Společné spaní s dětmi - ano nebo ne?

A to my se na to s muzem straaasne moc tesime az spolu vsichni budeme hajuskat v posteli 🙂 ja jsem spavala s nasima v posteli, kdyz jsem byla malinkata a nase to nijak nepoznamenalo :D jsou spolu 35 let a ja s nima mam uplne neuveritelny vztah...takze za nas ANO 🙂 ale samozrejme, je to kazdeho vec 🙂 kazdy si zije ten svuj vysneny zivot 🙂 krasny den 🙂

Naši dva kluci (4 a 2 roky) s námi spinkali jako mrňouskové (tak 1,5 - 2 roky). Nijak jsme na ně nespěchali. Po obědě jsme je dávali spát do pokojíčku a pak už tam chtěli spinkat sami i přes noc. Mladší bráška už se nemohl dočkat až bude s bráškou v pokojíku. Myslím, že se na děti nemá tlačit, musí mít pocit bezpečí🙂

Ja jsem si spolecne spani s detmi uzivala. Ale je pravda, ze od te doby, co jsou v pokojicku, vyspim se mnohem lip a oni taky. A manzel je rad, ze ma zase misto v posteli a nemusi spat na gauci 😀 A rano se tesime, az uslysime tapkani a kluci si prijdou jeste na chvilku vlezt k nam a jsme vsichni ctyri pod jednou perinou🙂

Kdybychom meli vetsi postel, asi tak 4 metrovou :D, vyspali bychom se vsichni spolecne lip. Deti 2,5 asi od 2 let spi sami, ale posledni dobou stejne v noci prijdou.

Byla jsem velký odpůrce společného spaní v posteli. Po narození našeho chlapečka, který přišel na svět dřív, byl velmi křehký a maličký a první týden strávil v inkubátoru, jsme si to začali užívat, zvlášť manžel, až mě to překvapilo, spí na zádech a malý někdy spal na něm. Bydlíme ve dvoupokojovém bytě, takže nemáme moc možností, pokojíček chybí, aspoň aby nebyly hračky v obýváku, ale společné spaní nám nevadí, přijde nám to přirozené, že děti se potřebují cítit bezpečně a určitě je důležité, aby se na tom rodiče shodli. Dříve všichni spávali společně a dnes máme tendenci se dětí co nejdříve zbavovat. Vím o dětech, které jsou klidnější ve svém vlastním pokoji, potřebují klid, náš prcek je klidnější s námi. A věřím, že přijde doba, kdy dítě dospěje k tomu, že už s rodiči být nechce a osamostatní se, jen potřebuje teď jistotu. Usíná u nás s námi, když jdeme spát, přendáme ho do vlastní, která je vedle naší, já mám totiž ráda prostor a roztahuju se, i když máme 180cm širokou postel. 😀 A ráno si k nám zase přeleze.

My jsme si kvůli spilečnému spaní pořídili velkou postel - po narození malé jsme se mačkali na 140 cm a to nebylo moc pohodlné a teď je to mnohem lepší. 😀 Navíc má Malvínka postýlku přiraženou k naší posteli, takže o to víc místa a má se kam odkulit, když sama potřebuje vlastní prostor. ☺ (Kromě toho všeho ji pořád ještě kojím.) Až se na to bude cítit a bude sama chtít, tak půjde do svého pokojíčku.

Odjakživa jsem se společné spaní snažila minimalizovat, protože se společně s dětmi (abych řekla pravdu, tak ani s vlastním mužem v naší malé posteli) prostě nevyspím. Nyní trochu polevuji a občas děti spí se mnou, když doma není muž. Je to příjemné, ale nevyspím se, a tak stejně po prvním spánku, kolem půlnoci, zdrhám do rána dospat do jiné postele:D

Ja to neresim..ukladame kazdy vecer do jeho postele a bud tam vydrzi nebo ne..🙂 mel obdobi od narozeni az do roka a pul kdy v ni vydrzel a pak prisli spicaky a pul roku spal.s nama. Ted uz ma svoji vetsi postel a nekdy prijde, nekdy ne. Vzdycky ochotne odkreju perinu aby se tam vesel a chytnu ho za ruku. Predpokladam ze do 3 let uz s nama nebude chtit spat a mackat se s maminkou takze si to uzivam..🙂

