Strach z doktora. Řešily jste u svého dítka?

@puhelin to je možné, ale nevím jak ji toho strachu zbavit 😢

@veroniquecz Do zitra to uz nestihnete. Co zitra ockovani odlozit (asi to nespecha) a zapracovat na duvere? Kolikrat uz ockovana byla?

Hlavne nelhat,ja treba rikam ze ockovani bude trochu bolet ze to bude vcelicka ale ze je to dulezite...casto se strach u ditete odviji od postoje a pocitu rodice.mate k pediatricce duveru?pokud ne,dcera to citi.jinak bych zkusila spis motivovat ze je statecna a ze si ma s sebou vzit treba panenku ktera taky bude na vysetreni nez ze dostane odmenu...

@veroniquecz Mne treba prijde, ze tam mnohem radeji chodi s tatou, kor kdyz byla malinka, on nebyl mozna tak nervozni jako ja, takze na tyhle veci chodi spolu a ted v 5 letech uz se to dost zlepsilo 🙂

@veroniquecz Mám 8 leteho syna, který má vyloženě fobii z doktorů a z injekci. Vždy, když máme jít k nějakému doktorovi a víme to dopředu. Tak mu o tom už treba týden vypravuju. Co mu tam budou dělat a podobně. Někdy pokud to je v mých silách tak mu zhruba i ukazuju co mu tam budou dělat. Naštěstí už sceny nedělá a vydrží to. Ale to je tak poslední rok a půl. Také záleží na přístupu doktora samotného. Mám jedinou radu a to vydržet. Čím bude starší tím to bude lepší a nechá si to víc vysvětlit.

jasne ze pripravuji syna na to co ho ceka, nicmene za den to fakt nestihnes😀 mluvit o tom, trenovat doma... ja teda cestou slibovani, ze kdyz bude hodny nejdu, ale slibuju mu, ze kdyz se bude hezky napr usmivat na sestricku, tak dostane ten bezvadny obrazek/nalepku atd... zaklad je podle me o tom s ditetem mluvit mluvit mluvit, pravdu ( ze to treba bude bolet), pripadne trenovat co bude potreba( otevrit pusu, klidne sedet, koukat jinam atd...)

Šestileta dcera nemá problém s doktorem jako takovým, ale s jakýmikoli trošku invazivnějšími úkony (ale i v domácím prostředí). Na některé běžnější věci pomáhá trénovat a vysvětlovat a paradoxně ji někdy nedat moc čas přemýšlet, jestli bude úkon bolet nebo ne. Takže třeba jednou krásně zvládla odběr na CRP potom, co jsem ji řekla, že to jen lehce štípne a přitom ji lehce štípla do ruky. Asi měsíc na to bohužel ztropila scénu, protože sestřička začala nahlas přemýšlet, který prst vybere a to jí vyděsilo. Nejhorší je, že si často nepamatuje, že už něco překonala a třeba se pak vynervuje znovu a zbytečně. Teď bych chtěla zkusit jí psát takový deníček, kde si budeme kreslit, co překonala.

U ní něco slibovat moc nepomáhá, protože se vynervuje, dostane do hysterie a nedokáže rozumně uvažovat a strach přemoci. Spíš jí pomáhá ukazovat, že to není tak strašné a přirovnávat k obyčejným věcem. Nebo trénovat po malých krůčcích. Zkusila jsem místo nosního spreje s vincentkou sprej sterimar, který víc stříká a ona se ho začala bát. A nechtěla už ani vincentku. Trvalo asi 14 dní, než bylo možné ji zase prostříknout nos (potřebuje před spaním prostříknout, jinak se jí dělají sopliky a blbě dýchá). Nejdřív si dávala jen sprej k nosu, stříkala si s ním mimo a nakonec to i zvládla (a teda sama potřebovala ten nos uvolnit). Teď podobně začneme trénovat kapání do očí a doufám, že pak zvládne rozkápnutí očí na očním. A i ona ví, že je to nutné, aby měla správné brýle a dobře viděla, jen ten strach je silnější než ona.

Jo a u nás to postojem rodiče není, má dvojvaječné dvojče a to všechna vyšetření zvládá v klidu. Rozdíl mezi nimi byl vidět už někdy od roka.