SOUTĚŽ: První chvilky s miminkem

Celé těhotenství jsem se těšila na moment, až poprvé spatřím naši dceru. Představovala jsem si, jak bude vypadat, jak bude veliká, na koho z nás bude podobná...Když mi ji poprvé položili na břicho, nemohla jsem uvěřit tomu, že je to konečně za mnou, že je naše, že je tak malinká a přitom dost velký cvalík, že se na nás upřeně dívá a že je tak krásná. A nemůžu tomu pořádně uvěřit doteď, kdy je jí 5 mšsíců 🙂

Byl to hrozně zvláštní pocit. Rodila jsem císařem, takže jsem nevěděla přesně, co se dole "děje", ale v jednu chvíli jsem uslyšela pláč a sestřičky mi řekly, že je mimčo v pořádku a až ho umyjí a zabalí, že mi ho donesou. Odešly s ním pryč a když se s ním vrátily ukázat mi ho, tak se smály, že daly mimčo pochovat manželovi a on se jim tam rozbrečel 😅 A já se samým štěstím rozbrečela v tu chvíli taky 🙂

Náš Venoušek se narodil přidušený, takže my ho hned po porodu odnesly na oživení, úplně nejkrásnější pocit jsem zažila když si ho tatínek přivezl na porodní sál.

U mne první chvilky bohužel nebyly nejšťastnější...rodila jsem akutním císeřem předčasně, spojeným ještě s mou operací, takže úplná narkóza...žádný vysněný bonding, přisátí mrněte na sále...První vzpomínka je tedy šílený strach, když jsem se probudila a netušila jak na tom malý je, strašili mě převozem do specializované porodnice a kdo ví čím. Naštěstí byl malý obrovský, sám dýchal a přestože tatínek říkal, že když mu ho ukázali tak vypadal hrozně 🙂 byl takový gumový, nebrečel...tak byl v pořádku a mohli mi ho pak přinést na pokoj a kojení... bohužel s tím asi souvisely i problémy s kojením...rozkojila jsem se až doma v klidu po týdnu a z toho byla moc nadšená, možná o to víc si to pak užívala. Teď čekáme druhé a já doufám, že zažiju krásný přirozený porod, přisátí miminka a vše co k tomu patří 🙂 A že třeba budu mít taky takovou krásnou fotečku jako tady mají holky 😉

U me tez prvni chvilky nebyly stastne,rodila jsem akutnim CS v 28.tt.,poprve kdyz jsem videla maleho tak byl na pristrojich a byl napojeny na nekolik hadicek. Moje prvni chvilka s malym prisla az tak po 10 dnech. Ale stalo to za to

Byla letní teplá noc,
když malý chtěl ven už moc.
Proto jsme hned vyjeli,
aby jsme ho už viděli.
Byl to nádherný kulíšek,
náš milovaný Vojtíšek.
🙂

Malou jsem si pochovala, až druhý den ráno.
Bylo mi hnedka jasné, že neřekne mi mámo!
První pohled - a že je naše hned jsem věděla,
protože první co udělala, šíleně mě poblila 😉
Pak se krásně usmála, až zrůžověli jí líce,
no a šílená rána a nálož byla v plínce.
Je to moje štěstíčko a jsem za ní moc ráda,
opravdu se nezapře - je celičká jak táta!

Není nic krásnějšího a úžasnějšího než mít poprvé v náručí své dítě. Kdy jindy jsou na místě slzy štěstí! 🙂
(přikládám foto obou našich poprvé)

Jednoho dne před Vánoci,
bylo to už pozdě v noci,
dostala jsem velký strach,
porod už bil na poplach.
Termín byl až za měsíc,
bála jsem se o to víc.
Nakonec však nebyl důvod,
všechno bylo dokonalé.
Život náhle získal smysl,
mohlo za to dítě malé.
Pocity, ty nelze popsat,
zná to každá maminka...
Je to láska, obavy i úžas
nad dokonalostí miminka!
Jako kyprá těhulka
Vánoce jsem neslavila,
místo toho postýlka
synáčkem se naplnila.
Jednoho dne před Vánoci...
dali jsme si pod stromeček
nejkrásnější dáreček!