@radka_pribinacek jo a jinak po Novem roce.planujem druhy a uz vse planujem tak, ze udelame postel z palet pres celou mistnost aby jsme tam mohli spat vsichni 4..🙂

za me rozhodne ne, jednak bychom se nevyspali a jednak ma mit kazdy clovek svoje soukromi a klid 🙂 spali jsme se starsi dcerou a des bes, mladsi jsem dala po sestinedeli do pokojicku a jsme vsichni spokojeni

Za me ano. Meli jsme syna do 6m v posteli. Syn je pohodar a takovy maly buddha a tak to prijal v pohode. Zkousela jsem ho parkrat uspat u nas v loznici a bojkotoval to, chtel k sobe 🙂 uspavame ho tam. Ale pak spi sam. Jen kdyz je nemocnej, nebo nejaky desy ma, tak nekdo z nas prijde. Dcrka ted 3, spi s nami. A bude taky zas nejaky ten cas. Spani s detmi je krasne. Ale neumim si predstavit, ze by to melo byt joooo dlouhodobe. Zas s muzem potrebujeme trochu soukromi. 🙂

Myslím, že je to každého věc, jak to cítí. Když byli naši puberťáci malí, byli jsme za exoty, protože jsme je měli ve společné posteli - tehdy to bylo opravdu neobvyklé. Manžel vyrobil trojpostel... Když cca v 10 letech přešli do svých krásných dřevěných podkrovních pokojíčků, bylo v naší posteli tak prázdno, že jsme si pořídili třetí 🙂. Má čtyři roky a jsem zvědavá, jak dlouho nám tam vydrží. Ovšem co budeme dělat, až nám taky z postele odejde, nevím 🙂!!!

@radka_pribinacek Maly spal nejdrive s nami v loznici, ale ve spe postylce, jen nekdy jsem si ho dala do postele, kdyz rostly zoubky nebo byl nemocny, jinak chtel sam spinkat v postylce. Ted ma svuj vlastni pokojicek, usinam s nim, ale pak jdu do vlastni postele, protoze se u nej nevyspim, nekdy sice usnu a vzbudim se v noci, ale jdu si prelehnout 🙂

U nás to bylo tak, že jsme v místnosti, kde měl časem být dětský pokoj, měli druhé letiště pro návštěvy. Když se narodil syn, tak jsem spala tam, postýlku měla u postele, ať nerušíme nočním vstáváním manžela. Po čase spával malý se mnou, páč toho nikdy moc nenaspal a vstávala jsem k němu každé 2 hodiny. Když byl se mnou v posteli, tak jsme se oba vyspali mnohem lépe a i na to kojo to bylo pohodlnější 🙂 Postýlka už sloužila spíše jako zábrana 😀
S dcerkou to bylo hodně podobné. Jednu dobu jsme v dětském pokoji spávali všichni (když jsme dělali novou ložnici).
Postupně jsme se s manželem "nenápadně" odstěhovali z dětského pokoje a děti nechali tam 😀
Spí ve svém pokoji, někdy některý z nich dojde k ránu za námi do postele, což mi nevadí. Ale co teda u nás nejde, tak usínání bez nás. Musíme tam být do usnutí. Když tam nejsme, dělají bugr, lumpárny, nespí nikdo (ani sousedi pod námi)... Tak snad se někdy dočkáme toho, že je jen uložíme, přečteme pohádku, dáme pusu a odejdeme do jiného pokoje, ale zatím je to ve hvězdách 🙂

Plán byl, že bude v pokoji a já tam s ní. Haha.... týden spala v kolébce v ložnici a pak s náma. Dala jsem přednost vyspání než někde lozit na kojení. Teď má 9m a spí s námi. Nijak mi to nevadí, ani přítel není proti. Sám říkal, že je spokojenější a že on by přece taky nechtěl spát sám mimo. 🙂 Uvidíme do budoucna jak dlouho bude chtít spát s námi. 🙂 Na narozeniny bude mít zařízený pokojít a jelikož už chodí tak když bude chtít, může spát tam 🙂

Nikdy jsem neřešila, kdo spí s dětmi v posteli, je to každého věc. U nás se ze začátku spalo v postýlce,ale pak nám začaly zuby,separační úzkost, časté kojení a já byla rada alespoň za chvíli spánku,takže děti spí s námi v posteli a jsme díky tomu neustálým terčem všelijakých poznámek od okolí. Nám je to ale jedno,úrčitě s námi dlouho chtít spát nebudou 🙂

