Silné depresie a takmer žiadne sebavedomie
Žienky,poraďte mi prosím..mám problém s nízkym sebavedomím, k tomu trpím depresiami kvôli ktorím chodím k psychológovi už 6 rokov (vystriedala som asi 4 rôznych) a stále nič..mala som nič moc detstvo.. mamina ma ľúbila ale nevedela mi lásku nijak prejaviť, veľmi často sme sa hádali,nič sme si nehovorili,nezverovala som sa jej s ničím,čiže dosť zlý vzťah. Kamarátky som taktiež nemala žiadne a ani nemám. v detstve som tiež nemala,nakoľko som bola z dediny a šikanovali ma.. to je v skratke.. môj problém je ale to, že neviem ako sa zbaviť depresii + veeeľmi nízkeho sebavedomia? :(
@kitabu otázka možná pro tebe...
@hvezdnenebe Děkuji za přizvání do diskuze.
@nnia_n V mnohém bych souhlasila s @slecnajohanna. Určitě bych svůj stav otevřela na terapii se současným terapeutem. Vyhovuje Vám Váš terapeut? Chcete s ním v terapii pokračovat?
Šest let je už dlouhá doba - jak dlouho jste v současné terapii? Změna není hned, je to běh na dlouhou trať a je dobré vydržet. Doporučuji ale také pořád znovu a znovu s terapeutem otevírat otázku, zda terapie směřuje tam, kam potřebujete, zda je přínosná apod.
Také si s terapeutem pobavte na téma Vašich depresí. Může Vám doporučit dobrého psychiatra, který by Vám pomohl. Deprese obecně ubírají energii, takže pokud je u Vás opravdu klinická deprese, je nejlepší začít s léky, které pomohou Vašemu tělu i mysli nabrat trochu sil. Klienti v hluboké depresi nemohou dělat změny v terapii, protože prostě na to nemají sílu. Jak spíte? Můžete ráno vstát z postele? Jak to máte s energií a s únavou?
Pro někoho je psychiatr a medikace dosti nepříjemná představa. Někdo se bojí, neví co od toho čekat. Pokud je to i Váš případ, nebojte se zeptat a zjišťovat.
Z Vašeho příběhu mám dojem, že jste si toho už v životě dost zažila. A to vše se odráží i na Vašem sebevědomí a na vztahu k sobě samé obecně. To, jaký vztah máme sami k sobě je velké a dost komplexní téma, které je dobré v rámci terapie otevřít. Bohužel jednoduché rady, jak začít mít rád sám sebe nebo alespoň si trochu věřit, bohužel moc neexistují. Ale potkávání nových lidí nebo obnovení kontaktu s těm starými známými by mohl bt dobrý krok. Máte e svém okolí někoho, kdo Vám je blízký? Jak to máte v práci? Co kolegové a náplň práce obecně - baví Vás to?
Přeji hodně sil, S.K.
@kitabu zdravím kolegyni psycholožku 🙂
ahoj, pokud ti nepomohlo šest let terapie, tak nevím, jestli ti pomůže diskuse tady na fóru. ale moje rada - pokud máš opravdu klinické deprese, nech si předepsat od psychiatra antidepresiva. tím bych začala. pak bych se zamyslela nad tím, čeho jsi v těch šesti letech u psychologů dosáhla. co ti to dalo? v čem se změnilo tvoje myšlení? co se za tu dobu změnilo ve tvém životě? pokud se nic moc nemění, není třeba hledat jiného terapeuta? případně popovídat si s tím stávajícím o tom, proč žádnou pozitivní změnu necítíš?
taky je třeba si uvědomit, že ti žádný psycholog nepomůže sám od sebe. to největší a nejtěžší si vždycky musíš odmakat sama. jde o snahu vědomě měnit svoje chování a prožívání, zamýšlet se nad tím, proč reaguješ tak, jak reaguješ. snažit se střízlivě a pokud možno nezávisle hodnotit svoje úvahy o sobě samotné. co bys řekla někomu jinému, pokud by měl ty samé problémy? něco tě trápí - jaké bys navrhla řešení, kdyby s tím za tebou přišel někdo jiný?
pokud ti chybí přátelé a spřízněná duše, možná bych popřemýšlela o skupinové terapii. možná by ti pomohlo dostat se do skupiny lidí, kteří mají podobné problémy. není tak těžké se takovým lidem svěřit se svými pocity a navázat přátelství.
další věc je snažit se dívat na to pozitivní ve tvém životě a toho se držet, to posilovat. co ti jde? v čem jsi dobrá? co ti dělá radost? jsi dobrá ve sportu? jdi si zaběhat. nebo ještě líp, začni chodit do nějakého kurzu a najdi si tam kamarády. máš hudební nadání? přihlas se na kurz hry na nějaký nástroj nebo začni chodit zpívat do sboru, kde potkáš nové lidi apod.
prošla jsem si něčím podobným. taky jsem před lety měla deprese, přišla jsem si úplně bezcenná a měla jsem pocit, že nikomu nestojím za kamarádství. pak jsem se rozhodla to aktivně změnit. začala jsem vyhledávat nové lidi, cíleně jsem si za tím šla, i když to ne vždycky bylo snadné. nutila jsem se do kontaktu s nimi a zjistila jsem postupně, že to všechno bylo jen v mé hlavě. když jsem se začala s lidma bavit, najednou na mě byli taky milí, vstřícní ochotní. je to těžké vylézt ze svojí ulity, ale stojí to za to.
držím ti palce.