PTEJTE SE ODBORNÍKA: Jak rozvíjet děti?

Náš Samík (3 roky) ještě donedávna neměl rád hru na "jako". Z písku mi upekl dort, já jsem ochutnala a pochválila ho, že je výborný. On se na mě nevěřícně podíval a připomněl mi, že se písek nejí (že je to fujka) 😀 Manžel mu ukazoval svoji fotku s Mikulášem a chtěl vědět, kdo to je. On odpověděl, že asi nějaký kostým (ani nevíme, kde k tomu slovu přišel) 😀 Začali jsme pracovat s jeho fantazií. Moc ho začalo bavit stavění obrázků z přírodnin (šišky, lupínky, kamínky...) Teď už je tak dobrý, že někdy nestačí naše fantazie 🙂 Také jsme používali hodně kostky Lego (dokáže postavit nejméně 100 různých letadel - některá mají i komín 🙂 ) Ale chtěla jsem se zeptat, mohlo by se stát, že by dítě nemělo téměř žádnou fantazii (nebo malou) a bralo všechno jen racionálně?

@luca16 Dobrý den, rozumím Vašemu postesknutí - ale ráda bych Vás uklidnila. Montessori systém je vlastně "jen" zesystematizovaný přirozený přístup a rozvoj dětí, který není nijak vzdálen od běžného života. A proto něco na tento způsob úplně klidně mohla zažívat i Vaše generace, aniž by o tom věděla (dost možná i Vás vaše maminka zapojovala do činností každodenního života apod.) . Kromě toho, paní Montessori s ním přišla před více jak 80 lety, takže to není úplná novinka🙂 Ptáte-li se na obecný názor na montessori, pak nemůžu než jej "chválit": respektuje vývojové fáze dítěte a vhodnými metodami rozvíjí to, co je v dané fázi ideální rozvíjet. A při tom je to přirozené. Děti v montessori školkách a školách skvěle prospívají a montessori metody jsou rozhodně inspirativní a jsou určitou zárukou, že to s dítětem dobře dopadne. To ale neznamená, že bez montessori nemůžou děti vyrůst ve zdravé a spokojené osobnosti - záleží vždy na přístupu atd.

@luciska82 Dobrý den, moc ráda Vás uklidním. Váš syn Vám jen dokonale předvedl vývojovou fázi, která spočívá v tom, že děti do cca 3 let nemají rozvinuté abstraktní myšlení! Proto je dobré vše zakládat na realitě a některé přístupy nedoporučují dokonce ani číst dětem pohádky typu Červená karkulka, ale raději věci z reálného života jako Děti z Bullerbynu apod. O fantazii se nebojte, její rozvoj přichází po 3. roce přirozeně, o to se žádné dítě nedá ochudit a není ani ve Vašich silách ho nějak zásadně deprivovat. Do tří let se silně rozvíjí oblast praktického života - proto je dobré děti zapojovat do všech běžných činností jako je úklid, vaření, nákupy atd. - půjde jim učení se těchto dovedností téměř samo. Po třetím roce je tyto zájmy trochu opouští a přesunují se do sféry fantazie, přijde zájem o psaní, pak čtení atd. Vývoj tak probíhá přirozeně od konkrétního k abstraktnímu. A jak jste sami u syna viděli, nedá se to nijak obejít🙂

Dobrý den, dáváme synovi (za týden dva roky) velkou volnost při zapojování se do našich aktivit při poznávání světa. Vyžaduje to spoustu trpělivosti a času. Neobtěžuje nás to a je to běžnou součástí našeho života. Zajímalo by mě, jak takto starému dítěti přiblížit skutečnost, že ne vždy je to možné jako obvykle - tedy, že jsou situace, kdy je potřeba něco zvládnout na zcela konkrétní čas, že bude potřeba jít ven, i když si on sám chce spíše zrovna hrát doma apod. Náš postup je takový, že ho na tyto "události" a změny běžného rytmu připravujeme třeba lehce už den dopředu, ten den mu o tom povídáme a většinou se zadaří, že spolupracuje. Měla byste i nějaké další typy nebo rady?

