Bojím se druhého těhotenství - ale miminko chci

První těhotenství jsem měla strašný. Kazilo se všechno co se kazit mohlo, porod děsnej. Ted čekám druhý a těhotenství úplně bezproblémový. Doufám v lepší porod. Tím ti chci říct, že každé těhotenství mám úplně jiný.

@veeeraf Rozumím Ti, chápu Tvé pocity, měla jsem dost podobné....
Obecná rada na to asi není, mě pomohlo si to porovnat v hlavě... že to prostě moje tělo jinak neumí, než mi dát na začátku pořádnou čočku (taky jsem zažila kolabování, nevstala jsem z postele, neustále jsem zvracela..... hrůza)....
Zkusila jsem se maximálně naladit na to, že ve druhém (ev. třetím) těhotenství budou nevolnosti lepší, zkusila jsem se maximálně připravit - kontaktovala jsem homeopata, domů si jsem si pořídila všechno, co mi při nevolnostech pomáhalo, zajistila jsem si maximální podporu okolí, promluvila jsem si o tom s manželem, prostě jsem udělala všechno proto, aby to proběhlo lépe. Neproběhlo to lépe, bylo to ještě horší, ale tím, jak jsem si to před tím v hlavě porovnala, jsem tomu dokázala lépe čelit. A nenechalo mi to v duši takovou tu pomyslnou jizvičku, ten blok z dalšího těhotenství.... 🙂

Já jsem měla první těhotenství naprosto strašné. Vzhledem k neléčeným srůstům v podbřišku jsem již od 4 tt trpěla neuvěřitelnými bolestmi a křečmi v podbřišku. Takto jsem trpěla do 7 měsíce. Psychickou stránku snad ani raději popisovat nebudu. Neměla jsem krom své mamky zastání a pochopení v nikom. Rodina mého muže je sobecká a o nic se nezajímala a s ničím nepomohla, ale to už od doby, co se znám s manželem. Porod byl kupodivu celkem ok, ale týden v nemocnici po porodu byl pro mě očistec, kde mě psychicky zcela nechali v nemocnici zkolabovat a na vině byly dětské sestry. Nikdy už jsem nechtěla mít druhé dítě. Teď jsem ve 29 tt a mám zcela bezproblémové těhu o kterém téměř nevím, když mě zrovna nebolí žebra nebo mám utlačený močový měchýř 😀
Dceři jsou teď 4 roky a tak jsem rok chodila do práce, změnila jsem gynekologa, podstoupila operaci naodstranění srůstů a hodila se po třech letech do psychické pohody. Trvalo to celkem dlouho, ale zatím to stojí za to. Těhu jak jsem psala mám teď pohodové a já se cítím celkem v pohodě. Obavu samozřejmě mám z porodu a co bude po něm. Ale to je přirozené.
Uvažte, jestli je správný čas na druhé miminko a rozhodněte se vy sama. Vy jste ta, která bude těhotná, půjde rodit a pak bude opět doma. Pokud se na to budete po smíření se se sebou sama a svými pocity cítit připravená, jděte do toho. Nebo si dejte ještě čas a zkuste třeba nastoupit na rok na dva do práce. Ale opravdu učiňte tak jako tak pouze na základě vlastního rozhodnutí.
Držím Vám pěstičky 🙂

Já budu mít dvouletý rozdíl mezi holčičkami a příliš jsem o tom nepřemýšlela, až když jsem podruhé (plánovaně) otěhotněla začala jsem mít strach, jestli to vážně chci. Starší dcerka je úžasná, ale dost náročná, přesně s jídlem, pitím, spánkem a dalšími věcmi, které většina dětí zvládá v pohodě. Já mám sice úžasnou podporu rodiny, kterou mi nikdo nevyčítá, ale zase musím kvůli financím z domova pracovat a už s jedním dítětem to bylo vyčerpávající, natož dvě..... A ke všem těmhle myšlenkám i dost náročné těhotenství oproti prvnímu, nevolnosti, únava, migrény..... Ale 9 měsíců je naštěstí dost dlouhá doba na to, aby se člověk srovnal se svými obavami a začal se těšit 🙂 Teď už si hlavu s ničím nelámu, chystám výbavičku, těším se, jak to bude zase úplně jiné s dvěma dětmi a náročné miminkovské období uteče jako voda a budu mít doma dvě parťačky. Když vidím dceru s jinými dětmi vím, že nic lepšího než jí pořídit sourozence pro ní nemůžu udělat a díky tomu vydržím všechno 😉

@veeeraf Těhotenství se nedají srovnávat. Já jsem měla děsné těhotenství, bylo mi hodně špatně,druhou půlku těhotenství jsem proležela v posteli...A teď je malé rok a já jsem znovu těhotná - chtěli jsme druhé do dvou let. Jsem teprve v 6tt, zatím jsem ani nebyla u doktorky, tak těžko soudit. Ale špatně mi není, jen se mi občas točí hlava, smrdí mi, když se vaří maso, ale jinak zatím pohoda. U prvního těhotenství jsem už touhle dobou trpěla jako pes. Takže hlavu vzhůru!

Také mám strach z druhého těhu ☹ A to kvůli hemeroidům a trhlinám ve svěrači, to nastalo až tedy po porodu - bolesti, ale mám strach, že mě to chytne v těhotenství a já budu trpět jako kůň ☹

@veeeraf je velmi pravděpodobné, že to bude stejné. Nebo můžeš mít štěstí a bude to lepší. Ale pokud máš oporu v rodině, tak ji využij. Prostě to možná jinak nepujde, ale druhé dítě chceš a to je to nejdůležitejší. Jde o pár měsíců, to dáš. A až budeš pomáhat svojí dceři, tak si snaž vzpomenout a neopakovat chyby svých příbuzných...

Já se bojím druhého těhu trochu z jiného důvodu.
Mám sice již za měsíc 6ti letého syna (ježiš to tak letí), ale byl extrémně nedonošený a narodil se mi ve 26+6tt 😠 těhotenství jsem měla naprosto ukázkový, naprosto žádná nevolnost. Sice poslední měsíc extrémní stres, ale ten jsem nějak nestíhala vnímat.
Sice mi všichni říkají, jak na to nebudu moct myslet a budu se muset hodit do pohody. Ale kámoška co zažila to samý, tak druhé těhotenství si každý den řikala, zda miminko donosí a ty myšlenky tam prostě byly. A říkala mi, že na to nejde nemyslet. A že z tohodle směru to těhu bylo hrozný. No naštěstí má zdravé dítě a vše proběhlo v pořádku...jenže co když ne u mě?
Co když moje tělo není schopné donosit dítě?