SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Můj první vláček! 🙂

Jen tři hodiny zpoždění vlaku. Syn má moc rád cestování vlakem.

My jsme se zatím byly projet vláčkem jen pár stanic. Ale chystáme se na cestu vláčkem parním a to dokonce s Mikulášem!

Dobrý večer, cestujeme poměrně často - s Anežkou jsme za necelé dva roky stihli provýletovat téměř celou ČR (všude máme známe, tak se vždycky někam pozveme :D ) Na cestách se nám v podstatě děje pořád něco zajímavého...co je ale ještě zajímavější je, čím vším už jsme měli možnost cestovat: Autem, autobusem, tramvají, na koni, letadlem, vlakem, lodí, na liščím ocásku i tankem :D ! Vláčky Anežka miluje 🙂

Opravdu perné chvilky jsme zažili při jízdě vlakem na letecký den do Pardubic. Náš prostřední syn v nenadálem zmatku při nastupovani, nastoupil do jiného vagónu. Když jsme zlistili, že nám chybí už se vlak skoro rozjížděl, zažili jsme si minutu strachu, než jsme zjistili kde je. Přes sklo na nás mával z druhého vagónu. Průvodčí ho převedl přes spojovací můstek mezi vagóny a my jsme si mohli oddechnout.😊

My tedy moc necestujeme, ale zrovna jsme jeli s manželem na týden do Rakouska, kde pracuje..zrovna měl krátký týden a dělal do čtvrtka, takže jsme v pátek vyrazili do rakouské Zoo ve městě Haag. Celou cestu tam Stázka, tehdy jí byl rok, prospala, ale jakmile jsme dojeli na místo,byla ve svém živlu. Dali jsme ji do kočáru a vyrazili jsme. Zvířata tady byli v přírodě a ve ,, volných" výbězích, což bylo zajímavé právě pro Stázku. Celý výlet sledovala zvířata, a když jsme ji zkoušeli fotit u divokých prasat (v kočáru samozřejmě), tak to spustila brekot a bála se😃. Byli jsme zde asi tak tři hodiny, ke konci prohlídky ZOo usnula a pak cestou zpátky autem domu řekla nové slovo ,,pjase"😃😂

Nejzajímavější moje cesta byla cesta s kamarádkou na dovolenou, na kterou jsme se vypravily během jednoho dne. Jednoho sobotního večera jsme seděly spolu u vínka: "Což tak vyrazit za sluníčkem a mořem?" A ráno jelo se. Sbalily jsme si nějaké věci a v neděli odpoledne jsme dorazily k Jadranskému moři bez domluveného ubytování a jenom s lístečkem, popsaným nějakými tipy kde se ubytovat. Neděle. Nikde nikdo. Kde budeme spat? V místních cestovkách bylo zavřeno. Infopoint taky byl zavřený. Hotely a pensiony byly obsazené nebo jejích recepční to aspoň tvrdili. Hledaly jsme kde se dalo, ptaly jsme se v hospodách, jestli někdo o něčem ví, ptaly jsme se lidí na ulicích, snažily jsme se domluvit čtyřmi jazyky, to byla opravdu legrační situace,tolik jsme se nasmály. A až když už jsme byly připravené ten boj vzdát, přišla jedna místní paní s tím, že její kamarádka pronajímá vilu, a zrovna tam nikoho nemá. Když jsme byly se na tu vilu podívat, nevěřily jsme svým očím! Nádhera, zelená zahrada, jenom naše, stromy okolo, výhled přímo na moře, luxusní pokoje, a ty peníze toho opravdu nestaly, bylo to ještě levnější než v penzionu, líp jsme najít opravdu nemohly. Okamžitě jsme souhlasily a pak už jsme si užívaly sluníčka a moře, křiky racků a cikády. Nejlepší cesta pro mě v životě.

Můj syn je opravdu Legomaniak už od malička. Pokaždé když jsme jeli k babičce,na dovolenou nebo někam na návštěvu museli jsme mu dopředu připravit krabici na Duplo a on si někdy i několik hodin vybíral , které kostičky si sebou vezme . Duplo s námi jezdilo opravdu všude. Už se připravuji na druhé kolo, protože už několik dní u nás Duplo jede zase na plné obrátky s mladší dcerou 🙂 Jedno foto teď z večera při úklidu do krabice...ani jeden nechce jít spinkat 😀

Naše děti milují vláčky. Krásný zážitek máme z návštěvy nádraží v době, kdy tam stála parní lokomotiva. Pan strojvedoucí, když viděl, že syna jeho povídání opravdu zaujalo, mu ukázal i věci, které běžně neukazuje. Máme i krásné fotografie a hlavně zážitek, na který děti hned tak nezapomenou. Pro nás s manželem bylo to nejkrásnější vidět na jejich dětských tvářích úsměv.