Dobry den, syn ma cerstve 5 let, tudiz do skoly pujde az za 2 roky. Je vsak velmi bystry, sikovny a vyspely. Verbalne zdatny, prevypravi dlouhy pribeh, sam si je i vymysli. Zna vsechna pismena, zacina psat, zvlada scitani a odcitani do 10, i deleni. Hodne se zajima treba i o zemepis atd. Tim, ze bude jeste 2 roky ve skolce, ktera je smisena (celkem 20 deti) vidim, ze uz se t.moc noveho nenauci. Jakym smerem ho tedy rozvijet doma? Delame ruzne cviceni z casopisu pro predskolaky, ale 95% z nich mu.prijde lehkych, nic noveho...Nerad kresli, tak cvicime alespon toto, to mu moc nejde. Ale co vice?Nechci.mu zase ublizit, aby ve skole neumel neco jinak, nebo se nenudil.Dekuji

Dobrý den 🙂

Zajímalo by mě u nejstarší dcery jak rozvíjet emoce.. máme těžkou vývojovou dysfázii smíšeného typu a ADHD a emoční labilitu a poruchu porozumění.. kromě povídání a vysvětlování stylem aby to pochopila jsme také koupili Emušáka - který nám strašně moc pomohl - ale třeba mi poradíte ještě nějaké jiné "typy" ..ve školce jsme byli problémový, ve větším kolektivu jsme měli velké problémy, nyní je v 1 třídě s plným počtem dětí ve třídě a s asistentkou a zatím bez problémů.. mám ještě 4,5 letou taky potvrzená dysfázie a nejmladší 2 roky také nemluví.. co se týče komunikace tak vím jak pracovat ale ty emoce mě docela trápí.. vysvětlování emocí dětem s VD opravdu není snadné.. třeba Vás napadne nějaký způsob, pomůcka.. snad jste mě pochopila jak to myslím 🙂
Děkuji

Dobrý večer 🙂 zajímalo by mě prosím období vzdoru. Dcerka (26m) začíná mít občas vzteklé chvilky. Snažím se být trpělivá, dávat na výběr, nabízet, odvést pozornost apod. ale někdy to prostě nejde 🙂 (ač se s ní dá jinak na všem krásně domluvit). Nějaké "zaručené nápady", jak to ulehčit oběma stranám, prosím? 🙂

@olga_ Milá Olgo, ptáte se, od jakého věku lze dětem představit přirozené hranice. Odpověď je, že od narození - my je totiž většinou ani nemusíme "představovat", přicházejí samy. To, co vás možná zajímá ještě víc je, od kdy je dítě tyto hranice schopno respektovat a jak zařídit, aby moc neprotestovalo a spolupracovalo. Zařídit to nejde. Emoce si zakázat nemůžeme - a už vůbec ne našemu (ne zcela vyvinutému) dítěti. Co ho můžeme postupně učit je volit si chování - sebeovládání. To však ve větší míře přichází až se školním věkem. Váš postup je určitě skvělý, ale když narazí na odpor, nezbývá, než odpor empaticky zpracovat. To nejdůležitější, co do té doby můžete udělat je, že budete přijímat synovy emoce - a to i ty negativní. Tím, že se bude cítit přijat, nebude muset bojovat o Vaši lásku a bude se moct soustředit postupně víc a víc na zvládnutí opravdového problému. Ukážu vám to na příkladu: když mu oznámíte, že je potřeba jít někam a on bude s pláčem protestovat, že si chce doma hrát, Váš úkol není ustoupit mu, ale ani na něj začít tlačit, aby neplakal. Naopak, v klidu vyslechněte jeho pláč, případně ho obejměte, nechte ho úplně uklidnit bez jakékoli vaší odmítavé či jakkoli posuzující reakce a pak popište, co se děje: jsi smutný/rozzlobený, že musíme jít ven. Ale my opravdu musíme, protože... Tímto prostým popisem ho učíte pochopit, co se v něm děje a postupně se bude učit zvládnout tyto procesy. Většina dospělých nemá tuto základní schopnost uvědomit si, co se v nich děje, ač to zní banálně. A na závěr mu položte klíčovou otázku: co bys navrhoval? Potřebujeme nakoupit a ty by sis rád hrál - jak to můžeme udělat? Čím bude větší, tím kreativnější řešení bude vymýšlet - k vaší i jeho spokojenosti (např. vezmu si do obchodu autíčko, po cestě z obchodu se stavíme na hřišti...). Tohle všechno ale začíná u přijetí emocí. Nejde tedy o to dosáhnout neplačícího dítěte, ale o to empaticky nastavit hranici a pomoct zpracovat emoční obtíže, když dítě protestuje. Vše samozřejmě přizpůsobit věku a individuálnímu temperamentu.

