Čerstvě po revizi a nový začátek

Ahoj...u mě už to tak čerstvý není, ale pro mě jako by bylo...o miminko jsme přišli minulý rok v březnu také v 10tt kdy přestalo tlouct srdíčko, po té mi lékaři doporučovali půl roční pauzu, od října jsme se začali opět snažit a jelikož to stále nejde, tak od března docházíme do CAR, ale zatím jsme bezúspěšní...Je to těžká životní situace, ale buď ráda, že máš už čtyři děti, co já bych za to dala mít aspoň jedno 😔 ❤

@saminomimino Ahoj kočko ☹ Když se mi to stalo poprvé v roce 2009, byla sem taky v 10tt, jako ty ☹ Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by se to mohlo stát zrovna mě. A popravdě, srdíčko se mi trošku zahojilo, až když se nám narodil Jaroušek, ale to nenarozený miminko má v mém srdíčku místo pořád. Teď jsem tři týdny po revizi, tentokrát to bylo dřív, ale i tak to bolí. Dneska už funguji trochu líp. Ale nevzdávám to a věřím, že nám ty dvě dušičky v září sešlou zázrak.
Moje pocity jsou jak na houpačce, jeden den si přijdu, jak kdyby se nic nestalo a druhý den to na mě padne v plné síle. Drž se...

Ahoj..ten samej scénář jako ty ,cekala jsem čtvrté planovane a v 11tt konec. Revize a pak to prázdno i ,když by si člověk řekl ,doma už tri deti má ,tak i tak to hodně bolelo. Vzdy taky otěhotněni i těhotenství bez větších problémů. No a teď momentálně po deviti mesicnim snazeni, čekáme v září chlapečka 😉😘 Moc držím palce ať je brzy líp.

Ahoj, jsem po revizi dnes přesně 4 týdny. Ve 13 tt, mimi odpovídalo 9 tt, původně dvojčata, ale jedno zaniklo hned zkraje. Doma mám dva kluky - 1,5 a 3 roky. Taky se už na miminko těšili, povídali jsme si o tom hodně, takže chápu, že je i tohle těžké. Samozřejmě zaplať pánbůh, že už nějaké děti máme, na druhou stranu to prožívají s námi a musíme tu být pro ně. Ale člověk si stejně musí najít prostor na to, aby si to důkladně prožil, to zklamání, ten smutek, ten strach. Osobně jsem měla největší krizi 6.-10. den po revizi, psychicky i fyzicky, pak už se to hodně lepšilo, tak držím palce, ať jsi brzo taky lepší. Teď už se hodně těším na další pokus, i když to nebude úplně hned, protože mi hodně pomalu klesá HCG. Bojím se trochu, ale říkám si, že jsem to nějak přežila a v nejhorším přežiju zase, když to nevyjde. Musím se teď hlavně držet, abych to nezačala moc hrotit a nestála se urputnou snažilkou. Drž se, bude líp. A pij kontryhel, ten je myslím fajn na obnovu

@mufinka26 Ahoj,takže si to zažila dvakrát?to nevím jak bych vůbec ustála,vím že je u mě ještě brzy je to od ortelu 10 dní a od revize 4 dny,ale je to den odedne horší,nejsem schopná pořádně fungovat,mám výčitky že jsme ho z kraje nechtěla a že je to můj trest,že umřelo,už mám děti,ale tohle bylo mé taky a asi se utrápím,tohle místo bude na vždy prázdné,rozhodli jsme se pořídit si to páté nakonec plánovaně,ví bůh zda se nám to nakonec ještě podaří,to zemřelé se nám podařilo z jediného sexu bez nehody,věřila jsem že k nám moc che a ono takto odejde,doufám že se nám další podaří a zdravé ho donosím,ale nikdy už nezapomenu na to co umřelo,mám stále před očima utz monitor jak tam je ,bez života ale úplný člověk...
Moc držím palce aby se vám další miminko vrátilo a podařilo se zdárně donosit,doufám že se tu zdržíš a můžeme nadále společně doufat

@mirii30 Ahoj díky za příspěvek,je krásné slyšet že to má i happy end i když dokud ho člověk nemá v náručí,nemá klid,to je mi jasné,člověk si pořád dokola říká že bylo nemocné že příroda ví,taky mi už není 25 i když v mém věku 32 někdo teprve začíná,ale přece jen už je šance na missed abord větší šance díky stárnutí vajíček

