj. Já bych si s ním sedla, vyložila karty ve smyslu,že dítě chceš a to brzo a pokud on má jakékoliv pochyby,neví, nechce, nemůže- ať to tedy řekne jasně a Ty se zařid se podle toho.
A tím myslím být připravena na rozchod a jít dál. Beru to podle sebe, já potřebuju jasnou řeč, žádné mlžení. Čas opravdu běži a v tomhle ber ohledy hlavně na sebe. Užírat se dál,analyzovat zda dítě tede chce-nechce...to je na palici a nefér. Držím Ti palce..🙂 PS. Zažila jsem něco podobného, rok jsem byla sama a teď čekám druhého čápa s láskou mého života.
@bety30 ahoj, já bych mu řekla narovinu jak to cítíš. Byla bych 100% upřímná. Mám celou rodinu u armády a je to o postavení a co chceš "dokázat" (mise). Základní cvičení trvá 3 měsíce.. pak to většinou bývají vikendové akce (aspoň podle našich), někdy se jede na cvičení do zahraničí (týden i víc), mise (standardně 6 měsíců). Ale krásný příklad je teta se strejdou. Když byla teta na mateřský a sestrence byli asi 2 tak strejda odjel na misi do Afghánistánu na 6m a vrátil se za 7,5m (hold nejsou někdy podmínky pro přesun). Když bylo sestrence 11let jela na 6m teta a vrátila se za necelých 7m. Cvičení mají na střídačku (aby dítě nezůstalo samo doma) a oba se po misích začali věnovat v armádě něčemu jinému (možnost vzdělávání prakticky neustále).
Takze, pokud jsi schopná strpět to, že pokud budeš pravděpodobně ze začátku často sama (výcvik) a jestli bude chtít na misi (6m), tak bych si s ním promluvila, řekla mu že jsem na to připravená (jak na dítě, tak na to že budu sama ikdyž to není 100% pravidlo). Ale pokud pojede na misi když ty budes mít doma miminko tak mi věř že to pro tebe bude moc těžké jelikož ten strach o někoho koho miluješ je veliký.. plus únava atd..) já bych si to hlavně ujasnila v sobě (zda to za těchto okolností zvládnu a cchci to tak) a pak mu to řekla s naprostou upřímností a uvidíš. 🙂 hodně štěstí 🙂
@bety30 Bojim se, ze to je Tvym "tlacenim". Jasne, ze mas pravo na to byt stastna a predevsim vedet, na cem jsi. Jenze chlapi si to casto vysvetli jako natlak, ultimatum. Muj muz je o 4 roky mladsi nez ja, a kdyz jsem zacala opravdu touzit po miminku, on byl jeste uplne nekde jinde. Vyjimecne jsem neudelala blbost a netlacila jsem, nechala jsem ho. Az jednou prisel s touhou po diteti sam. Tvemu neni ani 30, dej mu jeste par mesicu, aby mel sanci si na to prijit sam, a opravdu to chtit. 🙂
@puresin ahoj , můžu se zeptat. Jak dlouho jsi čekala. A v kolika jsi měla první dítě. Já jelikož jsem zdravotní sestra vidím pak jen samé problémy s otěhotněním. A bojím se toho. Nebudu říkat, že ne. A teď do toho, každý víkend chodí někam pařit, jak když chytil druhou mízu. A docela mně to vysiluje. Právě potřebuju poradit. Jak se k tomu postavit. A vědět, že je někdo taky v podobný situaci. A nebo aspoň byl v podobný situaci.
@bety30 osobne si myslim, ze bude chtit opet cuknout. je to /zatim/ nevyzraly muz. ja od jednoho takoveho odesla s dvema miminy... to pak je silene. o nevyzraleho muze zena nema stat... to jedine ze ho chce "zachranit" anebo proste chce miminko za kazdou cenu a naivne veri. na armadu se jasne vymlouva. rozhodnout se musis sama. bud mu das cas anebo si s nim promluv a dejte si cas oba (treba rok). rozhodne muzes otevrit tu diskuzi. ja se svym byvalym ani moc nemluvila (nechtel, ze ma jit pry vsechno samo- a to jsme meli kazdy dve deti ve sve peci, takze se szivaly dve rodiny) a pak samozrejme komunikacni mlceni preslo do super slusneho vybuchu po porodu naseho spolecneho druheho ditete. ted s odstupem vidim, ze jsem se naprosto nemela nechat odbyt a chladnokrevne mela resit zivotni situace.
@bety30 Znali jsme se celkem 4 roky a 2 roky z toho jsme byli nerozlucny par, kdyz jsem otehotnela. Poslednich 8 mesicu jsme uz bydleli spolu, takze tu dobu jsem tajne doufala a cekala, ze se rozhoupe. 🙂
Mne bylo 28, jemu jen 24. Jenze kazdy to ma jinak, mne to zpetne taky pripada na chlapa strasne brzy (a vim, ze me jeho znami strasne drbali, jak jsem ho chudaka uhnala), ale ja fakt cekala a netlacila vubec. Jen o svatbu jsem si pak teda rekla na primo, to zase jo, ale to vedel, ze jsem v tomhle staromodni. 😀
takhle bys mohla čekat taky do 40, měli byste si na férovku promluvit.