@sara84 Dobrý večer. Pokud má dítě hodně rozvinutou inteligenci, zkuste se možná zaměřit na emocionální inteligenci. Ta je stejně pro budoucí spokojenost a třeba i úspěšnost důležitější, než IQ. Her na rozvoj EQ v poslední době přibývá, můžete si i zcela jednoduše zkoušet popisovat pocity lidí, které potkáte na procházce, vidíte v knížce na obrázku atd. Dále můžete velmi rozvíjet kreativitu jako schopnost vytvářet nová a účinná řešení situací. Dávejte synovi otevřené úkoly - tzn. bez očekávání jakéhokoliv výsledku, se zaměřením na proces tvorby. Nejjednodušší jsou v tomto směru "výtvarné" činnosti - sežeňte si spolu materiál a nechte syna tvořit, nedávejte mu konkrétní zadání, nehodnoťte nijak výsledek, ale se zájmem si o výtvoru povídejte a popisujte jej: "Hm, to je zelený strom s hvězdou, odkud asi přiletěla..." Dále také můžete rozvíjet hudební sluch, který je podle výzkumů naprosto zásadní pro rozvoj emocionální inteligence - zpívejte, hrajte, choďte s ním do sboru nebo na hodiny flétny apod. To všechno skvělé doplní jeho vysoké IQ. Celkově je také důležité nehodnotit výsledky jeho inteligence - k tomu mají rodiče takto šikovných dětí velmi blízko. Přirozeně z toho mají radost a tak oceňují "šikulkou" každý pokrok. Proč je dobré tolik "nešikulkovat" a spíše oceňovat proces tvorby, najdete v knize Carol Dweck: Nastavení mysli.

@kropenatka Dobrý večer, Váš dotaz už je na individuálnější konzultaci, ale obecně se ve vědeckých kruzích poslední dobou shromažďují důkazy o vlivu střevního mikrobiomu na ADHD a všechny podobné poruchy. Pokud jste ještě s dietou nijak neexperimentovali, moc doporučuju to vyzkoušet, zvlášť, pokud to mají všechny tři děti. Můžu Vám poslat odkazy na konkrétní výzkumy a doporučení, ale je to už soukromá záležitost, ta mi případně napište zprávu. Rozhodně stojí za to zamyslet se nad lepkem a cukrem atd. Jinak, co se rozvoje emocí týká, je to podobné, jako jsem psala výše - od hudby po přijímání emocí, zvláště těch negativních a postupné vedení dětí k samostatnému objevení, jak je zvládnout. Plus být příkladem, zvláště u hůře komunikujících dětí je příklad důležitým předpokladem.

@lucianapolis Dobrý večer. Postup jsem v podstatě popsala výše pro Olgu. Určitě není možné v tomto věku docílit toho, aby se "náročné" chvilky zcela eliminovaly. Ale lze docílit toho, že jich bude čím dál méně a že z dcery vyroste sebevědomá osobnost, která bude schopná sama sebe zvládnout. Postup je jednoduchý na yvsvětlení, složitější na provedení: 1. uklidnit sebe (většinou nejnáročnější část - doporučuju všem rodičům trénovat sebeovládání nějakou psychohygienickou praktikou typu mindfulnes meditace), 2. uklidnit dítě, 3. empaticky stanovit hranice: vidím, že bys chtěla..., ale teď je potřeba... 4. co bys navrhovala? Poslední otázku musíte samozřejmě uzpůsobit věku, ale podstatné je, aby se dítě cítilo pochopené a přijaté, ač mu vždy nemůžete dopřát to, co potřebuje.

