Jak se u vás projevovala poporodní deprese?

Známá skončila i v léčebně, takže určitě je to rozumné nějak řešit. Vím, že to hodně zlepší ukončení laktace (protože za to dost můžou splašené hormony a při ukončení kojení se postupně srovnají).

Určitě se podívej na organizaci Úsměv mámy. Popřípadě vyhledat psychologa/psychiatra. Neodkládala bych to, ať se kdyžtak netrapis zbytečně dlouho. Obecně já bych řekla, že to bylo jako být několik týdnů pod vodou, bez radosti, akorát ve strachu, problém s jídlem, problém se spaním, mraz po zádech.. Po šestinedělí a návštěvě psycholožky už ok 😊

@veroniqess já jsme právě už 4 měsíce po porodu a moc lepší to není. Není to teda tak hrozné jako u
@moonulka , ale vlastně tak nějak nejsem moc spokojená, přitom nemám žádný důvod. Často jsem vzteklá a starší to začala zrcadlit. Nejsem vůbec smířená s tím, že mám za sebou 2 císaře a velmi často o tom přemýšlím, jsem roztěkaná, zapomnětlivá a sama sebou nespokojená. Nevím jestli je to standartní stav matky na mateřské nebo to mám začít řešit. 🤷

@cherie24 Pokud máš deprese, zaměřila bych na ledviny. Nedávno jsem viděla přednášku o ledvinách z pohledu tradiční čínské medicíny, bylinky a strava vhodná na posílení ledvin.
Když jsou oslabené ledviny můžeš trpět depresí, panickou atakou. Jedná o oslabení z energeického hlediska, testy u doktra můžou být ok. (Oslabené ledviny se poznají takhle, padání vlasů, problémy se zuby, s očima, nekvalitní spánek, bolest kolen.) (Informace o tom čerpám z přednášky o ledvinách https://webinarezlouky.cz/webinare-sp. Nepíšu o tom prvně, tak čekám, kdy mě někdo nařkne z toho, že mu tady dělám reklamu 🙂 ale já jsem tam našla informace, které považuji za hodnotné ❤. Těhotenství, kojení a porod jsou energeticky náročné, dáváš ze sebe to nejlepší. Ty jsi zažila ještě situace náročné na psychiku se svým ex a tvoje první dítko, je docela náročné, dle toho co, píšeš. Tak se vlastně ani nedivím, že jsi v takové situaci v jaké jsi.

Jen pro zajímavost o souvislosti s ledvinami a depresí píšou i portále pojišťévny https://www.cpzp.cz/clanek/5048-0-Smutek-a-depr...
Dále sama píšeš, že nejsi smířená s císařem. Někdy to prostě nevyjde tak, jak si vysníme, ale to není důvod se kvůli tomu trestat. Nejsi kvůli tomu přece horší máma ani jsi neselhala jako žena. Mám rozečtenou knížku 4 trimestr a jsem sice teprve na začátku, ale jsem nadšená. Strašně se mi líbí ta myšlenka, že porodem to nekončí, že si máme dopřát minimálně 4 trimestr, kdy se budeme léčit, hojit, sžívat s miminkem a ostatní nám budou pomáhat. Naše tělo podalo životní výkon a my nemůže po něm chtít jak lusknutím prstů, aby vše bylo jak před porodem. Já jsem trochu ezo, takže je mi blízká myšlenka, že se během porodu otevírají energetické brány, které je potřeba pak uzavřít. Nepomohl by ti nějaký rituál, který by ti pomohl uzavřít porod? Mně se třeba strašně líbí tohle https://jemnezrozeni.cz/2018/05/05/ritual-zavin...
Nebo promluvit si s někým, kdo tě pochopí, u koho se vybrečíš, necháš to odžít a jen budeš cítit laskavou podporu, něco jako ženské kruhy, nebo nepomohlo by ti promluvit si s nějakou dulou. Dula ženy navštěvuje i po porodu, její práce není jen u porodu.

Neustálá únava, vztek, plačtivost, nechuť k čemukoli, žádná radost ze života, dítě jsem nesnášela, sebe taky.
Kdyby se do toho nevložil manžel, nedopadlo by to dobře.