Cestujeme hodne, vetsinou do zahranici, ale najdeme si cas na vylet po naší krásné zemi a vyrážíme vláčkem. Pro kluky zatím nej zážitek počítání vagónků projíždějících vláčků na nádraží a taky možnost koupení jízdenky přímo od pana průvodčího👍

V létě jsme byli s rodinkou v Toscánsku a jeden z výletů nás zavedl do Pisy. Zamozřejmně jsme navštívili náměstí s šikmou věží, která obě moje holčičky uchvátila. Nejvíc se zajímala o to, proč se tam lidi tak divně fotěj :D Rychle jsem jí to vysvětlila a měla jasno - takovou fotku nutně potřebuje taky!!! A tak má naše šestiletá dcerka tu nejkýčovitější fotku, jakou kdo může s šikmou věží mít. A chlubí se s ní snad úplně všude :D

nejklidnejsi cestu jsem zazila pred par mesici se synem,kdy jsme jeli vlakem od mojich rodicu domu a do kupe k nam pristoupil cernoch, tehdy syn cely zbytek cesty prosedel mlcky na sedadle,protoze si myslel,ze to je cert,i kdyz jsem mu rikala,ze neni 😀 n

Pro nasi dcerku je kazda cedta zajímavá,pokaždé najde něco nového,co ji dokáže zaujmout. Naposledy to byla jízda starým osobním vlakem-pantografem,ktery uz bezne nejezdi,a nedavno prijel necekane,jako nahradni vlak za ten novy,patrovy🙂

Ahoj,
Jmenuji se Sebastian, ale přátelé z koníka mi říkají Voldi 😂
Letos mi prázdniny ještě neskončily!!!
Začalo to stěhováním 😏 1.8. jsme se odstěhovali z místa, kde jsem se narodil a žil necelý rok. Od té doby jezdím s mamkou k babičkám 😂 Občas je to vopruz, ale tento týden už budu v novém bytě, kde budu mít svůj vysněný pokojíček. S našima jsme v srpnu byli na dovolené na Slovensku v termálech. Bylo to tam super a moc jsem si to užil. Ale to nejlepší jsem stejně objevil u babičky kousek od baráku. Je to obrovský vyřezaný auto ze dřeva. S maminkou tam chodíme každý den, když jsem u babičky. Hrozně mě zaujal volant se kterým můžu točit. Auta, vlaky, traktory, to je prostě moje. A ještě aby ne, když už jsem chlap jak hora 😂

Vlak je u nas doma spojen pro deti s milovanou babickou, bydlime v Brne a protože holky spatne spani jizdu autem, tak v patek dojedeme na hlavni vlakove nadrazi kde na ne ceka uz babicka z práce a vyzvedne si je a ja pak jen z nastupiste mavam a vidim usmevave nadsene deti a je mi z toho krasne - z toho jak jsou stastne i z toho jak krasny vztah s babickou mají. V cilove destinaci na ne ceka uz deda, protože pro babicku je to vždycky trochu stres cestovat a vystupovat s dětmi 1,5 a 3,5 let protože jednou se jim stalo ze nastoupili do spatneho vlaku který nasi vesnici jen projizdel a zastavil az ve 40 kilometru vzdalenem meste, kde babicka zjistila ze nemá nabity telefon, jedine číslo z hlavy znala na me, ale ja si užívala ve meste nakupy bez deti a telefon neslyšela, trvalo jim celkem dlouho nez se me dovolali a ja zase manzelovi do práce, aby pro ne zajel - holky to měly jako jedno velke dobrodruzstvi a ta starsi na to dodnes vzpomina ale pro babicku to byl asi jeden z nejhorších zazitku kdy nevedela co ma delat 🙂

Jéňa v autě zvrací, takže vlak je jasná volba - při jedné z našich posledních cest jsme narazili na zvláštní věc - výstavu lega v kostele - nezní to až tak bizarně, jak to vypadá. No posuďte sami. Zároveň odpovídám na otázku, kdo se nechává strhnout ke stavění. 🙂

