Dvojčátka se perou, pošťuchují, jak je to odnaučit?
Maminky dvojčátek,už mi vadí,jak se má dvojčata (páreček,2.5 roku) neustále štípou,poplácávají apod.Klasika, o nějakou kravinu (třeba o obal od sušenek) se poperou,nebo jen tak se provokují,četla jsem,že je to běžné,ale leze mi to už na nervy....Co s tím?
nerada bych brala nekomu iluze, ale moje dve, co jsou od sebe presne o tri roky se takhle perou a mydli nejvic prave posledni dva roky a nevypada to, ze by s tim hodlaly prestat...stve me to desne, protoze se perou a postuchuji a hlavne provokuji a vytaceji navzajem (to umi bravurne!) desne hlucne, takze nakonec to konci tim, ze je jeden z nas sepsuje obe rovnocene a ony si jdou svorne lizat rany a pritom si navzajem stezovat na desne rodice 😀 Ony se totiz strasne miluji, nedaji na sebe dopustit, ale jsou jak stary manzelsky par, vedi presne na jakou strunu brnknout a uz to jede... Dle psycholozky jde o normalni jev, nemame se prilis zapojovat, pokud tam nepujde primo o sikanu jedne druhou.
Vy to taky tak mate? Mam dvojcata 2,5r. a co dokazou me prekvapuje. porad se postuchuji, bouchaji, rev je na dennim poradku. vzdycky je musim oddelit. jeden je treba v obyvaku, druhy v loznici. a koukaji napr.na pohadky. jinak by me uz totiz odvezli.
no to jsem zvědavá co na to kdo poradí... nemám dvojčata ale do 3 let věku mladší masakr, nemohla jsem se ani otočit 😝 (doslova, někdy jsem musela, třeba pro ručník nebo zavřít dveře a ihned se něco stalo)
u nás to je lepší jak rostou, sice se pořád poperou třeba o obal od sušenky, který najdou cestou na tramvaj 😅 nebo o to kdo zmáčkne tlačítko u výtahu - před výtahem - kdo otevře dveře atd. 😅
ale už to není bratrovražedný boj totálně... a sem tam mají i půlden kdy si slušně hrají...
jinak mě mimochodem baví nejvíc lidi, kterým vadí, když děti někde třeba radostně výskají - např. když jeden druhého honí... tuhle takhle proběhli na zastávce tramvaje a vesele na sebe volali a nějaká paní to ihned tak nervně komentovala... no musela jsem jí říct ať se na mě nezlobí, že ale malé děti fakt nevydrží stát třeba 10 min v klidu než přijede tramvaj a že já jsem velmi ráda, že si nenadávají, neperou se atd. však jde jen o vyjádření toho, že jsou rádi na světě 🙂 🙂
pro zasmání: nedávno se mě mladší ptala Mami, jsme dvojčata? 🙂 tak chci říct, že samozřejmě ne a starší hned povídá "Jasně, že ne!"... tak se ptám kontrolně jak to ví a on "No dvojčata se přece k sobě chovají hezky, ne jako my!" 😀
no ale jak říkám, trvalo to do 3 let a pak do 4 let to občas byla ještě síla...
jediné co s úspěchem používám je - rozdělit a zaměstnat... takže do pyžama, každý se převléká v jiném pokoji když zlobí... pak jeden na zuby, druhý na logop. cvičení.. pak druhý na zuby, první na wc... atd.
Nemám dvojčátka, moje děti jsou od sebe dva roky přesně. Ale synek dělá přesně tohle.
Univerzální rada podle mého názoru neexistuje, každé dítě je jiné, každý rodičovský přistup je jiný. Za sebe bych řekla, že pomáhá trpělivost a vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat a snažit se najít diplomatické řešení pro danou situaci. Řevu a rozčilování těžko zabráníte, vždycky bude jeden naštvaný. Ale časem to ty děti přijmou od vás a zlepší se to.
Alespoň takto tu situaci vidím já u nás. Dcerka se už pomalu učí, jak řešit tyhle situace a už nemusím všechno řešit já, synek se zase pozvolna učí, že máme nějaká pravidla, jak se k sobě chováme. 🙂
Ale tohodle se asi nezbavíme, když si vzpomenu na sebe a sestru, jak dlouho jsme se rubaly.... Ehm.... 😅 Záleží na nás, jak to jako rodiče zvládneme a jak naučíme děti chování mezi sebou. 😉
to je uplne normalne a bude to este trvat par rokov
Nemám dvojčátka, ale v tomto věku to byl u nás taky mazec, nemohla jsem je nechat ani 5 minut bez dozoru. Šla jsem na wc a už byl řev. Je to běžné a přejde to. U nás je to lepší od doby, co se dokážou domluvit. Fakt si už super vyhrají a pokecají a už se tolik nervou a nezlobí. Zlepšilo se to když mladšímu byly 3 roky.
Spoléhala bych na čas, a pořád zasahovala a vysvětlovala, že takto ne. Ale je to o nervy i tak, to jo.