Trápím se a bojuji s výkyvy nálad

Ani teď nehledám radu, co s tím, jako holky, které zažívají něco podobného.

Odjakživa se trápim - ne tím, že něco neumim, něco mi nejde, jsem malá, prdelatá...ale rodinou a věcma, který neovlivnim. Je část měsíce, kdy jsem jakože vyrovnaná a mam nade všim nadhled, ale pak se to překlene a mě začíná trápit, že maminu vyhodili z práce, že naši stárnou, že mam nemocnou babičku, že se mamina trápí, že má otec kýlu...jsou to věci, které nevyřešim, ale hrozně se jimi užírám a mam je neustále na mysli. Nemyslim na sebe, ale na ostatní a to opravdu nonstop. Jsem šťastná až v okamžik, kdy jsou oba šťastní a to sama vedu spokojený život, co se výhradně mého soukromí týče. Žiji stovky km od nich, tak možná pracuje i to, že se nevidíme často a naši mi dali pohádkové dětství bez rozmazlování, ale zároveň plné lásky, za což jsem jim nesmírně vděčná. Nicméně se mi zdá, že mam opravdu psychický blok, kdy se od nich nedokážu odprostit tak, abych řešila svůj život a jim nechala ten jejich...