Mé první chvilky s Jiříkem byly zvláštní.. Byla jsem ráda, že už je na světě, že je v pořádku, ale vzhledem k tomu, že mám hodně dioptrií do dálky a mamka mi během porodu vzala brýle, tak jsem malého skoro ani neviděla. Teprve až když mi ho dali do náruče, tak jsem vůbec něco viděla. Byl celý profialovělý, ale krásný a celý tatínek 🙂 .. Podívala jsem se na manžela a rozbrečela jsem se.. A on? Byl dojatý, pyšný a v očích se mu také leskly slzy

Můj úplně první kontakt se synem proběhl ještě chvíli před tím, než se vůbec narodil. Měla jsem možnost sáhnout si na tu vlasatou hlavičku, která se klubala na svět, a dodnes na to moc ráda vzpomínám. Hned po porodu mi syna položili na břicho a já ho mohla poprvé obejmout. Z toho taky (díky partnerovi) vznikla moje nejoblíbenější fotka. I teď, když na ni koukám, tak nechápu, jak se mi syn do bříška poskládal...
Díky zážitku z prvního porodu jsem se těšila na porod druhý. Co mě trošku mrzí, tak dceru mi na břicho nepoložili hned. Nejdřív přestřihli pupeční šňůru, kterou měla naštěstí jen volně omotanou kolem krku, až pak mi ji na chvilku dali a hned zase odnášeli na ošetření...
Teď jsem moc zvědavá na třetí porod (zase v jiné porodnici), který se pomalu blíží. Doufám, že proběhne v pořádku jako předchozí dva a že v albu budu mít další podobnou fotku s prvním objetím toho malého právě narozeného tvorečka.

moje první chvilky tedy opravdu nic moc, bohužel... Kdybych rodila podruhé, ve stejné porodnici už nikdy! Malá byla naprosto v pořádku, dali mi ji na malinkou chvilku už osušenou na břicho, kdepak k prsu... to se napraktikuje jaksi... Pak jsem ji viděla až za 2 hodiny, bylo mi řečeno, že mám být ráda, že si mohu odpočinout, když jsem se po ni sháněla, kdeže tak dlouho je... I já byla v pořádku, tak jsem nějak nechápala, oč jde. Ale ve stavu po porodu se dožadujete něčeho jinak, než teď...
Možná i z toho vyvstaly problémy s kojením, malá se nechtěla přisát...
Víc bych nerozebírala, bo při vzpomínkách na to se mi otevírá kudla v kapse 😀 sestry tam prostě "ochota sama" ...

Dobrý den, první chvilky k Davídkem byly úžasné. Jako zázrak. Na sále bylo moc dusno, protože byl Davídek veliký 4,45kg a měřil 54cm. Nešli mu ven ramínka, tak jsme zažili strachu a stresu i s doktory. Naštěstí všechno dobře dopadlo a Davídek je v pořádku a zdraví jako řípa. Je to holt pořádný chlap. 🙂
Z počátku nám kojení moc nešlo, byla jsem z toho špatná, ale vydržela jsem. Pila kojenecké čaje, spoustu mléka, kyšek, melt a kojíme doteď. Brala jsem i homeopatika na kojení. Vše společně zabralo. Teď je Davídkovi 15. měsíců a už si řekne o prsíčko slovy "Mňam, mňam, mňam. Jsem ráda. Prvního syna jsem kojila jen 4 měsíce. ☹ Kojenecké čaje jsou super 🙂

Se starším synem jsme složili ještě tuto básničku 🙂

V parném létě nosil jsem se u maminky v bříšku.
Bráška zpíval mi denně vždy jednu písničku.
Pak mě hezky pohladil a řekl mi ještě,
že se těší moc na to, až budu na tomto světě.

Já počkal jsem si na chladnější zářijové dny.
Na svět vykokl jsem ve středu přěsně k obědu.
Velký, dlouhý, krásný klučík ze mě je, každý
se na mě hned usměje.
Do postýlky maličké vešel jsem se jen tak tak,
nožky musel jsem mít skrčené já všelijak.
Úsměv já od této doby rozdávám a na každého
se já rád jen usmívám.

Když chci mléčko od maminky zavolám mňam, mňam.
Pak si pěkně pomlaskám, druhé prsíčko poštipkám
a pak celý den spokojený jsem.

Maminka už kojí přes rok, mléčko stále máme
a kojícími čaji si pomáháme.
Všichni radí už přestat kojit,
ale já stále volám mňam, mňam.

