PTEJTE SE ODBORNÍKA: Jak podpořit rozvoj dětí?

Dobry den!Zajímalo by me taky jak dítě naučit zpracovavat emoce?Moje Karolinka bude mít tři roky,občas začíná už trucovat,ale když maminka nebo někdo pláče tak jde a začne ho uklidnovat neplakej.Je hodně akční a rada říká druhým co maji udelat,i třeba jen náznaky těla.Je uz i samostatná(zajde si sama pro dudlik,sama se svlikne,chce se sama i umit,ale nechám ji at se sama zmije ale pak ji umiju i já.Je to Smíšek a chtěla bych aby me sluníčko bylo porad stastne

Můžete mi doporučit nějakou literaturu na toto téma?

Mě by docela zajímalo, jak se stavět k situacím, kdy se děti posmívají. Jak mu vysvětlit, jaký postoj k tomu zaujmout. Dospělí to bere jinak, ale u dětí je to složitejší.

Mě by zajímalo, zda je “normální”, že syn teď čerstvě tříletý se teď s kamarády rád pere, mečuje a bojuje, většinou to začne se staršími kamarády a teď by rád bojoval i doma se mnou. Jak to řešit? Nechat ho vydovádět venku a doma uklidňovat? Díky za radu 🙂

@annapans Dobrý den. Morální myšlení - a hlavně chování se děti učí nejlépe nápodobou. Nejvíc tedy záleží samozřejmě na nás rodičích. Existují teorie, které říkají, že morálku máme vrozenou - už jen kvůli nutnosti přežít - tedy umět spolupracovat se skupinou, která mi k přežití pomůže. Jsou k tomu různé studie, tím vás ale nebudu trápit. Jde především o to, aby děti v první řadě uměly zpracovávat své emoce, protože z nich vše vychází. Zjednodušeně řečeno: když budu umět zpracovat svůj vztek nebo závist, budu schopná konstruktivní reakce a nenásledování negativních emocí - a zachovám se tak, jak je potřeba - morálně. Tedy místo vrácení facky navrhnu řešení apod. K tomu vede dlouhá cesta nácviku uvědomování si vlastních pocitů v těle, pozorování a nábodoby, jak s emocemi pracují rodiče, rozvíjení laskavosti a altruismu atd. Hned v následujícím dotazu se rozvoji emocí budu věnovat.

@pomoztekacence Dobrý den. Díky za dotaz. Rovoj a zpacování emocí je téma, které zabere při školení několik hodin a i to je málo🙂 Proto se pokusím alespoň nastínit: základem všeho je být dobrým vzorem - ukazovat dítěti, jak konstruktivně zpracovat, když mám například sama vztek, jsem smutná nebo chci udělat někomu radost. Důležité je emoce nepotlačovat, uvědomovat si je - ideálně najít jejich projevy v těle a konstruktivně je odreagovat - tzn., že například při vzteku mohu hlasitě dýchat, opláchnout se studenou vodou nebo plácnout do polštáře - každému pomůže něco jiného. Po odeznění emoce se pak rozhodnu pro reakci, kterou považuji s chladnější hlavou za správnou. Když to popíšu na emoci dítěte - pokud vám dítě křičí (ať už vzteky nebo z jakéhokoli důvodu), je dobré to u něj nepotlačovat, ale pomoct mu tím projít. Dát stranou, že bych ideálně chtěla, aby vůbec nekřičelo (a zde bych podporovala i to, abyste upustila od své touhy, aby dítě bylo pořád usměvavé - to není reálné, ani zdravé pro jeho vývoj - pokud se nenaučí zpracovat negativní emoce, nedostane tu nejdůležitější výbavu do života. Některé maminky se snaží vyhýbat se pláči tím, že ho potlačují, zakazují, odvádějí pozornosr - to může do jisté míry fungovat, ale neučíme tím dítě to nejdůležitější). Tedy, pokud vám dítě křičí, tak potvďte jeho pocit s pochopení - např. "jsi smutný, že ti chlapeček vzal hračku, že... A nechte emoci proběhnout. Případně nabídněte odreagování emoce - bouchni do polštáře, udělej lvíčka (tzv. cvičení body to brain - co se vyjádří tělem, to má tendenci odejít). Obecně na toto téma doporučuji absolvovat nějaký kurz, něco přečíst... Naše generace většinou není vychována tak, abychom emoce dobře uměli zpracovat a jde nám to dost těžko. Naši rodiče nás v dobré víře učili emoce potlačovat, abychom byli "Silní", bohužel to působilo často pravý opak. Proto současné kurzy o rodičovství mají smysl, ač bývají kritizovány jako zbytečné.

@luca16 Dobrý den, které téma přesně myslíte? Doporučím ráda, jen prosím specifikujte.