@deninka87 Ahoj,díky že píšeš,já věřím tomu že čas zahojí některé rány,ale nikdy nezapomene,to prostě nejde,ano mám 4 děti,zní to hrozně ale po tom potratu jsme z kraje měla i problém se vůbec o děti postarat,sžírají mě takové pocity,že zkrátka chvilkama nevidím útěchu v ničem,cítím se hrozně za to že to tak občas cítím,dojímá mě vědomí,že nevím jaké by bylo,neviděla jsme ho narodit se růst ani nevím zda to byl kluk nebo holka,nedostalo šanci žít.Jinak co čtu ted spíše názory tak ty půlroční pauzy jsou úplně mimo,dokonce americké studie říkají ani nečekat na porevizní ms,tělo je nabuuzené na těhu a údajně ihned počaté děti prošli daleko lépe se vyvíjeným těhotenstvím i ženy lépe otěhotněli,ale samozřejmě to není pravidlo a je tam mnoho faktorů...každopádně moc držím palce,v jaké fázy jste ted v CAR,co už máte za sebou a co vás čeká?

@akynce Ahoj,tedy po dvou letech až?to jste se načekali a jak to ted vypadá,čekáte?

@pejskyne Ahoj,jo tak to samé si říkám aby mi ted nejeblo a nepohltilo mě snažení,nicméně nehodláme moc čekat,jakmile naskočí sexuální život necháme to na přírodě a porevizní MS už si dostala?

@pejskyne jojo piju kontryhle,to je klasika aby dobře narostla sliznice kor po zákroku,umělé vitamíny neřeším,jen listovku,ta se myslím hodí a mám objednané biominerály čistě přírodní,paní prodejkyně je právě doporučuje pro zdravé těhotenství a klidné miminko i maminku,proti zánětu jsme si nasadila lychořeřišnici,po takovém zákroku jeden nikdy neví a nic se tím nezkazí

@saminomimino Já taky toho našeho drobečka pořád vidím a to je už devět let. Když jsem šla teď na sál, tak mě to rozsekalo úplně nejvíc, přesně to bylo devět let a já byla na stejném místě, sále, se stejným zoufalstvím a stejnou bolestí ☹ Až za tři roky od potratu se nám narodil druhorozený a to ještě pomocí CARu, díky IVF. V roce 2014 jsme se rozhodli pořídit si třetí miminko, opět jsme podstoupili IVF, bohužel, tentkrát se vůbec nepovedlo odebrat vajíčka a já byla zoufalá, ale nevzdala jsem to... Prostě jsme si dali delší pauzu... Ikdyž nám říkali, že se nepovede zase nic odebrat letos jsem podstoupila třetí odběr a hle, odebrali 22 folikulů z toho bylo 15 zralých vajíček... Nakonec nám zůstalo 5 bojovníčků. První transfer nevyšel, druhý vyšel, ale bohužel to dopadlo, tak jak to dopadlo. Ale pořád se nevzdávám, věřím, že všechny tyhle překážky, všechny kopance co jsem kdy dostala, že to prostě mělo být... V září nás čeká další transfér. Já si ted dávám pořád zavinu, že jsem pátý den po transferu dostala angínu, že jsem měla vysoký tlak.... ☹ Ale asi to tak mělo být. Jinak musím se přiznat, že nás to s mužem ještě víc semklo a dokonce se vrátila i chuť na sex a bylo to úplně jiný... Víc intenzivní...

@saminomimino ahoja, nemusela jsem sice na revizi, ale taky me to v zacatku vzalo. Byla jsem v sedmem tydnu a chytla pravou chripku s horeckani pres ctyricet. Tehotenstvi nemelo sanci... Mela jsem v te dobe sedmimesicni dceru, otehotnela jsem z prvniho cyklu po odstaveni. Tesila jsem se hnedka, manzel taky, dalsi dite jsme chteli a chteli ho i brzy po tom prvnim. Po sestinedeli jsem mela tri cykly a ze ctvrteho jsem znovu otehotnela a porodila zdravou holcicku.
Ale i kdyz je to uz pres rok stara zalezitost, stejne si vzpomenu. Neberu to uz dramaticky, ale obcas si potrapim mysli otazkami, co by bylo kdyby...

Ale neboj, cas to fakt obrousi. A treba se vam zadari brzy znovu 🙂

@mufinka26 no je zvláštní že na to narážíš,my jsme s mužem 10 let a máme za sebou mnoho dobrého i zlého,poslední rok se to začlo hodně hroutit,já nastoupila do práce,bydlíme na statku a máme koně,není to vždy jednoduché plnit si sny,a najednou bum jsem těhotná,šok,to je asi vtip,manželství na prd,práce už tak,no prostě dnes to vidím jako hromadu malicherností ,co bych dala za to aby žilo,no s mužem jsme ted více semknutí,našli jsme si k sobě opět cestu a dokonce si vědomě to páté chceme pořídit,věci se nedějí náhodou,jsou to zkoušky,kdo ví co,ale nic není tak jak nemá být....Vaše cesta je velmi trnitá,já tím že nebyl problém s početím ani jiné problémy,tak mě to svalilo na zem a pořádně mě to rozsekalo,vím že jsem neměla pokoru,zvažovala potrat,ale jen mi jasně ukázalo jak malý jsem pán že já rozhodně o ničem neorozhoduji a mám věci přijímat s pokorou a dítě že je dar všech darů..