dobrý den,
ráda bych se zeptala - náš starší syn (4,5r ) - od miminka měl zájem o stavění kostek, vkládání kostek,lego, autíčka - zkoumal jak jezdí apod., nikdy nebyl na kreslení, vybarvování - neumí nakreslit postavu, zvíře a tak - to m ale i po mě, jelikož já i ve svém věku doopravdy nic nenakreslím 🙂 zajímají ho spíše věci - chytání ryb, práce na zahrádce - hrabání listí, trhání jablek, kopání 😀 vím, je to divné, ale co nadělám. když už chceme, aby si zkusil postavit vláčkovou dráhu - tak prostě řekne já nechci - postav mi prosím, když není zbytí - postaví si sám, ale dlouho ho to nebaví. líbí se písmenka, angličtina, sledování vlaků, rychlých aut - nevím, jak ho dál rozvíjet. když by si měl vybrat mezi kreslením a pomoci mi vařit - vyhraju já a vaření - rozklepne vajíčko, uvaří si puding. jak u něj asi dál postupovat. ve školce samozřejmě mi říkají - že neumí kreslit a tak, ale když ono ho to nebaví.
mladší 2r a 9m - je naopak - rád si něco vybarví, postaví - no takový opak - ale není stále vyhraněný pravák - levák - i řeč vázne. mluvíme na něj bez zdrobnělin, ukazujeme, objevilo se u něj, že má rytmus - takže pouštíme hudební dětské písničky. jak postupovat u něj? jedná se mi spíše o tom, že není vyhraněný

@paula_fassati Moc děkuji za odpověď a přeji příjemné prožití víkendu🙂

@paula_fassati
@lucianapolis
Dobrý den, moc děkuji za tento názor paní Fassati. Byla jsem se podívat na Montessori klub pro děti a velmi mě překvapilo, že vlastně spoustu pomůcek doma máme, jen v trochu jiné a domácí verzi a že vedení dítěte k samostatnosti a pomoci doma mi připadá smysluplné doma, tak ho prostě dělám. Hodně mi ten M-klub přišel jako vedení dítěte podle zdravého rozumu.

@paula_fassati Děkuji moc za odpověď. Snažíme se o to i podle Vašeho popisu, tak jsem ráda, že je to správná cesta. Syn je hodně temperamentní. Já jsem spíše klidná povaha, takže se učím jeho často pro mě nepochopitelně výbušné reakce (vlastně už od narození) chápat. Snažím se v tu chvíli sama zklidnit, na pár sekund se zastavit a pak mluvit, nabídnout mu blízkost apod. Asi se mi to daří více než manželovi, který má proti mým navrhovaným postupům někdy výhrady, ale po přečtení Vašeho příspěvku se zase posouvá i on o kus dál 😉.

Ještě by mě zajímalo - jsou situace, kdy by si dítě svým chováním, svojí výbušnou reakcí mohlo ublížit. Zde ho svým způsobem "přeperu", použiju svoji fyzickou převahu, abych ho ochránila i přes jeho odpor. On např. pláče, vzteká se. Až se zklidní a já také, vysvětluju mu, co a proč jsem musela nějak udělat, ukážu mu to apod. Seznámím ho s nebezpečností situace. Takto je to asi i dle Vašeho popisu ok...
Podobně se mu snažím vysvětlit své negativní emoce v případě, že bouchnu a cítím své selhání...
Z Vašich slov mám radost, snažíme se k synovi takto přistupovat (Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi). Jde tu možná hodně o to, učit se vyjadřovat své vlastní negativní emoce.

@paula_fassati Dobrý den, moc Vám děkuji napsala jsem Vám zprávu.. a moc děkuji 😉

Krásné poledne,
syn byl od malinka hodně živé a neklidné dítě - lezl v 7. měsících, první krůčky dělal v 9. měsících, od toho se možná odvíjí i jeho divočejší spaní. Od narození se mi budil velmi často, nic ho nebolelo, neustále se dožadoval přes veškeré úsilí ho uklidnit prsa - flašky. Dnes jsou nám již 2 roky a oproti prvnímu synovi se nejmladší stále budí. Je na mě velmi fixovaný a v noci ačkoliv se nikdy nestalo, že byl byl jedinou noc bez nás, se budí s neustálým jekotem, takovým jako bychom mu trhali hlavu. Mluvíme na něj, chovám ho, ale dokud nedostane flašku s mlíčkem jako by nevnímal. Poslední dobou se budí a ječí na celé kole čím dál častěji, přitom jsme u něho ihned a spí s námi pořád v ložnici, jelikož kvůli tomu ani nejde přesunout ho ke staršímu, který by se tak nevyspal do školy. Při tom hrozném pláči, občas i mluví, zdá se, že se mu v noci promítá vše co prožil přes den. Jinak mu nic není, je čilý, zdravý, jen pravda od malinka dost "hyperaktivní". Zajímalo by mě, zda máte s podobnými nespavci zkušenosti a zda neznáte nějaký fígl, který bychom na něj třeba i přes den mohli praktikovat, co by ho ke spánku mohlo více zklidnit ?

