Milé maminky a budoucí maminky, celý tento týden si tu budeme nejen povídat, ale také hodně soutěžit, tak se hned pusťme do první soutěže. Nejkrásnější a zároveň nejnáročnější přání k Vánocům mají děti. Nyní se je snažíme dětem co nejlépe splnit, aby měly z dárečků co největší radost, ale i my jsme kdysi byly těmi, kdo měl svá velká vánoční přání. Jaké bylo vaše největší dětské přání? A bylo splněno?
Podělte se s námi o kousek svých dětských snů. Možná některý najdete i mezi našimi tipy na vánoční dárky na www.oblekamesechytre.cz. Nejzajímavější odpověď zítra odměním balíčkem plným vánočních dekorací z KiKu, kterými si budete moci vyzdobit svůj domov. Psát můžete až do úterý do 9:00.
já si nejvíce přála kolečkové brusle, Ježíšek mi je ale nikdy nepřinesl, musela jsem si na ně našetřit🙂.
vždycky jsem si přála prskavky, pravé svíčky..jak to vonělo 🙂
Já jsem si přála papouška - už jsem si myslela, že ho dostanu, zaslechla jsem totiž nějaký zvuk, podobný těm, co papoušci vydávají. Bohužel, bylo to u sousedů a papouška jsme doma doteď neměli.... 🙂
My si se sestrou vždycky nejvíce přály pejska, časem se nám toto přání splnilo, když si taťka pořídil první auto, tak my dostaly psa 😀 a měli jsme krásného jezevčíka Robinka. Byl s námi krásných 16 let 🙂
Já si vždycky přála poznat svého staršího bráchu. Dětství s ním mi bylo odepřeno, když od nás matka utekla i s ním. Otce máme jiného. Přání se mi splnilo v osmnácti, kdy jsem si ho našla před Vánocemi na jedné sociální síti. Dodnes máme krásný vztah.
Já si asi ve 4 letech moc přála lyže, přestože jsem vyrůstala na sídlišti a naši nikdy nelyžovali 🙂 ...Ježíšek přinesl a já pak moc plakala, jak to, že nejedou a nepráší se za mnou jako za pánem v televizi 😒 🙂
Já si vždycky přála koně , jelikož jsem se na nich učila jezdit a náš soused ho měl na zahradě s plno dalšími zvířaty. Bohužel, koně jsem nikdy nedostala, ale zato jsem se na nich mohka učit jezdit. Učila jsem se až do mých 15let a já byla ve svým živlu 🙂
A ja jsem chtela vzdycky autodrahu a nasi mi ji nechtel poridit, protoze jsem prece HOLKA 😀 panenky me nebraly.. narodil se mi syn a jednou mu autodrahu koupim a bude to i takovy darek pro me 😀
Hezký den,
já jsem si psávala ježiškovi každý rok o živého pejska a nikdy mi ho nedonesl protože se o něj neměl skoro kdo starat a samotnýho ho naši nechtěli nechávat doma....vždy mi za to ježíšek donesl náhradu a já později zapoměla...
Ja si jako dite prala tygra :D coz bylo nerealne,kdyz mi bylo 12 tak sem dostala pruhovaneho kocoura 🙂
Hrozně moc jsem si přála skateboard, ale nedostala jsem ho...fňuk.
Ja jsem si vzdycky prala zive miminko.Ale rodice mi toto prani nechteli splnit,tak jsem si ho o cca 30 let pozdeji porodila sama 🙂
Mým největším vánočním přáním byl pejsek. Psího kamaráda jsem si přála úplně nejvíc. Jednou nám ho Jezisek opravdu nadelil... Bohužel už tady se mnou není...ale každé Vánoce jsou plné vzpomínek na naší báječnou Ajku... Tak doufám, ze z toho psího nebe dohlozi na ty naše další psí lásky..