@bety30 muj tata byl s mamou od jeho 15 let, mama mela 16, tata v 18letech nastoupil do armady. Ano jezdil na mise, ale i pres to jsem se narodila kdyz mu bylo 20 🙂 takze armada je vymluva 🙂 byla tezka doba ale zvladli to, na jednicku ! Chce to ferovou promluvu. Mozna kamosi mu nevo rekli, nebo se vydesil? Dej vedet.
Asi bych mu jasně vysvětlila, co cítíš, i ty fyzické aspekty. Je to tak, my ženy (narozdíl od chlapů) nemůžeme odkládat děti do nekonečna.
Vhodná doba není vlastně nikdy, vždycky bude např. málo peněz, nevybavený byt, nová práce, atd. Já jsem zářným příkladem, jsem ve 14. tt, dítě přijde v nejméně vhodnou dobu, manžel bude nejspíš měnit práci a budeme se muset 3 měsíce po porodu stěhovat... Do toho asi nebude moct být kvůli tomu u porodu, protože zkušebka, ani se mnou pár dní doma, ale co se dá dělat. Jiný chlap by řekl, vykašleme se na snažení, když měním práci, ale ten můj to neudělal i přes ty negativa
@bety30 chapu Te, nemladnes, naopak, prvni dite po tricitce uz s ohledem na vek neni zadna hitparáda, nejaky cas to trva, nez se zadari, 9 mesicu trva tehotenstvi, nez se zacnete snazit treba o druhe, nemusi to zase nejakou dobu jit a cas bezi hrozne rychle... opravdu je treba si s partnerem ujasnit, jestli dite chce nebo ne, na misi muze jet treba v dobe tveho tehotenstvi. A uprimne, neni moc chlapu, co o deti extra pecuji, nejvetsi starost je vzdycky na matce. Pripadne fakt premyslej, jestli radeji vztah neukoncit a nehledat nekoho vyzralejsiho. Muj partner svolil o snazeni po 4 mesicich chozeni, protoze vedel, ze nebudu ze zdravotnich duvodu cekat az se nekdo usmysli, ale je o 7 let starsi, podarilo se za chvili, ale i tak jsem rodila ve triceti a druhe, pokud vse dobre dopadne, prijde na svet v mych 33 letech, driv se nepovedlo. Naopak moje byvala sefova mela vztah snad 15 let a ani po te dobe si chlap dite nerozmyslel, nasledoval rozchod, biolog. hodiny tikaly, tak si v 33 letech nekde dite uhnala, v RL otec neuveden (zrejme o tom ani nevi) a ona se rozhodla dite vychovavat sama, protoze po diteti uz dlouho silene touzila...
@bety30 normalne bych se ho na to zeptala a uplne v klidu mu rekla, ze uz bych chtela dite. S tim, ze musis pocitat, ze na ne budes sama. Ale zase budete mit penize z te jeho prace. A prosim te, ty mi pripominas moji tchyni, ktera ma nemoc z povolani. Vsude vidi problemy a nemoci. Mela jsem dite az ve 36 a slo to hned, tehotenstvi bez jedineho problemu, gynekolog mi pri kazde kontrole rikal "zlate tehotenstvi!" 😀 porod taky a zdaleka nejsem sama. Dnes je to uplne normalni vek pro prvorodicku. To, ze tady jsou dvacetilete matky jeste neznamena, ze jich je vetsina. Sem chodi jen nekdo. Casto ten, kdo ma vic casu, aby tady brouzdal. Jestli se bojis nejakych zdravotnich problemu, tak se nech vysetrit jak na tom celkove zdravotne jsi a uvidis. A delej neco pro sebe a sve zdravi. Dal bych to (zdravotne) neresila.
Řekla bych, že se toho bojí, té "navěky" zodpovědnosti, a v podstatě se to opravdu nehodí nikdy, nebo hodí málokdy.
já jsem byla s přítelem 10 let a přesto, že jsem dítě chtěla on ne. Ani už nevím na co se vymlouval. Trvalo mi to dlouho než jsem se rozhodla to ukončit. Teď mám o 5 let mladšího přítele, jsme spolu 3 roky a už rok a půl nám to nejde (je mi 33). S odstupem času si říkám, proč jsem neodešla dřív, ale asi to tak mělo být.