@kamculkap Dobrý den, co se týká staršího syna: inklinuje k praktickému životu, což odpovídá jeho věku, takže se nebojte, není na tom nic divného. Určitě v tom pokračujte, přibírejte ho do co nejvíce praktických činností doma i venku. Pokud ho chcete přivést více k malování, zkuste to například s jiným materiálem a pomůckami. Zkuste stříhat, lepit (např. podzimní listí) a domalovat zbytek stromu, zkuste prstové barvy nebo foukání do tuše či foukací fixy. Prostě cokoliv, co bude nové a bude v tom mít absolutní svobodu (bez napomínání, že se ušpiní, něco pomaluje atd.). Můžete třeba vymalovat kus zdi tabulovou barvou a nechat ho kreslit křídami po velké ploše atp. Zkuste smíchat barvy a pozorovat jejich proměnu, vymalovat kameny... Pokud ho to ani přes to nezaujme, netlačte na to, jen opakovaně nabízejte, nenechte se odradit (to je stejné jako s jídlem). Dospěje k tomu sám svým tempem. Rozhodně také neopomíjete ostatní složky rozvoje jako emocionální inteligence (tipy jsem dávala výše), hudba, pohyb...
Co se týká mladšího syna, vyhraněnost je také otázka času - do 4 let se tím nijak zvlášť nezabývejte. Pokud bude i pak střídat ruce, proberte se svým pediatrem, zda by nebstálo za to zkusit změřit dominanci pravého či levého oka a podle toho pak případně preferovat ruku. Větisnou se to ale opravdu upraví samo, v necelých třech letech je brzy na jakékoli závěry. Rytmus určitě rozvíjejte, to je skvělé i pro emocionální inteligenci (učí se tím citlivost na různé tóny, čímž pak lépe rozezná tóny hlasu lidí - rychleji pozná, jakou mají náladu...). Řeč je vhodné rozvíjet přesně tak, jak to děláte - bez zdrobnělin, co nejvíce číst a ptát se ho na to, co bylo přečteno. A obecně si s ním povídat o tématech, které ho zajímají, existují i "povídací" hry - kartičky s otázkami apod. Řeč nerozvíjí sledování TV - bylo dokázáno, že dítě k rozvoji potřebuje sociální kontext a že tzv. výukové programy v tv v podstatě nic nepřinášejí narozdíl od živé komunikace.

Milá @olga_ , mám radost, že to pro vašeho partnera bylo přínosné. Podle toho, co píšete, si vedete skvěle a moc Vám držím palce. Co se týká těch výbušných nebezpečných situací, je to v podstatě přesně tak. Někdy může pomoci i to, když se dítě nechá, aby pocítilo následky svého jednání (trochu se bouchnout nebo spálit či leknout ve prospěch toho, že si to díky výraznému zážitku zapamatuje nebývá na škodu). Ale samozřejmě míra toho je velice individuální a bezpečnost je na prvním místě - nesmí to mít pochopitelně závažné následky. Dnešní maminky spíš mají tendenci přeochraňovat děti a samy se tím vyčerpávají. Myslete také sama na sebe, čerpejte sílu z čehokoli, co Vám ji dává, abyste ji pak měla na zpracování synových reakcí - to je moje doporučení pro všechny maminky na prvním místě.

