Máme se přesto snažit o dítě?
Dobrý den, dnes píši svůj první příspěvek a ani nevím kde začít. Potřebuji si nejspíš jen popovídat, poradit se a celkově se odreagovat od všech špatných myšlenek co mám v hlavě. Začnu tím, že jsem se já a můj skoro manžel rozhodli že by jsme chtěli miminko. V čem je ale problém? V první řadě jde hlavně o mě. Ještě na začátku roku jsem děti naprosto neřešila, ale najednou se co si ve mě změnilo a já teď nemyslím na nic jiného. Že by konečně biologické hodiny? Na jednu stranu hurááá, ale na druhou mám strach se do toho pouštět. Aby jste mě mohli pochopit, popíšu stručně svůj životní příběh. Jsem mladá holčina která měla bohužel smůlu a roku 1990 se narodila s oboustranným rozštěpem rtu i patra. Aby toho nebylo po mém narození málo, moje biologická rodina se mě zřekla. Nikdy jsem proto nepoznala své pravé rodiče, tudíž neznám ani jejich anamnézu. Světlé stránky to naštěstí pro mě mělo a to nalezení mé nové skvělé rodiny, která se mě ujala a umožnila mi možnost podstoupit potřebné operace. Díky nim a úžasným doktorům ve FNKV vypadám celkem jako normální zdraví člověk. O tom jak kruté bylo školní dětství apod. mluvit nebudu, jsem už dospělá, jsem celkem psychicky vyrovnaná s tím co mě potkalo a dovolím jsi říct že i přes to všechno jsem šťastný člověk. Jenže ze zdravotní stránky se mi smůla stále lepí na paty. Před dvěma roky mi byla diagnostikována roztroušená skleróza. Nastal šok, ale po rychle nasazené léčbě je to celkem ok. Překvapivě jsem se s tím rychle smířila a zatím se cítím zdravě. A dostáváme se k tomu co mi dělá starosti. Konečně jsme dospěli k tomu že s přítelem budeme chtít miminko. On i jeho rodina jsou naprosto zdraví. Ale co já? Máme nařízeno do konce roku ještě se snažením počkat kvůli mé léčbě. Samozřejmě jsem už půl roku na zdravější životosprávě, baštím listovku a podobě. Myslím že víc asi moc dělat zatím nemůžu, ale ty obavy a čekání jak to bude vše probíhat a co dítě je tu nějaká šance že bude zdravé? Otázky jestli to zvládneme s mou novou nemocí, jestli děláme dobře že jsme se tak rozhodli když tu je riziko vrozené vady . Stále hledám podobné případy a snažím se myslet pozitivně, ale stále je to 50 na 50. Proto jsem se rozhodla hledat útěchu tady mezi vámi a třeba tu načerpám pozitivní myšlenky a sílu to vše risknout. Najde se tu někdo buď stejný nebo podobný kdo se přes veškeré špatné věci se zdravím přesto rozhodl mít děti ? Jak jste to popř. zvládli a co vás pohánělo? Vaše názory na naše rozhodnutí myslíte že je správné?...... Předem děkuji za komentář 😉
Ahoj, zkusím to jen stručně - tady na modrém koníku je přímo skupina holek s RS, řeší tam právě i těhotenství, tzn. nejlíp zavítat tam.
Co se týče té šance na zdravé dítě - to je zase podle mě na konzultaci s genetikem. A pokud to je jen trošku možné, šla bych nejlépe cestou IVF s genetickým vyšetřením embryí (jistě lepší než potom zpětně chodit na potrat kvůli postižení).
Nakolik lze zkombinovat léčbu RS s IVF-kem, to ale už netuším. Každopádně jestli dobře počítám, tak jsi zatím hodně mladá = máš dost času vše vyřešit. Tzn. nejdřív bych oběhala doktory a zjistila, co a jak (hlavně tedy genetika). A potom podle toho zkoušela - a kdyby ti naopak doporučili, že vlastní je opravdu velké riziko, máš dost času uvažovat i třeba o adopci (nicméně já se domnívám, že minimálně nějaký způsob, jak se dostat ke zdravému vlastnímu miminku doktoři najdou).
@anetka1701 Pokud je to 50:50, tak by mělo fungovat IVF s PGD a nemusí řešit dárkyni. Otázkou je jen, zda jsou či nejsou při RS vhodné hormony na stimulaci.
Asi takhle,anamnezu mas bohuzel takovou jakou ji mas :/ ale kvuli tomu se rozhodovat zda mi mimco? Chapu ze mate obavy..ale pokud i pres to ze by vam bylo sdeleno ze mimco ma nejaky problem s rostepem ci neco jineho a vy se o nej chteli starat a milovat ho tak bych se nerozmyslela 🙂 a nejlepsi na tom je ze s tim souhlasi tvuj pritel 🙂 je to takove tezke rozhodovani..pokud se u mimca objevi rostep jenom ten mirny da se po narozeni ihned operovat a pak nejde nic poznat 🙂
@simcarnas Promluvila bych si s lékaři, záleží, jaká jsou reálná rizika a zda je budete chtít podstoupit. Jsem v podobné situaci (ale nechci uvádět detaily), a prostě věříme lékařům (několika, nespoléhala bych se na jednoho).
Když jsem to zvažovala, věděla jsem (s ohledem na odhad rizik), že bych vždycky litovala, že jsme to nezkusili...a možná se tak připravili o zdravé dítě. Držím palce!
Vezmu to z trochu jiného konce... Píšeš, že i přes to vše jsi teď šťastný člověk. Stejně tak může být šťastné tvoje dítě, i kdyby náhodou nebylo zdravotně úplně v pořádku. Ale velká šance je, že bude... Na druhou stranu, plno zdravých lidí je nešťastných z úplně jiných důvodů... Ale vím, že můj názor bude pro spoustu lidí nepochopitelný. A chápu, že jsi zažila kvůli tomu i hodně ošklivé věci... Jinak, já jsem se taky bála, aby moje dítě nezdědilo mou celkem těžkou oční vadu, ale když se pak přiblížila doba, kdy jsem se opravdu snažila otěhotnět, tak už tyhle myšlenky šly celkem stranou...
@simcarnas Osobni zkusenosti nemam, ale mam velmi dobrou kamaradku s RS, ktera nyni ceka druhe dite - vim, ze by se nikdy nerozhodla jinak a je stastna za svou rodinu. Samozrejme si uvedomuje rizika sve nemoci a ma obavy z budouciho vyvoje, aby tu mohla byt pro sve deti, ale zaroven vi, ze ma velkou podporu v partnerovi, ve svych a jeho rodicich. Z jejiho prikladu jsem pochopila, ze RS neni duvod nemit deti, kdyz ma clovek zazemi a pozitivni pristup (ona optimismem a radosti ze zivota srsi🙂). A co se tyce rozstepu a genetiky - nabidli vam nejake geneticke vysetreni? Da se to vubec zjistit dopredu u budoucich rodicu nebo se to zjisti az u ditete? A muze rozstep patra znamenat i vyssi pravdepodobnost jinych typu rozstepu - napriklad patere? Souhlasim s prispevky vyse - zjistila bych si co nejvic i nformaci od lekaru a mozne postupu, ale ja osobne bych se kvuli tomu nerozhodla nemit dite!
Ahoj. Nezvažovali jste IVF s dárkyní? Myslím že by to vyřešilo alespon část obav - a to o to, zda bude dítě zdravé...