Ahojky,můj nejsilnější a zároveň nejkrásnější zážitek se stal ve vlaku v době,kdy jsem z mého rodného města jezdila denně do Ostravy do prace. Bylo to večer po 21 hod,prisedla si ke me ve vlaku slečna s briskem,byla velice sympatická. Začali jsme si spolu povídat,ptala jsem se ji,kdy ma termín porodu,jaké pohlaví čeká,kam cestuje..když v tom začala mít kontrakce a porodní bolesti!! No pro me panika,vůbec jsem nevěděla co mám dělat! Naštěstí dokážu byt klidná v těchto situacích. Zavolala jsem 155, letěla za průvodčím,aby vlak zastavili v nejbližší stanici,kde na slečnu bude čekat sanitka. Mezitím jsem dotyčnou slečnu uklidňovala,hladila ji a utesovala ( přitom ve me rvala panika,co budu dělat???😂) Slečna byla ale velice statecna. Naštěstí vše v pořádku dopadlo. Ještě jsme si stihly vyměnit čísla, v Bohumíně ji vyzvedla sanitka a ona porodila naštěstí az v porodnici,těsně po příjezdu. Tato slečna mi změnila pohled na těhotenství,dítě a porod. Do te doby jsem byla zarputila odmitacka děti😀 ale po tomto zážitků jsem zjistila,jak dokáží byt ženy silne. Tato slečna se jmenuje Verunka,je to od te doby moje nejlepší kamarádka a ma úžasného syna Tomaska😊

Kuriózní historku s cestováním nemám, ale vlakem každý rok o prázdninách jezdíme ze Vsetína do Velkých Karlovic vlakem na zmrzlinu. Holky vlak zbožňují a každý rok po cestě vidí nové věci. Letos počítaly, kolik úlů z okna uvidí. A že jich bylo!!!

Nejcasteji cestujeme autem ale stavebnice s vlackem by nam udelala velkou radost. A kam jezdime? Nejcasteji za babickou a suprovou tetou, ktera malou rozmazluje jak jen muze.

Cestujeme moc rádi, i když z časových důvodů ne tolik často, jak bychom si přáli, nicméně když už se někam vydáme, vždy je pro nás velký zážitek už jen to, že trávíme společný čas všichni spolu a že se zase podíváme někam, kde to neznáme a těšíme se na nová dobrodružství 🙂 Vždy nás rozesměje např. to, jak naše dcerka Barunka v nestřežené chvíli ochutnala na loňské dovolené slimáka (a to jsme si ještě nakonec oddychli, že je to slimák, jelikož zdálky to vypadalo ještě úplně jinak 😅)
A jelikož Barunka začala poslední dobou milovat mašinky, autobusy a traktory a tatínek nám začal do práce dojíždět vláčkem, čímž je fascinovaná o to víc,vymýšlíme teď aktuálně nějaký výlet opravdovým vláčkem a myslím, že to bude mít veliký úspěch ❤

U nas se zatim cestuje jen autem a v nouzi nejvyssi,kdy jsou kluci neklidni a cesta je uz nebavi,tak vytahuju krupky,ktere jim zacpou pusu a jsme spokojeni vsichni ctyri😀 S mladsim synem jsem ted 2x jela busem a to cca 10min a radsi prejdeme opet k autu,ktere je pro nas pohodlnejsi,prijemnejsi a jsme tqm pouze my🙂

Naše výlety jsou většinou vlakem. Což pro děti je krásný zážitek už od začátku, kdy koupíme jizdenky. Děti dostanou svoje dětské, které dávají panu průvodčímu na procvaknutí... A na našich cestách jsme toho zažili a viděli mnoho... Teď na podzim jezdíme vláčkem houbařit, tak v lese obdivujeme krásné mochomůrky, zbarvené listí a krásnou přírodu. Jinak ještě jezdíme s taťkou na ryby a naposled jsme viděli pirátskou loď, kde nám i piráti zamávali, pak nám nad hlavou létali stíhačky a migy, a nakonec jsme spali s dětmi pod širákem, kde nám u uší mlaskali kapři, dupal ježek... ☺

U nás je vždy největší zábava synovi komentáře. Mamko nejsi připoutana, mamko připoutej se, mamko jedeš moc pomalu, jedeš moc rychle, kolik jedeš? A to je rychle nebo pomalu? A nakonec taky zastav budu zvracet.

Na cestach vlakem jsme letos s dvouletym synem zazili spoustu srandy, protoze jsme se prestehovali od Ostravy za Prahu, a jezdili jsme vlakem za babickou na prazdniny. Ja s briskem a maly s batuzkem. Tatinek chodil do prace. Potkali jsme spoustu milych lidi, kteri mamince s briskem a ditetem pomahali a povidali si.

Nejsilnejsim zazitkem ale bylo, kdyz syn po ceste Praha-Ostrava (kdy celou dobu mluvil o babi, dedovi a jejich pejskovi) je uvidel na nadrazi a rozbehl se za nimi takovym zpusobem, ze mi malem utrhl ruku 🙂 Nepustil se me totiz, ale proste se rozbehl. Coz me v 8 mesici tehotenstvi doslova vyvedlo z rovnovahy 🙂

Lonsky rok jsme zase stravili v letadle, kvuli tatinkove praci, a navstivili jsme treba Brazilii. Coz bylo samo o sobe zazitek, ale tehdy 9m syn tomu dodal trochu jiny rozmer..

