Vývojová dysfazie nebo PAS?
Holky, možná bude mít některá zkušenost. Mám 19m syna, který se do roku vyvíjel normálně,zvatlal, zkoušel máma,táta,tam,jeee, ale po roce se to zlomilo. Přestal mluvit, chodit začal až v 16m, ale pořád je hodně neohrabaný a i na rovné ploše chodí cikcak a nerovnovazne. Nerozumí mým povelum typu dej, vlož, ukaž,neukazuje. Dorozumime se díky jeho revu, já už tak nějak poznám,co chce. Na začátek dubna jsme obj k dětské psycholožce, doma se s ním snažím cvičit,ukazovat, občas teda už pozná kočičku, dává mi i občas placáka a pusu. Ale stále je hodně mimo rámec toho,co zvládají ostatní děti. Na hřišti je těžce mimo...nechci nic zanedbat. Starší syn je moc šikovný odmala,s ním srovnávat nemůžu. Díky za každou radu, pediatr to řešit moc nechtěl,syn se narodil o tři týdny dříve s váhou 2450gr,tak že ještě potřebuje víc času a motivace,ale mě se to nezdá. Můj švagr má Aspergera, ale ten se zase jako malý netulil, kdežto syn je extrémně kontaktní dítě. Oční kontakt má taky dobrý....
a zkusila sis udělat ten screeningový test, co by měli pediatři dělat na 1,5 roční prohlídce? Tam riziko autismu ukáže. Samozřejmě ti neřekne, že to je, nebo není PAS, ale může tě trošku směřovat.
ahoj, ano ten jsme dělali na konci ledna - vyšlo 11 bodů, M-Chat test. Asi měsíc s ním "cvičím" sonrise metodu a nyní i OTA metodu a srazili jsme to na 7 bodů - zlepšil se ve spolupráci s námi, nebojí se již hluku, dokonce o víkendu i na mě úkazal. Já jen věřím a doufám, že vše dělám zbytečně a syn mě ještě překvapí.
No tak to jsi žena činu, když jsi hned začala s těmito terapiemi. Navíc jsi objednaná k psycholožce na vyšetření. V roce a půl ti psycholog nerozlouskne, co to je, zda PAS nebo VD, nicméně kolem druhého roku už ano. Jaký byl vlastně cíl této diskuze? Nějak nerozumím, co jsi tím vlastně chtěla? Podpořit? Nebo jenom popovídat? Držím palce, ať se syn vyvíjí dál a dál a určitě děláš dobře, když jsi s ním takto začala pracovat.
V mém okolí nemám žádnou ženu, která by řešila podobný případ a dokázala mi tím pádem říct, zda jdu správnou cestou. Jednám jen tak, jak to cítím: psycholožkou nic nepokazím, navíc když má syn genetický předpoklad pro Aspergera. Chci se s ním naučit pracovat tak, aby mě poslouchal, vnímal, dokázal se rozvíjet. Syn není vyložený autista, ale ani běžné dítě.
Přímo ta psycholožka, ke které jdeme, se dětmi s PAS věnuje přes 40 let, je to kapacita, která píše knížky, které jsou v tomto stěžejní a sama vzdělává a vede centra, které se tomuto věnují také. Tam je ale nemožné se dostat, protože syn není až tak závažná diagnoza, proto si věřím, že pracovat s ním zvládnu sama - a proto i tato diskuze.
Souhlasím, že jsem ženou činu 😀 to jsi mě vystihla úplně. Syn se narodil i s nesestouplým varletem, já se nespokojila s tím, že do dvou let se to neřeší, obj jsem si konzultaci s jedinou dětskou uroložkou v Praze, tou dobou na mateřské, zjistili jsme, že to varle je mimo osu - v břiše a atrofuje. Čekat do dvou let? Bez šance na reprodukci, to by se jen vynalo a rovnou hodilo do "koše". Čekací lhůta na operaci je běžně 4 roky, já si našla urologa, který mě obj za 5 měsíců. Syn má zachráněné varle, mimijizvu, neuspán, protože u tak malých dětí je anestezie riziková. Je to jen o tom se nespokojit s průměrem. A ne, fakt jsem nikoho uplácet nemusela...
