Chci otěhotnět s diagnosou maniodepresivní psychóza

elen1977
3. říj 2012

Můžu se zeptat na zkušenosti, které máte s léčbou v těhotenství. Strašně se bojím, že by mě v těhotenství mohla nemoc znovu ohrozit....

tarra27
4. říj 2012

@elen1977 Osobně s tím zkušenosti nemám, nicméně jako člověk pracující ve zdravotnictví radím, aby jsi to zvážila a konzultovala s odborníky....je fakt, že hormony Tě můžou ještě rozladit/rozhodit a nehledě na to, co tyhle stavy udělají s miminkem....konzultuj to hodně se svým lékařem...určitě bych to neudělala nerozvážně, ale po dlouhodobé domluvě a přesvědčení, že opravdu mimi chci...třeba by šla upravit postupem času ještě léčba - léky apod...každopádně pokud bych chtěla těhotnět, domluvit se nejrpve s lékařem a i pak vše pod dohledem lékaře...

a otázkou taky je, aby pak Ti třeba někdo pomohl, aby jsi na mimi nebyla sama, protože to je strašně důležité....já chápu jako žena, že chceš mimi, kdo by z žen nechtěl, prostě ta doba, kdy chceme těhotnět podle mě přijde na každou z nás...ale snažila bych se to zvážit ze všech stran, aby pak mimi nebylo neštastné a ty taky .) a nebo aby jednou tyhle stavy, co prožíváš ted ty a víš, že je to někdy náročné, tak nemuselo řešit taky.....

Drž se. A hodně štestí.

elen1977
autor
4. říj 2012

Ahoj Tarro, děkuji moc z a příspěvěk... Je jasné, že bych to řešila s lékařem, jsem pod lékařským dohledem, ale i když mám jeho požehnání, nikdo ti nedá jistotu, že mě nemoc opět nepřepadne.... Jednoho syna už mám a zvládla jsem to bez léků, ale pak nemoc opět zaútočila a já jsem již dva roky pod lékařským dohledem.... Nechci mít z malého jedináčka, navíc se bojím, že se na něj velmi upínám a dvě děti by byli optimální řešení.... Nechci si jednou říct, že jsem mohla a promarnila šanci, druhého těhotenství.... A pak je tu zase mé druhé já, které říká, raději jedno dítě a zdravá máma, než dvě děti a mamka v nepořádku.... Stále se to ve mě mele.... Nevím co mám dělat....

slundo
4. říj 2012

Souhlasím, vše bych konzultovala s dr. .... pokud je tvoje nemoc pod kontrolou, tak bych do toho šla, ale při sebemenším zhoršení hned k doktorovi. V těhu dokážou hormony pěkně pozlobit. A bylo by fajn jak už psala tarra27 mít u sebe někoho kdo Ti bude pomáhat. Přeju hodně štěstí 🙂

tarra27
4. říj 2012

@elen1977 a míš někoho, kdo Ti v případě potřeby pomůže, děti pohlídá....jaký je mnažel? máte problémy už ted nebo je v pohode a pomáhá už ted?? To jsou všechno důležité věci, podle mě i bez teto diagnozy....já nemít partnera, na ktereho je spoleh a který by mě nepomáhal ještě když jsme deti nemeli, tak bych do toho nešla ani omylem....protože jak sama víš, když máš jedno díte, je to náročné a s dvěma bude taky....a taky je důležité si uvedomit, říci si, pokudto víš, co vyvolalo po narození prvního dítěte to, že jsi měla zase problémy...... 😉

ange_de_la_morte
4. říj 2012

Ahojky, pokud miminko opravdu chcete asi by tato diagnoza neměla být překážkou ... respektive si myslím že pokud jsi ve stabilizovaném stavu a tvůj psychiatr s těhotenstvím souhlasí šla bych do toho , ono miminko m-že tvůj stav i zlepšit - já jsem před těhu trpěla na panickou poruchu , pravidelně sem docházela k psychologovi a zvládala sem to bez léků i když těžkom, hrozně sem se bála že až budu těhotná tak z toho zešílím, ale naopak se mi psychika hrozně srovnala a teˇ%d nechodím ani k psychologovi ..... Určitě by to s tvou diagnozou neměla být věc bez uvážení, ale pod dohledem lékaře může být všechno mnohem lepší než to může teď vypadat . Držím palečky ať najdete to nejlepší řešení pro všechny 🙂

m.artina
5. říj 2012

Ahoj, já žádným duševním onemocněním netrpím, ale mám k němu blízko, protože jsem pracovala s lidmi s diagnózou bipolární afektivní porucha. Měli jsme pár klientek, které otěhotněly a i přes nepříliš stabilní zdravotní stav a silnou medikaci donosily a porodily zdravé miminko. Pokud po miminku opravdu toužíš a víš, že i přes projevy onemocnění se o něj zvládneš postarat (nevím, jestli třeba nebýváš pravidelně hospitalizovaná v PL apod), tak určitě do toho jdi, moc Ti držím palce!
U našich klientek to bylo tak, že po celou dobu těhotenství byly pod přísným dohledem psychiatra, protože medikaci nemohly vysadit, ale zároveň medikace mohla ohrozit miminko, takže bylo potřeba to bedlivě střežit. Po porodu se to sice většinou na chvíli zhoršilo, ale opět je tady důležitá spolupráce s psychiatrem.
Neboj, to zvládneš, moc Ti budu držet palce!