@cherie24 řeš to. I kdyby to byla jen nějaká aktuální nepohoda nebo zklamání z porodu, tak dobrý terapeut pomůže (a může pomoct i velmi rychle). Jinak předpokládám, že deprese po porodu se projevuje úplně stejně jako normální deprese - k tomu, co tu už padlo, se třeba projevuje tím, že ti nic nedělá radost (i když dřív dělalo), nic a nikdo tě nezajímá, připadáš si zbytečná, neschopná, špatná, nejsi opravdu fyzicky schopná udělat i jednoduché úkoly (třeba vysát koberec) a nenávidíš se za to ještě víc, můžeš se chtít trestat nebo si z nějakého důvodu ublížit. A nemusí to být všechno z toho, jen nějaký výběr, který už trvá víc než 14 dní.

@cherie24 vůbec jsem neměla z ničeho radost pořád jsem jenom brečela nejedla jsem nepila jsem ani jsem nebrala prášky. Malýho jsem neměla ráda a sebe taky ne a ještě jsem přišla o mlíko.... Ale brečela jsem už v porodnici..
A na každýho jsem byla hnusná hlavně když malej brečel a nemohla jsem ho utišit

Já se strašlivě bála. Každé minuty, kdy jsem měla být s dítětem. Pocit, že se každou chvíli utopím. Absence radosti. A začala jsem se uzavírat. Nechtěla jsem zvedat telefony, s nikým mluvit. Pomohla mi psycholožka. Trvalo rok, než jsem se vzpamatovala. Bylo to peklo.

@levandule_k já právě přemýšlím o tom psychologovi. Začínám vnímat, že tím, že jsem v nepohodě já, tak je starší zase hysterická a chlap je taky takový nervní, tím že je doma taková zvláštní atmosféra, tak radši tráví více času v práci, aby nemusel čelit tolika emocím. Moc pro to pochopení nemá nebo asi spíš neví, jak s tím vším naložit. S ex to je to už naštěstí vyřešené i soudně a soudkyně stála při nás, hodně se to od té doby zlepšilo. 🙏 Vlasy mi ale nepadají, nic nebolí ani na tom vlastně nejsem až tak zle, jak tady píšou ostatní. Prostě mám jen takový pocit nepohody, neustále nespokojenosti. Nevím, jestli mě tak sejmul ten druhý císař nebo se to prostě jen nakupilo. Neměla jsem zpracovaný ani ten první. Vyčítala jsem si tenkrát, že jsem to nezvládla, styděla se za to a vysnila si ten krásný porod s dlouhým bondingem. Místo toho jsem zas skončila pod kudlou a mladší neměla žádný bonding (slibovali ho s tatínkem, ale neuskutečnili, ač bylo vše v poho) a pak i proběhla dlouhá separace. Nějak to nemůžu zpracovat, že na podruhé to bylo ještě horší i přes ty velké přípravy. Všichni říkají, že na tom nezáleží, hlavně že jsme zdraví. Jenže mě na tom záleželo a teď místo abych se radovala z dětí, z toho že máme hezké bydlení, máme se dobře, máme se rádi, tak se utapím otázkami co by, kdyby (kdybych si vybrala jinou porodníci, kdybych se lépe připravila, kdybych si víc stála za svým). Občas mě přepadnou i takové myšlenky, že jsem selhala a selhávám na všech frontách. Jako žena, jako partnerka i jako matka. Říkám si, jestli to není moje vina, že je starší taková vzteklá a nevyrovnaná. Ale není to takhle pořád, tak vyčkávám, jestli se ještě nevzpamatuju. 🙄

Určitě je psycholog dobrá volba, protože nemá cenu se trápit, on ti může ukázat jiný pohled na svět, pomoct ti zpracovat si témata. Neváhej a k někomu se objednej. Asi taky tě nevezmou hned, prostě mají objednací lhůtu. Radši se objednej teď a je lepší zjistit, že to vlastně bylo zbytečné, protože už jsi v poho, než abys to neřešila a vyrostla ti z toho nezpracovaná hydra problémů.

Najdi cestu jak komunikovat s partnerem, jak si říkat, co potřebujete a jak se podpořit v těžkých chvílích, abyste se neodcizili, pokud sama tušíš, že asi neví, jak reagovat, tak mu to musíš říct, co ti je, co chceš a jakou reakci potřebuješ. Třeba jenom to, že vedle tebe bude sedět a držet tě za ruku. On nemusí tušit, že ti to bude stačit. (Byl to příklad.)

S tím ex jsem to myslela, tak že to byla v minulosti náročná situace a teď řešíš zase jiné náročné situace. Často jsme vystaveni problémům, kterým musíme čelit, zvládáme to a pak přijde ta poslední pověstná kapka a už to nezvládáme.