Na Vánoce přeju si já pro maminku čajík,
aby mléčka hodně bylo a byl ze mě chlapík. 🙂

Bráška závidí mi denně, že se u maminky tulím,
vynahradíme mu to však hravě a po kojení tulí se
velice táta, máma, bráška, já a je to bezva pohoda. 🙂

Štěstíčko já našich jsem, usmívám se každý den 🙂 🙂 🙂 🙂

První věc, která mě napadla byla díky bohu, že je venku :D, porod byl nečekaně rychlý, ani v porodnici nás nějak nestíhali...druhá věc, byla že prcek byl vcelku modrý a měl velkou bouli na čele od tlačení...První slova byla ježíš on je modrej a chudáček má bouli :D...na to mě doktor uklidil, že to zmizí :D. Teď je lásce půl roku a je to moje největší štěstí.....kojení jsou jediné chvilky klidu a mazlení, protože je to hrozný drak :D.

tak nas porod skoncil akutnim cisarem po kterem museli stepanka ozivovat nastesti to zvladl prvni chvile ja travila na JIP stepanka mi tam vozili ale prvni pohlad a pochovani bylo nejkrasnejsi na svetenastesti jsem kojila dobre do roka a ctvrt ted cekame druhe mimnko uz mi vyhrozujou cisarem tak doufam ze se predejde vsemu co jsem prozili u prvniho porodu a probehne vse tak jak ma 😉

můj první porod,byl takový,že jsem 11 dnů Davídka přenášela,25.6.09 jsem začala mít kontrakce tak jsme jeli do porodnice,maminka jela se mnou a byla se mnou celou dobu i u porodu.měla jsem 33 hodin porodní bolesti,dne 26.6.09 v 09:30 na 2 zatlačení a nastřihnutí byl Davídek venku,s míry 2900g a 49cm,měl šišatou hlavičku a maminka se ptala,jestli tu šišatou hlavičku bude mít stále,měla s toho strach :D a doktor ji řekl,že ne.

můj druhý porod,dne 25.4.12 mi praskla na wc plodová voda,jely jsme teda s mamkou do porodnice kde mě dr seřval,že mi plodová voda nepraskla a jak jsem to nemohla poznat když jsem druhorodička a poslal mě domů.dne 26.4.12 jsem jela do druhé porodnice kde zjistili,že plodovou vodu nemám přes 24 hodin tak mi dali vyvolávačku,ale pokaždé co jsem měla kontrakce tak šlo srdíčko od malinkého na 0 a potom úplně zmizelo tak jsem šla na akutní císař a v 18:37 s mírami 2250g a 44cm se malinký narodil.skončila jsem na jip a Michálek skončil na 3 dny v inkubátoru,takže jsem ho 3 dny po porodu neviděla :( :( ale pak jak jsem ho viděla a šla jsem si za ním lehnout tak jsem se hned do něj zamilovala,ale bohužel teď má 2 roky a půl a má hodně špatnou imunitu,18x skončil v nemocnici a já dávám za chybu tomu gynekologovi co mě poslal domů,že mám hodně plodové vody.

třetí porod byl nejhezčí a ten jsem nezažila já :D
dne 27.11.14 jsem šla k mé mamince na akutní císař,ale bohužel jsem ho nestihla,ale byla jsem u toho jak malinkou váží,měří atd 🙂 byl to zatím můj nejkrásnější porod,který jsem zažila,protože jsem ho prožívat nemusela :D a abych pravdu řekla tak malinkou beru za svou dceru a ne za sestřičku,je to krásné malinké zlatíčko ♥

Přiznávám se, že bodning byla věc na níž jsem se nejvíc těšila celé těhu. Bohužel marně - císařský řez, okno a probrání se když už malá byla pryč. Naštěstí jsem nevěděla dopředu že budu mít holčiku a proto mi oznámení, že mám krásnou dcerku udělalo neuvěřitelnou radost. Měla jsem co vstřebávat. Naštěstí byla sestřička vstřícná a vypnula na jipce na chvíli přístroje abych si mohla zavolat, manžel mi potvrdil že holčička je opravdu moc krásná. Pak jsem si povídala s paní ležící vedle a byla jsem ráda, že malá je v pořádku na světě, měla jsem radost a moc se na ní těšila.
Asi v 5 hodin (přes 4 hodiny od porodu) se otevřeli dveře a přišly dvě sestry s miminkama - jedna držela kloučka celého v modrém a ta druhá děvčátko v růžovém bodýčku a zavinovačce. S děvčátkem zamířila ke mě. Popravdě ten dojem z prvního setkání je opravdu těžké popsat, kord v pár krátkých větách. Cítila jsem směsici různých pocitů. První co mě při pohledu na mojí holčiku napadlo bylo to že v ní úplně vidím tatínka, měla jeho obličej i vlásky. Jako druhej se dostavil pocit že je opravdu nádherná (před porodem jsem viděla pár čertsvých miminek ve vozíčcích a většinou byla ošklivá - šišaté hlavičky a pod, čekala jsem tedy že dcera bude také šišatá a neforemná). Třetí dojem byl takový, že jsem si říkala jak je klidná a spokojená - čekala jsem že bude plakat. Už si ani nepamatuju co jsem jí řekla na přivítanou, jestli jsem vůbec něco řekla. Pomohli mi přiložit holčičku k prsu, párkrát si cucla, pak jí položili po mém boku a poodstoupili. Poprvé jsem s ní byla sama. A najednou jsem viděla tu novou roli co mám, definitivně mi došlo že jsem máma. Představila jsem si sama sebe z dálky jak vedle mě je ta malá a přišlo mi to neuvěřitelné, já a máma tohodle malého tvorečka a přece je to pravda. Bohužel jsme spolu strávili opravdu jen chviličku a pak jí sestřičky odnesli zpátky na dětské. I když už byla pryč já jí stále měla před očima a byla jsem neskonale šťastná. Zajímé je že jsem vůbec nepocítila to, co cítí většina maminek - strach a obavy z toho zda to zvládnu a budu dobrá máma. Já cítíla vyloženě radost, takovou radost že jsem si v tu chvíli nepřipouštěla nic špatného, všechny mé starosti co jsem kdy měla odpluly do pozadí. Prožívala jsem úplnou euforii štěstí. Myslím, že tu největší v životě, den kdy se narodila má dcerka byl jistě zatím nejkrásnější.