@bimmka Dobrý den, díky za dotaz. Teď si nejsem jistá, zda řešíte, že se vašemu dítěti někdo posmívá nebo, že vaše dítě se posmívá někomu. Řešení je však do velké míry podobnné - vybudovat v dítěti hluboké sebevědomí, které dítě podrží. Posmívání je projev, který může pocházet z návyku hodnocení oběcně. Pokud my jako rodiče jsme zvyklí (byť nechtěně) hodnotit děti jako osobnosti místo, abychom řešili následky jejich činů, mohou si vytvořit pocit méněcennosti, kterého se pak snaží zbavit tím, že jej přenášejí an další dětí - a posmívají se. Příklad: uslyší-li dítě ty jsi nešika pokaždé, když něco rozlije, místo aby dostalo hadr a laskavou pobídku "pojď, uklidíme to spolu nebo to vzládneš sám?" - je to obrovský rozdíl v tom, co si dítě do života odnáší. Nejde o nějaký fanatizmus, ale snahu laskavě pracovat se sebou a svými reakcemi tak, abychom dítě co nejméně hodnotili a co nejvíce povzbuzovali správným a konstruktivním směrem. To si pak dítě vezme i do svého života a bude se to odrážet i v jeho vztazích, kdy posmívání nebude na denním pořádku. N2kdy se tomu samozřejmě nevyhneme, ale tato cesta řešením příčiny je mnohem hlubší, než řešit jen usměrňování dítěte v situaci posmívání.

@princeznaj Dobrý den, boje mezi tříletými kluky jsou zcela jistě běžné🙂 Pokud vám není příjemné s ním v rámci hry bojovat, zkuste popřemýšlet, zda by tuto roli nemohl převzít tatínek nebo nějaký jiný muž v rodině, případně, jestli by se opravdu nedala nalézt chvilka, kdy byste to "přežila" i vy. Samozřejmě nechat ho vydovádět venku je důležité, ale nemusí to stačit. Může to být touha po kontaktu s maminkou tímto bojovým způsobem si říká o pozornost. Cesta není úplně to, že se budete snažit to potlačit, spíš bych zkoušela vymyslet chvíle, kdy mi to nevadí, synovu potřebu naplním a on ji pak snadněji opustí. Nebojte, nebude to trvat věčně🙂 Jiná věc by byla, pokud by vám fyzicky ubližoval a vám se to nedařilo zvládnout - to jsem ale z vašeho dotazu nevyčetla - případně ještě napište, ráda to s vámi proberu.

@paula_fassati děkuji, fyzicky neubližuje nikomu, tak to jsem moc ráda, ale mám obavu, aby to nepřišlo v budoucnu 😔
chlapi v rodině s ním v rámci hry bojují a mečují, já sama jsem pár dnů před porodem, tak mi to není už příjemné 😔 ale pokusím se mu v budoucnu vyjít vstříc 🙂 i když mi pořád vyskakuje otázka, že bych ho raději vedla k tomu, aby holky spíše chránil a bránil 🙂

Dobry den,
mame syna 2,5 roku, narodil se prekotnym porodem, je hypotonik, a od 2 let nosi bryle (ac jsme chodili od 1 roki chodili na ocni, na zrakovou vadu se prislo pozdeji) ma 2 a 3 na dalku. Pred tim nez dostal bryle byl velmi klidny, mluvil jen par slabik, vetsina vesi mu byla jedno (lepe to asi nedokazu popsat). Vsichni si mysleli, ze je to jeho predchozimi diagnozami. Az bryle dostal zacal vyslovovat slova, a ma velky zajem o to nas napodobovat. Posun nastal ve vsech smerech.
Jedine, co se nezmenilo je, ze pokud slysi/vidi dite, ktere place, krici tak ztuhne a ani se nehne, jako by prepnul do "modu" nepritomnosti.. Bydlime v RD s druhou rodinou, ktera ma o 9 mesicu mladsi holcicku, ktera byla v urcitou dobu docela hlasita (predtim nez se naucila mluvit, vyjadrovala nesouhlas krikem) on se ji zacal bat a trvalo to 10 mesicu, (jen slysel jeji krik za dvermi a ztuhnul, dodam, ze mu nikdy nijak fyzicky neublizila). A vzhledem k tomu, ze mame 7mesicni dceru, a brzy prijde do veku, kdy taky bude davat nelibost najevo krikem, se desim toho, ze se bude bat i vlastni sestry. Snazim se mu vysvetlovat a uklidnovat ho, ze miminko jeste neumi mluvit, ale nema to zadny dopad☹

@paula_fassati děkuji, spíš řeším druhou stránku, než že mé dítě by se někomu smálo. Na jednu stranu nechápe, proč se mu posmívají, na druhou stranu jej to vždy zamrzí. Ale nevyhne se tomu člověk nikdy, hold zálěží na výchově druhé strany. Jednoho posměváčka jsme se zbavit dokázali, tohle bude spíš větší oříšek, ale už si to začínají taky trochu řešit. Tak snad to zas bude v pořádku🙂

@paula_fassati Morální myšlení. Aby dítě umělo rozlišovat dobro a zlo. Mělo sociální cítění, umělo jednat s lidmy, tolerovat, respektovat, pomáhat...něco na ten způsob.