Dobrý večer,
největší zážitek jsme měli, když jsme před pár lety letěli poprvé k moři, konkrétně do Egypta. To byl pro nás všechny opravdu zážitek a moc jsme si to užili 🙂
Rádi ale cestujeme i po vlastech českých, mame rádi přírodu a zvířátka.
Důležité pro nás je, že cestujeme a držíme spolu jako rodina. To je nám dobře třeba i před barákem 😉
Loni nám do rodiny přibyly ještě jedny nožičky, naší krásné holčičky, které ještě nejsou na fotce 🙂

Syn má bohatou představivost. Takže u nás doma "žijí" nejen sloni, žirafy, lvi a snad i celá zoo, sklízíme tu ananas, ale také nám zde denně jezdí vláček. Vždy když syn začne vydávat zvuk vláčků, a la, "š, š, š, š" a začne hulákat "vláček přijel, nastupte" zvedne všechny ze židle, ať už mě s manželem, babičku, dědu, návštěvu, všechny. A všichni se musí přidat, kdo se nepřidá automaticky, toho si sólo zavolá. Takže vláčkem máme všichni rádi a synovi by jistě udělal radost. 🚂

Zatím náš dospělácký zážitek byl ze zoo Dvůr Králové. Nenapadlo nás, že pod rovnými žaluzime na střeše je otevřené okno. Večer cca v 22:00 se začaly ozývat velmi hlasitě "vzdychavofunící zvuky" ode stěny se sousedy. S manželem jsme na sebe koukali, jestli to myslí vážně a stěny jsou docela papírové. Po půl hodině mi to přišlo už divné, šla jsem do ložnice a světe div se, ono to bylo okno a pravděpodoně buvol.

@bara_lego My jezdíme hodně dlouhé trasy - k rodině (asi 350 km) a do Německa (kolem 650 km). Syn to naštěstí zvládá na výbornou. V létě jsme teda zažili takovou příhodu, u které se nám nedřív chtělo brečet, pak už jsme se jen smáli a nezapomeneme na ni nikdy. Snad nikoho nepohorším - ti, co cestují s dětmi takto dlouhé trasy ví asi své... 😇
Bylo to tak, že se náš tehdy téměř tříleťák rozhodl, že nedá bobek - držel ho zuby nehty. Pak jsme zastavili naštěstí na takové poměrně odlehlejší benzině. Stáli jsme tam ve finále celkem 3 - slovy TŘI - hodiny, během kterých se děly neuvěřitelné věci. Manžel bežel asi pětkrát se synem na WC - bezvýsledně - a pak zase pětkrát sám přeprat boxery - výsledek se totiž dostavil pokaždé až u auta. Pak se mi podařilo jeden ten dáreček roznést po vedlejším parkovacím místě. Už jsme neměli pomalu co obléct, kufr rozložený na trávě. Syn objevil následně kofolu, kterou nám prostě ukořistil a nemilosrdně ji do sebe nalil. A co jde dovnitř, musí i ven, že...
To byla fáze zoufalství. Emoce se uvolnily ve chvíli, kdy manžel hlavou rozbil rám u nízko položeného billboardu a asi na minutu jsem tu ránu zopakovala také.
Na benzině jsem si pak ze zoufalství koupila hnusné kafe z automatu a omylem jsem si ho dala s cukrem. Nedalo se to pít, tak jsem si vytočila ještě druhé hnusné kafe bez cukru a vzájemně to naředila. Prodavač se na mě s pochopením usmíval. Když se nám podařilo vyrazit, vytáhla jsem klasickou mléčnou čokoládu, ve které je taky mraky cukru, spořádala jsem ji a trochu dostal i syn, který vůbec nevěděl, co to je, protože do té doby znal pouze čoko vysokoprocentní.
Jo, na cestách jsme toho zažili už opravdu hodně 😅😂😅

@bara_lego na cestách jsem zažila ledasco, od skvělých party , přes jízdu vlakem s oplzlým starým dědkem .... Miluju cestovat vlakem a doufám, že můj syn bude stejný vlakomil, zatím to tak vypadá.
Nejčerstvější zážitek je z nedávné doby, kdy jsme s ním poprvé jeli vlakem. Nejdřív koukal a pak už okukoval cestující a nejvíc nás pobavilo, jak začal balit jednu pani, co seděla vedle 😍

Naše holčička je ještě malinká a tak jsme toho ještě moc nenacestovali. Náš nejhezčí zážitek? To je asi každá chvilka, kdy jsme jako rodina pohromadě 🙂. Nemusíme jezdit daleko stačí na kopci pustit draka 🙂 nebo se jít podívat na jehňátka, nadšení malých dětí a jejich úsměv je prostě k nezaplacení. 🙂 Krásný sluníčkový den všem. 🙂