Z mého pohledu na tom záleží, ale když to nedopadne tak jak si vysním, tak je důležité se netrestat, nelitovat se, že to prostě nebylo jak z reklamního letáku na dokonalý porod. Prostě hraješ v životě s kartami, jaký zrovna máš a na porod jsi si nevytáhla žolíka, ale to neznamená, že nakonec nemůžeš v životě vyhrát.

Tvoje okolí to myslí "dobře", ale tihle lidi jsou nejhorší. Tím, že ti říkají, že máš být ráda, že jste zdraví, tak neuznávají tvoji potřebu jiného porodu, v podstatě shazují, že to bylo pro tebe traumatické a nechápou, že pro tebe vaginální porod byl obrovským snem a důležitý.

Byl to určitý úsek, který byl důležitý a holt nebyl na jedničku, ale nemusí tě to doživotně determinovat. Přítomnost máš ve svých rukách, tu můžeš ovlivnit a tím třeba i eliminovat to, že nebyl bonding. Je to minulost, nezměníš, neovlivníš. Jen si toho můžeš vzít příklad, že za svoje přání budeš víc bojovat. Jelikož neznáme paralelní realitu, co by kdyby. Tak třeba tě to tahle lekce tak vyškolí, že budeš víc pátrat po informacích a slovo ne, pro tebe nebude ne, ale jen hledání jiné cesty. Díky tomu třeba zabráníš nějakým nepěkným událostem. Ve výsledku je to jen zkušenost, to jaký ji dáme význam, je jen na nás. Když se ti podaří obrátit se do nitra, zpracovat si to, odpustit, můžeš z toho vyjít obrovsky posílená.

(Nechci srovnávat porod s něčím jiným, ale já jsem nerodila. Takže napíšu svoji největší bolístku. Opakovaně jsem rupla u státnic, nakonec jsem je udělala, ale stálo mě to obrovské množství nervů. Bylo to moje dno. Když jsem je měla ani jsem neměla radost, ta se dostavila až zpětně. Měla jsem pocit, že si musím pořád sypat popel na hlavu za to, že jsem to nedala na poprvé a omlouvat se za to. Dost se mi ulevilo, když jsem si uvědomila, že nic z toho dělat nemusím a ani se nemusím omlouvat za to, že mi to trvalo déle než jsem udělala VŠ. Byla to jen zkušenost. Tak jsem to nedala na poprvé a za A, a co má být, nejsem kvůli tomu míň hodnotná ani blbá. Prostě se to tak sešlo. Také jsem se musela odnaučit představovat na pohovorech, dobrý den, já jsem levadule a jsem debil, protože jsem rupla u státnic. Možná mám kvůli tomu větší pochopení, když se lidem něco nedaří a že to pro ně je prostě těžké, i když pro mě je to snadné.)

Císařský řez není důvod k tomu, abys z toho byla špatná, je to jen jiná metoda porodu. Mně se líbí myšlenka, že když dítě ví, že neprojde porodními cestami, tak čeká a porod se nerozběhne.

To, že se vnitřně užíráš 2 císaři a jsi frustrovaná, tak to určitě má vliv na starší, ale nejsem schopna říct jaký, ona je individuální osobnost a na svět přišla s určitou charakterovou výbavou. Někdo je víc emotivní, někdo míň.

@levandule_k hezky jsi to napsala.

@cherie24 nemá smysl řešit, jestli už 'jsi dost v depresi' na to, aby sis promluvila s odborníkem. Když si najdeš nějakého sympatického psychoterapeuta a zaplatíš si pár sezení, může tě to zbavit těch nepříjemných pocitů. Ten člověk ví, jak tě vyslechnout, je za to placený, takže ty nemusíš řešit, jestli ho svými emocemi 'neobtěžuješ' a budeš tam mít prostor to pustit ven a netrápit se tím. Když tě bolí za krkem, tak ti masér taky uleví. Nemusíš tam jít, až když máš zablokovaná celá záda a nemůžeš se hnout. Tohle je to samé.
Fakt chápu, že to bylo pro tebe špatně, že sice výsledek je zdravé krásně dítě, ale mělo přijít jinak a tebe to trápí. 🍀

Tak já jsem prodělala taky dvakrát ataku laktační psychózy.Je to horor 😔 A to jsem při druhém vůbec nekojila v porodnici,až jsem přijela domů, tak plné prsa mléka.Při prvním i horečka při kojení.Měla jsem strach až paniku o děti,aby se jim něco nestalo.A psycholog mi řekl, že to bylo z toho, že jsem neměla pocit bezpečí a zabezpečení dětí.Že jsem s oběma zůstala sama,s jedním dítětem od porodu a s druhým od početí.Tak to bylo z toho.Jako v přírodě.