Vždycky (=před dětmi a na počátku mateřství) jsem měla názor, že spaní s dětmi v posteli jedině ve výjimečných případech -víkend, nemoc, po ránu na přitulení se...no, asi máme u nás výjimečný případ, dcera k nám chodila spávat už dřív, co se narodil malej, tak velice často chce spát se mnou a bráškou a táta se stěhuje do děcáku (ve 4 už se tam fakt všichni nevyspíme, já si malého beru na kojení do postele...no,jelikož tak poslední měsíc se kojí co chvilka, tak i ho v posteli v podstatě nechávám skoro celou noc😎)

@qintus poznámky okolí úspěšně ignoruju a přesně - do puberty s námi ty děti v postelích nebudou 😁 😀

@ninive211 hehe, mateřství mi taky změnilo spoustu představ a dojmů o výchově dětí z dob, kdy jsem ještě žádné neměla 😀

cislo jedna s nama spalo dva roky. Cislo dva spalo samo od porodnice ,od pulroku celou noc a miluje vlastni postel. Cislo tri mi tu ted v moji posteli chrni do ucha a doufam ze ji nevzbudi muj displej. Takze radsi dobrou 😉

@radka_pribinacek No...znam pripad,kdy holka spala s mamou v posteli jeste ve 13. A zrovna treba manzel chodil pravidelne kolem pulnoci spat k mamce taky snad do nejakych 11.A tchan se stehoval v prubehu noci do decaku. I proto jsem prave byla proti tomu spolecnymu spani,ze takhle teda fakt ne.Mozna na tom ma dost vliv to,ze v obou pripadech se jedna o jedinacky,my se segrou jsme k rodicum nikdy spat nechodili,loznice proste byla jejich,nas byl pokojik.

Ahojte, mám tři děti a všechny se mnou spaly. Klukům je 12 a 10 let máme spolu krásný vztah, oba jsem kojila do roka a půl. Dcerka je osmiměsíční a společné spaní si užíváme. Manžel pracuje na směny a spí v jiné místnosti. Vyhovuje nám to tak všem a ani náš intimní život nijak nestrádá a navíc si s dcerkou buduji moc hezký vztah. JE TO MŮJ KOJENEC😘

My jsme dětem nikdy nebránili ani nenutili spaní s námi. Jako miminka měla svou postýlku vedle naší postele a spala hlavně v ní, ze začátku jsme se bála, aby je v noci nezalehl pes, který spí v nohách a sem tam umí pochodovat v noci. Dcera spí ráda sama ve své postýlce a vůbec nechce spát s námi, asi to má po mně, taky mám ráda svůj prostor. Syn chce usínat ve své, ale pravidelně po 2 hodině noční přijde a přitulí se - hlavně v zimě, když se odkope, tak se jde ohřát a už je tam s námi do rána.

1. dítě - nechtěla jsem. aby bylo rozmazlené, tudíž spal jen v postýlce. Do postele jsme ho brávali ráno, bo vstával v 6 😉 2. dítě přišlo poměrně brzy po prvním, často jsem při kojení v noci usnula, takže kolikrát u nás zůstal celou noc 😀 3. dítě - je definitivně poslední, spí s námi už od příchodu z porodnice, manžel říká, že si to naposledy musíme pořádně užít 😀
Jinak když byly děti nemocné nebo taťka pryč, tak jsem si je tam vždycky nastěhovala 😎

Naše desetidenní miminko zatím spí taky snama. Je u nás daleko klidnější a všichni 3 se vyspíme 💙

ráda bych aby spali ve svém pokoji ale to bohužel nevím jak udělat, nechtějí tam spát sami a protože jsme se už ve 4 ve 2 postelich nevyspali tak už nějakou dobu spíme odděleně, já s malým, přítel se starší.

@aviho tak láskou se děti rozmazlit ani nedají 😊

@lucifereeek myslím, že až k tomu samy dospějí, tak budou chtít do svého pokojíčku 😊

Syn ma postylku bez bocnice u nasi postele.Mame kazdy svuj prostor a zaroven jsme spolu.☺