@paula_fassati aha tak to je fajn většinou ji tedy vedu dobre. Tedy az na některé momenty.😉Jen si někdy připadá u některých méně cena maminka přítel a tchyne se tak chová na moji stranu radi me oba ponizuji.Prý Karolince moc dovolim,já vsak dovolují do jisté míry.A ze ji dávám na výběr snad špatně není chci aby se učila s mou pomoci i sama rozhodovat co by chtěla.Sice me občas neposlouchá,ale jinak je hodna.Je na tom neco špatně?

Dobry den, mne by zajimalo. Dcera kdyz nekdo odchazi, návšteva ktera príde nekdy jenom na skok na chvíli , nebo i na dlhsie , tak pak kdyz odchazi tak ona moc plače, tak ako keby ty lidi umirali a už nikdy se nemaji vratit nebo co... Bojím se že pak to bude jeste horší kdyz pojede do skolky a kdyz po ni prijedu domu tak bude delat takove scény ☹ prejde to? Nebo je to takove období? Dekuji.

@luca16 Trochu jsem odpověděla v dotazu nahoře. Ideální knihou k tomu může být Pravidla mozku dítěte, kde je morálce přímo věnovaná celá přehledná kapitola. Podle všeho se zdá, že morálka je člověku univerzálně vrozená a pro její upevňování, resp. rozvíjení morálního CHOVÁNÍ je důležité naučit dítě konstruktivně zpracovávat emoce. Mezi vrozeným morálním myšlením a chováním je totiž rozdíl, který záleží právě na naší výchově. Jak jsem psala výše, nejpodstatnější složkou je nápodoba - děti budou vždy nejvíce opakovat to, co vidí u nás. A v druhé řadě jde o ty emoce - morální rozhodnutí mají kořeny v emocionální zralosti - jsem-li naštvaná, ale emocionálně zralá, nepraštím druhého zpátky atd. Snad je to srozumitelné. Otázkou tedy je, jak pracovat s emocemi dítěte, čemuž jsem se věnovala také v dotazu výše. Upřímně doporučuji opět absolvovat nějaký kurz, protože kníhy nikdy nedají tak osobní praktickou zkušenost, jako když se tím člověk nechá provést na kurzu a má prostor pro trénink a dotazy.

@princeznaj To chápu🙂 Nebojte se, pokud by v budoucnu taková situace přišla, budete ji řešit, ale nemá smysl dopředu predikovat. Holky se naučí chránit skrz jiné hodnoty/cesty, než je "zakazování" přirozené potřeby boje v současné době, takže se také nebojte🙂 Vše vypadá v nejlepším pořádku a vy pokud jste těhotná, tak si samozřejmě držte svou hranici, že to teď s vámi nejde a hledejte cesty s kým to jde. Držím palce i s dalším miminkem!

@michelle_7 Dobrý den, rozumím a díky za dotaz. Pokud tuto situaci vyhodnocujete jako "vážnější", tzn. že tyhle stavy nějak více brání běžnému životu - nebo by mohly do budoucna bránit, pokud bude dcera hlasitější (aač nikdy nevíme, co a jak přesně bude), tak bych v tomhle případě doporučila navštívit dobrého psychologa a probrat to s ním. Může to mít totiž řadu příčin, které tady na tomto prostoru nevyřešíme a osobní pohovor s někým, kdo by mohl i přesněji diagnostikovat by mohl být to pravé. Případně takhle na dálku viděno, bych to ještě chvíli nechala "zrát" a pomoc vyhledala až v okamžiku, kdy by to opravdu přesahovalo míru. Do té doby přesně jak píšete - empaticky vysvětlovat, pozorovat potřeby chlapečka v tom okamžiku - pomůže obejmout nebo naopak nechat v klidu atd. a podle toho se zařídit. Rozhodně "netrestat" nebo "nevyčítat", to ale evidentně neděláte. Držím palce.