Když mi bylo 8 let, strašně moc jsem si přála jednoho plyšového pejska. Byla jsem jak pominutá, jak moc jsem ho chtěla 🙂 Na Ježíška už jsem nevěřila, tak když jsme byli s mamkou ve městě, vždy jsem chtěla nést tašky, po očku do nich koukala, zda tam je a pak obrečela to, že tam není. Když jsme rozbalovali dárky, vrhala jsem se po těch měkkých, kde by pejsek mohl být. O to větší pak pro mě bylo překvapení, když jsem ho našla zabeleného v papírové krabici od kečupu 😀
Já si každý rok přála, aby rodiče aspoň na Vánoce nepili, bohužel 😒
Rok co rok jsem si, ne jen od Ježíška, přála sourozence. Jsem jedináček a mým největší přáním bylo mít bráchu nebo ségru. I teď v dospělosti mi sourozenec chybí, ale mám úžasné rodiče, kteří mi toho parťáka pro život vynahrazují 😉
já jsem si (stejně jako plno jiných dětí) přála psa. Vždycky jsem milovala scénu z posledního dílu ''Takové normální rodinky'', kdy tatínkovi nadělili všichni nějaké štěňátko, takže jich tam pak běhalo několik 🙂 Po několika letec urputného domlouvání rodičům jsem ježíška ukecala a pejska dostala 🙂 Máma koupila náhodou místní noviny a byl tam inzerát z vedlejší vesnice na štěňátka mého vysněného Bígla. Jeli jsme se jenom podívat a už jsme si ho odvezli. Pamatuju si, jak jsem si v duchu říkala, musíme ho vzít hned, nebo si to rodiče ještě rozmyslí 😀 Nebylo to ale na Vánoce, nýbrž už v říjnu, takže na Vánoce už bylo štěnisko trošku vychovaný 🙂 Za pár dní to bude rok, co miláček v 16 letech odešel do psího nebe ☹ ale já na něj nikdy nezapomenu..byl to můj nejlepší vánoční dárek
Nějak si nevzpomínám, po čem jsem strašně moc toužila v dětství. Asi mé tužby byly vždy nějak naplněny, že se mi nic nezarylo do paměti. Akorát jsme se sourozenci vždy pod stromečkem soutěžili, kdo bude mít největší dárek. Tak nám rodiče balili malé dárky do obřích krabic 😀
Já si vždycky od Ježíška přála pod stromeček panenku Barbie tu pravou od Mattela, samozřejmě jsem jí nikdy nedostala, až zhruba v mých 15letech našel táta na půdě po své bejvalé přítelkyni (teda jejích dcerách) několik Bárbín, bohužel to už jsem si s nimi v té době pár let nehrála 🙂, ale mám je schované jednou po děti, jestli teda budeme mít holčičku.. 😀
Já si nějaké top přání z dětství nepamatuju, asi proto, že všechna vánoční přání nám rodiče v rámci možností splnili 🙂
Nejvíce jsem si přála pejska, což se mi také jednoho dne splnilo 🙂
Ja si prala tatu...
Dobrý den.
Já se podělím o své dětské přání, které jsem řešila rok co rok. Neřešila jsem dárky, protože rodiče se snažili mě i bratrovi dopřát, co bylo v jejich možnostech a nikdy jsme si nezakládali na tom, kolik dárků to bude. Ale co jsme si s bráškou přáli každý rok, aby maminka neměla zrovna službu, především noční. Denní tolik nevadila, to jsme s tatínkem a bráškou vše připravili a mamka přicházela k hotovému, jen vše bylo trochu posunuté na pozdější čas. Noční službu jsme obrečeli nejeden rok. Protože se muselo dělat vše brzy odpoledne a nebylo to prostě ono, koukat na hodinky, aby v 17hod musela pryč.
Uteklo dost let a já dělám stejnou práci a bohužel jsem to já, kdo musí na noční a trhá mi srdce v tento den odcházet od rodiny. Jiný den pro mne za celý rok nemá takovou hodnotu, jako právě Štědrý den/večer.
Žádné dárky nevykoupí to, když je celá rodina kompletní, zdravá a veselá 😵
Krásný advent vám všem
Mala som úžasné detstvo, a väčšina mojich detských prianí bola mojimi skvelými rodičmi splnená. Po celý život ma ale sprevádzali dve želania, ktoré mi rodičia splniť nemohli - veľmi som túžila po koni a psíkovi. Psík do bytu neprichádzal do úvahy a koník bol nad naše finančné i časové možnosti. 🙂
Oboje som si splnila sama hneď ako som sa osamostatnila a zlatý retriever Athos a plnokrvný Calver sú už po mnoho rokov tie najkrajšie darčeky v našej rodine, pretože do života prinášajú obrovské porcie lásky, priateľstva a dobrej nálady každý deň. Vďaka nim sú u nás Vianoce po celý rok 🙂
já si na Vánoce přála sestřičku, moji rodiče mě měli až dýl a mí tři starší sourozenci už byli odrostlí a spíš mě zlobili, tak jsem si moc přála parťáka k sobě, se kterým bych si mohla hrát, no zůstalo jen u přání 🙂
mé dětské přání? já po pravdě měla jen jedno, abych slyšela od maminky, že je na mě pyšná. Dočkala jsem se toho až po měsíční léčbě, kdy má psychika zkolabovala v 28 letech. Od té doby, co mám své děti jim denně říkám, byť za každou maličkost, že je mám moc ráda a jsem na ně hrdá 🙂
Jako malé děti jsme jsi se sestrama přaly aby rodiče se vrátili k nám ( zemřeli ). A vlastně jsi to přejeme stále🙂
Já si přála být princeznou - dostala jsem nádherné modré princeznovské šaty, tuším, že i korunku.
Když jsem byla malá, přála jsem si k Vánocům koně. Opravdu upřímně jsem doufala, že ho ježíšek do druhého patra paneláku dodá, ale, bohužel, nikdy se to nestalo :o)
Svůj dětský sen jsem si splnila až ve dvaceti letech a koupila s krásného zrzavého valacha jménem Kvítek, kterého tedka ze všeho nejvíc miluje moje starší dcera :o)