@letadylkokane Ahoj,když to asi vizní zle,víš z čeho to bylo,chřipka v těhu je zkrátka velmi zlá kor z kraje,ale ta nevědomost ty obavy že se to bude opakovat,jeden den vidíš srdíčko a miminko jak se mele a za 14 dní ticho,smutek a nevíš,co se talo,problém nebyl,nemoc ani příznaky čehokoliv....je to hrozná rána

Ahojky holky též se k vám pridávám. Ja o mimi přišla před týdnem, tedy v 6tt. Úplně me to, dostalo. Máme za sebou neúspěšně 3 ivf. Nyní byl ket 5 denni blastocyty od darkyne. Jó říkala jsem si to je super, to bude 100%, to dopadne.Dopadlo, ale jenom chvíli. Mam doma sice 15 měsíční úžasnou dcerku, ale tohle mě dostalo do kolen. Revize není pry nutná. Po dnešní kontrole v Caru nam bylo doporučeno jít hned do dalšího pokusu. Nebo se máme rozmyslet, ze bych měla podstoupit hysteroskopii. Zda není v děloze neco, co tam nepatří. Tak mam co přemýšlet a rozhodnout se.

@saminomimino vubec to nevyzni zle. V zadnem pripade se nezlobim za to, ze te to napadlo. Mas pravdu. A chapu, ze se necitis dobre. Ale ver mi, ze to bude casem lepsi...

Taky se mi to stalo v roce 2015 a teď už mi v postýlce leží krásný dvouměsíční chlapeček. Jak je to těžké nemusím psát, na ulehčení snad můžu jen zmínit názor, jaký prý dřív měly porodní baby. Že první tři měsíce je to jen návštěva, ze které se samozřejmě máme těšit, ale není vůbec jisté, že u nás zůstane. Já osobně jsem se taky utesovala myšlenkou, že pokud se děťátku nedařilo dobře a bylo nemocné, je dobře, že odešlo samo, že to tak příroda zařídila, opravdu nerada bych o tom rozhodovala já, a jsem ráda, že jsem tu zodpovědnost nemusela nést.
No jsou to slabé náplasti, stejně jsem si tenkrát ten smutek raději "poctivě odzila" a nesnažila se to vytlačit knížkama a nebo televizi, aby se mi to pak nevrátilo později. Všechno má v životě místo a čas, i ty slzy.

@saminomimino ahoj... No teď to nešlo asi 9mesicu a kdyz sem byla po revizi, řekli, že rok to nemáme zkouset,takze cca 2roky..vcera sem dělala Třeštík a byly tam / /

@saminomimino Ahoj, taky pridavam svou zkusenost, ja prisla letos o miminko v 11tt, ale to bohuzel nebylo poprve, pred 5lety jsem prisla o miminko ve 22tt a v lonskem roce jsme prisli o miminko ve 23tt.Mame doma zdravou dceru ale i tak se s tim clovek tezko vyrovnava.Zatim tomu nechavame volny prubeh, bylo nam navrzeno ze muzeme podstoupit IVF.

@letadylkokane díky,určitě jsem se tě nechtěla dotknout,bolest a ztráta je to stejná,jen možná někde více otázek,a omlouvám se za tu hrubku "vizní"

@akynce rok nezkoušet,důvod?

@alush ano je to tak,prostě si to z nějakého důvodu musíme odžít i ty slzy,čekám kdy příjde smíření a rozloučení se,ten smutek je velmi náročný,dělá mi problém i jet mezi lidi,nakoupit a jiné banální věci,spěchám domů do svého úkrytu a ke zvřátkům nebo do přírody a k dětem,mám problémy jíst,spánek už vcelku jde,no léčení duše je zkrátka na dlouhé lokte a s těma porodníma bábama,je svým způsobem milé vědět že to tak zkrátka bylo vždy,já se i bojím že je to nějaké civilizační "nemoc" kor u mě se to hodně točí,když mám 4 děti a 4 těhotenství vždy zdárně ukončené,tak co se najednou sakra stalo...?! Jestli mi rozumíš,hledám vinu u sebe,ale to je asi normální

Ahoj, já jsem byla na ukončení 26.4. Pro mě bylo o to těžší, když jsem viděla , že miminko se má čile k světu, na UTZ v bříšku vždy dováděl - byl to kluk! Bohužel měl downův syndrov a vážnou vadu srdce! TeĎ jsem cca 5 dní po ovulaci a doufám, že příští neděli se MS nedostaví a že mě bude čekat taky trochu radosti po tom utrpení. Bylo by to vážně krásně, kdyby se podařilo hned 🙂