Muj byvaly se taky porad na neco vymlouval ...az budeme mit svoje bydleni ( penez bylo hafo, ale nechtel resit vl.bydleni), pak prace, ze z ni je unavenej, ale nebyl unavenej na hory, fotbal, hokej, hrabani se v autech, kamarady, atd, atd...takhle jsem travila skoro sest let...pak mi dosla trpelivost, ale kvuli jeho povaze...no, moc dlouho jsem sama nebyla.. s mym nynejsim jsme se uz znali, mame stejne nazory a pohled na zivot.. a po 7 mesicich jsme si rekli, ze do toho pujdem...zadarilo se behem chvile...je mi taky 30...chci tim rict, ze nikdy neni pozde jit si za svym stestim..
Když jsme se začali snažit o miminko, můj manžel s tím podle mě nebyl úplně vnitřně srovnaný, určitě by byl radši, kdybychom začali později a trochu se cukal. Měli jsme už ale po svatbě, tak se nemohl cukat moc vehementně, protože to bylo jeho rozhodnutí, že se začneme snažit po svatbě (já bych začala dřív, protože na svatbě mi nezáleželo zdaleka tolik jako na miminku, které jsem chtěla fakt hodně. Manžel měl obavy z toho, jak to zvládneme finančně a asi taky jak vlastně zvládneme výchovu a všechno s tím spojené. Hodně chlapů to takhle má...Nakonec se nám miminko narodilo až rok a půl po svatbě, kdy nám mně bylo 28 a manželovi 33. Myslím, že ho začal opravdu chtít až ve chvíli, kdy se narodil a poprvé se uviděli. Dneska sám nedokáže pochopit, když někteří jeho kamarádi mají z otcovství strach. Manžel je super táta, ale kdybychom se měli rozhodovat podle něho, jsme ještě pořád bezdětní, prostě by nikdy neměl ten pocit, že teď už fakt musíme začít.
Já jsem ale věděla, že otěhotnění nebude žádná brnkačka, protože mám zdravotní problém, který mi možnost otěhotnění dost ztěžuje, takže jsem vyložila karty na stůl, docela dost jsme se tehdy kvůli tomu pohádali, protože já se bála, že s každým dalším měsícem mi ujíždí vlak a manžel měl pocit, že máme moře času. Naštěstí to pochopil a přestože sám by radši ještě počkal, šel do toho se mnou naplno, asi mě má prostě fakt rád🙂
Teď zpětně jen litujeme, že jsme do toho nešli dřív. Mně je 32, manželovi o 5 víc a počít druhé dítě se nám už dva roky nedaří. Dost možná, že budem muset zůstat u jedináčka. Takže moje rada je, než začít hledat štěstí jinde, vysvětli příteli, jak to cítíš ty, z čeho konkrétně máš strach (tohle prostě chlapům, kteří mohou plodit do devadesáti fakt mnohdy nedochází) a třeba se brzy zadaří! Budu držet pěsti.
Zapomnela jsem napsat, ze me bylo 29 a jemu 36, kdyz jsem sla od nej....tak to u nej nebylo o dospivani...vedel, ze dite jednou chci a on byl na tom tak, ze kdyz mu teklo do bot, tak delal, jaky ma zajem a deti ano - jednou ( kdy???v 50???) Ale kdyz ziskal ve me zas jistotu, tak to byli vsechno parchanti a ze deti nikdy atd...uz jsem to s nim nedavala psychicky...
Asi změnit chlapa, nic proti, ale už jednou vám kvůli tomu utekl (a já se mu nedivím, práce, která ho baví, chce něco zažít a teď najednou mimino?) Otázka, jak rychle byste našla nového adepta na otcovství, když máte pocit, že v 31 už je skoro pozdě. Já nevím, asi to moc hrotíte, dle mého názoru :(
Promluvit si s ním na rovinu a případně změnit partnera. Ale dalšího hledat jako "partnera" a ne jako "otce dítěte", to je obvykle vyděsí.
Můj ex to taky pořád odkládal. Ve 34 jsem se s ním rozešla. Přišel s prosíkem, že beze mně nemůže být a že teda jo. Jenže i pak pořád vymýšlel, proč ještě tři měsíce počkáme. Po dalším roce jsem mu dala ultimátum a to mi řekl, že se mnou dítě vlastně nechce (on děti už měl a jak já furt tlačila, tak si našel jinou, co neprudila). Nejednou mi bylo 35, chlapi, co dítě chtěli, ho už měli, ostatní se báli "holky, které ujíždí vlak". Následovala dvě zamlklá těhotenství, v létě mi bude 38 a bojím se, že už se nedočkám. Dnes bych si nejraději nafackovala, že jsem expříteli pořád věřila a ustupovala.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@bety30 nevím, armádou to asi nebude. Manžel voják, mise v plánu letošní listopad odlet a já jsem 4. den po embryotransferu (přirozeně nám miminko, bohužel, nejde).... takže tím to asi nebude.... spíš je partner nezralý a miminko zkrátka ještě nechce. Obávám se, že na to pomůže jen čas nebo změna partnera.