@pomoztekacence Pokud to správně chápu, tak tchýně a tatínek vaší holčičky nesouhlasí s vaším přístupem. To je dost obvyklá situace, kterou je dobré řešit s maximální mírou laskavosti a trpělivosti, ač je to možná jedna z nejtěžších věcí v životě - ustát tyto věci s klidem. Obecná zkušenost je, že bývá lepší tchýně a prarodiče moc "nepoučovat", pokud s vámi přímo nebydlí, tak nechat aby s dětmi jednali dle svého. Dítě si v tom překvapivě umí udělat celkem pořádek a je to více méně také dobrý trénink na jednání s různými lidmi. Samozřejmě to nesmí překračovat zásadní věci - o těch je dobré si s prarodiči promluvit a dát najevo s veškerou úctou (a to je zásadní), že přes to nejede vlak. Ostatní věci je ale pro dobro všech nechat raději "volnější". Co se týká vašeho dotazu, zda dávat dítěti na výběr, tak rozhodně ano. Jen si dejte pozor na to, abyste dávala na výběr vždy ze dvou možností, které jsou pro vás přijatelné. Aby se nestalo, že si dítě vybere něco, co vlastně nnechcete a nemůžete "dovolit".

@qwerin Dobrý den. Nevidím, kolik dcerce je, ale můžu vás uklidnit, je to rozhodně období - zvlášť do tří let věku. To sice neznamená, že ve školce plakat nebude, ale to jednak nemůžeme nyní vědět a jednak se s tím dá aspoň trochu něco dělat. Základem je prevence: vysvětlovat, než návštěva přijde, jak to bude probíhat - třeba si i zahrát hru s panáčkama - lego je k tomu ideální, jak přijdou, pohrajou si, popovídají a pak zase půjdou spinkat do svého domečku. A potom zase někdy přijdou... A když návštěva probíhá, tak dostatečně včas začít upozorňovat, že už se třeba snědl koláč a ještě chvilku se bude povídat a pak bude čas jít pryč atd. Nezaručí vám to absolutní klid, ale pláč by to postupně zmírnit mělo, každopádně to s věkem vymizí. Pro batolata je to tak, že když někdo zmizí třeba jen schováním za ruce, tak zmizel ze světa. Takže nebojte🙂

@paula_fassati dekuji za odpoved. Dceri jsou dva , takže snad to casem vymizi , jen to treba vydrzet ,protoze aj ty lidi co odchazeji tak je Jim to lito že za nimi tak dcera place , trhá Jim to srdce. Pak mi volajú nebo pisou jestli už prestala, protoze ona plače tak lutostivo. Tak uvidíme no 🙂

@paula_fassati s tým legem je to bezva nápad, to mne jeste nenapadlo 🙂

Dobrý den, chtěla bych se zeptat.jak resit kousání jiných deti.Syn 3roky nastoupil do školky a dobře si zvykl.pani učitelky ho navíc chváli.ze je samostatný.sobestacny.sikovny...ale nak 2hý týden paní učitelka přišla s tim.ze kousl holčičku.co je podobne mala jako on.Syn je tedy malý a drobný. ..tak jsme mu to vysvětlovali.vedome řekl.ze promiň. .a ze se to neděla.a ted minuly týden to byli prý 2az3deti.ktere kousl.jedno mu prý vrátilo. Tak nevím.jak situaci resit...prý si hrají a on je chce objimat a pak se to stane.Je mi to nepříjemné.hlavne to resi rodiče.kterych se to netýka.dekuji

@paula_fassati no oni mi prave do toho hlavne tchyne zasahuje uz moc dokonce se me snazi predelat k obrazu svemu.Vysvetlit jim to skoro vubec nejde to je na mrtvem bode.🤒Ale muj pristup myslim ze velmi dobry pristup k dceri stejne nezmeni a je pravda ze se musi potkat s vice lidmi jinych povach.Davam vybirat obcas i ze tri pro me prijatelnych veci.Dekuji preji krasny vykend naschledanou

@paula_fassati Moc děkuji za odpověď. S tím napodobováním máte pravdu. Bohužel jsem výbušné a nevyrovnané povahy, takže s tím doma skutečně doma bojujem. Dcera se chová jako já a vadí mi to. Ale v daném okamžiku se špatně kontruluji i když vím, že to dcera může odchytit... na knížku určitě kouknu!

@paula_fassati Tak kniha se mi na první pohled líbí. Už je objednaná a nemůžu se dočkat až mi dojde. Děkuji za tip!

@paula_fassati Dekuji. Ja se prave bojim toho az nastoupi do skoly. Staci aby v kolektivu byl jeden nebo par deti, ktere budou hlasitejsi a nas syn bude nekde v rozku potichoucku "splyvat se zdi".. Coz samozrejme neni problem, ale bojim se, aby se pak nestal tercem posmechu apod.. Zaroven pokud k nemu prijde dominantnejsi jedinec a vezme mu hracku, vzdy ji beze slova odevzda.. ano, vyhyba se tim nejakym stretum. Ale radi bychom, aby se nejak otrkal, nebo jak to rict. Proste mu vybudovat sebevedomi. Ale netusim moc jak v tomto veku.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak nejlépe podporovat a rozvíjet pěkný vztah mezi sourozenci, kteří jsou věkově blízko u sebe. Velice děkuji za odpověď.