@saminomimino Úplně ti rozumím, taky jsem pořád přemýšlela, kde byla chyba a jestli jsem něco neudělala špatně, ale podle statistik je tohle častější, než si myslíme. A bylo to vždycky, moji mamce je přes 70 a říkala, že za nich se s těhotenstvím chodilo poprvé k dr. až po těch třech měsících, do té doby to byly opožděne měsíčky. My máme hold lepší péči, ale když to nevyjde, tak pro psychiku je to horší, než nevědět a nevidět žádné ultrazvuky.
S tím věkem jak píšeš si starosti nedělej. Já jsem o první přišla v 33 a v 36 mám zdravého chlapecka, screening vyšel bez rizika.
Že se ti nechce mezi lidi, to jsem měla taky. Když jsem si blahove myslela, že už je to dobré, vypravili jsme se do kostela a bez kapesníku! To byla fatální chyba, dovedes si asi představit, co se mnou udělal pohled na řadu různě velkých děti, které si šly pro křížek na čelo. A k tomu hrála schola písničku od Nedvědů - řekni mámo co to máš, jakou knížku v rukách máš..... no strašná kombinace, dokonalá přehlídka všeho, oč jsem přišla. Tak... z toho plyne ponaučení, hlavně si nezapomenout kapesník.
Drž se, je to těžké, ale zas tě to posílí.

@saminomimino to mi nikdo neřekl, prý rok to nechat být.. Oni celkove se mnou na rizikovým nějak nemluvili

@akynce Gratuluju a držím palce! (Držím i vám ostatním samozřejmě).

@saminomimino První MS ještě ani náhodou, zřejmě až mi klesne HCG na nulu, při posledním měření jsem měla 35, ve středu jdu zase na odběry, tak uvidím. Chodím proto, že jsem ještě tři týdny po revizi pořád měla těhotenské příznaky a silně pozitivní test, ptala jsem se doktorky, jestli to je v pořádku, říkala, že úplně ne, že radši pohlídáme pokles HCG až do 0. Naštěstí klesá - minulý čtvrtek 90, tuto středu 35. Až přijde MS, budu slavit, to bude konečně nový začátek. Dokonce i negativní test bych teď slavila, to bych teda nikdy nečekala. Asi zítra jeden zkusím, je mi to čekání mezi odběry nějaké dlouhé. Doufám, že už budu mít čárku slaboučkou nebo pokud možno žádnou.

@saminomimino ahoj... Po roce snazeni sem se dočkala a snad to vše teď proběhne v pořádku.. Ale už mě chtěla posílat Teplic na umělé oplodnění a já pořád nene, že to nechám nahode

@saminomimino jak píšeš, je to hrozné, přesně ty pocity jsem měla taky ☹ ... moc daleko ještě nejsme, zatím máme za sebou jednou IUI, 2x se to odložilo kvůli velké cystě na vaječníku...další máme naplánované v červenci a pokud to nevyjde tak jdeme do IVF... samozřejmě se snažíme i přirozeně, tak snad se ještě letos zadaří. Děkuji moc za podporu, já ti zase přeju, aby si ty pocity zvládla a aby se zadařilo i to pětice 😉

ahoj. já byla na revizi teď ve čtvrtek 11+4tt a plod dopovídal 8+2tt. o těhotenství věděli jen v práci a sestra s manželem. V práci jsem to řekla hned první službu po vystavení průkazu, takže až v 8tt. Mimčo nebylo plánované, byl to šok a taky jsem dlouho uvažovala o přerušení. Mám práci, kterou miluji a super kolektiv a přišlo to ve špatnou dobu...Ale nakonec jsem se rozhodla jinak a na malé se těšila. Od9 tt se mi udělalo moc dobře, žadné zvracení, bez únavy a přestaly mě bolet prsa. Přišlo mě to divné. pořád jsem všem říkala, že budu mít zamlklé, že to prostě není normální. Jiné problémy nebyly, tak jsem k doktorovi nešla. Až v večer úterý jsem začala špinit, počkala do středy no a ve čtvrtek už byla revize. Brečela jsem a pořád to bolí. Z ničeho nic začnu přečet, ani nvm co to spustilo. Ale utěšovala jsem se, že se vrátím do práce mezi kamarádky a bude zase dobře a příště to vyjde. Bohužel se ke mě doneslo, že už teď v práci koluje, že si za potrat možu sama, že jsem měla jít marodit a stejně jsem aj uvažovala o interupci... no prostě facka mezi oči. Za týden se vracím do práce a vím, že se hned, jak to půjde, začneme zase snažit.