@brendamonique Dobré odpoledne, mám takovou zkušenost dokonce s vlastní dcerou. Je to silně individuální, takže napíšu, co lze poradit obecně: pokud Vám to není úplně proti srsti, zkuste ho vzít k sobě do postele. Bylo dokázáno, že společné spaní dětí v posteli (v ložnici některým nestačí - jde o fyzický kontakt), zvyšuje pocit bezpečí a klidu. Rozhodně tím dítě nelze rozmazlit apod. Pokud toto řešení pro Vás není, je ještě několik dalších oblastí, na které by stálo za to se podívat. Jednak se množí vědecké důkazy o významu magnézia pro lidské tělo a psychiku. Magnézium je z půdy dost vyčerpané, takže ho z běžné stravy nepříjímáme dostatek a s tím se pojí mnoho potíží včetně neklidu a neklidného spaní. Nejúčinnější forma (a nejpřirozenější) je dodávat magnézium přes kůži - tzn. 2x - 3x týdně koupat dítě 15min v epsomské soli (klidně i sebe🙂. Večer pak samozřejmě nenechat dítě dělat vybuzující činnosti, ale naopak už cca 2 hodiny před spaním zklidňovat atmosféru (číst mu, malovat, povídat si o uplynulém dni atd.). Důležité je mít také uklidňující rituál těsně před spaním. Večer je ideální na povídání si o tom, co se dítěti daný den líbilo - existují výzkumy, které ukazují, že toto pozitivní shrnutí dne těsně před spaním zvyšuje zásadně míru spokojenosti. V žádném případě nepoužívejte média (pc a tv) - jejich modré světlo provokuje v mozku reakce, které pak v noci sklízíte v podobě neklidu (ideálně je nepoužívejte vůbec, minimálně ale ty 2-3 hodiny před spaním). Další věc je zamyšlení se nad pohybem (dbát na důkladné vyběhání dítěte přes den) a stravou - eliminace cukru a bílé mouky a celkově vybuzujících potravin (alespoň k večeři) u mnoha dětí zabrala. Také je dobré zkusit sledovat potravinové intolerance či prostě reakce na určitá jídla - někdy se ukáže jádro problému v této stránce (je noční křik po určitém jídle horší? Ideálně vést deníček co dítě jedlo a jak po tom spalo). Ukládejte dítě v pravidelnou dobu a dbejte i na denní spánek - paradoxně děti často lépe spí, když si odpočinou i přes den. A poslední věc je průzkum situace v rodině - není někde nějaký potlačený problém, který by dítě vnímalo a neumělo si s ním rady (často to může být problém mezi partnery nebo životní pocit každého z rodičů apod. Je toho hodně, ne všechno se týká každého dítěte. Tak držím palce, aby něco z toho bylo pro Vás přínosné a pomohlo.

@paula_fassati Moc, moc děkuji za poučné nápady a zkušenosti. Musím se přiznat že hodně z věcí splňujeme, takže zkusíme poupravit režim. Je fakt, že na TV před spaním se dívá ... Večerníček, nebo když nestihneme, pouštíme pohádku na dobrou noc u které si posrkává mlíčko 🙂 pohyb má teď jak se ochladilo taky o něco omezenější, je fakt, že dokud byly venku vyšší teploty a trávili jsme čas více méně mimo domov, bylo to více v klidu. Tedy alespoň u něho bylo o něco méně buzení. Magnézium určitě vyzkoušíme, hlavně i na sebe - bývám hodně unavená a určitě je to pro mě novinka, kterou slyším prvně, přiznám se. Povídáme si, ale bohužel se teprve teď rozmlouváme, ale začíná to být lepší, moc se nám nechtělo 🙂 Myslím, že u nás to stravou nebude, spíše mi to přijde jako nějaké ty noční běsy, protože ať sní co sní, nezdá se, že by ho bolelo bříško nebo měl zaražené prdíky. S tím jsme nějak neměli problémy a souvislost v tom u nás nevidím. Jinak máme velice příjemnou domácnost a atmosféru, tak alespoň vím, že námi to nebude 🙂 S tím denním spaním jsme teď jak kdy, na štíru. Také jsem si mylně myslela, že když se přes den nevyspí, protože několikrát nechtěl, že o to lépe bude spát v noci - což jak jste mi uvedla tak není a já to také zjistila. Moc děkuji, teď vím na co se zaměřit. Mohu se ještě zeptat, zda byste volila i nějaké bylinky před spaním, třeba bylinkové čaje ? Nebo pro dvouleté dítě je to moc ? Krásnou dobrou noc přeji 🙂

@brendamonique Heřmánkem nebo levandulovým krémem/sprayem na polštář určit nic nezkazíte, ale zásadní vliv to mít nebude... Zkuste dbát na to megnézium, případně teď v zimě využít stmívání a večer používat tlumená světla, ideálně svíčky🙂 a dát dítě co nejdříve po setmění spát (adekvátně k tomu, co jste schopní akceptovat vzhledem ke vstávání - to se musí vyzkoušet, někdy paradoxně dřívější ukládání způsobí delší spánek...). Ještě jedna souvislost se světlem - udržování zdravého cirkadiánního rytmu (pravidelného vyplavování hormonů, které ovlivňují spánek atd.) je závislé nejen na omezení umělého (a hlavně modrého) světla večer po setmění, ale také na dostatečné expozici na slunci přes den. Snažte se proto zvlášť v zimě využít každé chvilky, kdy zasvítí slunce a vyběhnout ven. Držím palce!