Veškeré strachy, obavy a i pocity nejistoty a nesnází mě samozřejmě neminuly, ale dostavily se až další den spolu s poporodním splínem, avšak ten okamžik, to naše první setkání je v mých vzpomínkách jen a jen radostné a prosto všech starostí.

první pohled na naše miminko 🙂

Láska na celý život... Nejkrásnější moment v životě...

Nebudu sem popisovat první chvilky s miminkem, o obou posledních porodech jsem napsala články na svůj fotoblog 🙂 Každopádně první pohled na všechny 3 děti byl ten nejúžasnější 🙂 Záplava lásky a něhy...

U prvního syna byla první otázka, zda není moc malinký, oba syny jsem dostala hned na bříško, jen dcerku ne, hned ji odnášeli na ošetření... A foto z prvního porodu mám na druhém počítači, tak třeba vložím dodatečně 🙂

Velmi smíšené pocity protože jsem se nestihla rozkoukat a Jiřík první chlapeček byl na světě vše šlo tak moc rychle a za 6 minut byl na světě druhý Vašík takže u nás si spíše vybavuji ten pocit jaké to bylo vidět je oba najednou jako na této fotce veliké štěstí a obrovská úleva že jsme to všichni tři zvládly ve zdraví

Přidávám naši fotku pár vteřin po narození dcery. Narodila se doma, byl to nejkrásnější zážitek mého života. Síla mateřské lásky mě neuvěřitelně šokovala a vůně miminka omámila. Pár minut po porodu se dcera poprvé nakojila a ráda se kojí již 23 měsíců. Já čekám druhé miminko a zřejmě tak budu za pár měsíců kojit děti dvě 🙂

Já o první chvilky s miminkem bohužel přišla... jelikož porod nepostupoval tak jak měl a prcek měl špatné ozvy, musela jsem jít na akutního císaře a bohužel pod celkovou narkózu. Už je to delší dobu, ale stále mě to hrozně moc mrzí a trápí, vím, že ty první okamžiky musí být to nejkrásnější a ty už mi nikdo nevrátí. Ale hlavní je, že mám zdravého a krásného klučíka. A ikdyž to zezačátku s kojením vypadalo hodně špatně, možná právě i díky Vašim čajům se mi cca po týdnu povedlo rozjet laktaci a stále kojím (už cca 2 roky), prcek je malý závislák na maminky mlíčku, ale já jsem ráda, kojení si opravdu užívám 🙂. A navíc Vaše kojící čaje mi moc chutnají, vyzkoušela jsem za tu dlouhou dobu už různé značky, ale ten Váš granulovaný je nejlepší, výhra by mě opravdu moc potěšila 🙂.

První chvilky s Aničkou byly nezapomenutelné i když jsme po nich byly odloučeny - já na JIP ona v inkubátoru. Manžel byl u císařského řezu, držel mě za ruku nebo dokumentoval, abych se na vše mohla později podívat... Když mi ji daly poňuchňat, zmohla jsem se jen na - Ahoj Aničko, ty moje opičko, no no no... Měla jsem knedlík v krku a manžel slzy v očích... Na JIP jsem potom nespala a jen jsem myslela na ten malý uzlíček, který na mě bude závislí a jak to zvládnu... Jakmile mi ji přinesly, obavy se zmírnily...