Dostala jsem několik zpráv sem na moníka od lidí, kteří podobné věci řešili a věř mi, že 18m není brzo. Naopak, čím dříve tím lépe - největší šanci na "opravu" syna mám do jeho tří let, pak už statisticky nic moc udělat nemůžu.
Kdyby si nějaká maminka chtěla popovídat, jak jsme postoupili dál, může mi i napsat do zpráv, hodně lidem se to i víc zamlouvá a já vám "anonymním" děkuji 🙂
@astyna88 já s tebou naprosto souhlasím, čím dřív, tím líp. Já jsem na tom stejně. Když jsem u syna viděla, že stáčí hlavičku na pravou stranu (všimli jsme si toho zhruba ve 14ti dnech), tak jsem hned mluvila s pediatrou, ta že je čas a ať jí to připomenu na kontrole v měsíci. V těch čtyřech týdnech jsem jí to znovu řekla a ona ať jí to řeknu ve dvou měsících. Což se mi zdálo strašně dlouho. Tak sjem kontaktovala fyzioterapii, té se shodou okolností uvolnil termín hned druhý den, tak jsme od pátého týdne cvičili vojtovku. Věděla jsem, že to dělám pro něj a ve třech měsících byl úplně v pohodě. Ještě jsme trošku nějaké malé odchylky doladili a v půl roce byl z motorického hlediska naprosto tabulkový, žádné odchylky, prostě paráda. Vůbec nelituju, že jsme to řešili takto brzo. Vím, že když bychom to neřešili, mohli jsme mu založit na opožděný psychomotorický vývoj, na problémy s páteří, s krkem.... takže já také řeším dřív, než později a nechápu maminky, které se pořád a na vše ujišťují, že je ještě čas a až dítě bude chtít, tak to začne dělat apod. Tak ti držím palce, ať prcka "rozjedeš" a bude určitě pan úžasňák 🙂
Zakladatelko, jak jste na tom dnes? Mám 18 ti měsíční holčičku a máme to jak přes kopírák. Moc prosím..napiš
Ahoj,podavam info= momentalne chodime do aba centra na terapie. Bohuzel jeho stav se po narozeni naseho tretiho syna rapidne zhorsil,ale to se pry dalo cekat. Synovi byly 3 roky, je stale na plenkach, nemluvi, samoobsluha jde ztuha (svlekne se, zuje, cisti zuby...), pasivni rec je daleko lepsi, uz nam rozumi,co po nem chceme tak z 75%. Vypada to,ze bude dysfatik,ti maji v projevech i prvky autismu (nesnasi zmenu trasy, nechape socialni komunikaci), je i infantilni - rad se tuli,ale ve stylu rocniho ditete, je na me upjaty. Dobre reaguje na pozitivni odmenu, skolku jsme zkouseli,ale nevydrzel tam ani hodinu, nesnasi cizi osoby, je zajimave,jak ale brani nejmladsiho = mysleli jsme si,ze zarli,ale kdyz si k L sedne nekdo cizi,tak "jde po nem", dokud nevidi,ze je to v poradku,dokud mu to nerekneme. Mame za sebou psychologii rocni,to bylo uplne zbytecne, pani vubec to s detmi neumi, logopedie soukroma byla skvela (logopedie-online), tam stejne jako na neuro spolupracoval hezky. Uz je mene neohrabany,naucil se pit z hrnku a natahuje se i po lzicce u jidla, vse se chce ucit sam...co me nejvice vadi,je to,ze je hrozne naladovy, emocne nestaly.
Možná ti pomůže info, že jsou i aspíci/autisti, kteří se rádi tulí. Je to jen jeden ze znaků, ale nemusí ho mít všichni. Začátek řeči a poté nemluvení popisuje i kamarádka u autisty. Držím pěstičky, ať to zvládáte co nejlépe. Komunikace a oční kontakt je v tomto hodně důležitý.